1. ZISK MANAŽMENT
16 www.ezisk.sk
ROZHOVOR S...
TOMÁŠ HAJZLER:
„Je třeba, aby peníze
byly prostředníkem,
nástrojem, ne cílem.
Tedy ne pánem, ale
sluhou.“

2. ZISK MANAŽMENT
17www.ezisk.sk
ROZHOVOR S...
■ Známe o Vás je, že sa venujete hľa­
daniu prirodzenejších ciest k tomu,
ako pracovať. Prečo ste sa rozhodli
práve pre túto oblasť?
Strávil jsem část života v totalitě.
Kromě té československé jsem žil
v Rusku a opakovaně jsem jezdil do
západní Afriky nebo do Číny. Na
druhou stranu jsem žil v Holandsku
a opakovaně pobýval ve Spojených
státech. Pracoval jsem dohromady ve
třech korporacích a tam si všiml, jak
moc se dnešní velké firmy podobají
Československu 70. let nebo třeba
i současné Koreji. Jak moc se relativ­
ně svobodný dospělý člověk (2013,
Evropa) stává od pondělí do pátku
dítětem, či také lidským zdrojem,
kolečkem v totalitním stroji, které
poslouchá absurdní příkazy typu co,
kdy, kde, jak dělat. Začal mi dochá­
zet ten obrovský kontrast mezi tím,
jak relativně svobodně dnes zvlá­
dáme roli občana a jak nesvobodní
jsme v práci. Nedalo mi to a začal
jsem to zkoumat.
■ Kde hľadáte inšpiráciu?
Poslední roky především u svých
dětí, u Valérie a Valentýny. To jsou
moji největší učitelé. Obří úlohu
hrálo a hraje cestování. Především
mimo Evropu tam, kde naše „nor­
mální“ je „nenormální“ a naopak.
S batohem, co nejobyčejněji. Určitě
také knihy. Ty považuji za základ.
Kromě toho mám to štěstí, že
potkávám mraky lidí, od kterých se
umím obohatit. V neposlední řadě se
obrovsky učím v přírodě, od rostlin
a od zvířat. Co se dá jen na takových
rajčatech nebo slimácích naučit
o životě!
■ Ste šíriteľom princípov slobody
v práci. Čo si pod tým treba pred­-
s­taviť? Je vôbec pracovná sloboda
v súčasných podmienkach reálna?
Co si pod tím představit? To by bylo
na celý článek! V jednoduchosti
ale organizaci, která existuje na
prvním místě proto, aby vyřešila
nějaký prob­lém, zlepšila kvalitu
života (a teprve potom aby vydělala
peníze). Firmu, která místo pod/
nadřízení přechází k sebeřízení a od
poslušnosti k zodpovědnosti. Co se
týče „reálnosti“, v mnoha branžích
už není zbytí. Všude tam, kde od
lidí potřebujete tvořivost a samo­
statnost – snad nejvíc v IT a obec­
ně v organizacích fungujících na
webu a s webem si už firmy začínají
bolestně uvědomovat, že mají potíže
sehnat pro ně ty správné lidi. Proč
by měl schopný programátor dělat
v české/slovenské hierarchii a hrbit
se před šéfem, když může jít bez po­
tíží pracovat třeba do Silicon Valley
nebo rozjet něco vlastního, když to
nikdy v historii nebylo snažší?
■ Ktoré české, prípadne slovenské
firmy podnikajú podľa koncepcie
slobody v práci?
Většina firem je při svém vzniku
svobodná (nehierarchická, nebyro­
kratická). Problém přichází s růs­
tem. Mnoho firem totiž vyroste do
velikosti, kdy si už nevystačí s inuticí,
důvěrou a přirozeným fungováním.
Mnohým svobodomyslným zakla­
datelům se stalo, že se jednoho dne
probudili a jejich firma jim přišla
příliš chaotická. „Bouchli do stolu“
a rozhodli se z toho „bordelu“ udělat
„pořádnou“ firmu – s manažery,
směrnicemi, kontrolou, systémy
hodnocení, bonusy a dalšími tech­
nikami. Možná jste si všimli, jak
moc my lidé kopírujeme druhé...?
Jak moc se například jedna firma
podobá druhé? Často jako vejce vejci.
