1. Význam a výskyt aflatoxinů
Argumentace výběru tématu
Text se týká toxinů produkovaných mikromycetami, takzvaných aflatoxinů. Toto téma je
velmi důležité, jelikož tyto toxiny mohou být produkovány mikromycetami do velké řady
potravin. Po konzumaci lidmi pak způsobují chronická onemocnění s velmi těžko zjistitelným
původem, která mohou vést až ke smrti pacientů. Každý rok se v České republice vyskytnou
případy, kdy jsou stahovány aflatoxiny kontaminované arašídy či koření a jiné potraviny z
volného prodeje. Přitom je toto téma často v mikrobiologii opomíjené. Název měl vystihnout
nejlépe, co tento text obsahuje a přitom neznít zbytečně složitě.
Klíčová slova
Aflatoxiny, mikromycety, mykotoxiny, sekundární metabolity
Anotace
Článek se zabývá významnou skupinou mykotoxinů, které jsou označovány jako aflatoxiny.
Zabývá se základním vymezením pojmu a dále také uvádí jaký je význam těchto toxinů. Je
zde popsán rovněž základní vývoj při objevu aflatoxinů a první z významných epidemií, které
byly těmito toxiny způsobeny. V neposlední řádě je uveden základní seznam potravin, ve
kterých se mohou tyto toxiny po kontaminaci mikromycetami vyskytovat, a tím je zdůrazněn
význam jejich nebezpečnosti nejen pro člověka.
Obsah
1 Definice aflatoxinů
1.1. Historie objevení aflatoxinů
1.2. Výskyt aflatoxinů v potravinách
2. Seznam použité literatury
1. Definice aflatoxinů
Aflatoxiny jsou nejčastější skupinou mykotoxinů, přírodních toxických látek
produkovaných za určitých podmínek skupinou vláknitých hub neboli mikromycet.
V současnosti známe více než 150 druhů těchto hub schopných produkovat 1 či více
mykotoxinů, přičemž aflatoxiny produkuje několik významných druhů hub rodu Aspergillus
2. (Šimůnek, 2004). Produkce aflatoxinů začíná po vytvoření konidií, maxima dosahuje v lag
fázi růstu a zhruba po 6 dnech se většinou snižuje (Malíř a kol., 2003).
Aflatoxiny jsou přirozeně se vyskytující kontaminanty potravin. (Šimůnek, 2004).
Jsou charakteristické svou termostabilitou - nerozloží je vaření či sterilizace (Malíř a Ostrý,
2004). Ani při skladování kontaminovaných potravin (konkrétně např. arašídů) při 23°C po
dobu 2 let se obsah aflatoxinů v potravině nezměnil. Napadené potraviny je proto nutné
zlikvidovat.
Aflatoxiny jsou chemicky definovány jako komplexní organické látky (polycyklické,
nesaturované, vysoce substituované kumariny) nebílkovinné povahy, vyznačující se nízkou
molekulovou hmotností (do 700 g/mol) (Malíř a kol., 2003). Jsou produkovány jako
sekundární metabolity některých druhů vláknitých hub rodu Aspergillus a vznikají
biosyntézou, při níž jako primární konečné produkty vystupují mastné kyseliny a
meziproduktem je malonyl-koenzym-A (Betina, 1994).
Dělí se na základě jejich barvy pod krátkovlnným UV zářením (o vlnové délce 365
nm) a jsou označeny indexy dle pořadí, ve kterém vystupují na chromatografu při tenkovrstvé
chromatografii (Sweeney a Dobson, 1998).
Za základní tedy považujeme aflatoxiny B1, B2, které vykazují modré světélkování
(označení z anglického blue = modrá) a G1, G2, které světélkují zeleně (označení z anglického
green = zelená). Mezi aflatoxiny dalších řad můžeme uvést například toxiny řady M, jež byly
nejprve zjištěny pouze jako metabolizovaná forma (po požití aflatoxinu B v potravě byly
zjištěny v mléce hospodářských zvířat tomuto toxinu vystaveným), ale později byli nalezeni
také přirození producenti těchto mykotoxinů (Malíř a kol., 2003). Dále zmiňme například
aflatoxiny H (původně izolované z jater = hepar), P, Q atd. V dnešní době známe asi 20 druhů
dosud identifikovaných aflatoxinů.
