Kognitivní gramatika přináší mnoho originálních perspektiv ohledně povahy jazyka. Smazává dosud nepřeklenutelné rozdíly mezi lexikem a gramatikou, pragmatika se stává součástí sémantiky–tradiční roviny popisu jazyka a další dichotomie ztrácejí svou důležitost. Jazyk se místo modulárního nezávislého systému stává inventářem významuplných jazykových jednotek (konstrukcí), jejichž význam je možné hledat nejen v jejich referenčních hodnotách, ale také v jejich zapuštění do kognitivního systému i jeho společenského kontextu. Co to ale znamená pro jazykové celky tradičně označované termíny jako text nebo diskurz? Analýza diskurzu často spočívá na metafoře textu jako věty, tato analogie je však nedostatečná jak lingvisticky tak psychologicky. Musíme tedy hledat nové organizační principy textu. Kognitivní gramatika nám nabízí symbolické konstrukce a teorie pojmové integrace přináší pojem mentálního prostoru. Tento příspěvek se pokusí načrtnout, jak by takové spojení mohlo funguvat na pozadí kritického zhodnocení současné literatury.