1. Spor
jazyka
a
myšlení
na
poli
psychologie
zrakového
vnímání
David
Kříčka,
UČO:
211400
Klíčová
slova:
Barva, Basic Color Terms, jazyk, myšlení, Sapir-Whorfova hypotéza, zrakové vnímání
Abstrakt:
Schopnost vnímat a popisovat objekty a pojmy je nedílnou součástí života každého lidského
jedince. Tato práce se věnuje zrakovému vnímaní z pohledu lingvistického, pomocí jazyka a
jazykové konstrukce pojmů a z pohledu myšlení, odvozování a přirovnání. Pro názornost je na
celé téma nahlíženo skrze problematiku vnímání barev.
Argumentace:
Při studii oboru psychologie jsem v předmětu o zrakovém vnímaní zjistil, že spor jazyka a
myšlení je velice zajímavý. Sám jsem začal hledat odpovědi na otázky, jaký by byl náš svět
bez řeči? Nebo jestli existují věci jen na základě pojmů, které jsou jim přidělovány? Což mne
vedlo k zamyšlení, jak bych s „odlišným“ člověkem (který vyrůstal např. mezi zvířaty, bez
lidské interakce a tedy bez schopnosti řeči) mohl diskutovat? Já sám vím, co je to jablko a
chci-li o něm mluvit, řeknu jablko, ale „on“ by měl možná jen nějakou svoji představu o
předmětu, kterému já jednoduše říkám jablko. Tato problematika mě nadchla natolik, že při
hledání dalších informací jsem se rozhodl téma sporu jazyka a myšlení použít pro svoji
závěrečnou práci.

2. Již od nepaměti provází lidstvo touha po poznání světa, poznání všezahrnující pravdy či
nějakého konceptu, díky kterému by se dalo ve světě vyznat a pochopit skutečnost takovou,
jaká doopravdy je. V západní kultuře započali tento spor Platón s Aristotelem již ve 4. století
před naším letopočtem. Předpokládá se, že ač nevyřknut byl spor jistě nošen v myslích lidí již
daleko před nimi. Při samotném přemýšlení o těchto problémech je nám jazyk
nepostradatelným pomocníkem. Lidské bádání by ztroskotalo velice brzy bez toho, aniž
bychom byli schopni rozlišit amorfní realitu do jednotlivých celků pomocí pojmů, s nimiž
můžeme dále operovat, popisovat vztahy mezi nimi nebo je jen rozlišit. Zde se nachází
samotné jádro problému:
• Nakolik je realita, kterou popisujeme slovy, skutečností a nakolik je pouze jazykovou
konstrukcí?
• Nakolik by byla naše mysl odlišnou od mysli zvířat, kdybychom nepoužívali řeč?
Realita v našich hlavách je realitou do velké části konstruovanou jazykem, ale jaký je vztah
jazyka a objektivním světem tam venku, zůstává nevyřešenou otázkou. Rád bych se v této
práci věnoval vztahu reality a jazyka, z pohledu vnímání barev v souvislosti s jazykovými
prostředky použitými k jejich popisu.
Barevné spektrum nám slouží jako ideální příklad toho, jak jsme původně beztvarou
realitu schopni rozčlenit do menších celků, s nimiž lze dále pracovat. Pro člověka viditelné
světlo je elektromagnetické záření o vlnových délkách 380 až 750 mn. V tomto spektru
neexistují žádné objektivní hranice, které by diferencovaly rozdíly mezi barvami, ale tím, že
pomocí jazyka pojmenujeme určitou část jako např. červenou nebo modrou barvu, smažeme
vše, co se nachází mezi těmito pojmy.
Zde stojíme před problémem, kde na jedné straně stojí Sapir-Whorfova hypotéza
založena na odlišnostech komunit a na straně druhé výzkum Basic Color Terms, který se opírá
a logiku a strukturu.
