Gramatika nemeckeho jazyka, sloveso, slovesný rámec, slovesa s předponou, silná a slabá slovesa, infinitiv, particip, préteritum, perfekt, plusquamperfekt, imperativ, konjunktiv, trpný rod, zvratná slovesa, modální slovesa, slovesa s infinitivem www.deutschweb.net http://www.deutschweb.net

1. Sloveso
Gramatika německého jazyka
www.deutschweb.net
Sloveso

2. Slovesa jsou slova, která vyjadřují jednání (arbeiten – pracovat), děje (sterben – umřít) a stavy
(liegen – ležet).
► Přísudek může tvořit jedno časované sloveso (Ich liebe dich – Miluji tě) nebo časované sloveso
a jedno nebo více sloves v infinitivním (neurčitém) tvaru:
Ich habe dich geliebt. [Měl jsem tě rád.] Kannst du mir helfen? [Můžeš mi pomoci?]
► Sloveso řídí další větné členy, proto je pro velkou část struktury věty určující (Základní větné členy
jsou:
Podmět Die Vögel singen. Ptáci zpívají.
Přímý předmět Ich liebe ihn. Miluji ho.
Nepřímý předmět Ich danke ihm. Děkuji mu.
předmět v předložkovém pádě Ich denke an ihn. Myslím na něj.
Rozvíjející větné členy přísudku viz kapitola 10
► Sloveso se skládá z kořene a koncovky:
lieb-en [mil-ovat]; ich lieb-e: mil-uj-i; ihr lieb-t: mil-uj-ete
► Rozlišují se tvary finitní (časované) a infinitivní (neosobní)
Časovaná slovesa vykazují následující kategorie:
Osoba (1., 2., 3.)
ich liebe, du liebst, er liebt miluji, miluješ, miluje

3. ich glaube, wir glauben myslím, myslíme
Číslo (jednotné, množné)
Čas ich sehe, ich habe gesehen, vidím, viděl jsem, uvidím/ budu
ich werde sehen vidět
Způsob du gehst, geh!, du würdest jdeš, jdi!, šel bys
gehen.
Rod činný / rod trpný er liebt, er wird geliebt miluje, je milován
Časovaná slovesa se shodují v rodě a čísle s podmětem. V němčině neexistuje nevyjádřený podmět.
Ich lese die Zeitung. [Čtu noviny./ nikoliv: *Lese Buch.] Er liest ein Buch. [Čte knihu. ]
Neurčité tvary sloves jsou:
Infinitiv lieben, wachsen milovat, růst
Příčestí přítomné liebend, wachsend milující, rostoucí
Příčestí minulé geliebt, gewachsen milován, vyrostlý
I. S lovesný rámec
Je-li přísudek tvořen více než jedním slovem, k čemuž v němčině dochází velmi často, rozděluje
se na dvě části: v jednoduché větě oznamovací je časovaná část přísudku na druhé pozici a část
infinitivní na poslední. Tento jev typický pro německou větu se nazývá slovesný (nebo větný) rámec.
[Peter se včera pohádal se svou sestrou.]
[Ute s tebou chce jet do Paříže.]
Peter hat sich gestern mit seiner Schwester gestritten.
Ute will mit dir nach Paris fahren.
Slovesný rámec

4. II. S lovesa sein , werden y haben
► Slovesa sein, haben a werden mohou mít funkci pomocných sloves, které se používají k tvoření
složených časů a trpného rodu:
Minulý čas Ich habe dich geliebt. Miloval jsem tě.
Er ist gestern angekommen. Včera přijel.
Budoucí čas Ich werde bald gehen. Brzy půjdu.
Trpný rod Hier wird ein Haus gebaut. Zde se staví.
Die Tür ist geöffnet. Dveře jsou otevřené.
► Slovesa sein a werden mohou mít funkci sponových sloves a tvořit přísudek spolu s dalším větným
členem závislým na podmětu.
♦ Sloveso sein [být] se váže se sponou, přívlastkem a příslovečným určením.
Podstatné jméno Paul ist Lehrer. Paul je učitel.
Přídavné jméno Bist du müde? Jsi unavený?
Příslovce Ich bin hier. Jsem tady.
Predložkový pád Was bist du von Beruf? Jaká je tvoje profese?
♦ Sloveso werden se pojí s předmětem v nominativu a přívlastkem.
Sloveso werden vyjadřuje změnu stavu nebo děj/ vývoj. Jeho ekvivalentem v češtině je slovesné
slovesu vyjadřující změnu stavu (1-3), být v budoucím čase (4), stát se (5-6) nebo zvratné
sloveso (7).

5. 1 Ich werde verrückt. Už se z toho zblázním.
2 Sie wird langsam alt. Stárne.
3 Er wurde sehr krank. Vážně onemocněl.
4 Es wird regnen. Bude pršet.
5 Er wurde beruehmt. Stal se slavným.
6 Er wurde sehr wütend. Velmi se rozčílil.
► Sloveso haben se může chovat jako plnovýznamové sloveso ve významu mít. V těchto případech
se váže s přímým předmětem.:
Hast du einen Bruder? [Máš bratra?]
III. S lovesa s předponou
Předpony jsou morfémy, které jsou připojené před sloveso.
kommen [jít, jet], ankommen [přijít, přijet], bekommen [dostat].
Předpony mohou změnit nebo přenést význam sloves a mění také počet a druhy větných členů, které
sloveso řídí.
Ich danke ihm. / Ich bedanke mich bei ihm. [Děkuji mu.]
Existují předpony, které se ve finitním (určitém) tvaru oddělují od kořene slovesa a tvoří druhou část
slovesného rámce.
[Zítra přijdu v pět hodin ráno.]
ankommen [přijít, přijet]: Ich komme morgen um fünf Uhr an.

6. Neodlučitelné předpony naopak stojí vždy před kmenem slovesa
[Zítra dostanu peníze.]
bekommen [dostat]: Ich bekomme das Geld morgen.
V infinitivu (1), příčestí (2) a ve vedlejších větách, kde je sloveso umístěné na konci věty (3), zůstávají
i odlučitelné předpony spojené se slovesem.
1 Wann wirst du ankommen? Kdy přijedeš?
2 Ich bin gestern um fünf Uhr angekommen. Přijel jsem včera v pět.
3 Er schreibt, dass er morgen ankommt. Píše, že přijede zítra.
Rozlišujeme tři skupiny předpon – předpony vždy odlučitelné, předpony neodlučitelné a předpony
částečně odlučitelné a částečně neodlučitelné.
Předponami odlučitelnými mohou být předložky nebo příslovce. Jsou vždy přízvučné.
Odlučitelné předpony jsou::
♦ předpony předložkové:
ab-, an-, auf-, aus-, bei-, entgegen-, entlang-, mit-, nach-, vor-, zu-
♦ předpony příslovečné:
da-, dar-, ein-, fort-, her-, hin-, los-, weg-, zusammen-, zurück-
♦ spojení obou předpon:
herab-, herauf-, heraus, herbei-, herein-, herüber-, herum-, herunter-, hervor-; hinab-, hinaus-, hi-
nein-, hinüber-, hinunter-, hinzu-
zuhören Warum hörst du mir nie zu? Proč mě nikdy neposloucháš?

7. annehmen Ich nehme dieses Geschenk nicht an. Tento dar nemohu nepřijmu.
darstellen Was stellt diese Skulptur dar? Co znázorňuje tato socha?
hineingehen Geh hinein! Jdi dovnitř!
Předpony neodlučitelné jsou vždy nepřízvučné (vyjma miss-). Od slovesa se nikdy neoddělují
následující předpony:
♦ be-, emp-, ent-, er-, ge-, hinter-, miss-, ver-, zer-
♦ cizího původu: de-, des-, dis-, in- re-
besuchen Ich besuche dich bald. Brzy tě navštívím.
verstehen Du verstehst mich nicht. Nerozumíš mi.
Existují předpony, které mohou být přízvučné a odlučitelné od slovesa a ale též nepřízvučné a
neodlučitelné:
♦ durch-, über-, um-, unter-, wider-, wieder-
wiederholen Wiederholen Sie den letzten Satz. Zopakujte poslední větu.
wiedergeben Wann gibst du mir das Buch wieder? Kdy mi vrátíš tu knihu?
V případě pochybností informuje o odlučitelnosti předpon slovník.
IV. S lovesa pravidelná ( slabá ) a nepravidelná ( silná )
Většina německých sloves jsou pravidelná a nedochází u nich ke změně v kořeni.

