1. Tomáš Garrigue Masaryk
* 7. 3. 1850 Hodonín
† 14. 9. 1937 Lány
český vědec, filozof, pedagog, politik a žurnalista zakladatel novodobého československého
státu, československý prezident
Narodil se v Hodoníně jako prvorozený syn v chudé rodině Josefa Masárika. Nejužší vztah
měl k matce Terezii rozené Kropáčkové. Do nižší reálky jej rodiče poslali až po přímluvě
místního děkana. který poukazoval na chlapcovy mimořádné schopnosti a nadání. Bylo tedy
rozhodnuto, že se po škole v Hustopečích vydá na učitelskou dráhu. Přišla však dvouletá
odmlka, kdy se krátce učil ve Vídni strojním zámečníkem, ale z učení utekl. Potom byl jako
učedník v panské kovárně v Čejči. Nakonec se dostává na studia do německého gymnázia
v Brně.
Vynikající prospěch mu umožnil získat stipendium a mimo to sehnal výhodné místo
vychovatele v rodině policejního ředitele Antona Le Monniera. Masaryk byl v této době
natolik finančně zajištěn, že mohl vydržovat na studiích i bratra Ludvíka (od roku 1868).
Došlo ale ke konfiiktu s vedením gymnázia, jehož příčinou bylo Masarykovo odmítnutí
zúčastnit se povinné školní zpovědi, a tak byl z ústavu vyloučen. Naštěstí jeho příznivec
a zaměstnavatel Le Monnier byl přeložen do Vídně a Masaryk odjíždí s ním.
Od listopadu 1869 studuje Akademické gymnázium. Veškerý svůj čas věnuje intenzívnímu
studiu, především jazyků a filozofie. V roce 1872 skládá maturitu a zapisuje se na
filozofickou fakultu ve Vídni na obor filologie. O rok později umírá jeho mecenáš, avšak
Masaryk okamžitě nachází nové a ještě výhodnější místo u generálního rady Anglo-rakouské
banky R. Schlesingera. Roku 1876 zakončuje univerzitní studia a odjíždí na cesty (Itálie,
Německo). V Německu strávil na univerzitě v Lipsku jeden rok. Tento pobyt neposkytl
Masarykovi pouze rozšíření vzdělání, ale především zde v červnu 1877 poprvé spatřil svoji
budoucí životní družku Charlottu Garrigue, dceru bohatého amerického podnikatele z New
Yorku. V srpnu před odjezdem do svých domovů došlo k jejich zasnoubení.
Masaryk po návratu do Vídně spěchal se zajištěním nezávislé existence. Jako nejschůdnější se
mu jevilo získání docentury. Jeho plány byly přerušeny zprávou o Charlottině zranění. Vydal
se na cestu do Ameriky, kde pak 15. 3. 1878 snoubenci uzavírají sňatek. Novomanželé se

2. vracejí do Vídně a Masaryk v září 1878 podává habilitační práci, zabývající se problémem
sebevraždy. Její knižní vydání (1881) vyvolalo značný ohlas. V květnu 1879 se narodila první
dcera Alice, o rok později syn Herbert a roku 1886 syn Jan.
Byla to především otázka finančního zajištění rodiny, jež vedla Masaryka k přijetí místa na
pražské univerzitě. Do Prahy přišel s rodinou roku 1882, když došlo k jejímu rozdělení na
českou a německou část.
Jeho osobnost se naprosto vymykala a odlišovala názory i vztahem ke studentům, udivoval
konzervativní prostředí svými přednáškami k různým, dosud tabuizovaným tématům (sociální
problémy, prostituce atd.). Nejinak tomu bylo i v případě jeho manželky, plně emancipované
Američanky. Přes tuto rozdílnost a některé rozpory byl však od počátku českou společností
přijímán a respektován.
Roku 1883 začal redigovat vědecký časopis "Athenaeum", na jehož stránkách publikoval
s vlastním výkladem Gebauerovu stať navrhující nové a precizní ověření pravosti "Rukopisů
zelenohorského a královédvorského". Tak vyvstal nejprve střet, který postupně přerostl
v celonárodní aféru, kde proti vědecké pravdě stál vlastenecký cit a národní politika.