Sapir-­‐Whorfova
hypotéza
Lingvisticko-antropologická teze, podle které je pojetí reálného světa vystavěno na
jazykových zvyklostech konkrétní dané komunity, jež pak předurčují určitý výběr interpretace
reality – žijeme tedy bez velké nadsázky v jiných světech.
S touto zřejmě nejslavnější teorií kořenící v jazykovém relativismu přišel americký
strukturalistický lingvista Edward Sapir ve 30. letech 20. století. Nechal se inspirovat
zjištěními svého učitele, proslulého antropologa Franze Boase, jenž si povšiml, že indiánské

3. jazyky se značně odlišují od indoevropských dokonce i ve vyjadřování stejných reálií.
Teorie, která nám říká: „Kategorie, do kterých svět uzavíráme, nepozorujeme proto, že
by zde byly a jasně se nám ukazovaly; naopak, svět je kaleidoskopickým proudem vjemů,
které naše mysl potřebuje zorganizovat – a tato organizace je povětšinou založena na
lingvistickém systému v našem uvažování.“ Zde se tedy tvrdí, že barvy samy o sobě
objektivně neexistují, je to pouze konstrukt v našich hlavách vytvořený kulturně na základě
jazyka – tento myšlenkový proud se nazývá relativismus. Má své opodstatnění. Například
pokud vezmeme 2 pozorovatele duhy, popíšou nám počet barev takovým způsobem, jaký jim
dovolují jejich jazykové prostředky. My popíšeme duhu jako pětibarevnou, ale například
obyvatel Filipín mluvící jazykem hanunóo, by ji popsal jako 2 barevnou. Znamená to ovšem,
že každý z nich vnímá realitu různě? Je pozorovatel Filipín omezen na vnímání a přemýšlení
o duze jako dvoubarevné? Lingvistický determinismus tvrdí, že ano. Na tyto myšlenky velice
zajímavě navázal Geore Orwel ve svém románu „1984“, kde vláda vytvořením „Newspeaku“
dokázala občanům sebrat svobodu myšlení tím, že zrušila slova jako svoboda, či zrušením
slova vzpoura znemožnila vzpouru, jelikož bez onoho slova nelze o ničem podobném ani
přemýšlet…
Basic
Color
Terms
Výzkum Berlina a Kaye uveřejněný v knize „Basic Color Terms“. Jejich výzkum se věnoval
zkoumání více než sta světových jazyků. Výsledkem bylo, že v pojmovém rozdělení lze
vystopovat určitou strukturu. Takto byla odhalena určitá ideální kombinace 11 barev, z nichž
každý jazyk čerpá pro svou potřebu minimálně dvě. Tyto kategorie jsou setříděny podle
striktních pravidel. Jestliže jazyk obsahuje určitou kategorii barvy, pak musí obsahovat také
všechny ty, které jí v tabulce předcházejí. Má-li některý jazyk výraz pro červenou barvu, pak
má také pro černou a bílou. Má-li výraz pro modrou, pak má také výrazy pro zelenou, žlutou,
červenou, černou a bílou.
Úroveň I Bílá Černá 9 jazyků
Úroveň II Bílá Černá Červená 21 jazyků
Úroveň IIIa Bílá Černá Červená Zelená 8 jazyků
Úroveň IIIb Bílá Černá Červená Žlutá 9 jazyků
Úroveň IV Bílá Černá Červená Zelená Žlutá 18 jazyků
Úroveň V Bílá Černá Červená Zelená Žlutá Modrá 8 jazyků
Úroveň VI Bílá Černá Červená Zelená Žlutá Modrá Hnědá 5 jazyků
Úroveň VII Kompletní rozsah barev 20 jazyků
Tabulka 1: Rozdělení barev do jednotlivých úrovní dle teorie Basic Color Terms.

4. Pokud je tomu opravdu tak, tvrzení se dá jistě zobecnit i mimo svět barev.
Pro názornou ukázku se podívejme na četnost využití přídavných jmen označujících
konkrétní barvu v České republice. Adjektiva, která vyjadřují barvu, jsou zkoumána na
základě frekvence daného označení barvy. Předpokládáme, že čím vyšší frekvenční číslo, tím
silnější zapojení do jazykového systému.
