1. Typy právní kultury
Argumentace
Jako téma finálního úkolu do předmětu kurz práce s informacemi jsem si zvolil „Typy právní
kultury“. Ačkoli v současné době studuji na fakultě informatiky, jako první jsem na
Masarykově univerzitě vystudoval právo a tomuto oboru se v budoucnu hodlám věnovat i
nadále. Právní makrokomparatistika, tedy srovnávací přístup k velkým právním systémům mi
přišel již v začátcích mého studia zajímavý, a proto se jím zabývám i zde v této práci.
Anotace
Tato práce se nazývá „Typy právních kultur“ a jejím cílem je čtenáře seznámit (v základním
rozsahu) s jednotlivými druhy právních kultur, které se ve světě vyskytují. Převážná část
práce bude zaměřena na rozbor dvou „velkých“ právních systémů, jmenovitě systému
kontinentálního a angloamerického, protože jsou jednak nám nejbližší a také se jedná o
systémy nejvíce rozšířené. Závěrečná část textu pak přiblíží čtenáři některé menší systémy
především s důrazem teritoriálního výskytu a jednotlivých právních pramenů.
Klíčová slova
Právní systém, právní kultura, angloamerický právní systém, kontinentální systém, právní
komparatistika, islámské právo, prameny práva

2. Právní systémy/právní kultura
Tato kapitola bude substituovat jakýsi úvod, protože před představením a popsáním
jednotlivých právních systémů (právních kultur) je potřeba si vysvětlit co vlastně výše
uvedený pojem znamená. Z definice plzeňské učebnice teorie práva se dozvídáme, že právní
kulturou rozumíme jednak součást lidské kultury a jeden z projevů vyspělosti naší civilizace.
Druhý význam pojmu právní kultura pak je způsob, jakým se v dané společnosti přistupuje
k tvorbě (kdo vytváří prameny práva a jak vypadá normotvorný proces), interpretaci (hledání
významu a porozumění právním normám) a aplikaci (zjednodušeně subsumpce konkrétní
situace pod obecné znění nějaké normy) právních norem. Tato komparatistika však také
sleduje a všímá si rozdílů v pojetí legality a dalších specifik, daných tradicemi, které jsou
vlastní jednotlivým právním systémům.1 Následující grafika poskytuje čtenáři zjednodušený
náčrt jednotlivých právních systémů a jejich následně dělení do podskupin.
1
GERLOCH, Aleš. Teorie práva. 4. upr. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007, 343 s. Právnické učebnice (Aleš Čeněk). ISBN
978-807-3800-239.Str.112.

3. Kontinentální kultura
Jako první si představíme kontinentální systém, protože je nám, občanům České republiky
nejbližší. Jedná se o faktické pokračování římského práva, ze kterého se postupně vyvinuly
jednotlivé větve (románsko-germánská, skandinávská, balkánská, východoevropská a bývalé
kolonie). Teritoriálně je tento systém zastoupen převážně v Evropě, ale lze jej také nalézt
například v Indonésii, Japonsku, některých částech Afriky nebo v Latinské Americe.
V otázce pramenů práva se za základní pramen považuje jednoznačně zákon a k němu
se pak přidávají ostatní prameny, které představují sekundární způsob normativního
uspořádání společenských vztahů. Dalším zásadním rozdílem, oproti angloamerickému
systému je postavení soudů a soudců, tedy skutečnost, že soudci v kontinentálním systému
fungují spíše jako úředníci, kteří právo nijak netvoří (výjimku představují například některé
ústavní soudy), ale pouze aplikují jednotlivé právní normy, které jsou tvořeny zákonodárci.
S ohledem na důraz na zákon, co by primární pramen práva, se tato kultura také nazývá
systémem psaného práva. Poslední zajímavostí tohoto systému pak je, že za pramen práva se
nepovažuje tzv. právní obyčej. Má však i v tomto systému své místo, nikoli jako obecně
závazný normativ, ale jako prvek mající vliv na vznik a rozvoj práva a následně jeho
interpretaci.2
Angloamerická kultura
Už z názvu tohoto systému by mělo být čtenářům jasné, kde se s touto právní kulturou
setkáme. Primárně se jedná o Anglii (commonlaw), od které se za pomoci kolonizace rozšířil
do všech koutů světa. Nalezneme jej tedy také například v USA, Kanadě, Novém Zélandu
nebo v Austrálii.
Mluvíme-li o pramenech práva v angloamerickém systému práva, je zde hlavním
znakem tzv. mnohost pramenů. Podobně jako v kontinentálním systému i zde najdeme zákony
(tzv. statute law nebo legislation), vedle nich se však vyskytují i nepsané formy pramenů
práva jako například právní obyčej nebo odborná literatura, které se vyskytují primárně
v Anglii. Další důležitou vlastností je postavení a úloha soudců v tomto systému. Soudci už
nejsou pouze interpreti zákonů, které jim poskytuje zákonodárná moc, ale zde již mají soudci
2
HARVÁNEK, Jaromír, Pavel HUNGR, Jana DOSTÁLOVÁ, Drahomíra HOUBOVÁ, Martina URBANOVÁ, Miloš
VEČEŘA a Karin BRZOBOHATÁ. Teorie práva. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1998, 341 s. ISBN
8021017910. Str. 302-303.

4. moc vytvářet tzv. soudní precedenty, což zjednodušeně znamená, že první soudní rozhodnutí
v dané věci je závazné do budoucna pro všechny soudy nižších stupňů, pokud tento patřičným
způsobem nevyargumentuje, poukázáním na jednotlivé odlišnosti od předchozího rozhodnutí,
proč se od soudního precedentu soudce rozhodl odklonit a rozhodl jinak. V souvislosti s výše
uvedeným tak hovoříme o tzv. soudcovském.
Mezi systémem, který je v Anglii a tím v USA je také několik rozdílů, které jsou
způsobeny historickým a kulturním oddělením těchto dvou zemí. V USA tak například
najdeme, na rozdíl od VB, psanou ústavu a dále zde není kladen takový důraz na právní
obyčeje. V USA se také při vytváření commonlaw vychází z toho, že takto vytvořený zákon
musí být v souladu s federativním systémem (právem v jednotlivých státech USA). VB dále
například razí tzv. doktrínu suverenity parlamentu, tedy skutečnost, že se nemůže stát, že by
soudní precedent odporoval zákonům parlamentem schváleným, což v USA neplatí, jelikož
tamní nejvyšší soud může odmítnout aplikaci některých zákonných ustanovení,
s odůvodněním, že tato ustanovení odporují ústavě (toto rozhodnutí pak má všechny znaky
precedentu).3
Tradiční a náboženské systémy
Drtivá většina zemí by se dala zařadit pod dva hlavní a výše zmíněné právní systémy, nebo
jejich hybridy, nicméně pořád se v některých částech světa dodržují tradiční hodnoty a normy,
které jsou platné a v zásadě neměnné od doby jejich vzniku. Jednotlivé podskupiny jsou
zobrazeny v grafice v úvodu. Nejrozšířenějším ze zde zmíněných je bezesporu právo
islámské. Toto právo platí většinou vedle jednoho z hlavních systémů, resp. Se mu daný
systém podřizuje. Hlavním znakem je zde neměnnost (právo tvořil bůh a člověk jej nemůže
změnit) a pramenem práva je např. korán, sunna, idžmá a kijás.4
3
GERLOCH, Aleš. Teorie práva. 4. upr. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007, 343 s. Právnické učebnice (Aleš Čeněk). ISBN
978-807-3800-239. Str. 114-115.
4
Srovnání velkých světových právních systémů. Katalog pravniku [online]. [cit. 2013-01-05]. Dostupné z:
http://www.katalog-pravniku.cz/zajimavost/srovnani-velkych-svetovych-pravnich-systemu/

5. Hodnocení zdrojů
GERLOCH, Aleš. Teorie práva
- Odborná literatura.
- Autor je uznávaná kapacita v daném oboru.
- Téma knihy úzce koresponduje s daným tématem.
- Kniha je součástí doporučené literatury v oboru právo na MUNI.
- Tématu se věnuje do hloubky.
HARVÁNEK, Jaromír. Teorie práva
- Odborná literatura.
- Autory jsou vyučující na PrF MUNI.
- Součást doporučené literatury na MUNI.
- Rozsáhle zpracované téma.
Katalog právniku [online]
- Koresponduje s tématem práce.
- Vypadá rozumně.
- Relativně nové a aktuální (2010).
- Autor cituje odbornou literaturu.