Rozhodnými argumenty a posudky sice Masaryk prokázal, že jde o padělky, ale za cenu ztráty
důvěry v české společnosti. Během rukopisných bojů se vytvořila skupinka názorově
spřízněných osob (J. Gebauer, J. Goll, O. Hostinský, August Seydler), k níž se připojila i řada
mladších stoupenců Masaryka, představovaná především J. Herbenem. Tato událost
přesměrovala Masarykův zájem do politického života. Jeho spolupracovníky v té době byli
J. Kaizl, K. Kramář. Nový politický směr, který představovali, nazval sám Masaryk
"realismem". Do říšské rady vstupuje s mandátem za mladočechy roku 1891. Odchází však po
dvouletém působení (rodinné důvody a údajně nutnost další přípravy na politickou činnost);
vrací se roku 1907, kdy si poslanecký mandát podržel do roku 1914.
Devadesátá léta jsou v jeho životě zvláště činorodá a přínosná. Vydává řadu spisů - "Česká
otázka" (1895), "Naše nynějši krize" (1895), "Jan Hus" a "Karel Havlíček" (1895,
1896), "Moderní člověk a náboženství" (1896), "Otázka sociální" (1896).
Roku 1897 je jmenován profesorem Karlovy univerzity. Zapojil se též do tzv. Polanské aféry
- Hilsneriády (1899, po odsouzení L. Hilsnera za údajnou židovskou rituální vraždu české
dívky), kde prosadil revizi procesu, ale současně se stal terčem protižidovské kampaně v tisku
i na univerzitní půdě. Roku 1900 v této napjaté době a nepříznivé situaci vytváří českou
stranu lidovou (od 1905 Česká strana pokroková).
V době vypuknutí 1. světové války měl už Masaryk za sebou úctyhodnou dráhu vědeckou,
pedagogickou a kulturně politickou, ale na české politické scéně nevážil mnoho - od roku
1907 byl pouze jediným říšským poslancem nepatrné České strany pokrokové (realistické),
založené roku 1900. Byl sice kritikem poměrů v Rakousku-Uhersku, ale o státní samostatnost
českých zemí neusiloval - ta byla v programu další nepatrné české strany, státoprávně
pokrokové, kterou v říšském sněmu zastupoval také jen jeden poslanec, Antonín Kalina.
Když Masaryk po vypuknutí války odjížděl v prosinci 1914 do exilu, aby proti Rakousku
bojoval v zahraniční akci, kladl si otázku: "jsme zralí pro svobodu, pro správu a udržení
samostatného státu... pochopime světodějný okamžik?" Před koncem roku 1914 odjel
Masaryk do Itálie a po varování přátel se již do vlasti nevrátil. Působil ve Švýcarsku (1915)
a později se během roku přesouvá do Francie, kam přijíždí i E. Beneš. Po celou dobu války

3. nesl na sobě největší tíhu a odpovědnost za budoucnost celého českého a slovenského národa
při jednání v Anglii (1916), Rusku (1917 - duben 1918) a poté v Americe, až po podpis
Pittsburské dohody a Washingtonské deklarace. A zatímco evropští spojenci s rozbitím
Rakouska-Uherska dlouho váhali, podařilo se Masarykovi pro vznik nového státu získat
podporu amerického prezidenta Woodrowa Wilsona. Po válečných létech usilovné
organizační, agitační a diplomatické činnosti, v níž mu byli nejbližšími spolupracovníky M.
R. Štefánik a E. Beneš, se 14. října 1918 stal předsedou prozatímní československé vlády, o 4
dny později ve Washingtonské deklaraci vyhlásil samostatnost československého národa
a 14. listopadu jej v jeho nepřítomnosti zvolilo Revoluční Národní shromáždění prezidentem
republiky. Jaká změna proti stavu před válkou, kdy Masarykova strana byla pokládána téměř
za sektu!
Dne 21. prosince 1918 se Masaryk vrátil triumfálně do Prahy a příští den pronesl na Hradě
své první poselství k Národnímu shromáždění. Zahájil je slavným citátem z Kšaftu
Komenského, že "vláda věci Tvých k Tobě zase se obrátí, ó lide český", a právě v tom byl
jeden ze zdrojů budoucích potíží nového státu. Kdekdo jej pokládal za obnovu starého
českého státu, ve skutečnosti však vznikal stát zcela nový, zahrnující také Slovensko
a Podkarpatskou Rus, a lid český v něm mluvil nejen česky, ale i slovensky, rusínsky, polsky,
maďarsky, a hlavně německy. Ztotožnění státu a národa bylo až příliš poplatné ideologii
19. století, a k ideji státního československého národa se navíc nehlásili ani všichni Slováci.