Graf 1: Frekvence výskytu přídavných jmen vyjadřujících barvu
̌
Z grafu 1 je možno vidět, že čeština má frekvenčně na prvním místě pojmenování
barvy bílé, stejně jako je tomu i v některých jiných světových jazycích (např. angličtina,
francouzština, italština, ruština, španělština, …).
S přihlédnutím k teorii Basic Color Terms, se pomyslná ručička vah překlání spíše na stranu
universalismu. Stále zde ale zůstává velká spousta nezodpovězených otázek, mezi které patří:
- Čím je způsobeno to, že svět vnímáme stejně?
- Je to determinováno fyziologickými vlastnostmi našeho nervového aparátu?
- Mohlo by to být dáno stejným jazykovým původem, což by opět dalo za pravdu
racionalistům?
- Nebo je to jednoduše tím, že svět zkrátka takovým je?
Nemyslím si, že by tímto byl problém starý tisíce let vyřešen. Existence pojmů
samotných nám jistě poskytuje výborný prostředek jevy zkoumat a lépe jim rozumět, ovšem
jsem přesvědčen, že nedává jejich samotnému vzniku, a že nežijeme v orwelovském světě
vytvořeném jazykovou konstrukcí. Jazykové odlišnosti bych připisoval spíše interakci socio-

5. kulturního a ekologického rámce, ve kterém se lidé vyskytují. Proto např. stovky výrazů
Eskymáků pro odstíny bílé, množství popisů zelené u pralesních domorodců či nepřeberné
množství nově vznikajících odborných termínu ve vědecké sféře našeho západního světa.
Bibliografie
Berlin, Brent, and Kay Paul. "Basic Color Terms: Their Universality and Evolution".
Berkeley: University of California Press, 1991. ISBN-10: 0-520-07635-4.
• autoři jsou považování za průkopníky ve svém oboru
• nejrozsáhlejší výzkum v oblasti pojmu barev
• kniha velmi přehledně a jednoduše vysvětluje pojmy potřebné v mé práci
• kniha doporučována i při studuji předmětu, ze kterého téma vychází
• dostupnost knihy v elektronické podobě, což vzhledem k její nedostupnosti
v knihovně bylo mojí spásou
Key, Paul. "Synchronic variability and diachronic change in basic color terms". Language in
Society IV, no. 3 (1975): 255-270.
• autor je odborníkem v oboru
• článek publikován v kvalitním periodiku Language in Society
• autor přehledně vysvětluje problematiku
• uvedeno nemalé množství příkladů pro snadnější pochopení tématu
• jedná se o důvěryhodný zdroj
Votřel, Jan. "Sapir - Whorfova hypotéza" [online]. 2008 [cit. 2012-12-20]. Bakalářská práce.
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Teologická fakulta. Vedoucí práce Vít Erban.
Dostupné z: <http://theses.cz/id/xae0r1/>
• důvěryhodný zdroj
• kvalitně zpracovaná práce (přehledné a ucelené zpracování)
• celá práce je věnována tématu, na kterém je založen jeden z pohledů mé práce
• práce byla výbornou inspirací pro čerpání dalších zdrojů informací
• v práci se autor snaží nejenom fakta popsat, ale i aplikovat na příkladech
Whorf, Benjamin Lee, and John Bissell Carroll. "Language, Thought, and Reality".
Massachusetss: MIT Press, 1964. ISBN-10: 0-262-73006-5.
• špičkový autoři z oblasti psychologie
• velmi dobré recenze na knihu
• rozsáhlé a podrobné nahlédnutí do problematiky, o kterou jsem se zajímal
• kniha je zdrojem nesčetného množství, jak na problematiku nahlížet
• autoři podrobně popisují jednotlivé pohledy na věc, uvádí nesčetné množství ukázek