1. VETERINÁŘSTVÍ 12/2010 667
H O S P O D Á Ř S K Á Z V Í Ř A T A
review
Úvod
Prasečí circovirus typu 2 (PCV2) byl popsán již zhruba
před 30 lety, nicméně až do 90. let byl považován za nepa-
togenní. Patří do čeledi Circoviridae, rod Circovirus. Jeho
genom tvoří jednovláknitá DNA, obklopená ikozahedrální
kapsidou, měřící v průměru okolo 17 nm.1
Virus nemá vněj-
ší obal, což mu umožňuje vysokou rezistenci vůči tuky roz-
pouštějícím dezinfekčním činidlům (alkohol, chlorhexidin,
jód a fenol). Naopak inaktivují jej alkálie (hydroxid sodný)
nebo kvartérní amoniové soli.2
Původně považovaný za
nepatogenní, je dnes spojován s několika klinickými syn-
dromy a mnoha klinickými projevy. Vliv PCV2 na poruchy
reprodukce se popisuje zhruba od konce 90. let.3,4
PCV2 a reprodukční poruchy prasnic
Experimentální infekce
U některých virových nemocí vede transplacentární
infekce k replikaci pouze ve tkáni foetů a léze pozoruje-
me pouze u nich. Fetální odúmrť následovaná mumifika-
cí je pozorovaná pouze, když dojde k infekci před
70. dnem březosti, po tomto stáří nastává období imu-
nokompetence, kdy imunitní systém plodu začíná vytvá-
řet vlastní imunitní odpověď a po infekci je schopen pře-
žít. Pokud dojde k infekci plodů, závisí další průběh bře-
zosti na tom, kolik plodů bylo infikováno, jak rychle se
infekce šíří z jednoho plodu na druhý a kolik plodů
zůstává živých.5
Při infekci PCV2 byly popsány poruchy
reprodukce ve všech fázích gestace (poruchy zabřezá-
vání, embryonální odúmrť, mumifikace, předčasné poro-
dy, porody mrtvě rozených selat a selat s nízkou života-
schopností, obr. 1 a 2). Žádná z uvedených prací neuvá-
dí, že by infekce měla vliv na klinické projevy u prasnic.
Schopnost PCV2 procházet placentou, jeho primární
replikaci v lymfoidní tkáni a indukci reprodukčních
poruch potvrdili Lim et al., 2005,6
kdy šest březích pras-
nic bylo inokulováno intranazálně tři týdny před očeká-
vaným porodem PCV2.
Z klinických příznaků byly následně pozorovány abor-
ty a předčasné oprašení, zatímco dvě neinfikované
prasnice sloužící jako negativní kontrola zůstaly klinicky
zdravé a oprasily se normálně. PCV2 antigen a DNA
byly detekovány imuno-histochemicky a hybridizací in
situ v mízních uzlinách, slezině, thymu, játrech, plicích
a tonsilách u mrtvě i živě narozených selat.
Práce se mimo jiné zabývala vlivem PCV2 infekce na
plody v různé fázi gestace.5
Proběhla inokulace foetů
laparoskopicky přes placentu 57., 75. a 92. den březos-
ti (pro každé stáří zvoleny dvě prasnice a u nich byly
inokulovány dva plody). K vlastní inokulaci došlo intra-
peritoneálně (0,1 ml) a do amniového vaku (0,1 ml).
Za 21 dnů následovalo laboratorní vyšetření, a to izola-
ce viru na tkáňových kulturách (TK15), IPMA a posou-
zení patologických lézí. Autoři došli k následujícím
výsledkům. Při infekci 57. den byly detekovány zvýšené
hladiny viru a nízké hladiny protilátek oproti výsledkům
75. a 92. den, kdy byly zaznamenány nižší hladiny viru
a již zvýšené titry protilátek. Nejvyšší titry viru byly sta-
noveny v srdci, plicích a játrech a navíc byly patrny mak-
roskopické léze (edém, hemorhagie a kongesce)
u všech čtyř plodů inokulovaných 57. den. Je zřejmé, že
0br. 1 – Mumifikace – autolýza – mrtvě narozené sele,
(foto MVDr.Jiří Malášek)
SOUHRN
Jirásek T. Prasečí cirkovirus typu 2 a poruchy repro-
dukce. Veterinářství 2010;60:667-671.