8. Nepravidelná (silná) slovesa jsou taková, u nichž dochází ke změně kmenové samohlásky
v préteritu, příčestí minulém a případně v některých tvarech přítomného času. Jejich koncovky se
částečně liší od pravidelných (slabých) sloves.
Existuje skupina nepravidelných sloves, u nichž k hláskové změně dochází, ale koncovky mají
shodné s koncovkami pravidelných sloves (= smíšená slovesa)
infinitiv př.čas préteritum příčestí
(3.osoba)
Pravidelná (slabá) lieben er liebt er liebte geliebt milovat
Nepravidelná (silná) fahren er fährt er fuhr gefahren jet
Smíšená kennen er kennt er kannte gekannt znát
Nejvíce nepravidelností se vyskytuje u pomocných a způsobových sloves:
sein [být]; er ist; er war; er ist gewesen
Zda-li je sloveso pravidelné či nepravidelné nelze vyvodit z infinitivu slovesa. Na
nepravdelnost sloves upozorňuje slovník.
V. Vykání a tykání
Němčina rozlišuje tvary pro vykání a tykání. Vykání je na rozdíl od českého zájmena Vy, které
odpovídá 2. osobě množného čísla, vyjádřeno zájmenem ve 3. os. množného čísla Sie. Stejně jako
v češtině je psáno velkým počátečním písmenem. Sloveso přejímá tvar 3. osoby množného čísla,
aniž by se rozlišovalo, zda se obracíme k jedné či více osobám.
Sprechen Sie Deutsch? [Mluvíte německy?]
Tykání se užívá výhradně pro přátele, rodinné příslušníky a děti. Vyjadřuje se zájmenem du jako ty a ihr jako vy.

9. 1.1. S lovesné tvary přítomného času
Pravidelná (slabá) slovesa
Tvary přítomného času se tvoří připojením následujících koncovek ke kořeni slovesa.
lieben [milovat], ankommen (s odlučitelnou předponou) [přijít/přijet]
ich liebe miluji komme an přicházím
du liebst miluješ kommst an přicházíš
er/ sie liebt miluje kommt an přichází
wir lieben milujeme kommen an přicházíme
ihr liebt milujete kommt an přicházíte
sie/ Sie lieben milují/ milujete (Vyk.) kommen an přicházejí/ přicházíte
(Vyk.)
Zvláštnosti
♦ Končí-li slovesný kmen na –t nebo –d, vsouvá se pro usnadnění výslovnosti ve 2. a 3. osobě j. č.
a 2. os. mn. č. e: arbeit-en [pracovat] → du arbeit-e-st [pracuješ], er arbeit-e-t, ihr arbeit-e-t
♦ Je-li kmen zakončen souhláskou (s výjimkou / a r) + n nebo m) dochází ke stejné změně: atm-en
[dýchat] → du atm-e-st, er atm-e-t, ihr atm-e-t
♦ Slovesa, jejichž kmen končí sykavkou –s, -ss, -ß o –z, mají ve 2. os. j. č. v koncovce namísto –st
pouze –t: hass-en [nenávidět] → du hass-t
♦ U sloves zakončených v infinitivu na –eln nebo –ern, se tvoří slovesný kmen oddělením -n:
handeln [hrát ] → handel-, säubern [uklízet] → säuber- . K tomuto kmeni se v 1. a 3. os. mn. č.
přidává pouze -n (tvary shodné s infinitivem): wir handeln [hrajeme], sie säubern [uklízejí]
♦ Slovesa na –eln navíc v 1. os. j. č. nemají kmenové –e- : ich handle

10. Neravidelná (silná) slovesa
Většina nepravidelných sloves mají stejné tvary přítomného času jako pravidelná slovesa. U
některých sloves dochází ve 2. a 3. os. j. č. ke změně kmenové samohlásky, ostatní tvary jsou
pravidelné. Kmenová samohláska se může měnit různým způsobem:
♦ přehláska: a → ä (zřídka: o → ö; au → äu)
♦ e → i, e → ie (zřídka: ä / ö → i / ie)
Další příklady:
fahren [jet], sprechen [mluvit]
Pomocná slovesa jsou zcela nepravidelná: haben [mít], sein [být], werden [stát se]
Pravidelná slovesa Nepravidelná slovesa
fahren sprechen haben sein werden
ich fahre spreche ich habe bin werde
du fährst sprichst du hast bist wirst
er/sie fährt spricht er/sie hat ist wird
wir fahren sprechen wir haben sind werden
ihr fahrt sprecht ihr habt seid werdet
sie/Sie fahren sprechen sie/Sie haben sind werden
Nepravidelná jsou v přítomném čase také způsobová slovesa:
♦ Kmenová samohláska se mění u všech osob jednotného čísla (s výjimkou slovesa sollen).
♦ 1. a 3. os. j. č. má stejný tvar a nerozlišujeme osobní koncovku.
♦ Sloveso möchte je odvozené od slovesa mögen; proto neexistuje infinitiv *möchten (ich möchte je
tvar Konjunktivu II od slovesa mögen).
♦ Sloveso wissen [myslet] není modální sloveso, ale má shodné časování.

11. können müssen dürfen wollen sollen mögen wissen
ich kann muss darf will soll mag möchte weiß
du kannst musst darfst willst sollst magst möchtest weißt
er/sie kann muss darf will soll mag möchte weiß
wir können müssen dürfen wollen sollen mögen möchten wissen
ihr könnt müsst dürft wollt sollt mögt möchtet wisst
sie/Sie können müssen dürfen wollen sollen mögen möchten wissen
1.2. N eurčité slovesné tvary
I. I nfinitiv
Infinitiv je slovesný tvar, který se objevuje ve slovníku. Infinitiv je složený ze slovesného kmene +
–en, je-li kmen slovesa zakončený –el nebo –er: + –n:
lieb-en [milovat ]; ankomm-en [přijít/ přijet]; handel-n [jednat, obchodovat]
Infinitivy pomocných sloves jsou:
sein, haben, werden
II. P říčestí přítomné ( participium I)
Příčestí přítomné se tvoří infinitivem + -d:
lieben [milovat ] → liebend; ankommen [přijít/ přijet] → ankommend
V češtině neexistují tvary, které by odpovídaly příčestí I (s výjimkou několika ustálených tvarů
rostoucí, atd.)

12. III. P říčestí minulé ( participium II)
Příčestí minulé odpovídá českému příčestí minulému: geliebt [milován]. Podle druhu sloves
rozlišujeme různé tvary příčestí minulého:
Infinitiv Příčestí minulé
Pravidelná slovesa:
ge + kořen + t lieben ge lieb t
vyjma slovesa zakončená na -ieren
Končí-li sloveso na –t nebo –d nebo jinou souhlásku (s výjimkou arbeiten ge arbeit et
-r nebo y) + m nebo n pro usnadnění výslovnosti se vkládá –e-:
atmen ge atm et
Nepravidelná slovesa:
ge + kořen příčestí + en sprechen ge sproch en
finden ge fund en
Smíšená slovesa se mění v kmenové souhlásce a připojuje se kennen ge kann t
koncovka -t
Slovesa s předponou odlučitelnou:
předpona + ge + kořen + t (pravidelná); auslachen aus ge lach t
předpona + ge + kořen v příčestí + en (nepravidelná) ankommen an ge komm en
předpona + ge + kořen v příčestí + t (smíšená) mitbringen mit ge brach t
Slovesa s předponou neodlučitelnou:
předpona + kořen + t (pravidelná); versuchen ver such t
předpona + kořen v příčestí + en (nepravidelná) verlieren ver lor en
předpona + kořen v příčestí + t (smíšená) verbringen ver brach t
Slovesa zakončená na -ier:
(jedná se o slovesa cizího původu, jsou vždy pravidelná): kořen studieren studier t
+t

13. Pomocná slovesa mají následující příčestí:
sein: gewesen, haben: gehabt, werden: geworden / worden
Způsobová slovesa mohou mít následující příčestí:
können: gekonnt; wollen: gewollt; müssen: gemusst; dürfen: gedurft
(Perfektum se ve větách se způsobovými slovesy ovšem tvoří infinitivem). viz 1.11.)
IV. užití infinitivních slovesných tvarů
► Infinitiv se užívá v následujících vazbách:
♦ tvoření budoucího času (futura) (1)
♦ spojení s určitými druhy sloves: způsobová slovesa (2) a slovesa, s nimiž tvoří slovesné vazby
za pomoci infinitivu, případně předložky zu (3).
1 Ich werde an dich denken. Budu na tebe myslet.
2 Sie dürfen hier nicht parken. Tady se nesmí parkovat.
3 Er bat mich, morgen zu kommen. Požádal mě, abych přišel.
Infinitiv může zastávat funkci podstatného jména a v těchto případech se píše s velkým písmenem.
Zpodstatnělý (substantivizovaný) infinitiv je rodu středního.
Reden ist Silber, Schweigen ist Gold. [Mluviti stříbro, mlčeti zlato]
► Příčestí minulé se užívá k tvoření perfekta (1), plusquamperfekta (2), futura II (3) a trpného
rodu (4+5).
1 Ich habe an dich gedacht. Myslel jsem na tebe.
2 Ich hatte an dich gedacht. Myslel jsem na tebe.
3 Er wird an dich gedacht haben. Asi/ určitě na tebe myslel.

