1. Masarykova univerzita
Filozofická fakulta
Seminář dějin umění
Obecná teorie a dějiny umění a kultury
Silvie Markovičová
Giorgione: Tři filosofové
2012
Brno

2. Písemná práce je věnovaná, dle mého soudu, známému obrazu, od ještě známějšího
autora. A to obrazu Tři filosofové od italského malíře Giorgioneho, který se nyní nachází, a je
k nahlédnutí, ve stálé sbírce Uměleckohistorického muzea ve Vídni (Kunsthistorisches
Museum, Wien). Po první návštěvě tohoto významného vídeňského muzea jsem se rozhodla,
věnovat svou práci právě tomuto obrazu, který je plný nejasností již od doby vzniku až do
dnes, a myslím, že jistě tak bude i do budoucnosti. A právě ta chuť nahlédnout do nejasností
tohoto obrazu mně láká nejvíce.
Anotace:
Tato krátká práce dává k nahlédnutí do života slavného italského malíře Giorgieneho,
který do oblasti malířství přináší spoustu otázek. Ať už o své osobě samotné, tak i o jeho díle.
O tom, že byl výjimečným malířem není pochyb. Důmyslné promyšlení obrazu Tři filosofové,
je tím pravým důkazem…

3. Italský malíř, autor obrazu Tři filosofové, vlatním jménem Giorgio Barbarelli da
Castelfranco se narodil roku 1477 v Castelfrancu v Trevisku za vlády dóžete Gionavanniho
Moceniga. Přesné datum Giorgionova narození však není doloženo. Spolehlivých údajů o
jeho krátkém životě je poměrně málo. Jeho jméno bylo uváděno také jako Zorzo nebo Zorzon,
což může být překládáno jako „Velký Jiří“. Přestože pocházel z nadmíru skromných poměrů,
byl to člověk po celý život příjemných a dobrých způsobů.
Giorgione byl vychován v Benátkách, kde se také pod vedením Giovanniho Belliniho
naučil malovat spolu se svým spolužákem Tizianem. Miloval milostné příběhy a měl zalíbení
ve hře na loutnu, se kterou byl zván na různé koncerty a schůze urozeného panstva. V roce
1500 se Giorgione v Benátkách setkal s Leonardem da Vincim, což velmi ovlivnilo také jeho
vlastní tvorbu. Giorgione i Leonardo začali používat techniku šerosvitu a sfumata jakožto
technika: „bez čar a ohraničení, na způsob kouře“ zhruba ve stejnou dobu.
V kreslení, jež měl nesmírně rád, a příroda ho v tom podpořila tak silně, že ať už se
pustil do čehokoli, dokázal to zpodobnit věrně podle živé skutečnosti. Podřídil se jí a
napodoboval ji takovým způsobem, že si získal jméno nejen tím, že překonal Gentila
Belliniho a jeho bratra Giovanniho, ale také tím, že soupeřil s malíři z Toskánska, kteří patřili
k umělcům moderního stylu. Giorgione viděl některé Leonardovy práce vyznačující se silným
sfumatem a strašně temnými barvami a tento styl se mu tak zalíbil, že jej celý život
následoval, a v malbě olejem silně napodoboval. Protože měl zálibu v dobré práci, vybíral si
k malování vždy jen to nejkrásnější a nejrozmanitější, co našel. Příroda ho nadala tak
šťastným duchem, že v malbě olejem i freskou dospěl k nesmírné živosti, vláčnosti,
sjednocenosti a sfumatu ve stínech; řada vynikajících umělců té doby uznala jeho umění.
Giorgione byl velmi výjimečný malíř, oplývající spoustou nových a překvapivých
nápadů, který se specializovat na malé oleje, zhotovované pro vybraný okruh obdivovatelů a
soukromých mecenášů.
Bellini ho bedlivě sledoval už v době, kdy se jako mladík u něj v dílně učil. Giorgione
se velmi rychle naučil udávat atmosférickým pozadím celkovou náladu obrazů. Někdy
dokonce pozadí nad zbytkem obrazu převažuje.