PCV2 se přenáší na plody placentou, poruchy repro-
dukce byly popsány ve všech fázích gestace. Infekce
neměla vliv na klinické projevy u prasnic. Cílem následu-
jícího textu je shrnout nejpodstatnější fakta týkající se
této problematiky.
SUMMARY
Jirásek T. Porcine circovirus type 2 and reproductive
disorders. Veterinářství 2010;60:667-671.
PCV2 is transferred to the fetuses through the placenta,
reproductive disorders have been reported in all stages of
gestation. Infection had no effect on clinical symptoms in
sows. The aim of the following study is to summarize the
most essential data concerning this issue.
Prasečí cirkovirus typu 2 (PCV2)
a poruchy reprodukce
T. JIRÁSEK
MEVET spol. s r.o., Praha

2. H O S P O D Á Ř S K Á Z V Í Ř A T Areview
668 VETERINÁŘSTVÍ 12/2010
jakmile virus infikuje plod, probíhá replikace v různých
cílových tkáních, ale zejména v srdci, které je primárním
cílovým orgánem. Autoři také uvádějí, že pokud dochází
k infekci po 70. dni (nastává období imunokompetence),
zachytáváme virus i protilátky, a čím mladší je plod, tím
vyšší je replikace viru, kladou si zároveň otázku, zda je
to díky funkci protilátek nebo přímo díky senzitivitě
mladších plodů. Plody inokulované 75. a 92. den se jevi-
ly při makroskopickém posouzení normální. V další fázi
se pracoviště zabývalo vlivem infekce PCV2 na dlouho-
dobý průběh březosti. Dva plody infikovali u jedné pras-
nice 57. den, u druhé prasnice 75. den. Plody byly ode-
brány 113. den hysterektomicky. U plodů inokulovaných
57. den byla zaznamenána mumifikace, u sousedních
prasnic byl zjištěn jeden mrtvěrozený plod, u jednoho
zaostávání ve vývoji, byla u nich také detekována pří-
tomnost viru a nízké titry protilátek. U plodů infikova-
ných 75. den došlo ke spontánnímu porodu, tudíž iden-
tifikace jednotlivých byla nemožná, nicméně dva plody
byly postižené, u jednoho byla zaznamenána autolýza,
jeden plod byl mrtvě rozený, oba byly pozitivní na virus
i protilátky, jak se dá předpokládat, postižené byly
pouze infikované plody.
Práce shrnuje následující: PCV2 je schopen infikovat
plody, aniž by ovlivnil fyziologický stav prasnice a prů-
běh březosti. U mladších plodů probíhá replikace viru
intenzivněji (období přibližně do 70. dne), u starších
plodů (období imunokompetence) je přítomen virus
i protilátky. Co se týče šíření viru v děloze, dochází
k tomuto procesu pomalu před obdobím imunokompe-
tence a po tomto období dokonce vůbec.
Jedna ze studií popisuje vliv infekce PCV2 na embrya
během rané fáze březosti.7
Infikovány byly blastocysty
odebrané po superovulaci u 25 prasnic, imunizovaných
proti PCV2 a z nich bylo v průměru 23 umístěno náhod-
ně, osm proti různým PCV2 imunizovaným příjemkyním,
a to sedmý den jejich cyklu, z toho pět příjemkyň obdr-
želo blastocysty, jež byly předtím exponovány PCV2
a tři příjemkyně obdržely neinfikované kontrolní blasto-
cysty. Po 14 dnech byla provedena eutanazie a stanove-
ny následující závěry. Žádná prasnice příjemkyně nevy-
kazovala klinické příznaky onemocnění nebo sérokon-
verzi během 14 dní pokusu. Virus se replikoval pouze ve
fetální tkáni. PCV2 infekce embryí může vést k embryo-
nální odúmrti a následné ztrátě březosti. Přežitelnost
embryí byla u infikovaných pouze 6,4 %, oproti neinfiko-
vaným (65,4 %). Běžná přežitelnost embryí při ET se
pohybuje okolo 60 %, jak autor uvádí. U tří z pěti pras-
nic se ztráty musely dostavit okolo 12. dne gestace, pro-
tože došlo k pravidelnému intervalu říje, jelikož dochází
k úplné resorpci, nebylo možno tato embrya analyzovat.