A protože zdaleka nejčastější forma
uspořádání firmy je právě byrokra­
tická hierarchie, myslíme si, že je
to jediná možná cesta. Firmy jako
například EtNetera, Inmite nebo Se­
znam.cz v Čechách a Zaraguza, Mar­
tinus nebo Websupport na Slovensku
či Google, W. L. Gore, Semco nebo
Zappos ve světě ukazují, že lze fun­
govat do velké míry i bez formální
hierarchie, šéfování a kontroly. Pro
mnoho lidi může být překvapivé, že
už v minulém století, za tzv. 1. repub­
liky bylo Československo průkopní­
kem v tzv. družstevním podnikání.
Naše záložny, kampeličky, elektrická,
výrobní a jiná družstva k nám jezdil
obdivovat „celý svět“. Skutečné druž­
stvo (ne to, co známe z období socia­
lismu) je jednou z nejsvobodnějších
forem uspořádání organizace.
■ Prečo by malo byť v záujme nielen
zamestnancov, ale i firiem zavádzať
slobodu v práci?
Proč? Protože už brzy nebude zbytí.
”
„Firmy je nutné budovat tak,
aby i tam lidi mohli být lidmi.
Tomáš Hajzler sa už mnoho rokov venuje skúmaniu
pracovného sveta. Dôraz kladie najmä na hľadanie
prirodzenejších ciest k tomu, ako pracovať. O tejto
téme píše, prednáša, vydává knihy a organizuje
odborné stretnutia. Je zakladateľom firmy
Peoplecomm Praha, ktorá šíri princípy slobody
v práci. Vytvára kurzy s cieľom ukázať podstatu
pracovnej slobody a poradiť, ako ju zaviesť do
života.

3. ZISK MANAŽMENT
18 www.ezisk.sk
ROZHOVOR S...
Stačí vyrazit do Španělska, Portu­
gals­ka, Irska, Řecka, aby si toho
člověk všiml... Na světě dnes žije přes
sedm miliard lidí, hranice nebyly ni­
kdy otevřenější. Práce, která je – tak
jako v minulosti – postavená pouze
na poslušnosti, píli a dovednostech,
se stále rychleji stává komoditou.
V našem systému maximalizujícím
profit tak není důvod platit drahé­
ho českého či slovenského dělníka,
programátora nebo inženýra, když je
možné takovou práci koupit mno­
hem levněji např. v Indii. Pokud si
chceme udržet práci a jako firma
nepřijít o zakázky, je nutné začít
stavět na přednostech každého
z nás, tj. na tom, v čem jsme oprav­
du dobří a co nás zároveň opravdu
zajímá. Firmy je nutné budovat tak,
aby i tam lidi mohli být lidmi. Aby
mohli tvořit (místo pouze „dělat“),
aby mohli spolurozhodovat a řídit
se do mnohem větší míry (než je
tomu dnes) sami. Aby se mohli
věnovat tomu, co je opravdu naplňu­
je. Navíc, kromě vzrůstající globální
konkurence nebylo v historii nikdy
víc automatizace/technologizace
(vezměte si, kolik práce v posledních
letech nahradil nějaký automat, stroj
či software), stejně jako se rozmáhá
přenesení úkonů na zákazníka (tak
jako to dělá např. IKEA). Práce, tak
jak ji známe, prostě ubývá. A bude
hůř. Stavět práci na přednostech
každého z nás proto už není pouze
možné, ale nutné. Budovat firmy, ve
kterých budeme z lidí dělat zdroje,
už je dnes passé.
■ Ako sa vymaniť spod vplyvu spo­
ločnosti a zažitých konvencií o tom,
ako má náš život vyzerať? (Škola
– rutinná práca – ak sa dočkáme,
možno aj dôchodok...).
Jednou ze základních lidských potřeb
je potřeba zapadnout, chovat se jako
druzí, být stejní. Kdo se v „divočině“
choval „jinak“ (po svém), nepřežil
a nepředal geny dál. Myslím si, že
potřeba „jít za stádem“ je jednou
z věcí, která nás lidi dělá lidmi. Tj.
vždy budeme „pod vlivem společnos­
ti“, tomu se utéct nedá. Žijeme však
v roce 2013, ve středu Evropy a máme
mnoho možností se z většinové
kultury utrhnout a vytvořit si tzv.