14. 4 Er wurde betrogen. Byl oklamán.
5 Die Tür ist geöffnet. Dveře jsou otevřeny.
Příčestí minulé může zastávat funkci přídavného jména:: der geliebte Mann [milovaný muž], ein ver-
späteter Zug [zpožděný vlak] nebo podstatného jména: das Gesagte [to vyřčené], die Geretteten
[zachránění].
► Příčestí přítomné má omezené užití. Používá se jako přídavné jméno: der liebende Mann
[milující muž], er trat lachend ein [vstoupil smějíc se], nebo jako podstatné jméno - die Wartenden
[čekající].
Podstatná a přídavná jména odvozená od příčestí se skloňují stejně jako přídavná jména
v závislosti na členu nebo determinantu, které stojí před nimi:
ein gerettetes Kind [zachráněné dítě], das gerettete Kind; ein Geliebter, der Geliebte
Skloňování přídavných jmen viz 4.1

16. 1.3. T vary ostatních časů
Němčina rozlišuje šest slovesných časů: přítomný čas, minulý čas – préteritum, perfektum, plusquam-
perfektum a budoucí čas – futurum I, futurum II. Přítomný čas a préteritum mají tvary jednoduché
(kmen + koncovka: ich liebe, ich liebte), ostatní časy jsou tvořené složenými tvary (pomocné sloveso
nesoucí osobní koncovky a k tomu slovesný tvar neurčitý: ich habe geliebt, ich werde lieben) (viz též
neurčité slovesné tvary)
I. préteritum ( prateritum )
Tvary préterita u pravidelných sloves se tvoří z kořene slovesa + te + osobní koncovka.
Koncovky jsou odlišné od časování přítomného času.
Příklad: lieben [milovat] ich liebte arbeitete
du liebtest arbeitetest
Končí-li kořen slovesa na –t nebo -d ( nebo jinou souhlásku kromě l er/sie liebte arbeitete
nebo r následované m nebo n): kořen + ete + koncovka. wir liebten arbeiteten
Příklad: arbeiten [pracovat] ihr liebtet arbeitetet
sie/Sie liebten arbeiteten
U nepravidelných sloves dochází ke změně kmenové samohlásky. Tvoří se ze sloves-
ného kmene préterita + koncovky: kommen → du kamst
♦ Koncovky jsou shodné s koncovkami časování pravidelných sloves kromě 1. a 3. os. mn. č., kde
se kvůli výslovnosti přidává -e.

17. ♦ Slovesa smíšená, mají hláskovou změnu v kořeni a mezi kořen slovesa a osobní koncovku se
vkládá –te (nebo –ete). Osobní koncovky jsou zcela shodné s časováním pravidelných sloves.
kennen → du kanntest, wir kannten
Změna kmenové samohlásky Pomocná slovesaa
fahren sprechen kennen haben sein werden
Příklad: fahren ich fuhr sprach kannte ich hatte war wurde
[jít,řídit], du fuhrst sprachst kannte st du hattest warst wurdest
sprechen er/sie fuhr sprach kannte er/sie hatte war wurde
[mluvit], wir fuhren sprachen kannte n wir hatten waren wurden
kennen [znát] ihr fuhrt spracht kannte t ihr hattet wart wurdet
sie/Sie fuhren sprachen kannte n sie/Sie hatten waren wurden
Zvláštnosti nepravidelných sloves:
♦ Je-li kmen préterita zakončen na –t/-d, kvůli výslovnosti se vkládá –e- mezi kořen a osobní
koncovku u 2.os. jč a mn. č.:
bitten [žádat]: ich bat, du batest, ihr batet
♦ Končí-li kořen na sykavku -s, -ss nebo -ß, vkládá se -e- ve 2. os. jč.:
lesen [číst]: ich las, du lasest
♦ V následujících slovsech se kromě samohlásky mění i poslední souhláska kořene:
gehen [jít, chodit]: ich ging, du gingst, er / sie ging, wir gingen, ihr gingt, sie / Sie gingen;
stehen [stát]: ich stand; sitzen [sedět]: ich saß;
bringen [přinést]: ich brachte; denken [myslet] ich dachte; mögen [mít rád] ich mochte; leiden [trpět]: ich litt; tun
[dělat]: ich tat; ziehen [táhnout] ich zog

18. Způsobová slovesa
U slovesa mögen se mění kmenová souhláska; mochte, können, müssen a dürfen ztrácí infinitivní
přehlásku; wollen a sollen jsou úplně pravidelná.
können müssen dürfen mögen wollen sollen
ich konnte musste durfte mochte wollte sollte
du konnte st musste st durfte st mochte st wollte st sollte st
er/sie konnte musste durfte mochte wollte sollte
wir konnte n musste n durfte n mochte n wollte n sollte n
ihr konnte t musste t durfte t mochte t wollte t sollte t
sie/Sie konnte n musste n durfte n mochte n wollte n sollte n
II. P erfektum (P erfekt )
Prefektum se tvoří pomocí slovesa haben nebo sein (časovaná forma) + příčestí minulé slovesa.
ich habe geliebt ich bin angekommen
Příklad: du hast geliebt du bist angekommen
lieben [milovat]; er/sie hat geliebt er/sie ist angekommen
ankommen [přijít, přijet] wir haben geliebt wir sind angekommen
ihr habt geliebt ihr seid angekommen
sie/Sie haben geliebt sie/Sie sind angekommen
U většiny sloves se tvoří tvary perfekta pomocí haben, a to u všech tranzitivních sloves (sloves, po
nichž následuje přímý předmět).
Was hast du gestern gemacht? Co jsi dělal včera?
Ich habe Max seit Wochen nicht gesehen. Maxe již jsem neviděl týdny.

19. Pomocí sein tvoří perfektum:
♦ Intranzitivní slovesa pohybu, která vyjadřují přemístění, např.: gehen [jít, chodit], fahren [jít,
řídit], fliegen [létat], kommen [přijít, přijet] (1)
♦ Slovesa, která vyjadřují změnu stavu, např.: wachsen [růst], sterben [zemřít], verblühen [zvadnout]
(2)
♦ Slovesa sein [být], bleiben [zůstat], werden [stát se] (3)
1 Ich bin 1995 nach München gekommen. Přijel/a jsem do Mnichova v roce 1995.
Dein Zug ist schon abgefahren. Tvůj vlak již odjel.
2 Goethe ist 1832 gestorben. Goethe zemřel v roce 1832.
3 Wo bist du gewesen? Kde jsi byl/a?
Klaus ist sehr dick geworden. Klaus hodně přibral.
Pozor! Pomocí haben tvoří perfektum:
♦ Tranzitivní slovesa pohybu (s přímým předmětem) (1)
♦ Slovesa pohybu, která nevyjadřují přemístění (2)
1 Sie hat das Auto zur Werkstatt gefahren. Odvezl auto do servisu.
2 Wir haben die ganze Nacht getanzt. Protancovali jsme celou noc.
III. Č as předminulý (P lusquamperfekt )
Plusquamperfektum se tvoří pomocným slovesem haben nebo sein v préteritu + příčestí minulé
slovesa.

20. ich hatte geliebt ich war angekommen
Příklad: du hattest geliebt du warst angekommen
lieben [milovat]; er / sie hatte geliebt er/sie war angekommen
ankommen [přijít, wir hatten geliebt wir waren angekommen
přijet] ihr hattet geliebt ihr wart angekommen
sie/ Sie hatten geliebt sie/Sie waren angekommen
Použití pomocných sloves haben a sein, se řídí stejnými pravidly jako v perfektu.
Ich hatte mich schon daran gewöhnt. Již jsem si na to zvykl/a.
Max war zuvor noch nie krank gewesen. Max nikdy předtím nebyl nemocný.
IV. 1. čas budoucí (F utur I) a 2. čas budoucí (F utur II)
1. čas budoucí se tvoří pomocným slovesem werden + infinitiv:
Příklad: ich werde kommen wir werden kommen
kommen [přijít] du wirst kommen ihr werdet kommen
er/sie wird kommen sie/Sie werden kommen
Ich werde die ganze Nacht für die Prüfung lernen. Na zkoušku se budu učit celou noc.
2. čas budoucí se tvoří pomocí werden + příčestí minulé slovesa + pomocné sloveso perfekta v
infinitivu:
lieben: ich werde geliebt haben, du wirst geliebt haben, er/sie wird geliebt haben, wir werden geliebt
haben, ihr werdet geliebt haben, sie werden geliebt haben
kommen: ich werde gekommen sein, du wirst gekommen sein, er wird gekommen sein, wir werden
gekommen sein, ihr werdet gekommen sein, sie werden gekommen sein

21. 1.4. U žití časů
Přítomný čas
Přítomný čas je nejpoužívanější čas. Používá se když:
♦ Děj probíhá v okamžiku promluvy. (1-2)
♦ Děj je trvalý nebo obecně platný. (3-4)
1 Ich bin müde. Jsem unavený.
2 Peter ist im Wohnzimmer. Peter je v místnosti.
Er schreibt gerade einen Brief. Píše dopis.
3 Die Erde ist rund. Planeta Země je kulatá.
4 Lydia besucht mich jeden Samstag. Lydia mě navštěvuje každou sobotu.
Thomas arbeitet bei Siemens. Thomas pracuje ve firmě Siemens.
Přítomný čas se dále může používat:
♦ pro vyjádření budoucího děje (vyžaduje se časové vymezení). (5)
♦ pro vyjádření aktualizace děje minulého do přítomného (prézens historický) (6)
5 Ich gehe morgen ins Theater. Zítra půjdu do divadla.
6 1492 beginnt die Eroberung Amerikas. V roce 1492 začalo dobývání Ameriky.
Préteritum, perfektum, plusquamperfetkum
Préteritum, pertektum a plusquamperfektum se užívají především pro vyjádření minulosti.
Velmi často se perfektum a préteritum mohou užívat bez rozlišení, nicméně perfektum se užívá
častěji, především v mluveném jazyce.

22. ► Perfektum se užívá při zdůraznění výsledku vyjádřeného slovesem.
Ich habe dieses Buch nicht gelesen. Tuto knihu jsem nepřečetl.
Hast du die Hausaufgabe abgegeben? Odezdal jsi ten úkol?
► Préteritum se užívá:
♦ při vyprávění (1)
♦ přednostně u některých základních sloves, především sein [být], haben [mít] a způsobových sloves
(2)
♦ přednostně, aby se zabránilo tvoření složitých slovesných rámců, např. v trpném rodě (3)
♦ ve větách časových, spolu s plusquamperfektem viz níže
1 In einem großen Walde wohnte ein armer V jednom hlubokém lese žil jeden chudý muž
Mann mit seinen zwei Kindern; der Junge a jeho dvě děti. Chlapec se jmenoval Jeníček
hieß Hänsel und das Mädchen Gretel. a dívka Mařenka.
2 Ich wollte mir ein Auto kaufen, aber ich hatte Chtěl jsem si koupit auto ale neměl jsem
kein Geld. peníze.
3 Paul wurde bei einer Schlägerei verletzt. Paul se při rvačce zranil.
► Perfektum, se výjmečně používá i pro popis děje v budoucnosti, pokud chceme
zdůraznit, že v určitý moment bude děj ukončen.
Bis nächste Woche habe ich die Arbeit beendet. Příští týden budu mít již práci dokončenou.
► Plusquamperfektum (čas předminulý) se používá:
Pro vyjádření časových vztahů v textech nebo složených souvětích. Plusquamperfekta přitom
označuje děj, který probíhal v minulosti a dříve než jiný děj (vyjádřený v préteritu).

23. Nachdem wir unser Haus verkauft hatten, Potom co jsme prodali náš dům jsme se
zogen wir aus Berlin weg. odstěhovali z Berlína.
Als ich ankam, war er schon gegangen. Když jsem přišel, byl již pryč.
Viz také 14.1.VI., věty časové
1. čas budoucí (futur I) a 2. čas budoucí (futur II)
►Vyjadřují děje v budoucnosti.
Často se ovšem používá přítomný čas s časovým výrazem – zabráníme tak tvorbě slovesného
rámce.
Ich gehe bald nach Hause. Za chvilku jdu domů.
Zu Weihnachten fahren wir in die Schweiz. O Vánocích pojedeme do Švýcarska.
► 1. čas budoucí se užívá:
♦ bez časového vymezení (1)
♦ v přídadě určité nejistoty vzhledem k vyřčené výpovědi (2)
♦ pro vyjádření dějů v přítomnosti, pokud se jedná o domněnku (3)
1 Ich werde dich vermissen. Bude se mi po tobě stýskat.
2 Er wird morgen kommen. Zítra přijde.
Es wird bald regnen. Za chvilku bude pršet.
3 Sie wird noch nicht zu Hause sein. Asi ještě není doma.
► 2. čas budoucí se požívá velmi zřídka. Používá se:
♦ pro vyjádření děje v minulosti, pokud se jedná o domněnku (1)

24. ♦ pro vyjádření děje v budoucnosti, pokud se jedná o děj ukončený. (2) (Toto užití je velmi zřídké, v
současné němčině se dává přednost užití perfekta.)
1 - Vorhin hat es geklingelt. - Před chvilkou zazvonil zvonek.
- Das wird der Briefträger gewesen sein. - To byl asi pošťák.
2 Nächstes Jahr werde ich die Arbeit abge- Příští rok budu mít již práci ukončenou.
schlossen haben.
Z působy : imperativ a „K onjunktiv “
Způsobem se určuje postoj mluvčího ke sdělované výpovědi.
V němčině existují tři způsoby: Oznamovací způsob (Indikativ) vyjadřuje věcné zjištění, konsta-
tování. Rozkazovací způsob (Imperativ) vyjadřuje rozkazy, žádosti nebo rady.
Konjunktiv: V němčině existují dva základní typy konjunktivu: Konjunktiv II se používá pro
vyjádření přání, možností, podmínek a sdělení nereálných. Odpovídá českému podmiňovacímu
způsobu.
V nepřímé řeči a při citování cizích výroků se používá Konjunktiv I. V češtině se často používá
částice prý.
Ich komme um 7:00 Uhr. Přijdu v sedm hodin. Oznam.způsob
Kommen Sie! Přijd‘te! Rozkaz
Wenn Klaus bald käme, könnten wir Kdyby Klaus přišel, mohli bychom jít Konjunktiv II
essen gehen. na oběd.
Er sagt, er komme bald. Říká, že prý přijde brzy. Konjunktiv I
Čeština nemá způsob, který by naprosto odpovídal německému „Konjunktivu“, z tohoto důvodu se používá
německý termín „Konjunktiv“.

25. 1.5. R ozkaz
Pomocí rozkazu se zpravidla obracíme na posluchače nebo čtenáře. Proto je paradigma imperativu
zkrácené.
schweigen mlčet
2.osoba jednotného čísla Schweig! Mlč!
2.osoba množného čísla Schweigt! Mlčte!
vykání Schweigen Sie!
2.os.j.č.se tvoří pomocí samotného kořene slovesa. schreib-en → schreib kommen → komm
[piš] [přijď]
Odlučitelná předpona se klade za kořen anfangen → fang an aufhören → hör auf
[začni] [skonči]
Zvláštnosti:
♦ V mnoha případech se přidává koncovka –e:
Povinně, pokud kořen má více než dvě slabiky anebo pokud by výslovnost bez –e byla obtížná:
entscheide [rozhodni], öffne [otevři].
Volně u většiny sloves: lauf / laufe [bež].
♦ U nepravidelných sloves se změnou e → i(e) v přítomném čase dochází k této změně
rovněž u rozkazu; v těcho případech se nepřipojuje koncovka –e (kromě slovesa werden: werde)
sprechen – du sprichst → sprich [mluv], lesen – du liest → lies [čti]

26. ♦ U ostatních nepravidelných sloves nedochází ke změně tematické samohlásky: fahren – du
fährst → fahr [jed]
♦ Slovesa s infinitivem na –eln o –ern, tvoří rozkaz odtržením koncovky -e: handeln → handle
[jednej]
2. os. mn.č. je shodná s tvarem oznamovacího schreibt entscheidet
způsobu přítomného času. Užívá se bez osobního [pište] [rozhodněte]
zájmena.
Zdvořilostní tvary jsou shodné s oznamovacím schreiben Sie entscheiden Sie
způsobem přítomného času. Osobní zájmeno stojí za [pište] [rozhodněte]
slovesem.
Sloveso sein [být] má vlastní tvary:
2.os.j.č.: sei 2.os.mn.č.: seid vykání: seien Sie
Méně používáný je rozkaz 1.os.mn.č.. Tvoří se stejně jako oznamovací způsob přítomného času,
zájmeno se klade za sloveso:
Gehen wir! [Pojďme!] Seien wir leise! [Buďme zticha!]
Užití rozkazu
Rozkaz se používá pro vyjádření příkazu, žádosti nebo rady.
♦ U vět rozkazovacích, sloveso klademe na první místo ve větě. (1)
♦ Pouze slovo bitte [prosím] může stát před slovesem. (2)
♦ Odlučitelné koncovky sloves stojí na konci věty. (3)
♦ U vět rozkazovacích se často používají částice doch a mal, které upravují důraz sdělení. (4)
1 Halt den Mund! Drž pusu!
Kommt nach Hause! Pojďte domů!
Fahren Sie nicht so schnell! Neřiďte tak rychle!
2 Bitte kommen Sie! Přiďte, prosím.

27. 3 Hör mir zu! Poslouchej mě!
Fangen Sie bitte an! Začněte, prosím.
4 Seid doch leise! Buďte už zticha!
Kommen Sie uns doch mal besuchen! Přijďte nás navštívit.
Alternativy k rozkazovacímu způsobu:
Ve zdvořilostních situacích se místo tvarů rozkazu používají věty tázací se způsobovými slovesy v
Konjunktivu II.
Könnten Sie mir bitte helfen? / Würden Sie mir bitte helfen? [Mohl byste mi prosím pomoci?]
Pro vyjádření důraznějšího rozkazu se často používají neosobní tvary, např. tvary infinitivní, tvary s
příčestím a částicemi.:
Stehen bleiben! [Zastavte se!]; Hier geblieben! [Zůstaň tady!]; Raus! [Ven!]
Nepřímá výzva:
Pokud se výzvou obracíme nikoli na adresáta ale na třetí osobu (1), anebo je-li výzva vyjádřená třetí
osobou (2), nepoužívá se rozkazu ale věta s modálním slovesem sollen:
1. Ute soll mich mir mein Geld zurückgeben. [Ute mi má vrátit peníze.]
2. Du sollst deine Frau anrufen. [Máš zavolat manželce.]

28. 1.6. K onjunktiv II
I. T vary K onjunktivu II - Konjunktiv II jednoduchý
Konjunktiv II se tvoří pomocí tvarů préterita. (Osobní koncovky jsou shodné s tvary préterita).
Pravidelná slovesa: kořen + te + koncovka: lieben → du liebtest
Toto paradigma má stejné tvary jako oznamovací způsob préterita a z důvodu vyloučení dvojznačnosti
se nepoužívá. Užívá se opisného tvaru s würde. Jedinou výjimkou je sloveso brauchen, užívá se
tvar bräuchte [potřeboval bych].
Nepravidelná slovesa: kořen préterita + e + osobní koncovka préterita: rufen [volat] - préteri-
tum: du riefst → Konjunktiv II: du riefest
U většiny nepravidelných sloves (sloves s tematickou samohláskou a, au, o, u v préteritu (včetně
pomocných sloves), dochází k přehlásce:
fahren [jít, řídit] - du fuhrst → du führest
infinitiv fahren rufen haben sein werden
préteritum: ich fuhr rief hatte war wurde
ich führe riefe hätte wäre würde
du führest riefest hättest wärest würdest
er/sie führe riefe hätte wäre würde
wir führen riefen hätten wären würden
ihr führet riefet hättet wäret würdet
sie/Sie führen riefen hätten wären würden
Konjunktiv II způsobových sloves:
infinitiv können müssen dürfen sollen
préteritum: ich konnte musste durfte sollte
ich könnte müsste dürfte sollte

29. du könnte st müsstest dürfte st sollte st
er/sie könnte müsste dürfte sollte
wir könnte n müssten dürfte n sollte n
ihr könnte t müsstet dürfte t sollte t
sie/Sie könnte n müssten dürfte n sollte n
♦ Slovesa, u kterých nedochází k přehlásce se liší v oznamovacím způsobu préterita ve všech
osobách kromě 1. a 3. os. mn.č.
♦ Slovesa, u kterých dochází k přehlásce mají naprosto odlišné tvary od préterita oznamovacího
způsobu.
♦ U sloves smíšených (v préteritu: změna samohlásky + te+ koncovka), pokud je to možné, dochází
k přehlásce:
bringen [přinést] – préteritum: ich brachte → Konjunktiv II: ich brächte
Pokud nedochází k přehlásce, tvary jsou shodné s oznamovacím způsobem préterita a nepoužívají
se.
♦ Způsobová slovesa können, müssen, dürfen mají jiné tvary než v préteritu. Slovesa wollen
a sollen mají shodné tvary s préteritem (ich wollte, ich sollte). Tvar ich sollte se používá ve funkci
Konjunktivu II (= měl bych), tvar ich wollte ve funkci préterita (= chtěl jsem). Ve funkci Konjunktivu
II se místo toho používá tvar ich möchte (= chtěl bych).
♦ U některých sloves se zcela mění kmenová samohláska:
stehen [stát, nehýbat se] - préteritum: ich stand → Konjunktiv II: ich stünde (s přehláskou ich
stände);
sterben [zemřít] - → ich stürbe;
helfen [pomoci] - ich half → ich hülfe;
kennen [znát] - ich kannte → ich kennte. (všechny tyto tvary se ovšem málo používají)

30. Konjunktiv II složený
Složené tvary s Konjunktivem II se tvoří na základě tvarů oznamovacího způsobu plusquamperfekta:
pomocné sloveso haben nebo sein ve tvaru Konjunktivu II + příčestí minulé slovesa.
Celé paradigma se liší od plusquamperfekta:
ich hätte geliebt ich wäre gefahren
Příklad: du hättest geliebt du wär(e)st gefahren
sagen [říci]; er /sie hätte geliebt er/sie wäre gefahren
fahren [jít, řídit] wir hätten geliebt wir wären gefahren
ihr hättet geliebt ihr wär(e)t gefahren
sie/Sie hätten geliebt sie/Sie wären gefahren
Opisná vazba s würde + infinitiv
Opisná vazba s würde se tvoří pomocí slovesa werden v Konjunktivu + infinitiv
Příklad: ich würde lachen wir würden lachen
lachen [smát se] du würdest lachen ihr würdet lachen
er / sie würde lachen sie/Sie würden lachen
Konjunktiv s würde + infinitiv se používá:
♦ U pravidelných sloves:
ich würde lachen místo: ich lachte
♦ Především v hovorovém jazyce převažuje užití opisné vazby s würde před užitím jednoduchých
tvarů Konjunktivu II
Nepoužívá se opisná vazba s würde se slovesy sein a haben, s modálními slovesy a se slovesy
brauchen a wissen. U ostatních sloves se dá použít opisná vazba s würde.

31. Je velmi důležité naučit se zpaměti tvary Konjunktivu II pomocných a
způsobových sloves. V ostatních případech se dá použít tvarů s würde + infinitiv.

32. II. U žití K onjunktivu II
Konjunktiv II vyjadřuje přání, možnosti, podmínky.
Zatímco Konjunktiv II jednoduchý (odvozený od préterita) a opisná vazba s würde vyjadřuje děj
možný, reálný, Konjunktiv II složený (odvozený od plusquamperfecta) vyjadřuje děj nemožný, ireálný.
Konjunktiv II se používá především v následujících případech:
► Zdvořilostní žádosti; často se používá způsobových sloves:
♦ když adresáta o něco žádáme (1-2)
♦ když radíme, především se slovesem sollen (3)
♦ obecně se vyjadřují pomocí Konjunktivu II rady a přání - také v 1. a 3. osobě. (4)
1 Könnten Sie mir sagen, wie spät es ist? Mohl byste mi říci kolik je hodin?
Könntest du mir bitte helfen? Mohl bys mi pomoci?
2 Dürfte ich Ihr Telefon benutzen? Mohl bych si od Vás zavolat?
3 Du solltest weniger rauchen. Neměl bys tolik kouřit.
Der Junge sollte nicht so viel fernsehen. Chlapec by se neměl tak často dívat na
televizi.
4 Ich müsste mal meine Mutter anrufen. Měl bych zavolat matce.
Wir sollten jetzt gehen. Měli bychom odejít.
► Pro vyjádření přání. Nejčastěji se používá s příslovcem gern(e), v češtině často odpovídá
spojení chtěl bych/ rád bych. (5) Konjunktivu II složeného se používá pro vyjádření nereálného
přání v minulosti. (6)
5 Ich hätte gern mehr Zeit für dich. Chtěl bych mít na tebe více času.
Er würde dir gerne helfen. Chtěl by ti pomoci. Rád by ti pomohl.
6 Sie wäre gerne Schauspielerin geworden. Chtěla se stát herečkou. / Ráda by se byla
stala herečkou.

33. ♦ Méně se v běžném jazyce používají věty vyjadřující možnost nebo pravděpodobnost pomocí
wenn nebo časovaným slovesem na prvním místě (pořádek slov ve větě nemění význam). V
těchto větách se často užívají způsobové částice doch, nur, bloß – často se překládají jako
sousloví uvozená kéž by, ať. (7) V případě nereálného přání v minulosti se používá Konjunktivu II
složeného. (8)
7 Wenn ich doch nur reich und schön wäre! Kéž bych byla bohatá a krásná!
Wäre ich doch nur reich und schön!
8 Hätte ich doch gestern nur nicht so viel Kéž bych včera bývala tak nepila!
getrunken.
► V podmínkových větách: Ve větě vedlejší je vyjádřena podmínka, aby se splnilo to, co je
řečeno ve větě hlavní. Tato podmínka může být reálná nebo pravděpodobná (9), předpokládaná,
(očekávaná, obávaná, atd.) (10), nebo nereálná, která vyjadřuje děj v minulosti (11). V závislosti
na okolnostech se používá oznamovacího způsobu (9), Konjunktivu II jednoduchého (10) nebo
Konjunktivu II složeného (11).
9 Wenn du willst, kaufe ich dir einen neuen Anzug. Jestli chceš, koupím ti nový oblek..
10 Wenn ich im Lotto gewänne, würde ich dir Kdybych vyhrál v loterii, koupil bych ti nový
einen neuen Anzug kaufen. oblek.
11 Wenn du in der Schule mehr gelernt hättest, Kdyby si se byl ve škole více učil, mohl by jsi
könntest du dir deine Anzüge selbst kaufen. si své obleky kupovat sám.
► Ve větách vedlejších s hypotetickým srovnáním [jako kdyby]:
12 Er benimmt sich, als ob er ein kleiner Junge Chová se jako kdyby byl malý kluk.
wäre.
. Viz. podmínková souvětí a hypotetické srovnání 14.1.III y 14.2.

34. ►V nepřímé řeči, ve funkci Konjunktivu I, v případě že tvar Konjunktivu I se neliší od oznamovacího
způsobu:
14 Sie sagten, sie hätten nichts gewusst. Říkají, že nic nevěděli.
místo: Sie sagten, sie haben nichts gewusst.
► Konjunktiv II složený se užívá s příslovci fast, beinahe [téměř, málem].
13 Fast hätte ich den Zug verpasst. Málem mi ujel vlak.

35. 1.7. K onjunktiv I
Tvary Konjunktivu I - Konjunktiv I jednoduchý
S jedinou výjimkou, slovesem sein, se Konjunktiv I tvoří pomocí oznamovacího způsobu přítomného
času: kořen + e + osobní koncovka préterita. Tvary jsou většinou identické s tvary oznamo-
vacího způsobu přítomného času. Tvary, které se liší jsou označeny tučně.
pravidelná nepravidelná Pomocná Způsobová
lieben lesen haben sein werden können
ich liebe lese habe sei werde könne
du liebe st lese st habe st seist werde st könne st
er/sie liebe lese habe sei werde könne
wir liebe n lese n habe n seien werde n könne n
ihr liebe t lese t habe t seiet werde t könne t
sie/Sie liebe n lese n habe n seien werde n könne n
♦ U sloves nepravidelných nedochází ke změně kmenové samohlásky:
lesen [číst] → du lesest, er lese; fahren [jít, řídit] → du fahrest, er fahre
♦ Slovesa způsobová a sloveso wissen se liší od oznamovacího způsobu také v 1.os.j.č.: ich
könne, ich müsse, ich dürfe, ich solle, ich wolle, ich wisse
♦ Pomocné sloveso sein má v oznamovacím způsobu vlastní tvary
Užívají se pouze tvary, ketré se liší od tvarů oznamovacího způsobu, především 3.os. j.č. U slovesa
sein se užívají všechny tvary.

36. Konjunktiv I složený (Konjunktiv I předminulého času)
Konjunktiv I složený se tvoří pomocí sloves haben nebo sein (podle pravidel ke tvoření perfekta) ve
tvaru KonjunktivuI + příčestí minulé.
du habest geliebt, er habe geliebt, ihr habet geliebt;
ich sei gekommen, du sei(e)st gekommen, er sei gekommen, wir seien gekommen, ihr seiet
gekommen, sie seien gekommen
Konjunktiv budoucího času
Konjunktiv budoucího času se tvoří pomocí slovesa werden + infinitiv.
du werdest lieben, er werde lieben
Užití Konjunktivu I
Konjunktiv I se užívá v nepřímé řeči, prostřednictvím které nám mluvčí představuje děj, který byl
vyřčen, myšlen, přečten, vyslechnut, atd. Konjunktiv I nemá jako gramatický jev v češtině obdobu.
Nejčastěji se používá v nepřímé řeči při citování cizích výroků.
Ich habe gehört, Paul sei krank. Zaslechl jsem, že Paul je nemocný.
Er sagte, er habe nichts gewusst. Řekl, že nic nevěděl.
Der Zeuge erklärte, er sei gegen zehn Uhr am Svědek řekl, že přijel na nádraží kolem desáté.
Bahnhof angekommen. Dort habe er einen Tam si všiml hádky mezi dvěma muži. Jeden z nic
Streit zwischen zwei Männern bemerkt. Einer náhle vytáhl nůž. Svědek si nemohl vzpomenout
der beiden habe plötzlich ein Messer gezogen. jak muži vypadali.
An das Aussehen der Männer könne er sich
nicht erinnern.
Konjunktiv I se užívá především v psaném jazyce. V češtině se často vyjadřuje pomocí částice prý
Více viz. nepřímá řeč 14.3.

37. Kromě nepřímé řeči se Konjunktiv I užívá v určitých ustálených spojeních,
například Gott sei dank [Díky bohu]
U Konjunktivu I je důležitá především receptivní (pasivní) znalost, to znamená důležité je, tomuto tvaru
porozumět a správně ho interpretovat. V aktivním použití se v běžných textech pro citování dá použít vedlejší
věta se spojkou dass a sloveso v oznamocím způsobu: Ich habe gehört, dass Paul krank ist. Er sagte, dass er
nichts gewusst hat.

38. 1.8. Trpný rod
Němčina stejně tak jako čeština rozlišuje rod činný a trpný.
Faust verführt Gretchen. Faust svede Markétku. Činný rod
Gretchen wird gerettet. Markétka se zachrání / je Trpný rod průběhový
zachráňena.
Gretchen ist gerettet. Margarita je zachráněna. Trpný rod stavový
Hlavní funkcí trpného rodu je zdůraznit děj / proces, často na úkor původce děje.
I. T voření trpného rodu
Průběhový trpný rod (Vorgangspassiv)
Průběhový trpný rod se tvoří pomocí slovesa werden a příčestí minulého.
Příklad: ich werde gefragt wir werden gefragt
gefragt werden du wirst gefragt ihr werdet gefragt
[být tázán] er/sie wird gefragt sie/Sie werden gefragt
Průběhový trpný rod se používá ve všech časech, v oznamovacím způsobu i v Konjunktivu.
činný rod trpný rod
Préteritum sie fragte sie wurde ... gefragt
Perfektum sie hat gefragt sie ist ... gefragt worden
Plusquamperfectum sie hatte gefragt sie war ... gefragt worden
1. čas budoucí sie wird fragen sie wird ... gefragt werden
2. čas Budoucí sie wird gefragt haben sie wird ... gefragt worden sein
činný rod trpný rod
Konjunktiv II jed. ---------------------- sie würde ... gefragt

39. sie würde fragen -----------------------------
Opisná vazba s würde
Konjunktiv II složený sie hätte gefragt sie wäre ... gefragt worden
Konjunktiv I jednoduchý sie frage sie werde ... gefragt
Konjunktiv I složený sie habe gefragt sie sei ... gefragt worden
Konjunktiv Futur sie werde fragen sie werde .... gefragt werden
Všiměte si:
♦ Příčestí, na rozdíl od češtiny, se nemění v závislosti na rodu a čísle: sie wurde ausgewählt [ona
byla vybrána] / er wurde ausgewählt [on byl vybrán].
♦ Pomocné sloveso u složených časů (perfekta, plusquamperfekta a 2. budoucího času je vždy
sein.
♦ Příčestí minulé slovesa werden ve složených časech je worden (místo geworden).
Trpný rod stavový (Zustandspassiv)
Trpný rod stavový se tvoří pomocí sein a příčestí minulého:
Příklad: ich bin gerettet wir sind gerettet
gerettet sein du bist gerettet ihr seid gerettet
[být zachráněn] er/sie ist gerettet sie/Sie sind gerettet
činný rod trpný rod
sie rettete sie war ... gerettet
Préteritum
Konjunktiv II (sie würde retten) sie wäre ... gerettet
Konjunktiv I sie rette sie sei ... gerettet
Složené tvary jsou stejné s tvary trpného rodu průběhového, zaměňuje se pomocné sloveso werden
za sein, např. v perfektu: Sie ist gerettet gewesen. Tyto tvary se ovšem téměř nepoužívají.

40. II. Z měna činného rodu na trpný
Činný rod Der Professor prüft Karl. Profesor zkouší Karla / studenty.
Der Professor prüft die Studenten.
Trpný rod Karl wird vom Professor geprüft. Karl je zkoušený / studenti jsou
Die Studenten werden vom zkoušeni.
Professor geprüft.
♦ Věta v trpném rodě je tvořena slovesným rámcem.
Karl wird von dem Professor geprüft.
Složité slovesné rámce, jako např. v budoucím čase se používají jen zřídka. Je-li to možné, nahra-
zují se jednoduššími vazbami:
Karl wird morgen geprüft, místo: Karl wird morgen geprüft werden.
♦ Ve větě s činným rodem Karl nebo die Studenten jsou přímým předmětem. Přímý předmět se stává
podmětem věty v trpném rodě.
Karl wird geprüft. Die Studenten werden geprüft.
♦ Ve větě s činným rodem der Professor je podmětem formálním i logickým. (Určuje tvar sloves a
je nositelem děje zkoušet). U změny na trpný rod je možné včlenit tento podmět prostřednictvím
vazby s předložkou von + dativ:
Karl wird vom (von dem) Professor geprüft. Karl je zkoušen profesorem.
Pokud podmětem věty je zdroj nebo nástroj, užívá se předložky durch + akuzativ:
Die Zeitung informierte ihn. → Er wurde durch die Zeitung informiert. [Byl informovám z tisku.]
♦ U ostatních částí věty ke změně nedochází.
Der Professor prüft Karl morgen in Geographie. → Karl wird morgen in Geographie geprüft.
[Karl bude zítra zkoušen ze zeměpisu]
Ute hat ihm den Hund geschenkt. → Der Hund wurde ihm von Ute geschenkt.
[Toho psa mu darovala Marie]

41. Trpný rod stavový:
♦ Včlenění činitele děje je v trpném rodě stavovém málo běžné. Ve vyjímečných případech je činitel
včleněn pomocí předložkové vazby s von + dativ, durch + akuzativ.
♦ Kromě slovesa sein, také slovesa bleiben [zůstat] y scheinen [vypadat, zdát se] slouží pro vyjádření
trpného rodu stavového:
Die Tür bleibt geschlossen. [Dveře zůstanou zavřeny.]
Peter scheint nicht verletzt. [Peter nevypadá zraněn.]
III. O mezení v tvoření trpného rodu
Trpný rod průběhový
Trpný rod průběhový vyjadřuje akci, popisuje probíhající děj. Člen, který ve větě s činým rodem byl
předmětem, se v trpném rodě stává gramatickým podmětem.
♦ Trpný rod tvoří pouze slovesa, která mají logický podmět a vyjadřují děj. Trpný rod netvoří slovesa
jako regnen [pršet], blühen [kvést].
♦ Nelze vytvořit trpný rod u zvratných sloves
♦ Typické je použití trpného rodu ve větách, v nichž není vyjádřen činitel děje.
Hier wird jeden Donnerstag getanzt. [Zde se tancuje každý čtvrtek.]
Běžné je používání trpného rodu obzvláště v odborných a techických textech.
Die Befragung wurde mehrmals wiederholt. [Pokus byl proveden několikrát.]
♦ Některá slovesa jako haben, bekommen, sein, bleiben a werden trpný rod netvoří.

42. Trpný rod stavový
Tvoření trpného tod stavového je omezeno. Tvoří jej pouze slovesa u kterých lze vytvořit dějový
trpný rod a navíc jsou tranzitivní (např. věta *Hier ist getanzt, je gramaticky chybná). Další podmín-
kou je, aby sloveso v činném rodě vyjadřovalo změnu stavu přímého předmětu. (Např. věta *Du bist
verstanden je agramatická, neboť sloveso verstehen [rozumět] nevyjadřuje změnu stavu přímého
předmětu)
IV. U žití trpného rodu
Trpný rod se užívá mnohem častěji v němčině než v češtině.
1 In Bayern wird viel Bier getrunken. V Bavorsku se pije hodně piva.
2 Hier werden Wohnungen verkauft. Zde se prodávají byty.
3 Peter wurde gestern überfallen. Včera přepadli Petra.
4 Bei dem Unfall wurde ein Kind verletzt. Při nehodě bylo zraněno dítě.
5 Das Gebäude wurde im Krieg zerstört. Budova byla zničena za války.
Trpný rod průběhový klade důraz na děj, trpný rod stavový klade důraz na výsledek děje.
Trpný rod průběhový Das Haus wurde 1920 gebaut. Dům byl postaven v roce1920.
Trpný rod stavový Das Haus ist aus Holz gebaut. Dům je postaven ze dřeva.
Trpného rodu se užívá, když je podmět obecný, nebo nehraje v kontextu roli. Trpný rod se nejčastěji
používá v technických a odborných textech.

43. Die Ergebnisse der Untersuchung werden Výsledky výzkumu budou zveřejněny zítra.
morgen veröffentlicht.
Farbstoffe werden aus Mineralien und Pflanzen Barvy se získávají z minerálů a rostlin.
hergestellt.
1980 wurde ihm der Nobelpreis verliehen. V roce 1980 mu byla udělena Nobelova cena.
1.9. Z vratná slovesa
Zvratná slovesa jsou ta, která se pojí se zvratnými zájmeny a vztahují se na podmět:
sich irren [zmýlit se], sich schämen [stydět se]
V němčině zvratné zájmeno závisí na osobě: er irrt sich, ich irre mich, ihr irrt euch. Osobní zájmena
stojí v akuzativu (mich, dich, uns, euch), nebo v dativu (mir, dir, uns, euch).
Příklad: ich freue mich ich stelle mir vor
AKUZATV: sich freuen [mít radost, du freust dich du stellst dir vor
být potěšen]; er/sie freut sich er/sie stellt sich vor
DATIV: sich etwas vorstellen wir freuen uns wir stellen uns vor
[něco si představit] ihr freut euch ihr stellt euch vor
sie/Sie freuen sich sie/Sie stellen sich vor
U většiny sloves se zvratné zájmeno používá v akuzativu.
Existují slovesa, která se používají pouze ve zvratné formě. Většina těchto sloves souvisí s
psychickými stavy, např. sich schämen [stydět se], sich freuen [mít radost]
Ich freue mich über deinen Besuch. Mám radost z tvé návštěvy.
Sie fürchtet sich vor Hunden. Bojí se psů.
Jiná slovesa se používají bud‘ s předmětem, nebo ve zvratné formě např. sich waschen [mýt se], sich
etw. kaufen [koupit si něco]

44. Hast du dich schon gewaschen? Už ses umyl?
Ich will mir ein neues Kleid kaufen. Chci si koupit nový oblek.
Některá německá zvratná slovesa nemájí v češtině zvratný ekvivalent, např. sich erholen
[odpočívat],
Naopak řada sloves téhož významu jako v češtině nejsou v němčině zvratná, např.:ablegen [odložit
si], baden [koupat se], fragen [ptát se], geschehen [udát se, přihodit se], gelingen [(po)dařit se],
heiraten [vdát se, oženit se], heißen [jmenovat se], lachen [smát se], werden [stát se]
1.10. M odální slovesa ( způsobová slovesa , M odalverben ) – význam a
užití
Viz. tvary způsobových sloves 1.1. (přítomný čas) a 1.3. (ostatní časy)
Ve větě se tvoří slovesný rámec s časovaným modálním slovesem a infinitivem.
Sloveso v infinitivu je nositelem významu, zatímco modální sloveso je prostředníkem děje (přání,
povinnosti, možnosti, atd.) (objektivní modalita) (1) nebo stupeň pravdivosti výpovědi (sub-
jektivní modalita) (2).
1 Du musst mir helfen. Musíš mi pomoci.
Ich kann morgen nicht kommen. Zítra nemohu přijít.
2 Das kann stimmen. To je možná pravda. / To může být pravda.
V některých případech mohou modální slovesa (místo infinitivu) řídit jiné větné členy.
1 Ich muss los. Musím odejít.

45. 2 Ich will nach Hause. Musím jít domů.
3 Er darf nicht weg. Nesmí odejít.
I. O bjektivní modalita
können
♦ Slovesol können vyjadřuje, podle kontextu, možnost (1) nebo schopnost (2); odpovídá
slovesům moci a vědět.
♦ Tvary Konjunktivu II se užívají pro vyjádření žádosti (3).
1 Kannst du mich morgen besuchen? Můžeš mě zítra navštívit?
Tut mir leid, ich kann nicht kommen. Je mi to líto, memohu přijít
2 Er kann hervorragend skifahren. Umí výborně lyžovat.
3 Könnten Sie mir sagen, wie spät es ist? Mohl byste mi říci kolik je hodin?
müssen
♦ Sloveso müssen vyjadřuje nutnost. (1, 2)
♦ Místo záporu s müssen, se často užívá slovesa brauchen. Toto sloveso se používá s infinitivem
s zu. (3)
Sloveso brauchen - potřebovat- se jako modální sloveso dá použít pouze v negaci.
1 Du musst mehr lernen. Měl bys více studovat.
Ich muss dich sehen. Musím tě vidět.
2 Du musst nicht mit uns gehen. Nemusiš jít s námi.
3 Du brauchst mir nicht zu helfen. Nemusíš mi pomáhat.

46. dürfen
♦ Sloveso dürfen znamená „smět“ (1), (2)
♦ Vyjadřuje zdvořilostní žádost (3), především pomocí Konjunktivu II.
1 Der Junge darf bis zehn Uhr fernsehen. Dítě se smí dívat na televizi do deseti.
Darf man hier rauchen? Smí se tady kouřit?
2 Du darfst das nicht so ernst nehmen. Neměl bys to brát tak vážně.
3 Dürfte ich mal telefonieren? Mohl bych si od vás zavolat?
sollen
♦ Sloveso sollen se používá pro vyjádření nepřímé výzvy, vyjadřuje tedy povinnost vnesenou
druhou osobou. (1)
♦ Častěji se používá tvarů Konjunktivu II, ve významu směl/a, při žádostech nebo doporučení. (2)
1 Daniel, du sollst nach Hause gehen. Danieli, máš už jít domů.
Du sollst nicht töten. Nezabiješ.
2 Wir sollten jetzt gehen. Měli bychom již odejít.
Du solltest nicht so viel rauchen. Neměl bys tolik kouřit.
wollen
♦ Sloveso wollen vyjadřuje přání, záměr nebo úmysl. (1)
♦ Pokud se obracíme na druhou osobu, místo infinitivu se používá vedlejší věta s dass.
1 Ich will im Sommer nach Rom fahren. V létě chci jet do Říma.
Ich will nicht mehr so viel arbeiten. Již nechci tolik pracovat.
2 Ich will, dass du nicht mehr so viel arbeitest. Nechci, abys tolik pracoval.