Také Masarykův názor, že ve světové válce šlo o boj demokracie s teokracií a že v ní "zvítězili
idealisté, zvítězil duch nad hmotou, právo nad násilím, pravda nad chytráctvím", byl spíše
přáním než skutečností stejně jako názor, že s demokracií zvítězila také humanita a že
svobodné státy budou tvořit "přátelský všecelek", že končí éra "absolutistického ovládání
Evropy jednou velmocí nebo spolčenim velmocí". Své názory na poválečné uspořádání Evropy
vyložil v "Nové Evropě" (1920), v níž vůdčí myšlenkou bylo "Ježíš - ne César".
V poválečném období také dokončuje knihu pamětí "Světová revoluce", vznikají Čapkovy
Hovory s T. G. Masarykem. Chtěl dokončit i třetí díl práce "Rusko a Evropa", ale nejprve
státnické povinnosti a později zdravotní stav mu to neumožnily.
Podmínky pro vznik ČSR byly mimořádně příznivé - Německo poraženo, Rusko rozvráceno
revolucí, Rakousko rozbito - ale vše bylo mnohem složitější. Po tvrdých protiněmeckých
slovech ve svém prvním poselství už ve "Světové revoluci" (1925) Masaryk uznal, že "je
v Evropě 11 států, které jsou menší než naše německá minorita", a napsal: "hlásím se docela
vědomě k národnostní politice Přemyslovců, kteří Němce národně chránili". Zabýval se
úvahami o švýcarském uspořádání státu, ale k tomu nebyla společnost zralá a státu se nikdy
nedostalo potřebných padesáti let klidu a míru, které Masaryk při příležitosti 10. výročí
vzniku republiky požadoval pro její zdárný rozvoj. ČSR měla také problémy hospodářské,
sociální, správní a obecně politické a Masaryk nebyl jen mužem vznešených idejí, ale
i politikem rázných činů. V roce 1920 například jmenováním úřednické vlády J. Černého
nekompromisně přispěl k potlačení komunistického pokusu o získání moci. I když nebyl
členem žádné politické strany - jeho předválečná strana se sloučila s Kramářovou národní
demokracií - účinně do politického dění zasahoval a byl představitelem "hradní politiky",
kterou podporovali zejména sociální demokraté, národní socialisté, někteří vůdčí činitelé
dalších stran (A. Švehla, J. Šrámek), přední žurnalisté a umělci a samozřejmě Sokol
a převážná část legionářů. "Hrad" měl také odpůrce, a to především v nacionálně zaměřených
stranách (A. Hlinka, K. Kramář, později K. Henlein), v lidech, kteří politicky či osobně
ztroskotali (J. Stříbrný, R. Gajda), a samozřejmě v KSČ, která razila heslo "Ne Masaryk, ale
Lenin!". Přesto byl osobně všemi respektován a představoval mimořádnou autoritu. Po

4. prvním dvouletém funkčním období byl zvolen prezidentem znovu v letech 1920, 1927
a 1934 a u příležitosti jeho 80. narozenin byl přijat zákon: "T. G. Masaryk se zasloužil o stát".
"Za své politické osamostatnění děkujeme v hlavní míře...Západu", napsal a byl také právem
přesvědčen, že k Západu nový stát svými dějinami patří. Podporoval proto zejména
v zahraniční a obranné politice Benešovu orientaci na Francii a již ve svém prvním poselství
prohlásil, že "naše republika zůstane spojencům vždy věrna". Avšak po světové válce
nevznikl v Evropě "přátelský všecelek". Významné státy ovládly diktatury komunistická,
fašistická a nacistická, které se měly stát světu i republice osudnými, neboť spojenci z mnoha
důvodů neopětovali její věrnost. Po nástupu Hitlera k moci Masaryk ještě v roce 1934 přijal
prezidentskou kandidaturu - komunisté tehdy kandidovali K.Gottwalda - ale již v příštím roce
v prosinci na svůj úřad abdikoval. V důsledku věku, špatného zdraví a i neschopnosti
demokrata a humanisty plně pochopit něco tak odpudivého jako totalitární diktatura,
nepovažoval za možné stát v čele státu v době hrozících nebezpečí.
"To kalné ráno, to si pamatuj, mé dítě," truchlil s mnohými básník J. Seifert, když Masaryk
zemřel na sklonku léta 1937 na zámku v Lánech. Jeho pohřeb dne 21. září se stal velkou
manifestací zármutku, ale také víry v demokracii všech demokraticky cítících občanů státu
bez ohledu na národnost.
