1. Etika v pomáhajících profesích
1. Argumentace
Ke zpracování odborného textu jsem si vybrala téma etiky v pomáhajících profesích.
Při výběru tématu jsem se nechala inspirovat tím, že etika člověka, ať chce či nechce, prová-
zí v každém dni jeho života a není nikoho, kdo by nemusel čelit morálně problematickým
situacím ve svém osobním i pracovním životě.
Vzhledem k tomu, že jsem studentka speciální pedagogiky a ta také, jako mnoho ji-
ných disciplín, patří mezi pomáhající profese. Pomáhající profese patří mezi namáhavé pro-
fese, pracovník je neustále stavěn do nových a obtížných situací. Tento název odborného
textu jsem zvolila proto, že je dle mého názoru nejvýstižnější, nejpřesnější.
2. Anotace
Odborný text se zabývá etikou v pomáhajících profesích. Pozornost je zaměřen pře-
devším na definici etiky a její základní kategorie jako dobro a zlo, svědomí a svoboda člově-
ka, norma a zákon, hodnoty. Zároveň je každá z těchto kategorií stručně popsána. Dále se
odborný text zabývá etickými problémy a dilematy, se kterými se pomáhající pracovník se-
tkává. Závěrem jsou uvedeny etické principy, které musí mít zvnitřněny každý pomáhající
pracovník.
3. Klíčová slova
Etika, pomáhající profese, etické problémy v pomáhajících profesích, etické principy
v pomáhajících profesích.
4. Odborný text
Etiku můžeme definovat dle Jankovského jako „filozofickou vědu o správném způso-
bu života, vycházející z racionálních přístupů a snažící se nalézt, popřípadě i zdůvodnit, spo-
lečné a obecné základy, na nichž morálka stojí“ (2003, s. 22).
Nezbytné je objasnit význam slova morálka. Je odvozeno od latinského mos, což pů-
vodně znamená vůle. V průběhu změn mos, nakonec znamená smýšlení, osobní způsob
života, mravní chování jedince, charakter (Anzenbacher, 2001, s. 17). Předmětem etiky je
„morálka, která hodnotí lidské jednání z hlediska dobra a zla, a to porovnáním se svědomím
člověka“ (Jankovský, 2003, s. 21 – 22). Etika je tedy teorií morálky, filozofickou disciplínou
zkoumající morálku.
Nyní se bude práce ve stručnosti věnovat některým základním pojmům teorie etiky
jako je dobro, zlo, svoboda člověka, svědomí, norma a zákon, hodnoty (obr. č. 1). Je důležité
uvědomit si význam každé z těchto kategorií.

2. Obr. č. 1: Rozdělení základních etických kategorií
Základní etické
kategorie
svoboda norma a
dobro a zlo svědomí hodnoty
člověka zákon
Dobro a zlo jsou považovány za základní etické kategorie. Dobro, jako takové, je ne-
poznatelné, můžeme jej však zakusit v konkrétních situacích. V etice znamená shodu mezi
myšlením, jednáním, svědomím a přirozeným mravním řádem. (Anzenbacher, 2001, s. 70).
Zlo je podle Platóna nedostatkem dobra. Naopak od morálního dobra je morální zlo označo-
váno za to, co odporuje svědomí. Jednání je morálně špatné tehdy, když konám něco, co
bych neměl (Anzenbacher, 2001, s. 69 – 70).
Pokud chceme hovořit o morálním jednání, musíme předpokládat svobodu člověka.
Svobodu lze chápat z mnoha hledisek, však svoboda je spjata s možností volby. Dnes už
nestojí v popředí zájmu úvahy o svobodné vůli a zájmu, ale o svobodě přesvědčení a svobo-
dě svědomí. Svoboda člověka se dotýká jeho vlastního nitra, a proto je mu mnoho zastřeno
(Jankovský, 2003, s. 37 – 39).
Jankovský uvádí, že „svědomí lze vnímat jako podstatnou složku mravnosti… svě-
domí dává člověku schopnost morálně hodnotit své jednání“ (2003, s. 31). Dle Thompsona
svědomí odráží to, co nás společnost naučila, a že svědomí považujeme za zdroj hodnot
mravní intuice (2004, s. 151 – 155).