4. „Giorgione“ ho poprvé nazval Paolo Pino roku 1548, a to pro jeho „impozantní zjev a
duševní velikost“.
Malíř zemřel předčasně a uprostřed pilné práce. Některé obrazy zůstaly jen
rozmalované a i slavnou Drážďanskou Venuši dodělával Tizian. Vznikla legenda, že za svůj
konec mohl malíř díky své vášni pro ženy.
Prý ho kurtizána nakazila morem. Ani tento fakt však není jistý, zrnko pravdy však
obsahuje. Víme totiž, že uměnímilovná vévodkyně z Mantovy Isabella d" Este chtěla do
svých sbírek sehnat jeden jeho obraz a poslala proto do Benátek svého nákupčího. Ten jí ale
s politování sdělil, že dorazil pozdě - v dopise z 25. října 1510 píše: „Giogione před několika
dny zemřel na mor“. V Benátkách řádila epidemie ve dnech 12. až 27. září. Malíř byl tedy
jednou z posledních obětí.
Obraz Tři filosofové, se kterým se pyšní Uměleckohistorické muzeum ve Vídni je
ideálem pro oko – pro mne byl určitě. Pohled na tento obraz musí snad každého diváka něčím
okouzlit. Vyváženost barev, pozoruhodná kompozice, tajemno, díky kterému si divák může
vytvořit svůj vlastní příběh a mnoho dalších prvků, ze kterých si divák může vybírat a utvářet
svůj vlastní pohled na tento obraz.
Tři muži po pravé straně a tmavá skála zabírající prostor po straně levé. Tři barvy -
žlutá, červená a zelená, tři muži – mladík, zralý muž a stařec, tři kmeny bez listů, tři schody,
tři kameny v levém rohu, tři domy v pozadí. Důraz na číslo tři je zde jasný.
Mladý muž, který sedí, má na sobě tmavě zelený plášť s bílou košilí. Prostřední muž je
oděný v červeno-modrém šatu, který doplňuje jeho turban. Třetí, nejstarší muž s šedým
vousem má na sobě zlatavě žlutý šat s červeným doplněním pokrývky hlavy. Dokonalé
dotvoření obrazu ukazuje v pozadí krajin a nebe. Další zajímavostí a krokem k rozluštění
tohoto záhadného obrazu jsou tři pomyslné schody, na kterých jsou muži seřazeni sestupně
v pořadí od mladíka. Stařec jako by sestupoval stále níž a níž s určitým odkazem, zatímco
mladík ještě pokojně přemýšlí a svůj zrak upíná na temnou skálu. Smysl obrazu jako by ale
stále unikal…

5. Jde v tomto setkání tří postav různého stáří o pozměněné tři krále snažící se zjistit
polohu betlémské hvězdy, jak lze domýšlet na základě rentgenových snímků, nebo o
astronomy, jak se domnívá jiný vykladač, nebo o Eandra, Pallanta a Eanea? Anebo to jsou
tři filosofičtí velikáni Vergilius, Aristoteles a Averroes? Námět se vykládal také jako návštěva
čaroděje Merlina u Blausia či tři fáze lidského myšlení: Renaissance (mladý muž), muslimské
expanze věku (muži v turbanu) a středověku (starý muž). Podle některých však zachycuje tři
krále, kteří pozorují Betlémskou hvězdu. Vyskytuje se ovšem i celá řada vysvětlení.
Rentgenové zkoumání obrazu ukázalo, že pod obrazem, který se nám představuje,
existuje ještě starší verze, která se od nynější odlišuje. Zejména změna barvy pleti u muže
s turbanem – z tmavě zbarvené pleti na světlou. Přesný důvod této a dalších změn není
objasněn.
Tak jako umělcův život a jeho tvorba jsou plné záhad i obsahy jeho obrazů, působící
často jako novelistické přetlumočení antických mýtů. O obraze Tři filosofové podali interpreti
řadu nejrozličnějších výkladů. Patří k několika málo dílům, u nichž je Giorgionovo autorství
doloženo prameny. Práce mu byla zadána od benátského šlechtice Taddeo Contarini. Obraz
byl dokončen rok před Giorgionovou smrtí, a to v roce 1509, ale úplně jej dokončil údajně
umělcův žák - Sebastiano del Piombo.

6. Klíčová slova: Giorgione, Tři filosofové, sfumato, záhadný obraz, rentgenové zkoumání
Zdroje:
Ferino-Pagden Herausgegeben von Sylvia, Nepi Scirè Giovanna. Giorgione: Mythos und
Enigma: eine Ausstellung des Kunsthistorischen Museums Wien und der Gallerie
dell’Accademia Venedig. Kunsthistorisches Museum, 2004.
Richter George Martin. Giorgio da Castelfranco called Giorgione. Chicago: University of
Chicago Press, 1937
http://www.wolframalpha.com/input/?i=Giorgione&lk=1&a=ClashPrefs_*Person.Giorgione-
Mentální mapa: