1. Filozofická fakulta
Masarykovy univerzity v Brně
Kurz práce s informacemi – závěrečný úkol
Franz Kafka: Auf der Galerie
Interpretace díla
Michaela Brychová, 400332
Obor: Německý jazyk a literatura

2. Argumentace:
Vzhledem k tomu, že studuji obor Německý jazyk a literatura, jsem si pro svůj
závěrečný úkol vybrala interpretaci literárního díla Auf der Galerie od Franze Kafky.
Mé studium je především o jazyku a literatuře, proto mám k tomuto tématu kladný
vztah. Autorova díla, psaná německy jsou kulturním bohatstvím pro mnohé čtenáře.
Anotace:
Práce se zabývá rozborem literárního díla od Franze Kafky, snaží se dívat na tuto
krátkou povídku různými úhly pohledu a zařazuje ji do literárního kontextu.
Klíčová slova:
manéž, krasojezdkyně, publikum, povídka, fantazie
Kafkův text „Auf der Galerie“ je povídkou, která popisuje vystoupení umělkyně
sledované divákem, který uvažuje o vnitřních pochodech protagonistů – krasojezdkyně
a ředitele cirkusu. I když se v textu samotné slovo cirkus objevuje až téměř na konci a
to navíc jen jednou, jiné výrazy jako je manéž, publikum, krasojezdkyně, bič (die
Manege, das Publikum, die Kunstreiterin, die Peitsche) apod. napovídají již při čtení
úvodních vět, že ona „galerie“ se nachází nejspíše v cirkuse. Také samotný název
evokuje představu cirkusového nebo snad také divadelního prostředí. Slovo galerie je
dnes pro čtenáře sémanticky spojeno s vyvýšeným místem nejčastěji v divadle, odkud
je dobrý přehled a výhled na scénu nebo dění. Z etymologického hlediska však

3. můžeme sledovat souvislost s lodí galérou, která byla dokonce později svým tvarem
inspirací pro název dlouhé chodby nebo ochoz, jak objasňuje Kraus (2007) v novém
akademickém slovníku cizích slov. Podle tohoto zdroje má výraz galerie sedm
různých významů, z nichž jeden souvisí s námi zmíněným výrazem divadelního
vyvýšeného místa a další s funkcí galerie vystavovat umělecká díla. Poslední význam
by se ovšem lépe vyjádřil slovy in der Galerie – v galerii. S tímto významem by
povídku mohla spojovat myšlenka, že jsou popisovány výjevy uměleckého charakteru
a děj jako by se v určitém okamžiku zastavil a ve čtenářově představě vytvořil zdání
obrazu. Z lingvistického hlediska však odpovídá spojení auf der Galerie významu
vyvýšeného místa a perspektivě diváka, který sedí na galerii a shlíží směrem dolů.
Žánrově lze text „Auf der Galerie“ zařadit mezi povídky. K tomuto názoru nás vedou
různé prameny, v nichž je text označován jako povídka - die Erzählung (srov. Meurer,
1999, online). Parametry povídky však v textu Auf der Galerie nejsou dodrženy
v tradičním pojetí. Povídka je obvykle krátký epický útvar, který se vyznačuje dějem a
neměnným charakterem hlavních postav (srov. www.cesky-jazyk.cz, online). Povídka
„Auf der Galerie“ nesplňuje obě zmíněné charakteristiky. Dějová složka je v textu
zastoupena jen velmi málo, nejedná se zde ani o výstavbu nějaké dějové linie, spíše je
popisován krátký časový okamžik a divákem jsou odhadovány a odhalovány vnitřní
pochody vystupujících postav. Celý text je rozdělen do dvou obdobně dlouhých částí
neboli odstavců, z nichž každý je vlastně jedinou větou, obsahující velké množství
čárek a středníků, které od sebe oddělují jednotlivé popisované vjemy, prvky
celkového obrazu a objekty pozorování. Tento styl psaní má ve čtenářovi vyvolat
přesnou představu dění uvnitř cirkusu a lépe tak vyjádřil emoční stránku celého díla.