Masarykovou zásadou bylo, že "demokracie je protivou aristokratismu", a byl proto
přesvědčeným stoupencem republikánského zřízení. Po tisíciletí monarchismu bylo štěstím
pro novou republiku, že jejím prezidentem se stal právě on. Rozsáhlé vzdělání filozofické,
historické a sociologické, znalost cizích zemí a jazyků, významná činnost vědecká
a pedagogická, dlouholetá politická zkušenost stranická i poslanecká, odpor proti tomu, že
"veliká většina lidí politicky činných se nedovede povznést nad sebe, nedovede se vyprostit
z kleští nekritického egocentrismu", vysoká osobní morálka, střídmý život a v neposlední řadě
také důstojné, ba vznešené vzezření a vystupování - tím vším založil v české politické tradici
příklad státníka, který pro jeho nástupce byl a dlouho ještě zůstane nedostižným vzorem.
(mch, ss)
Nakl. Libri: "Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918" a "Kdo byl kdo v našich
dějinách 20. století"
Kancelář prezidenta republiky

5. Život a dílo v datech
• 7. 3. 1850
Tomáš Masaryk se narodil 7. března v Hodoníně na jižní Moravě jako syn kočího
a kuchařky.
• 1865 - 72
Studuje na gymnáziích v Brně a ve Vídni.
• 1872 - 76
Studuje na vídeňské univerzitě, kde získává doktorát filozofie. Jeho disertační práce
má námět "Podstata duše u Platóna."
• 1876 - 77
Pobývá jako soukromý učitel v Lipsku, kde se setkává s Američankou Charlottou
Garrigueovou.
• 1878
Jede poprvé do Ameriky; 15. března uzavírá v New Yorku sňatek s Charlottou
Garrigueovou a její příjmení připojuje ke svému.
• 1879
Habilituje se spisem "Sebevražda jako hromadný společenský jev moderní civilizace"
a přednáší pak sedm semestrů na vídeňské univerzitě jako soukromý docent.
• 1881
Publikuje v němčině revidovanou habilitační práci o sebevraždě; českou verzi pod
názvem Sebevražda hromadným jevem společenským moderní osvěty vydává v roce
1904.
• 1882
Je jmenován mimořádným profesorem filozofie na nové české univerzitě v Praze;
řádná profesura je mu udělena až v lednu 1897.
• 1883
Zakládá měsíčník Athenaeum, časopis věnovaný kritickému zkoumání české kultury
a vědy.
• 1885
Publikuje své hlavní filozofické dílo Základové konkrétné logiky: Třídění a soustava
věd; v roce 1887 vychází rozšířená německá verze.
• 1886 - 88
Skupina vzdělanců, sdružených kolem časopisu Athenaeum, odhaluje jako novodobé
padělky údajně staré rukopisy (královédvorský a zelenohorský), které měly dokládat
ranou vyspělost středověké české kultury; Masaryk hraje v tomto odhalení důležitou
roli.
• 1887
Jede do Ruska, kde diskutuje s Tolstým; znova navštěvuje Tolstého v letech 1889
a 1910; odmítá učení Tolstého o neodporování zlu.
• 1891
Je zvolen do vídeňského parlamentu jako poslanec za mladočeskou stranu, ke které se
připojil jako člen skupiny "realistů".
• 1893
Vzdává se poslaneckého mandátu, nespokojen s planým radikalismem mladočechů
a zklamán vnitrostranickými hádkami.
• 1895 - 98
Roky intenzívní tvůrčí práce, zasvěcené hlavně českým problémům; Masaryk
formuluje své názory na smysl českých dějin a předkládá český politický program;

6. představuje se jako politický myslitel, jehož názory mají pevný mravní a náboženský
základ; publikuje spisy Česká otázka (1895), Naše nynější krize (1895), Jan Hus
(1896), Karel Havlíček (1896), 0tázka sociální (1898).
• 1899 - 1900
Dva procesy s Leopoldem Hilsnerem, židovským mladíkem obžalovaným z vraždy
dvou křesťanských dívek, vyvolávají četné projevy antisemitismu v české společnosti.
Masaryk vede kampaň proti rasovým předsudkům, zvláště proti pověře o židovské
rituální vraždě.
• 1900
Spolu s některými svými stoupenci ze skupiny "realistů" zakládá novou politickou
stranu, českou stranu lidovou (realistickou), později přezvanou na pokrokovou stranu.
Nemá s ní velký úspěch. V české politice má nová strana jen marginální význam.
• 1902
Cestuje podruhé do Ameriky; přednáší na Chicagské univerzitě o české literatuře
a historii a o obecných slovanských otázkách.
• 1907
Vstupuje znova do vídeňského parlamentu jako poslanec realistické strany, zvolený
s pomocí sociálních demokratů; je poslancem až do první světové války, celkem po
dvě volební období.