Dobře vyvinuté a zdravé sebevědomí při výkonu pomáhajících profesí je projevem
profesionality pracovníka. Takové sebevědomí slouží jako výzva k pozornosti, aby dokázal
odhadnout, jaké má jeho jednání souvislosti v souladu s jeho svědomím, zda je jednání
mravné. Pokud ne, může být jeho svědomí zdrojem nejrůznějších frustrací – komplexu mé-
něcennosti i syndrom vyhoření (Jankovský, 2003, s. 37).
„Normy uspokojují potřebu orientace člověka ve světě, neboť dávají určitý obecně zá-
vazný řád. Člověk se normám učí v rámci lidské společnosti v důsledku různých forem soci-
álního tlaku“ (Jankovský, 2003, s. 46).
Normy se rozlišují na mravní a právní, které mají podobu zákona. Mravní normou je
myšleno „nepsané pravidlo“, které platí v určité společnosti, jedná se o tradice, zvyky atd.,
jsou podporovány silným veřejným míněním. Proto jsou pro svědomí člověka velice zavazu-

3. jící. Právní normy jsou vyhlašovány veřejně oprávněným orgánem. Nejsou již záležitostí
svědomí, ale chování člověka. Překročení takové normy podléhá sankcím (Jankovský, 2003,
46 – 47).
Dle Münsterberga jsou hodnoty osobnostně podmíněny, trvalými lidskými prožitky.
Vychází se z předpokladu, že původ těchto prožitků je volní, patří k bytosti, která sleduje ur-
čité cíle a rozhoduje se mezi nimi. Hildebrand tvrdí, že co je pro člověka důležité, jej dokáže i
motivovat a také vyvolat odpověď emocí (Machula, Machulová, 2009, 99 – 102).
Etické problémy vznikají tehdy, kdy musí pomáhající pracovník rozhodnout a rozhod-
nutí se mu osobně příčí. Etická dilemata vyvstanou, kdy pomáhající pracovník stojí před
dvěma či více stejně nevhodnými možnostmi představující konflikt morálních principů (Neča-
sová in Matoušek, 2008, s. 24).
Nyní si uvedeme principy, které by měly platit pro všechny pomáhající profese. Filo-
zofický slovník princip v normativním smyslu charakterizuje jako „pravidlo, případně mravní
formu jednání, vyslovenou jednoduchou formou“ (Durozoi, Rousel, 1994, s. 235).
Pomáhající profese je na rozdíl od jiných povolání určována lidským vztahem mezi
pomáhajícím profesionálem a klientem, nejdůležitějším nástrojem je pracovníkova osobnost
(Kopřiva, 2006, s. 14).
Felix Biestek vytvořil v padesátých letech dvacátého století sedm principů, které jsou
až dosud velmi vlivné. Avšak je primárně nezamýšlel jako etické principy. Mezi tyto principy
patří (Biestek, 1957, cit. dle Nečasové in Matoušek, 2008, s. 37 – 38):
 individualizace – uznání jedinečné osobnosti klienta, individuální přístup;
 vyjadřování pocitů – uznání klientovy potřeby vyjádřit své pocity i negativní;
 akceptace – vnímat klienta takového, jaký je, podpora vnitřní důstojnosti a hodnoty;
 empatie – úsilí o vcítění se do pocitů klienta;
 nemoralizování – nepřipisovat klientovi vinu, hodnotíme klientovy postoje a jednání,
ne jeho osobnost;
 sebeurčení – respektovat klientovo právo se rozhodovat sám;
 důvěrnost sdělení – zachování důvěrných informací o klientovi, toto právo však není
absolutní.
Etika v pomáhajících profesích je jednou ze základních podstat. Proto je důležité, aby
pomáhající pracovníci věděli, co etika je, co zahrnuje, orientovali se v základních etických
kategoriích a znali principy vzniku etických problémů a dilemat.

