1. FOTO BENEDIKT RENČ TEXT ZDENKA TOMIS
MUŽ STYLU
38 InStyle / DUBEN 2014
Svetr,ArmaniCollezioni,
Pařížská 18,trenčkot,
Drykornforbeautiful
people,VanGraaf.
JIŘÍ HAVELKASetkání s jedním z našich nejtalentovanějších a nejsympatičtějších divadelních režisérů
Jiřím Havelkou, který se však co nevidět objeví i v hlavní roli Hřebejkova nového seriálu
V objetí, bylo inspirativní a výjimečné. Ať už se ho zeptáte na cokoli, od chemických
procesů v mozku až po děti, Jiří začne mluvit jako kniha. Pořád něco vymýšlí (v práci),
hodně přemýšlí (v soukromí) a nám prozradil, co se mu honí hlavou právě teď.

2. inSPIRACE MUŽ STYLU
CO SE VÁM
NA JIŘÍM
HAVELKOVI
LÍBÍ?
JANA PLODKOVÁ
herečka
„Jiříjebezedná
studnicenápadů.Je
ochotnýjítdo všeho
po hlavě, zároveň
nesmírněvzdělaný.
A navícsevtipně
směje.Jeradost
s nímdělatdivadlo.“
DANIELA
PÍSAŘOVICOVÁ
moderátorka
„Kromětoho,žeje
Jirkahezkýchlap,
cožalenenípotřeba
zdůrazňovat,mám
rádajehosmyslpro
humor,vždycky
ses nímzasměju.
A takysemilíbí
jehovšestrannost.
Jeza nímspousta
práce,kteráby
rozhodněneměla
býtopomenuta.“
ANNA
GEISLEROVÁ
herečka
„Na Jiřímje
nejkrásnější
i nejstrašnějšíjeho
humor.A kdybych
simělavybrat,co
bychz nějchtěla
jakotrofej,tak
bychchtělaoči.
Umíses nima
krásnědívat.Noale
hlavnějechytrejjak
opicea tohodělá
neodolatelným.“
Obleka košile,H&M.

3. FOTO:BENEDIKTRENČ
„V mé herecké generaci je
ještě cítit stud coby pozůstatek
minulé doby. Zůstal v nás
strach z možností, z vnějšku,
z cestování, zatímco nová
generace je totálně otevřená.“
Sakoa košile,H&M,
kalhoty,HugoBoss,
VanGraaf,pásek,
SF,VanGraaf,boty,
Doucals,Beltissimo.