1.1. Historie objevení aflatoxinů
Aflatoxiny byly objeveny poprvé v 60. letech 20. století, kdy v roce 1960 došlo na
farmách v Anglii ke hromadnému úhynu více než 100 000 krůt a jejich mláďat, krmených
mimo jiné i krmnou moučkou z podzemnice olejné dovážené z Brazílie (Šimůnek, 2004).
Tato epidemie byla označena jako krůtí X onemocnění. Bylo pro ni charakteristické
poškození jaterního parenchymu a proliferace epitelu žlučovodu (Malíř a kol., 2003). Nebylo
možné identifikovat jako původce bakteriální ani virové agens, jednalo se tedy o intoxikaci.
Později byl jako původce odhalen toxický metabolit, který dostal název aflatoxin dle svého
hlavního producenta, vláknité houby druhu Aspergillus flavus („Aspergillus flavus toxins“).
3. Několik let poté byla zaznamenána epidemie hepatomu pstruhů v USA související, jak bylo
později prokázáno, také s kontaminací krmiva aflatoxiny. V roce 1974 byla zaznamenána
první epidemie aflatoxikózy u lidí ve více než 150 vesnicích v severozápadní Indii (Bennett a
Klich, 2003). Tento případ se týkal několika set lidí vykazujících příznaky otravy a poškození
jater doprovázené žloutenkou, což jsou jedny z hlavních příznaků související s aflatoxiny.
V tomto případě došlo k úmrtí více než 100 tamních obyvatel. Po provedení testů na
přítomnost aflatoxinů byl potvrzen nález aflatoxinu B1 v kukuřici, kterou tito lidé
zkonzumovali.
1.2. Výskyt aflatoxinů v potravinách
Malíř a kol. (2003) uvádějí, že mikromycety druhu Aspergillus flavus se vyskytují v
zahraničí především v těchto potravinách: kukuřice a produkty z kukuřice, čirok, rýže, oves,
obiloviny a potraviny vyrobené z obilovin (pšenice, pšeničná zrna, mouka, chléb, těstoviny,
otruby, ječmen, millet, ...), proso, sójové boby, sója mungo, hrách, čerstvé ovoce (citrusy, liči,
granátová jablka, ananas), sušené ovoce, ořechy (arašídy, kemiri, kola, pekanové ořechy,
pistácie, lískové ořechy, vlašské ořechy, betelové ořechy, kokosové ořechy atd.), koření (pepř,
koriandr, paprika, muškátový oříšek, zázvor atd.), zpracovaná masa, slanina, šunky, šunky ze
Španělska, africké rybí výrobky, sušené, solené, uzené ryby z jihovýchodní Asie, mléko,
sušené mléko, sýr.
U mikromycet druhu Aspergillus parasiticus je nejčastější výskyt v amarantu, prosu,
milletu, sójových bobech, arašídech, lískových ořeších, vlašských ořeších, pekanových
ořeších, pistáciích, zpracovaných masech.
Mikromycety druhu Aspergillus tamarii může obsahovat: pšenice, ječmen, kukuřice,
čirok, rýže, sójové boby, zelené kávové boby, černé fazole, sója mungo, kopra, prách, arašídy,
pistácie, pekanové ořechy, lískové ořechy, vlašské ořechy, ořechy kola, betelové ořechy,
ořechy kemiri, kešu, kakao, palmové jádro, koření (pepř), masné výrobky, solené sušené ryby,
uzené sušené ryby.
Vzhledem ke svým významným toxickým účinkům nejen pro člověka, ale i
hospodářská zvířata, je důležité sledovat též možnost výskytu v krmivech (Suchý a Herzig,
2004). U krmiv dochází v prvé řadě ke zhoršení nutriční hodnoty (pokles obsahu bílkovin,
esenciálních aminokyselin atd.) (http://www.vetweb.cz/Problematika-vyskytu-mykotoxinu-v-
krmivech-pro-dojnice__s1494x51809.html). Ztráty způsobené znehodnocením krmiv
mykotoxiny v zemích Evropské unie jsou odhadovány až na 25% celkové produkce krmiv.