4. 5. Odborné zdroje
ANZENBACHER, Arno. Úvod do etiky. 2. vyd. Praha: Academia, 2001. 292 s. ISBN 80-200-
0917-5.
 Tato kniha je kvalitním zdrojem zejména proto, že již byla redigována a recenzo-
vána. Autor je erudovaný v daném oboru. Text je jednoduchý, srozumitelný a je
dostatečný pro potřeby textu. Rovněž se jedná o objektivní informace.
DUROZOI, Gerard a Andre ROUSSEL. Filozofický slovník. 1. vyd. Praha: EWA, 1994. 352 s.
ISBN 80-85764-07-5.
 Tato kniha je kvalitním zdrojem zejména proto, že již byla redigována a recenzo-
vána. Autoři jsou erudovanými v daném oboru. Text je jednoduchý, srozumitelný a
je dostatečný pro potřeby textu. Rovněž se jedná o objektivní informace.
JANKOVSKÝ, Jiří. Etika pro pomáhající profese. 1. vyd. Praha: Triton, 2003. 223 s. ISBN 80-
7254-329-6.
 Tato kniha je kvalitním zdrojem zejména proto, že již byla redigována a recenzo-
vána. Autor je erudovaný v daném oboru. Text je jednoduchý, srozumitelný a je
dostatečný pro potřeby textu. Rovněž se jedná o objektivní a aktuální informace.
KOPŘIVA, Karel. Lidský vztah jako součást profese. 5. vyd. Praha: Portál, 2006. 147 s. ISBN
80-7367-181-6.
 Tato kniha je kvalitním zdrojem zejména proto, že již byla redigována a recenzo-
vána. Autor je erudovaný v daném oboru. Text je jednoduchý, srozumitelný a je
dostatečný pro potřeby textu. Rovněž se jedná o objektivní informace. Je vydává-
na již poněkolikáté, je neustále aktuální.
MACHULA, Tomáš a Helena MACHULOVÁ. Nedostatečná definice pojmu „hodnota“ jako
zásadní problém etiky sociální práce. Sociální práce. Brno: [ASVSP] 2009, roč. 9, č. 1.
s. 97 – 104. ISSN 1213-6204.
 Článek považuji za kvalitní zejména proto, že byl publikován v odborném časopi-
se zabývající se danou problematikou a prochází recenzí. Autoři působí na Teo-
logické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, jsou tedy erudovaní
v daném oboru. V časopise je rovněž uveden kontakt na autory.

5. MATOUŠEK, Oldřich. a kol. Metody a řízení sociální práce. 2. vyd. Praha: Portál, 2008.
384 s. ISBN 978-80-7367-502-8.
 Tato kniha je kvalitním zdrojem zejména proto, že již byla redigována a recenzo-
vána. Autor je erudovaný v daném oboru. Text je jednoduchý, srozumitelný a je
dostatečný pro potřeby textu. Rovněž se jedná o objektivní informace.
POHODA, O.S. Etika. Metodická příručka Průvodce ASISTENTA [online]. [cit. 2012-12-20].
Dostupné z: http://www.pohoda-help.cz/index.php?cmd=page&id=164&lang=cs
 Internetové stránky občanského sdružení Pohoda jsou relevantní a kvalitní proto,
že prostřednictvím těchto stránek se sdružení prezentuje veřejnosti a nabízí kva-
litní služby. Kvalitu spatřuji zejména v tom, že je zde prezentována nejen činnost,
ale také pracovníci, kteří pečují o klienty. Sdružení vydává své vlastní příručky a
zabezpečuje také vzdělávání v dané oblasti, stránky jsou aktuální.
THOMPSON, Mel. Přehled etiky. 1. vyd. Praha: Portál, 2004. 168 s. ISBN 80-7178-806-6.
 Tato kniha je kvalitním zdrojem zejména proto, že již byla redigována a recenzo-
vána. Autor je erudovaný v daném oboru. Text je jednoduchý, srozumitelný a je
dostatečný pro potřeby textu. Rovněž se jedná o objektivní informace.