U zbývajících prasnic bylo nalezeno devět neschopných
života, degenerovaných embryí, u jedné prasnice také
sedm životaschopných. U neživotaschopných byly
u všech nalezeny shluky PCV2 pozitivních buněk
v degenerovaných tkáních. U čtyř životaschopných byly
nalezeny fokálně rozmístěné PCV2 pozitivní buňky
v placentě, mezonefros, neurální trubici a játrech, což je
odlišné od foetů, kde to je především srdeční a lymfatic-
ká tkáň, nicméně bez patrných histologických změn.
Protože u zbývajících tří nebyly zjištěny žádné změny, je
zde předpoklad individuální vnímavosti embryí vůči
PCV2 nebo jako další vysvětlení zmiňuje autor proces
apoptózy, tj. ochranného procesu, kdy dochází k elimi-
naci nežádoucích či poškozených buněk. Pro ověření
tohoto názoru je třeba více studií, další otázkou do
budoucna je také možnost perzistentní infekce embryí
virem PCV2.
Další studie se zabývala vlivem genotypu
(PCV2a/PCV2b) na poruchy reprodukce.8
Byly použity
izoláty PCV2a a PCV2b získané z různých klinických
forem a inokulovány. Autoři zvolili kmeny PCV2a Stoon
1010 a PCV2b 48285, oba izolované z případů PMWS
a PCV2a 1121, pocházející z případu poruch reproduk-
ce a PCV2b 1147, izolovaný z případu PDNS. K inoku-
laci došlo 55.den. U čtyř prasnic plemene landrase byla
provedena laparotomie a došlo k transuterinní infekci
foetů pomocí kmenů PCV2 uvedených výše, v dávce
0,2 ml, obsahující 104,3
TCID50, a to do amnionového
vaku (0,1 ml) a do peritonea (0,1 ml). Podobně byly ino-
kulovány čtyři plody pouze buňkami tkáňové kultury
PK15 (inokulované slepě). Za 21 dnů po inokulaci byly
prasnice humánně utraceny a plody odebrány k labora-
torní analýze. Patomorfologické vyšetření ukázalo, že
všechny plody (mimo 1147) byly edematózní s disten-
dovaným abdomenem, s nálezy ascites, hydrothorax,
hydroperikard, hemorhagie a kongesce vnitřních orgá-
nů, a také zvětšení jater, která byla křehká a snadno se
poškozovala při manipulaci. U plodu inokulovaného
kmenem 1147 byl vzhled normální, ale při patomorfolo-
gickém vyšetření byl zjištěn edém plic, zvětšení jater
a generalizované zvětšení mízních uzlin. Neinfikované
0br. 2 – Mumifikace – autolýza – mrtvě narozené sele,
foto MVDr.Jiří Malášek

3. VETERINÁŘSTVÍ 12/2010 669
H O S P O D Á Ř S K Á Z V Í Ř A T A
review
plody a plody inokulované slepě vykazovaly normální
vzhled. Dále byla stanovena virová replikace, a to
pomocí titrace viru na buňkách PK15 (vyjádřená jako
log 10 TCID 50/g tkáně) – nejvyšších průměrných titrů
(±SD) bylo dosaženo v srdci (PCV2a 6,2 ± 0,7, PCV2b
6,1 ± 0,4), slezině (PCV2a 5,5 ± 0,3, PCV2b 5,1 ± 0,4,),
játrech (PCV2a 5,3 ± 0,4 a PCV2b 4,4 ± 1,0) a thymu
(PCV2a 4,4 ± 0,8, PCV2b 4,8 ± 1,0). Neinokulované
a slepě inokulované plody byly negativní. Dosavadní
zkušenosti v rámci PMWS/PCVD naznačují, že některé
kmeny PCV2b mohou být více virulentní než kmeny
PCV2a, protože PCV2 b jsou izolovány z případů
PMWS častěji. Práce potvrzuje, že plody v polovině
gestace jsou vysoce vnímavé k PCV2 infekci, dochází
k virové replikaci s následnými patologickými projevy,
a v této fázi březosti probíhá nejvyšší replikace v srdci,
játrech a lymfoidních orgánech. Co se týče různého
vlivu obou genotypů, dosavadní zkušenosti v rámci
PMWS/PCVD naznačují, že některé kmeny PCV2b
mohou být více virulentní než kmeny PCV2a, protože
PCV2b jsou izolovány z případů PMWS nyní častěji, nic-
méně v této studii PCV2b kmeny neindukovaly závaž-
nější patologické léze, ani nedošlo k vyšší replikaci
v různých orgánech foetů. Prasnice, mimo procesů spo-
jených s hojením operačních ran, nevykazovaly žádné
odchylky od normálního fyziologického stavu v průběhu
celé studie.
Situace v terénu
Víme, že experimentálně indukované infekce byly
potvrzeny, k nakažení prasnic došlo intramuskulárně
i intranazálně a u plodů byla potvrzena transplacentární
infekce a omezené intrauterinní šíření infekce. Nyní se
ale podívejme, jak vypadá situace v terénu.
Jednou z prvních potvrzených infekcí je práce z Kana-
dy,3
jež popisuje podíl PCV2 na poruchách reprodukce,
kdy u nově naskladněného stáda o populaci 450 prasnic
došlo na jejich první paritě k abortům v pozdní fázi bře-
zosti a porodům mrtvě rozených a mumifikovaných selat,
kdy byl potvrzen PCV2 imunohistochemicky z lézí na
myokardu. Opět z Kanady přišel další případ,4
kde
u nově zřízené farmy o kapacitě 3000 kusů došlo
u naskladněných prasniček ke ztrátám, jako byly před-
časné porody, porody neživotaschopných selat, u nichž
byly mimo jiné nálezy chronické pasivní kongesce, kardi-
ální hypertrofie a těžká difuzní myokarditida. Problémy
přetrvávaly zhruba dva měsíce. Prasničky byly nasklad-
něny před zapouštěním začátkem dubna 1998 a v polo-
vině srpna 1998 začalo prašení a objevily se reprodukč-
ní problémy, zejména mumifikace plodů (z obvyklých
1,3 % bylo reálné číslo 15 %), mrtvě rozená selata (8 %)
a předodstavová mortalita dosahovaly 11 %, což bylo
jednou tolik, než se očekávalo. Četné terénní infekce
také potvrzuje např. Pitmann, 2008,9
kde na farmě
v USA, produkující selata na zástav, došlo u zařazova-
ných prasniček v nově vybudované produkční jednotce
pro tuto kategorii k poruchám reprodukce. Po dobu osmi
týdnů zaznamenávali zvýšený počet zmetání a mumifi-
kovaných selat. Následnou analýzou byl histopatologicky
potvrzen nehnisavý myokardiální mononukleární zánět
s extenzivní multifokální mineralizací myokardu. PCV2
antigen byl potvrzen pomocí IHC v lezích u fétů na myo-
kardu. Woods et al.10
popsali možný výskyt reprodukč-
ních poruch souvisejících s koinfekcí PPV (prasečí par-
vovirus) a PCV2. Farma s populací 2400 prasnic zazna-
menala vysoký počet mumifikovaných plodů zejména
u primipar, z odebraných vzorků (mumifikáty, předčasně
narozená selata, placenta, selata s nízkou životaschop-
Počet pozitivních
z celkem analyzovaných
%
PCV2 pozitivní farmy 12/30 40
PCV2 pozitivní abortované plody
– nízká životaschopnost
66/266 24,8
Tab. 1 – PCV2 pozitivní vzorky v rámci chovů
Klinická manifestace Pozitivní záchyt z jater % (PCR
a/nebo IHC)
Pozitivní záchyt srdce % (PCR
a/nebo IHC)
Abdominální a/nebo thorakální
tekutina (ELISA)
Bez lézí (31) 34,6 51,6 69,6
Lýza (11) 0 85,7 50
Mumifikáty (8) 100 75 0
Mrtvěrozená (8) 0 0 100
Lýza + změněná barva jater (3) 0 100 0
Plicní insuflace+bez příjmu kolostra (5) 66,7 20 75
Celkem (66) 29,1 51,6 61,5
Tab. 2 – Nejvyšší záchyt PCV2 antigenu byl ze srdečního hrotu
0br. 3 – Zánětlivé změny v myokardu charakterizované
infiltrací mononukleáry (M) a počínající fibrózou
(F). Hematoxylin eosin (HE) 200x. Publikováno se souhla-
sem J. M. Brunborg
M
F
M

4. H O S P O D Á Ř S K Á Z V Í Ř A T Areview
670 VETERINÁŘSTVÍ 12/2010
ností) byl izolován PPV a protilátky proti němu, ale také
PCV2 pomocí PCR a anti PCV2 protilátky. Zastoupení
mumifikovaných plodů ve vrzích primipar stouplo ze 3,9 %
až na 31,5 %, přičemž u multipar se tento problém vysky-
tl jen mírně, během té samé periody stoupl ze 3,2 % na
4,2 %. Zvýšil se i počet abortů ve druhé polovině březos-
ti a počet předčasných porodů. Nutno dodat, že všechna
chovná zvířata byla vakcinována proti PPV. Brunborg
a kol. 11
popisují případovou studii z nově naskladněného
chovu v Norsku, kdy chov čelil po dobu zhruba jeden
a půl měsíce vysokému počtu mumifikací (20,8 %), vyso-
ké neonatální mortalitě a mnoho selat vykazovalo kon-
genitální tremor nebo ataxii zadních končetin (7,8 %).
Postižena byla skupina zejména 36 nově nakoupených
prasniček ze čtyř různých rozmnožovacích chovů. PCV2
antigen byl potvrzen v myokardiálních lézích imunohisto-
chemicky (obr. 3 a 4).
Nathues et al.12
detekovali, mimo jiné, ve své retro-
spektivní analýze pomocí PCR, v letech 2006–2009
v regionu severozápadního Německa z materiálu
pocházejícího z abortovaných plodů, jako jsou plíce,
játra, ledviny, slezina, srdeční svalovina a placenta
a z krví odebraných selatům s nízkou viabilitou, PCV2
z krevních sér selat o nízké životaschopnosti ve 23,1 %
a v abortovaných plodech ho detekovali ve 14,7 %. Situ-
aci z Evropy doplňuje rozsáhlá analýza,13
publikovaná
na E.P.S.H.M. 2010, jež stanovila prevalenci PCV2 pozi-
tivních vzorků (66) z celkového počtu odebraných (266),
tj. pozitivita 24,8 % na úrovni vzorků. Do studie bylo
zahrnuto celkem 30 farem, z nichž 12 mělo pozitivní
záchyt ve svých vzorcích, jedná se tedy o 40% pozitivi-
tu v rámci chovů (tab. 1.). Studie probíhala od června
2008 do června 2009.
Autoři také sledovali distribuci PCV2 ve vyšetřova-
ných abortovaných plodech a selatech rozených s níz-
kou životaschopností. Z výsledků (tab. 2) je evidentní,
že nejvíce PCV2 pozitivních vzorků bylo bez jakékoliv
manifestace a z tohoto materiálu byl nejvyšší záchyt
PCV2 antigenu ze srdečního hrotu. V průběhu studie
také zjišťovali pomocí ELISA techniky protilátky proti
PCV2 z abdominální a thorakální tekutiny (tab. 2).
Kim et al., 200414
provedli rozsáhlou analýzu v Asii, do
které bylo zahrnuto 321 farem (bez kliniky PCVD),
a z těchto bylo odebráno 350 abortovaných plodů a mrt-
věrozených selat, od října 2000 do září 2002, pomocí
PCR byl PCV2 antigen potvrzen u 13,1 % vzorků.
