2. Meteorologie-je věda zabývající se atmosférou .Studuje její složení, stavbu, vlastnosti, jevy a děje v ní probíhající, například počasí.
3. Historie meteorologie 1606-1607 Galileo Galilei a jeho žáci konstruují kapalinové teploměry okolo 1500 Leonardoda Vinci sestavuje hygrometr 1644Jan Evangelista Torricellisestrojuje rtuťový tlakoměr 1667 Robert Hookesestrojuje anemometr pro měření rychlosti větru Leonard de Vinci
7. Atmosférický tlak(barometrický tlak) je aerostatický tlak, který je způsoben atmosférou planety Země. Tento tlak je vyvolán tíhou vzduchového sloupce sahajícího od hladiny (nadmořské výšky ve které tlak zjišťujeme) až po horní hranici atmosféry.Hodnota tohoto tlaku je největší na zemském povrchu a s rostoucí výškou klesá. Barometrický tlak není stálý, ale kolísá v daném bodě zemského povrchu kolem určité hodnoty.Tlak menší než barometrický tlak se nazývá podtlak, tlak větší než barometrický tlak se nazývá přetlak. Prostor s takřka nulovým tlakem se nazývá vakuum ( vzduch).
8. Teplota Teplotaje charakteristika tepelného stavu hmoty. V obecném významu je to vlastnost předmětů a okolí, kterou je člověk schopen vnímat a přiřadit jí pocity studeného, teplého či horkého. Teplota souvisí s kinetickou energií (pohybová energie) částic látky. Teplota je základní fyzikální veličinou soustavy SI s jednotkou kelvin (K) a vedlejší jednotkou stupeň Celsia (°C). Nejnižší možnou teplotou je teplota absolutní nuly ke které se lze libovolně přiblížit, avšak nelze jí dosáhnout. K měření teploty se používají teploměry. Teplota je ústředním pojmem termiky a klíčovou veličinou pro popis tepelných jevů. Projevuje se i v mnoha dalších fyzikálních jevech. Její význam zasahuje do širokého spektra oborů lidské činnosti, je důležitým pojmem např. v průmyslových aplikacích, lékařství a ekologii
9. Vlhkost vzduchu Vlhkost je základní vlastností vzduchu. Vlhkost vzduchu udává, jaké množství vody v plynném stavu (vodní páry) obsahuje dané množství vzduchu. Množství vodní páry je časově velice proměnlivé a liší se také od místa k místu. Z pohledu meteorologie a klimatologie má množství vodních par zásadní význam, protože je na něm závislé počasí a místní podnebí.
10. Rychlost větru Rychlost větruje rychlost vzduchu měřená vůči zemi. K jejímu měření se v meteorologii používají přístroje zvané anemometry. Rychlost větru lze také odhadnout podle jeho účinků na předměty poblíž zemského povrchu. Pro odhad síly větru se používá mezinárodní dvanáctidílná Beaufortova stupnice sestavená v roce 1805 anglickým admirálem Francisem Beaufortem.
11. Směr větru Směr větruse udává ve stupních od 1 do 360o stupňů.
12. Směr větru Ke směru větru se také váže jeho rychlost.Znamená to, že pokud fouká přes den západní vítr, je pravděpodobné, že bude s nastupujícím večerem postupně slábnout. Naproti tomu fouká-li zrána východní vítr, dá se očekávat jeho plynulé zesilování. Směr větru se většinou určuje pomocí větrného rukávu, nebo pomocí směrovek.
13. Srážky Srážkyjsou pojem zahrnující velkou část hydrometeorů. Jedná se o částice vody, vzniklé kondenzací vodní páry, které padají z oblohy či kondenzují přímo na zemském povrchu. Srážky jsou jednou z hlavních částí koloběhu vody v přírodě. Průměrné množství a frekvence srážek jsou důležitou charakteristikou zeměpisných oblastí a rozhodujícím faktorem pro úspěšné provozování zemědělství.
14. Výpar Vypařování je skupenská přeměna, při které se kapalina mění na plyn pouze z povrchu (ne z celého objemu jako při varu). Kapalina při vypařování. Z kapaliny vypařují ty molekuly. Kapalinu tedy opouštějí molekuly s největší energií. Pokud je těchto molekul větší množství, vede to ke snížení střední energie zbývajících molekul kapaliny. To se při adiabatickém vypařování projeví snížením teploty kapaliny. Při rovnováze mezi párou a kapalinou se pára nazývá nasycená. Množství tepla, které je při dané teplotě potřebné k přeměně jednoho kilogramu kapalné látky v plynnou fázi, se nazývá skupenské teplo výparné (vypařovací). Opačným jevem k vypařování je kondenzace.