sub-kulturu. Jinými slovy, obklopit
se lidmi, s kterými budeme sdílet
hodnoty a kteří budou vidět svět
podobně jako my. Vzájemně se tak
podpoříme v tom, co a jak děláme
a nebudeme mít potřebu poukazovat
na to, jak jsou druzí „divní“. Budeme
„ne-normální“ a přitom ve své skupi­
ně normální. To považuji za základ,
obklopit se správnými lidmi. Jinak si
myslím, že je důležité především uvě­
domění zažitých vzorců a stereo­typů
a vědomé rozhodnutí, že se vydává­
me vlastní cestou. Že místo snahy „to
daleko dotáhnout“ budeme žít víc
tak, abychom byli v souladu se svým
vnitřním nastavením tak, aby to, co
děláme, bylo pro druhé skutečně
užitečné a pro nás smysluplnné.
■ 8 z 10 ľudí využíva podľa Vás svoj
potenciál priemerne len na 5 – 15 %.
Existuje nejaký návod, ako by ho
mohli využívať efektívnejšie?
Návodů budou asi mraky. Já věřím
spíš v principy (z latinského „princi­
pium“, tj. základ, podstata fungování,
zákonitost), než v recepty a návody.
Už jsem říkal, že považuji za nutné
začít stavět práci na přednostech kaž­
dého z nás. Já osobně mluvím o tzv.
důlku. Myslím si totiž, že podobně
jako kulička se kutálíme životem tak
dlouho, dokud si nenajdeme svůj
důlek. A co myslím důlkem? Průnik
toho, v čem jsme nejlepší, co nás
opravdu naplňuje a co je pro druhé
zároveň tak užitečné, že nám za to
zaplatí. Aby to bylo možné, člověk
se potřebuje v sobě na prvním místě
lépe vyznat, tj. pochopit své silné
a slabé stránky a být víc tím, kým je.
Myslím si, že klíčové je zvolit si téma.
Něco, co vás pálí, co vás burcuje
tak, že jste tím třeba i posedlí. Čím
víc, tím líp. Tím víc energie to totiž
vyvolá a zvolené téma k vám tak spo­
lehlivě připoutá lidi, kteří ho s vámi
sdílejí a zároveň odpudí ty, kterým
je putna. V dalším kroku je nutné
se pustit do práce, aby člověk nabral
zkušenost a byl v tom, co se rozhodl
dělat, opravdu dobrý. A když už jste
dobří v tom, co děláte a víte o tom
pouze vy a pár nejbližších přátel, je to
stále k ničemu. Proto je dále třeba za­
čít pracovat na renomé (psát blog, být
aktivní na sociálních sítích, mluvit
o tématu s lidmi, domluvit si sloupek
v novinách, točit videa ... ) tak, aby si
vás ostatní začali s tématem spojo­
vat. A nakonec je třeba najít to, co je
pro druhé tak užitečné, že vám za to
zaplatí, tj. definovat tzv. produkt. To
je v kostce můj „recept“, mé principy,
které jsem popsal v knize Peníze,
nebo život? Ale existují samozřejmě
i další cesty.
■ Peniaze v súčasnosti hýbu svetom.
Ako by ste teda odpovedali na otáz­
ku „Peniaze alebo život“?
Ano, hýbou. Já odpovídám: „Život!“
A co myslím životem? Věnovat se
většinu času tomu, co mě naplňuje,
co je pro druhé opravdu užitečné,
s lidmi, kteří mi jsou blízcí. Život mi
přijde příliš krátký na to, abych napl­
ňoval něčí očekávání. Pokud vám už
bylo třicet a ještě nebylo 40, do smrti
vám zbývá v průměru 13 000 dní. To
není moc, ne? Nůž je od toho, aby
krájel, sklenice od toho, aby držela
kapalinu, telefon od toho, aby nám
pomohl komunikovat. Stejně tak
každý z nás máme svoji úlohu. A já
si myslím, co říkal i Buddha: „Naší
úlohou je nalézt svoji úlohu a pak se
jí oddat celým svým životem“. Proto­
že ale žiju v systému, který používá
peníze jako nástroj směny, moje
přesnější odpověď je: Život! A pak
peníze. Rozdíl oproti většinové spo­
lečnosti je v tom, že peníze jsou pro
mě prostředníkem, nástrojem, ne
cílem. Tedy ne pánem, ale sluhou.
Zhovárala sa: Ing. Kamila Ševčíková
Foto: archív T. H.