Jak si můžeme všimnout, problematika PCV2 v rámci
terénních infekcí je opravdu aktuální, PCV2 virus je jed-
ním z nejčastěji izolovaných patogenů v terénu. Podle
omezeného počtu dostupných údajů byla zaznamenaná
prevalence v rámci chovů až 40 % a u analyzovaných
vzorků se pohybuje mezi 13 – 25 %. Diagnosticky se
nejvhodnější jeví detekovat PCV2 ze srdce, příp. imunit-
ní tkáně plodů. Mnohé práce se shodují na tom, že pro
rozvoj infekce je důležitá nízká imunitní vybavenost
nově introdukovaných prasniček (nově naskladňované
chovy) a v rámci preventivních opatření se osvědčila
vakcinace a zkrmování infekčního materiálu v průběhu
karantény.
PCV2 a vliv na pohlavní aparát
kanců a schopnost infekce prasnic
PCV2 pozitivním spermatem
Otázka infekce kanců prasečím circovirem typu 2
nabývá stále více na významu. Předmětem dosavadní-
ho zájmu byla jednak možnost vylučování PCV2 seme-
nem a schopnost infekce pomocí PCV2 pozitivního
spermatu, a také vliv PCV2 infekce na kvalitu ejakulátu.
Schmolla et al.15
publikovali výsledky vyšetření od 806
kanců v Německu a Rakousku z pěti inseminačních
center, a také kanců v Rakousku používaných v rámci
farem pro odběr inseminačních dávek. Byla u nich tes-
tována přítomnost protilátek IgG/IgM pomocí ELISA
(n = 754), a také PCV2 DNA v semeni, a pokud byl
výsledek pozitivní, tak také u některých kanců v krvi
pomocí nested PCR a sekvenována. Celkem testovali
420 kanců jak pro PCV2 v semeni, tak protilátky v krvi.
Věk zvířat se pohyboval mezi 8 až 82 měsíci. Mimo jiné
došli k následujícím závěrům. Žádný z kanců nebyl pozi-
tivní na IgM, ale 60,1 % bylo pozitivních na IgG. PCV2
byla detekována u 86 (18,2 %) vzorků semene. U kanců
mladších 16 měsíců byly testovány častěji IgG
(P < 0,001) a přítomnost PCV2 DNA v semeni byla vyšší
(P < 0,05) než u starších kanců. Zajímavé je, že z 80
kanců testovaných jako pozitivní v semeni bylo 34, tj.
42,5 %, testovaných jako negativní na protilátky. Celkem
58 kanců testovaných jako pozitivní ve vzorcích sperma-
tu bylo negativních v krevním séru.
Madson et al.16
vybrali v rámci experimentu 15 čtyřmě-
síčních, PCV2 sérologicky negativních kanců (negativita
se opět kontrolovala v sedmi měsících) plemene landra-
se a rozdělili je do tří skupin. První skupina (tři kanci)
sloužila jako negativní kontrola, druhá skupina (šest
0br. 4 – PCV2 v cytoplazmě mononukleárních buněk infiltrují-
cích myokard demonstrován červenou barvou, imunohistoche-
mie s využitím poluklonálních anti PCV2 protilátek. Hematoxy-
lin eosin (HE) 200x. Publikováno se souhlasem J. M. Brunborg

5. VETERINÁŘSTVÍ 12/2010 671
H O S P O D Á Ř S K Á Z V Í Ř A T A
review
kanců) a třetí skupina (šest kanců) byla inokulována
buněčnou kulturou obsahující PCV2a a PCV2b, a to 3 ml
byly aplikovány intranazálně a 2 ml intramuskulárně.