47. mögen
Sloveso mögen vyjadřuje přání nebo přednost. Užívá se především jako sloveso tranzitivní (2), často
s příslovcem gern.
1 Ich mag darüber jetzt nicht sprechen. Nechci o tom teď mluvit.
2 Ich mag dich sehr gern. Mám tě velmi rád.
möchte
möchte [chtěl bych] je tvar Konjunktivu II slovesa mögen. Užívá se pro vyjádření přání a tvoření
otázek a nabídek.
1 Ich möchte im Sommer nach Rom fahren. Toto léto bych chtěl jet do Říma.
2 - Was möchtest du trinken? - Co si dáš k pití?
- Ich möchte ein Bier, bitte. - Dal bych si pivo, prosím.
Při vyjádření přání / obliby se místo modálního slovesa často používá příslovce gern.
Ich tanze gerne. Rád tancuji
Ich bleibe lieber zu Hause. Raději zůstanu doma.
Viz 6.3.
II. S ubjektivní modalita
Modální slovesa se používají pro vyjádření věrohodnosti výpovědi. Užívá se sloves müssen a
können v oznamovacím způsobu a Konjunktivu II. Používá se dürfen pro vyjáření záporu od slovesa
müssen v Konjunktivu II.

48. Du musst sehr müde sein. Asi jsi velmi unavená.
Sie müsste schon zu Hause sein. Už by měla být doma.
Das kann / könnte ein Problem sein. To bude/mohl by být problém.
Das dürfte kein Problem sein. To by neměl být problém.
Sloveso sollen (pouze v oznamovacím způsobu) vyjadřuje zprostředkovanou informaci.
Sie soll sehr viel Geld haben. Říká se, že je bohatá.
Sloveso wollen (pouze v oznamovacím způsobu, většinou spojeno s minulým infinitivem) vyjadřuje,
že někdo o sobě něco tvrdí.
Sie will sehr reich gewesen sein. Tvrdí, že byla bohatá.
Er will davon nichts gewusst haben. Tvrdí, že o tom nic nevěděl.
III. složené tvary způsobových sloves
Složené tvary (Perfekt, Plusquamperfekt) se tvoří:
♦ Pokud se jedná o objektivní modalitu, vyčasované pomocné sloveso, infinitiv významového
slovesa, infinitiv modálního slovesa (místo příčestí minulého). (1). Pro vyjádření minulosti se
častěji používá préterita (2).
Většinou se místo komplikované formy perfekta ovšem používá préteritum. (2)
1 Ich habe leider nicht zu deinem Fest kommen
können. Bohužel jsem nemohl přijít na tvoji oslavu.
2 Ich konnte leider nicht zu deinem Fest
kommen.

49. ♦ Pokud se jedná o subjetivní modalitu, složené tvary se tvoří pomocí vyčasovaného modálního
slovesa a minulého infinitivu pomocného slovesa.
Sie soll sehr krank gewesen sein. [Říkají, že byla velmi nemocná.]
♦ Pokud se modální slovesa užívají jako tranzitivní slovesa (s přímým předmětem, bez infinitivu,
především mögen a wollen), složené tvary se tvoří pomocí pomocného slovesa haben a příčestí
minulého modálního slovesa .
Das habe ich nicht gewollt. [To jsem nechtěl.]
IV. složený K onjunktiv II modálních sloves
Děje v minulosti, které oproti očekávání neproběhly, se vyjadřují pomocí složeného Konjunktivu
II modálních sloves. Jedná se o tvary Konjunktivu II slovesa haben (tedy hätte), infinitiv a infinitiv
způsobového slovesa.
Dieses Buch hättest du lesen müssen. Měl jsi si přečíst tuto knihu.
Eigentlich hätte er mir helfen können. On mi s tím mohl pomoci.
Ich hätte es wissen müssen. Měla jsem to vědět.
1.11. S lovesa s infinitivem
Vedle sloves modálních i jiná slovesa mohou tvořit slovesné rámce spolu se slovesem v infinitivu. V
některých případech se klade před infinitiv částice zu.
I. I nfinitiv bez zu
Infinitiv bez částice zu je možné používat u následujících typů sloves:
♦ Slovesa pohybu gehen [jít], kommen [přijít], fahren [jet, řídit]

50. Komm jetzt essen! Pojď jíst.
Ich gehe heute nicht arbeiten. Dnes nepůjdu pracovat.
♦ Sloveso bleiben [zůstat] spolu se slovesy stavovými: stehen, sitzen, liegen, hängen
Bleib doch liegen, wenn du krank bist. Zůstaň v posteli a lež, když jsi nemocný.
Kann ich hier sitzen bleiben? Mohu tady zůstat sedět?
♦ Slovesa vnímání hören [slyšet], sehen [vidět], spüren, fühlen [cítit] rvyžadují přímý předmět s
infinitivem:
Ich hörte dich nicht hereinkommen. Neslyšel jsem tě vejít.
♦ také sloveso lassen [nechat něco udělat] vyžaduje přímý předmět s infinitivem:
Lass ihn doch hereinkommen. Nech ho vstoupit.
Warum hast du mich so lange warten lassen? Proč jsi mě nechal čekat tak dlouho?
Lass doch das Auto reparieren. Nech spravit auto.
U tohoto typu vět, v perfektu a plusquamperfektu sloveso lassen netvoří příčestí minulé ale infinitiv.
S infinitivem Ich habe dich nicht eintreten sehen. Neviděl jsem tě vejít.
Er hat mich warten lassen. Musel jsem kvůli němu čekat.
Bez infinitivu Ich habe dich nicht gesehen. Neviděl jsem tě.
Ich habe das Buch auf dem Tisch gelassen. Nechal jsem knihu na stole.

51. ♦ Slovesa lernen, lehren (přímý předmět) a helfen (s předmětem v dativu) se pojí s infinitivem bez
předložky zu, pokud se jedná o větu krátkou.
Das Kind lernt gerade sprechen. Dítě se učí mluvit.
Ich helfe dir kochen. Pomůžu ti s vařením.
Pokud se jedná o složitější sloveso (např. s odlučitelnou předponou, zvratné sloveso) nebo při více
rozvíjejících členech je nutné zu:
Lerne, dich zu verteidigen. Nauč se sám sebe bránit.
Lehre ihn, sich zu benehmen. Nauč ho jak se má chovat.
Wir helfen dir, das Geschirr zu spülen. Pomůžeme ti umýt nádobí.
II. I nfifnitv s zu
Částice zu stojí před infinitivem:
Er hofft zu gewinnen. [Doufá, že vyhraje.]
U sloves s odlučitelnou předložkou se zu klade mezi předponu a kořen:
Er hofft, pünktlich anzukommen. [Doufá, že přijde včas.]
Slovesa s zu + infinitiv:
♦ scheinen [vypadat]:
Er scheint sich wohlzufühlen. Vypadá že se cítí dobře.
Sloveso scheinen + infinitiv netvoří tvary perfekta. Místo perfekta se užívá tvarů préterita.
♦ Slovesa, která vyjadřují začátek, konec nebo průběh nějakého děje, případně návyk:

52. anfangen, beginnen [začít], aufhören [(s)končit], fortfahren [pokračovat], gewohnt sein [být zvyklý]
Hör doch endlich auf zu rauchen! Nech už toho kouření !
Ich bin nicht gewohnt zu streiten. Nemám ve zvyku se hádat.
♦ Slovesa, která vyjadřují modalitu (např. nejistotu)
glauben [myslet], zweifeln [pochybovat], hoffen [doufat], fürchten [mít obavu], sich freuen [být
potěšen/těšit se]. V češtině větsinou s vedlejší větou.
Er glaubt, dich zu lieben. Myslí si, že tě miluje.
Sie fürchtet zu verlieren. Obává se, že prohraje.
♦ Slovesa, která vyjadřují akt promluvy (např. nejistotu)
bitten [požádat], raten [poradit], vorwerfen [vyčítat], empfehlen [doporučit], erlauben [dovolit],
verbieten [zakázat], behaupten [tvrdit], überzeugen [přesvědčit]. V češtině s vedlejší větou.
Ich empfehle dir, noch zu warten. Radím ti, abys ještě počkal.
Er bat mich zu kommen. Požádal mě, abych přišel.
♦ Slovesa, která vyjadřují postoj:
versuchen [pokoušet se], planen, vorhaben [plánovat], zögern [váhat], ablehen [odmítnout], sich
weigern [zdráhat se]
Er versucht mich zu betrügen. Pokouší se mě podvést.
Er weigert sich die Wahrheit zu sagen. Odmítá říci pravdu.

53. III. T voření složených časů
Infinitiv bez zu se nachází uvnitř slovesného rámce.
Er lässt mich lange warten. → Er hat mich lange warten lassen.
Infinitiv s zu se nachází mimo slovesný rámec.
Ich versuche zu kommen. → Ich habe versucht zu kommen.