4. InStyle / DUBEN 2014 41
STYLING:MILENAZHURAVLOVA,ASISTENTKASTYLISTKY:KARINDIMITROVOVÁ,MAKE-UP:STANISLAVABARTOŠOVÁ,PRODUKCE:FILIPJÄGR
aký bude seriál Jana
Hřebejka V objetí, který se
začne vysílat na podzim? Já
myslím, že vtipný, vizuálně
atraktivní. Propletenec
vztahů je tam dobře
vymyšlený, pro každého se tam nabízí
linka, v níž se najde a kterou bude chtít
sledovat.
Koho tam hrajete vy? Sympaťáka. (smích)
Kluka, který je chycen mezi dvěma
ženami, mezi náhodně potkanou
láskou a dívkou, s níž čeká dítě. Je to
klasický rozkol mezi srdcem a hlavou,
mezi zodpovědností a šťastným životem.
Co zvítězí? Spíš to srdce.
Má to tak být i v životě? Asi jo. Nedávno
jsem dal svým studentům, kteří se
hroutili před premiérou hry Regulace
intimity, takové desatero herce na jevišti
i v životě a poslední bod zní: Váháš-li
mezi hlavou a srdcem, vol vždy srdce.
Jaké jsou další body desatera? Třeba:
Dýchej. Zklidnění a pozorování dechu
tě může dostat z jakkoli komplikované
situace. Nebo: Poznej se, být trapný
znamená dovědět se něco o sobě. Další:
Riskuj, neexistuje chyba, jen možnost
poučit se z ní. A další krátký blábolky,
který ale pomáhají se zklidnit a zjistit,
že všichni mají nějaké strachy a study.
Jaké strachy a study máte vy? Až teď
začínám objevovat, jak moc jich vlastně
mám. Třeba strach ze samoty, strach
být sám sebou, samozřejmě taky strach
z hluboké vody a výšek, bojím se
fyzických i psychických nemocí. A studů
je ještě víc. Odhalovat před někým
slabé stránky je pro mě strašně těžké.
Jak to, že si to teď uvědomujete? Loni
mě nějaký události donutily trochu se
zastavit a vlastně asi poprvé se poznávat.
Právě díky tomu jsem ale se studenty
udělal tu Regulaci intimity. Dostali
ode mě tehdy dotazník, kde museli
dokončit věty typu: bojím se, stydím se,
se*e mě, mrzí mě a doufám. Někteří
zašli až k sebetrýznění, jiní si drželi
odstup, ale postupně jsme se začali
všichni dost odhalovat. Tím, že tohle
vyplnili a četli nahlas před ostatními,
zjistili spoustu věcí sami o sobě, poznali
se. A já s nimi.
K čemu je dobré se takhle dopodrobna
rozebrat? Dokud to neuděláte, jedete
tak trochu na autopilota. Sice si myslíte,
že jste to vy a vaše rozhodnutí, ale
vlastně jen uplatňujete vzorce chování
naučené z dětství nebo přijaté vlivem
z okolí. A skrz poznání svých strachů,
studů a úzkostí se postupně dostanete
k tomu, kdo vlastně jste, a pak teprve
můžete dostat život do vlastních rukou.
K herectví je to nezbytné? Ano,
teprve až se člověk pozná, je
schopen stát na jevišti. Do té doby
jen hraje, předvádí, ale minimálně
divadelní herectví není o předvádění
a předstírání. Je třeba si uvědomit, že
na vás kouká spousta lidí, a zároveň
se chovat, jako by tam nebyli. Vždycky
říkám: Tvůj charakter je to, co děláš,
když jsi sám. Navíc když se člověk zná,
ví, co s ním dělají smutky a starosti, jak
mu třeba mění obličej, umí od nich
držet odstup a může zahrát cokoli.
Je tohle důvod, proč se o lidech z branže
říká, že jsou rozpolcené bytosti? Herci
a umělci obecně tíhnou k tomu,
neustále rozebírat svůj život. Asi je to
logické, když hrají každý den někoho
jiného. Tolik herců pořád dokola řeší,
co si o nich ostatní myslí, a pak se
snaží stylizovat do nějakého obrazu,
někdo má dokonce i za to, že démoni
a deprese patří ke správné image
herce, a dokonce si přejí je mít.
Jak to vypadá, když se dva herci
dají dohromady? Žil jste s Terezou
Voříškovou, tak to možná můžete
posoudit. To je asi stejný jako kdekoli
jinde. Funguje to, když jsou ti lidi
upřímní k sobě i k tomu druhému.
Jenže spousta lidí žije v tom svém
obrazu a splývá jim, co je ještě role
a co jsou oni sami. Když se hraní
a život začnou hodně přibližovat, je to
trošku průšvih. A Tereza, ač to možná
nevypadá, svoji práci bere vážně, dává
tomu hodně, a to pak s sebou nese
i tahle rizika.
Vy jste hlavně režisér, ale ve zmíněném
seriálu hrajete. Máte v takových chvílích
tendence mluvit režisérovi do práce? To
vůbec ne. A zrovna práce s Hřebejkem
byla dost otevřená, zapojoval nás
do vymýšlení a v takových chvílích je
pro mě automatické přinášet nápady.
Když na něčem pracuju, chci to stavět,
ne bořit. Ale když hraju s Vosto5, tak
prý klukům předříkávám repliky a to
bohužel probíhá naprosto podvědomě.
Jste typ člověka, který potřebuje
pořád něco dělat a zkoušet nové věci?
Jste režisér, učíte na DAMU, hrajete,
moderujete... To jo, mě baví hodně
věcí, tak hodně věcí dělám. Posledních
patnáct let jsem přebíjel prací všechno,
co se dělo ve mně. Asi jsem nemohl
vydržet sám se sebou a oddaloval
moment, kdy se tím začnu zabývat.
A tak jsem si třeba nevšiml, že mám už
pár let problém s nespavostí. Tak teď se
snažím dávat tomu trochu řád.
V divadle jste zpracoval spoustu různých
témat, od Mašínů k Pěně dní. Co ale nikdy
dělat nebudete? Konverzačku. (smích)
Něco, co jen zobrazuje postavy a děj.
Chyběla by mi hra s divákem, která
donutí vnímat, přemýšlet, měnit názory.
Chci, aby byl divák nucen k aktivitě,
rozhýbal svůj vnitřní svět. Televize se dá
jen sledovat, ale v divadle to nestačí.
Jak důležitá je pro vás úspěšná kariéra?
Zabýváte se tím vůbec? Lhal bych,
kdybych řekl, že ne. Ale mě se vždycky
všechno dělo dost přirozeně. Nikdy
jsem nic netlačil. Třeba jsem měl
zbožštěné Dejvické divadlo, a hned
po škole mi Mirek Krobot nabídl,
abych tam dělal. A takhle se to děje
pořád dál. Ale za úspěch bych třeba
považoval, kdybychom s Vosto5 natočili
sitcom pro televizi. Na to bych klidně
i přitlačil.
Hodně mluvíte o svých studentech, ale
co byste jednou rád předal vlastním
dětem? Na to teď myslím skoro pořád,
to je moje třiatřicetiletý trauma. (smích)
Všichni jezdí s dětma na výlety a já si
je maximálně půjčuju třeba od sestry.
Chtěl bych, aby moje děti byly schopné
přijmout tenhle svět a zároveň byly
osobité, jedinečné a spokojené. Já
myslím, že nejdůležitější ve vztahu
k dětem je zase potřeba zvládnout
především sám sebe, protože pokud
v sobě máte nějaký komplex, okamžitě
se to na nich projeví.
Trauma znamená, že už byste rád měl
děti? Tak to víte, že mě to napadne,
ale nežiju v žádný křečovitý snaze
o potomka.
Budou také muset vyplňovat ty
dotazníky? Jo, ale až tak v pěti letech.
(smích) Ne, radši jim dám archivní
víno, které si budou moct otevřít až
v osmnácti.
J