4. V prvním odstavci je scéna popsána velmi negativně. Seznamujeme se s hlavními
postavami, kterými jsou „sešlá“ krasojezdkyně a „nelítostný“ ředitel cirkusu. Ona se
snaží podat co nejlepší výkon i přes to, že trpí souchotěmi (lungensüchtig), jak je
zmíněno, potlesk publika jí připomíná spíše parní kladiva (der Dampfhammer)a
burácení orchestru se mění v nepříjemný hluk. Šéf s bičem v ruce ji žene k ještě lepším
výkonům a jí nezbývá, než se smířit s tím, že to tímto způsobem půjde pořád dál a dál.
Její vidina šedé budoucnosti ve čtenářovi vyvolá pocity skepse a beznaděje.
Popisovanou kulisu vidíme očima mladého návštěvníka, který je nešťastný z osudu
krasojezdkyně a chce zakřičet: „Stop!“ Neudělá to však a raději navodí jiný, odlišný
obraz. Tím ukončuje první odstavec a přichází druhá, podstatně optimističtější část.
Autor uvádí to stejné dějství, ovšem nyní očima mladého návštěvníka, který vnímá
obraz naprosto opačně. Popisuje mladou a krásnou krasojezdkyni, jak ji ředitel cirkusu
starostlivě zvedá na šedivého grošáka, „jako nade vše milovanou vnučku“ (seine über
alles geliebte Enkelin). Po celou dobu vystoupení ji sleduje a starostlivě zhlíží její
vystoupení, kde ona krasojezdkyně s velkou obratností provádí úžasné triky, nad
kterými mu rozum zůstává stát. Žádný potlesk mu není dost a je na ni náležitě pyšný,
ona si však užívá svou slávu v publiku. Ovace publika nyní působí příznivě a spíše
dojemně nežli tísnivě, jako tomu bylo v první části. Hlavní postavy jsou podány
dvěma způsoby. V první části vyvolávají negativním dojmem slova jako sešlá
(hinfällige), souchotinářská (lungensüchtige) nebo spojení na vrávorajícím koni (auf
schwankendem Pferd). V druhé části protichůdnou představu podtrhují slova jako
krásná (schöne), vlétne dovnitř (hereinfliegt) nebo spojení ředitel oddaně hledaje její
zrak (hingebungsvoll ihre Augen suchend) apod. Ve změně pohledu autora na hlavní

5. hrdinku se však může skrývat ona postrádaná dějová linie, která není explicitně
popsána a musí být čtenářem odhalena. Co se stalo, že je krasojezdkyně v druhém
odstavci popsána ve zcela jiném světle? Nejdůležitější je v naznačeném posunu celého
děje postoj mladého návštěvníka, jenž zde hraje velkou roli. I když nejspíše chtěl, do
vystoupení nakonec nezasahuje. Cítí smutek, protože ví, že to není v pořádku, ale
přesto nezasáhne a jen nečinně přihlíží této bezútěšné scéně. Pro uspokojení vlastního
svědomí vnímá výjev s krasojezdkyní pozitivně, i když si nechce nepřiznat reálný stav,
jeho podvědomí se však v závěru prosadí a on nevědomky pláče. Je možno nalézt
v této povídce vzkaz pro její čtenáře? Kafka pravděpodobně vytváří paralelu
s vlastním pocitem bezmoci v životě. Vnímavý čtenář se po přečtení povídky určitě
zamyslí nad svým vlastním postojem a pohledem na svět, který ho obklopuje.

7. Seznam použité literatury:
1) Primární literatura -
Kafka, Franz. Ein Landarzt: Kleine Erzählungen: Meinem Vater. Vitalis. Prag
1999
2) Sekundární literatura -
1. Kraus, Jiří a kol. Nový akademický slovník cizích slov A-Ž, Academia, Praha
2007.
Tento zdroj je důvěryhodný, protože:
• je uvedeno jméno autora
• obsahuje objektivní informace
• obsahuje odbornou terminologii
• tento zdroj není komerčně zaměřen
• jedná se o slovník cizích slov
2. Meurer, Reinhard. Erzählungen, Interpretationen:Das Urteil. Die
Verwandlung. Ein Traum. Die Brücke. Der Kübelreiter. Eine kaiserliche
Botschaft. Auf der Galerie. Die Heimkehr, Amazon, 1999.
Tento zdroj je důvěryhodný, protože:
• je uvedeno jméno autora
• k mému tématu se hodí, protože rozebírá interpretaci literárních děl
• text je strukturován pomocí odstavců a podnadpisů

8. • obsahuje objektivní informace
• obsahuje odbornou terminologii
3. www. Cesky-jazyk.cz (25. 11. 2011)
Tento zdroj je důvěryhodný, protože:
• obsahuje aktuální informace
• informace jsou kdykoliv dostupné
• u daného textu bylo uvedeno jméno autora
• k mému tématu se hodí, protože obsahuje rozbory literárních děl
• text není komerčně zaměřen