15. Oblačnost Oblačnost je mírou, jež udává stupeň pokrytí oblohy oblaky Oblačnost je významným meteorologickým a klimatologickým prvkem.
16. Množství oblačnosti lze vyjádřit v procentech. Globální hodnota oblačnosti pro planetu Zemi je udávána kolem 54 %, což je více než jedna polovina povrchu Země.Množství oblačnosti je významným meteorologickým a klimatologickým prvkem, neboť oblaky hrají zásadní roli v energetické bilanci Země a jsou součástí zpětných vazeb uvažovaných i při modelování počasí a podnebí. Oblačnost je úzce svázána se slunečním svitem. Je zřejmé, že se oba prvky „doplňují“.Čáry spojující místa se stejným množstvím oblačnosti se nazývají izonefy.Dříve byli pod pojmem oblačnost chápány všechny oblaky a jejich skupiny, přičemž se uvažovala oblačnost nízká, střední, vysoká, konvektivní, orografická, proměnlivá a jiná další. U oblačnosti se stanovovaly druhy, tvary a odrůdy, výška základny, ale také množství a hustota. A právě pro množství oblačnosti se dnes užívá označení oblačnost.Nameteorologických mapách se oblačnost (množství oblačnosti) zaznamenává přímo do staničního kroužku pomocí specifických symbolů.
17. Záření Na tento článek je přesměrováno heslo radiace. O vzniku mnoha nových evolučních linií z jednoho společného předka pojednává článek radiace Záření (radiace) označuje šíření energie prostorem (včetně vakua).
18. Délka slunečního svitu Heliograf je jednoduchý přístroj, který slouží pro měření délky denního svitu, nikoliv však intenzity záření Slunce. Jeho hlavní součástí je skleněná koule, působící jakočočka- spojka, která soustřeďuje paprsky do jednoho místa, takže dochází k propálení stopy na měrnou pásku umístěnou za čočkou.
19. Aerosoly v ovzduší Aerosol je heterogenní směs malých pevných nebo kapalných částic v plynu. První případ se také označuje jako dým, druhý jako mlha. Rozptýlené částice mají velikost od 10 nm do 100 μm, což odpovídá shlukům několika molekul až částicím tak hmotným, že už nemohou snadno poletovat v atmosféře. Velké množství aerosolu v atmosféře vede ke snížení viditelnosti a je jedním z nejnepříjemnějších znečišťovatelů životního prostředí. Velké množství aerosolu se dostává do ovzduší během sopečné činnosti, během lesních požárů, po dopadu mimozemského tělesa, či při jaderné válce. Jeho velké množství v atmosféře může způsobit ochlazení planety a následný nástup doby ledové
20. Atmosferická elektřina Elektrometeor je jev, v meteorologickém smyslu, při kterém pozorujeme projevy atmosférické elektřiny. Elektrometeorem je blesk, hrom, oheň svatého Eliáše, ale také polární záře.
21. Radioaktivita Radioaktivita neboli radioaktivní rozpadje samovolná přeměna jader nestabilních nuklidů na jiná jádra, při níž vzniká radioaktivní záření, což je ionizující záření vznikající při radioaktivním rozpadu. Změní-li se počet protonů v jádře, dojde ke změně prvku. Radioaktivitu objevil v roce 1896 Henri Becquerelu solí uranu. K objasnění podstaty radioaktivity zásadním způsobem přispěli francouzští fyzikové Pierre Curie a Maria Curie-Skłodowska.
23. Anemometr Anemometr (z řeckého anemos = vítr), větroměrje přístroj pro měření rychlosti proudění anebo rychlosti a směru proudění. V meteorologii se používají anemometry k měření rychlosti větru anebo rychlosti a směru větru. Rychlost větru se standardně měří v 10 metrech nad zemí
24. Kapalinový tlakoměr Kapalinový tlakoměrje velice přesný přístroj na měření. atmosférického tlaku.Nejčastěji se můžeme setkat se rtuťovými tlakoměry, které fungují na principu Torricellihopokusu.