4. Dále mohou některé druhy aflatoxinů po metabolické přeměně přecházet do mléka
zvířat a tím ohrozit opět i lidský organismus, a proto je sledování výskytu těchto toxinů
v krmivech také významnou součástí mnoha studií.
2. Seznam použité literatury
Bennett J. W., Klich M. Mycotoxins, Clin. Microbiol. Rev., 2003, roč. 16, str. 497 – 516
Hodnocení zdroje:
1. důvěryhodný zdroj z impaktovaného časopisu
2. dodržena struktura a vhodná obsáhlost textu
3. text obsahuje odbornou terminologii a objektivně řeší dané téma
4. jsou uvedeny odkazy na použitou literaturu
5. můžeme si ověřit odbornost autorů
Betina V. Bioactive secondary metabolites of microorganisms, ELSEVIER, 1994, 468 s.
Hodnocení zdroje:
1. zdroj nepatří k nejaktuálnějším, avšak stále obsahuje důležité základní informace,které
zůstávají nezměněny
2. o odbornosti autora se lze přesvědčit (např. zde
http://www.medvik.cz/bmc/view.do?gid=15346&type=2)
3. text je obsáhlý a obsahuje odbornou terminologii
4. text je vhodně strukturován do kapitol a dále členěn
5. je zde podán přehled základních informací nejen povrchově, ale dosti obsáhle
Malíř F., Ostrý V., Bárta I., Buchta V., Dvořáčková I., Paříková J., Severa J., Škarková J.
Vláknité mikromycety (plísně), mykotoxiny a zdraví člověka, Národní centrum
ošetřovatelských a nelékařských zdravotnických oborů v Brně, 2003, 349 s.
Malíř F. a Ostrý V. Stanovisko vědeckého výboru pro potraviny ve věci: Snížení obsahu
aflatoxinů v suchých skořápkových plodech (zejména pistáciích a burských oříšcích),
Vědecký výbor pro potraviny v Brně, 2004, 14 s.
Hodnocení zdrojů Malíř a kol., 2003 a Malíř a Ostrý 2004:
1. obě práce jsou kompletní s uvedenými zdroji, ze které autoři čerpali
2. práce mají vhodné členění a jsou přehledné
5. 3. nejméně hlavního autora lze rovněž vyhledat na internetu a ověřit si jeho kvalitu
4. obě práce jsou, co se týká tohoto tématu, aktuální
5. nejedná se o komerčně zaměřené práce, z čehož vyplývá, že informace nejsou záměrně
zkreslovány
Suchý P., Herzig I. Plísně a mykotoxiny, Prevence jejich vzniku a dekontaminace v krmivech,
Vědecký výbor výživy zvířat, Brno, 2004, 20 s.
Hodnocení zdroje:
1. vhodně členěný článek, zaměřený spíše směrem veterinární mikrobiologie
2. přehledně vytvořen obsah a členění textu do kapitol
3. v textu uvedeny citace a v závěru seznam použité literatury
4. přiloženy rovněž přehledné tabulky
5. informace jsou rovněž aktuální a objektivní
Sweeney M. J., Dobson A. D. W. Rewiev, Mycotoxin production by Aspergillus, Fusarium
and Penicillium species, Int. J. Food Microbiol., ELSEVIER roč. 43, 1998, 3 s.,
ISSN 0168-1605
Hodnocení zdroje:
1. článek psaný přehledně, stylisticky členěn
2. jedná se o impaktovaný časopis, článek by měl vykazovat určitou odbornost již dle tohoto
parametru
3. článek vhodně členěn, obsahuje odbornou terminologii
4. článek je úzce zaměřen, ale problematika je dostatečně popisována
5. odbornost autorů by měla být v časopisu s impact factorem již předpokládaná, lze ji ověřit,
autoři jsou uvedeni i s kontaktními údaji
Šimůnek J. Plísně a mykotoxiny, vědecká studie, 2004, 72 s.
Hodnocení zdroje:
1. je uveden autor, můžeme si ověřit jeho odbornost např na med.muni.cz
2. v textu i seznamu literatury jsou uvedeny citace
3. objektivní a aktuální informace
4. poměrně rozsáhlá vědecká studie
5. členění textu je dostačující