Délka studie trvala 90 dní. Autoři došli k následujícím
závěrům. U obou skupin infikovaných jak PCV2a, tak
PCV2b došlo k viremii a sérokonerzi, kdy obě skupiny
vylučovaly 103
až 105
PCV2 DNA v 1 ml spermatu, při-
čemž peak vylučování v semeni byl dva až čtyři týdny po
inokulaci a délka vylučování kolísala jak mezi oběma
genotypy, tak také mezi jednotlivými kanci. Navíc po ino-
kulaci pozitivního spermatu těchto kanců, bez ohledu na
to, zda bylo bohaté na PCV2a nebo PCV2b genotyp,
intraperitoneálně čtyřtýdenním selatům, došlo k viremii
a tvorbě protilátek.
Mc Intosh et al.17
analyzovali odběry od 43 kanců šesti
plemen ve věku 33,9–149,3 týdne. Celkem bylo vyšetře-
no 903 vzorků, z toho bylo 30 pozitivních (tj. 3,3 %) na
PCV2. Věk kanců, kteří vylučovali virus, se pohyboval
mezi 35,9 až 71 týdny. Kanci vylučovali PCV2 během
periody 27,3 týdne, přičemž bylo zjištěno, že je 2,6x
větší pravděpodobnost vylučování, pokud byli kanci
mladší 52 týdnů a 3x větší pravděpodobnost, pokud byli
kanci mladší 26 týdnů. Vliv stáří je evidentní, byla také
zaznamenána plemenná predispozice. U všech kanců
byly detekovány protilátky proti PCV2 již před odběrem,
nicméně u žádného nebyly pozorovány projevy PCVD.
Z toho je podle autorů zřejmé, že dochází k vylučování
při absenci jakýchkoliv klinických projevů. Při porovnání
morfologie spermií kanců vylučujících virus a nevylučují-
cích virus, bylo zjištěno, že k ovlivnění jednotlivých para-
metrů nedošlo.
Předmětem odborné práce18
z Itálie bylo zhodnocení kli-
nických a patomorfologických následků infekce PCV2
u konvenčních prasat po inseminaci uměle infikovaným
semenem. Celkem devět prepubertálních prasniček bylo roz-
děleno do kontrolní (3 kusy) a pokusné infikované skupiny
(9 kusů). Po hormonální synchronizaci říje u nich byla pro-
vedena umělá inseminace, dávka byla obohacena o 10 ml
PCV2 suspenze. V rámci kontrolní skupiny došlo u všech
prasniček k zabřeznutí (3 kusy), nicméně u jedné došlo
posléze k abortu tří plodů, a to 21 DPI (dny po infekci),
PCV2 DNA nebyla prokázána. V rámci pokusné skupiny
došlo u tří prasnic k zabřeznutí, tři zůstaly jalové, u dvou
z nich byly zjištěny kongesce a edém děložní mukózy.
Březí prasnice byly utraceny mezi 52–56 DPI, jalové 30
DPI. Byla zjištěna mírná až střední chronická fibrinózní ple-
uritida a perikarditidy. U jednoho zvířete byla zjištěna enzo-
otická pneumonie, u jednoho mírná sérofibrinózní peritoni-
tis a u dvou případů byly pozorovány bílé fokální léze na
játrech. Laboratorně byl PCV2 prokázán z tkání plodů
(srdce, plíce, játra, placenta a amniová tekutina) a odpoví-
dající tkáně mateřského pohlavního aparátu (uterus a pla-
centa). Odběr těchto vzorků proběhl zároveň.
Závěr
Z uvedených publikací je evidentní, že kanci mohou
vylučovat PCV2 v semeni bez jakýchkoliv klinických
projevů a toto sperma má potenciál při intraperitoneální
aplikaci vyvolat PCV2 viremii a následnou sérokonverzi,
po inseminaci takovýmto spermatem může dojít k poru-
chám reprodukce prasnic.
Literatura:
1. Tischer, I., Gelderblom, H., Vettermann, W., Koch, M. A. A very
small porcine virus with circular single-stranded DNA. Nature
1974:64-66.
2. Martin, H., Le Potier, M. F., Maris P. Virucidal efficacy of nine
commercial disinfectants against porcine circovirus type 2. Vet J
2008;177(3):388-93.