Podniká třetí cestu do Ameriky; na sjezdu náboženských liberálů v Bostonu přednáší
o náboženství v Rakousku; navštěvuje české krajany v řadě amerických měst.
• 1907 - 08
Vede parlamentní akci na obranu svobody vědy; hájí rakouského profesora Ludwiga
Wahrmunda, pronásledovaného za přednášku o rozporech mezi vědou a církevní
doktrinou.
• 1909 - 11
Po anexi Bosny-Hercegoviny ostře kritizuje zahraniční politiku Rakousko-Uherska,
zvláště jeho alianci s Německem; hájí jižní Slovany, obžalované z velezrady v procesu
v Záhřebu; svědčí proti historikovi Heinrichu Friedjungovi, aby se zastal rakouských
Jihoslovanů, na které Friedjung zaútočil na základě falešných dokumentů.
• 1913
Publikuje v německém vydání první dva díly svého velkého spisu Rusko a Evropa,
třetí díl vychází poprvé až v roce 1967 v překladu do angličtiny.
• 1914 - 17
První světová válka. Masaryk se rozhoduje pro Spojence a jejich boj proti Rakousko-
Uhersku a Německu; jede do Itálie, Švýcarska, Francie a Anglie; v Paříži zakládá
s Edvardem Benešem a Milanem R. Štefánikem Československou národní radu;
v Rusku a ve Francii se formují československé vojenské jednotky.
• 1917 - 18
Masaryk cestuje do Ruska; po bolševické revoluci konsoliduje československou legii,
která je prohlášena za část československé armády ve Francii a má se podle dohody
s bolševiky přesunout na západní bojiště.
• 1918
Masaryk přijíždí do Spojených států amerických; Francie a Anglie uznávají
Československou národní radu jako de facto československou vládu; stejné uznání
získává Masaryk od americké vlády; ve Francii a v Itálii bojují čeští a slovenští vojáci
proti ústředním mocnostem; v Rusku je československá legie v konfliktu s bolševiky,
kteří sabotují její cestu do Francie; českoslovenští vojáci kontrolují celou železniční
magistrálu mezi Uralem a Vladivostokem a podle instrukce Spojenců prodlužují svou
vojenskou prezenci na Sibiři (poslední československý legionář se vrací do vlasti

7. v roce 1920).
V Praze volí revoluční Národní shromáždění Masaryka prvním prezidentem
Československé republiky. Masaryk publikuje spis Nová Evropa, nástin poválečné
evropské rekonstrukce.
• 1920
Je zvolen prezidentem podle nové československé ústavy; do nejvyšší státní funkce je
pak zvolen ještě dvakrát, v letech 1927 a 1934.
• 1925
Pod názvem Světová revoluce vychází jeho kniha memoárů a politických
a historických úvah o přelomové době, jejímž mezníkem byla první světová válka.
• 1928
Karel Čapek publikuje první svazek Hovorů s T. G. Masarykem; ve formě dialogu
s Čapkem vypráví Masaryk příběh svého života a v poslední části Hovorů přednáší své
filozofické krédo.
• 1935
Masaryk se ze zdravotních důvodů vzdává úřadu prezidenta.
• 1937
Umírá v Lánech 14. září.

8. Základní dílo
Základní dílo T. G. Masaryka
• 1878 ‐ Sebevražda, habilitační práce
• 1895 ‐ Česká otázka
• 1895 ‐ Naše nynější krize
• 1895‐96 ‐ Jan Hus
• 1895‐96 ‐ Karel Havlíček
• 1896 ‐ Moderní člověk a náboženství
• 1896 ‐ Otázka sociální
• 1898 ‐ Palackého idea národa českého
• 1901 ‐ Ideály humanitní
• 1920 ‐ Nová Evropa
• 1925 ‐ Světová revoluce
• (nedokončeno) ‐ Rusko a Evropa
Základní díla o T. G. Masarykovi
• Masarykovy sborníky 1 ‐ 6, meziválečná léta
• Čapek K.: Hovory s T. G. Masarykem, Praha 1937
• Machovec M.: Tomáš G. Masaryk, Praha 1968
• Černý V.: Dvě studie masarykovské, samizdat 1977
• Opat J.: Filozof a politik T. G. Masaryk 1882‐1893, Praha 1987
• Patočka J.: Tři studie o Masarykovi, Praha 1991
• Kovtun J: Slovo má poslanec Masaryk, Praha 1991
• Machovec M., Pithart P., Pojar M.: T. G. Masaryk a naše současnost, Praha 1992
• Skilling H. G.: T. G. Masaryk: Proti proudu 1882 ‐ 1914, Praha 1995