25. Aneroid Aneroidje přístroj k měření atmosférického tlaku (tlaku vzduchu), na rozdíl od barografu ukazuje současný stav tlaku. Práce s aneroidem byla oproti práci se rtuťovým tlakoměrem podstatně jednodušší, protože přístroj je menší, uzavřený (nehrozí únik rtuti) a odolnější (nehrozí rozbití skleněných částí). Principem je tenkostěnná kovová krabička, uvnitř vzduchoprázdná, která se působením atmosférického tlaku více nebo méně deformuje. Velikost deformace je přenášena na ručičku ukazující velikost tlaku na stupnici. Stupnice může být označena v jednotkách tlaku a nebo druhotně v metrech nebo stopách (u leteckých nebo zeměměřických aneroidů; atmosférický tlak klesá s nadmořskou výškou). Aneroid vynalezl v roce 1843 LucienVidie. Původní název barometre anéroide znamená "tlakoměr bez kapaliny". Někdy se používal i název pérový tlakoměr (barometr)
27. Barograf Barografje registrační barometr pro záznam časového průběhu atmosférického tlaku (tlaku vzduchu). Tím se liší od barometru a aneroidu, které ukazují jen aktuální hodnotu atmosférického tlaku. Barograf používaný v meteorologii má dobu záznamu obvykle pro jeden den. Základem barografu je několik spojených aneroidů a ručička s perem kreslící na pomalu se otáčející válec graf atmosférického tlaku v průběhu dne. Válec je otáčen hodinovým strojem. Záznam barografu se nazývá barogram.
28. Využití Kromě meteorologie se používá například v letectví - tlak závisí mj. na výšce, jejíž změny v průběhu letu se díky tomu pomocí barografu dají dokumentovat.
30. Termograf Termograf neboli zapisující teploměrje fyzikální a meteorologický přístroj jenž slouží k měření a zápisu naměřené teploty vzduchu v závislosti na čase. Naměřené teploty vzduchu jsou u těchto přístrojů převáděny na výchylku ručky zapisovacího stroje pomocí bimetalového pásku. Zapisovací stroj termografu (nebo hydrografu, barografu či termohydrografu) je vlastně specializovaný hodinový stroj, jenž přesně pomalu otáčí záznamovým válcem, na kterém je připevněn záznamový papír respektive záznamový pás. Zařízení tak v průběhu času automaticky vykresluje křivku průběhu teplot vzduchu v závislosti na ubíhajícím času, vzniklá křivka záznamu průběhu teploty na čase se nazývá termogram
31. Na záznamovém papírovém pásu umístěném na otočném válci jsou předtištěny jednotlivé dny v týdnu i konkrétní hodiny (vodorovná osa) a teploty vzduchu (svislá osa), z něhož je pak možno zpětně sledovat průběh teploty vzduchu do minulosti. Jednoduché termografy (společně s barografy ahydrografy) bývají běžnou součástí každé meteorologické stanice. Používá se i muzejích, archivech, laboratořích, specializovaných skladech či v sušárnách apod.Někdy bývají termografy společně spojeny do jednoho jediného přístroje spolu s hydrografem(přístrojem pro měření vlhkosti vzduchu v závislosti na čase) do přístroje, která se pak nazývá složeným slovem termohydrograf.Modernější elektrické termografy a termohydrografy pak mohou být doplněny příslušnými elektronickými čidly, které naměřené hodnoty teploty vzduchu pomocí A/D převodníku převádí do digitální formy zpracovatelné připojeným počítačem.
32. Teploměr Teploměrje zařízení sloužící k měření teploty. Většinou je princip teploměru založen na tepelné roztažnostijednotlivých látek, kdy je objem měrné látky závislý na její teplotě. Tyto teploměry se pak nazývají dilatační. V současnosti však existují i další metody zjišťování teploty. Obor zabývající se měřením teploty se nazývá termometrie
33. Radar Radiolokátorneboli radar- je elektronický přístroj určený k indentifikaci, zaměření a určení vzdálenosti objektů pomocí velmi krátkých elektromagnetických vln (centimetrových a decimetrových).
34. Družice Družice, též satelit, je označení pro objekt pohybující se po oběžné dráze kolem jiného hmotnějšího kosmického tělesa (např. Měsíc okolo Země). Podle původu se dělí na: přirozené družice – měsíce planet (např. Měsíc) umělé družice – představují třídu umělých kosmických těles Jiné dělení družic je spojeno s centrálním tělesem, kolem kterého obíhají, tedy např. družice Země, družice Měsíce, družice Marsu a jiných těles. Pro planetky se někdy používá název družice Slunce.
35.
36. Srážkoměr Srážkoměr je přístroj používaný v meteorologii a hydrologii k měření srážkových úhrnů.