3. West et al.Myocarditis and abortion associated with intrauterine
infection of sows with porcine circovirus 2. J Vet Diagn Invest
1999;11:530-532.
4. O'Connor, B., Gauvreau, H., West, K., Bogdan, J., Ayroud, M.,
Clark, E. G., Konoby, C., Gordon, A., Ellis, J. A. Multiple porcine
circovirus 2-associated abortions and reproductive failure in
a multisite swine production unit. Can Vet J 2001;42:551-553.
5. Lim, J. K., Kim, H. S., Chae, C. Birth Abnormalities in Pregnant
Sows Infected Intranasally with Porcine Circovirus 2. J Comp
Pathol 2005;132(2-3):139-144.
6. Pensaert, M. B., Sanchez, R. E., Ladekjaer-Mikkelsen, A. S.,
Gordon, A. M., Nauwynck, H. J. Viremia and effect of fetal infec-
tion with porcine viruses with special reference to porcine circo-
virus 2 infection. Vet Microbiol 2006;98:175-183.
7. Mateusen, B., Maes, D. G. D, Van Soom, A., Lefebvre, D., Nau-
wynck, H. J. Effect of a porcine circovirus type 2 infection on
embryos during early pregnancy . Theriogenol 2007;68:896-901
8. Saha, D. et. al Pathological and virological findings in mid-gesti-
onal porcine foetuses after experimental inoculation with PCV2a
or PCV2b. Vet Microbiol 2010.
9. Pittman, J. S. Reproductive failure associated with porcine circo-
virus type 2 in gilts. J Swine Health Prod 2008;16(3):144-148.
10. Woods, A. L., McDowell, E. J., Holtkamp, D, et al. Reproducti-
ve failure associated with porcine parvovirus and possible por-
cine circovirus type 2 co-infection. J Swine Health Prod
2009;17:210-216.
11. Brunborg, I. M., Jonassen, Ch. M., Moldal, T., Bratberg, B.,
Lium, B., Koenen, F., Schönheit, J. Association of myocarditis
with high viral load of porcine circovirus type 2 in several tissu-
es in cases of fetal death and high mortality in piglets. A case
study. J Vet Diagn Invest 2007;19:368–375.
12. Nathues, H., Tegeler, R., Grosse Beilage, E. A retrospective
analysis of results from laboratory tests to assess the cause of
reproductive failure in sows. In: Proceedings 21st IPVS Con-
gress, Vancouver, Canada, 2010.
13. Perreul, G., Fily, B., Longo, S., Villa, T., Herin, J. B., Venet,
J., Joisel, F. Porcine circoviruc type 2 prevalence in aborti-
ons in France. In Proceedings-E.S.P.H.M., Hannover, Ger-
many, 2010.
14. Kim, J., Jung, K., Chae, C. Prevalence of porcine circovirus
type 2 in aborted fetuses and stillborn piglets. Vet Rec
2004;155(16):489-492.
15. Schmolla, F., Langb, C., Steinriglc, A. S., Schulzed, K., Kauffol-
de, J. Prevalence of PCV2 in Austrian and German boars and
semen used for artificial insemination. Theriogenol
2008;69:814-821.
16. Madson, D., Ramamoorthy, S., Kuster, Ch., Pal, N., Meng, X.,
Halbur, P. G, Opriessnig, T. Characterization of shedding patterns
of Porcine circovirus types 2a and 2b in experimentally inocula-
ted mature boars. J Vet Diagn Investig 2008;20(6):725-734.
17. Mc Intosh, K. A., Harding, J. C. S., Parker, S., Ellis, J. A., App-
leyard, G. D. Nested polymerase chain reaction detection and
duration of porcine circovirus type 2 in semen with sperm
morphological analysis from naturally infected boars. J Vet
Diagn Incest 2006;18:380-384.
18. Sarli, G. et al. Convential sows inseminated with artificially
PCV2 infected semen. In: Proceedings – 21st IPVS Congress,
Vancouver, Canada, 2010.
Adresa autora:
MVDr. Tomáš Jirásek
MEVET spol. s r.o.,
Zelený Pruh 99
Praha 4