1. Jana Feltlová, 384 391
Konflikt českého mluveného a psaného jazyka
Argumentace:
V mém oboru (Český jazyk a literatura) se nejvíce zajímám o jazyk, jeho
zákonitosti, tvoření a používání nových slov, gramatiku, nejvíce mě baví český
pravopis, který je obsáhlý, nabízí nám možnosti v našem vyjadřování a reprezentuje
nás, nejen ve škole, ale i v profesním nebo osobním životě.1
Původním plánem bylo, věnovat se pouze jazyku mluvenému. Po konzultacích
jsem se ale uchýlila ke kompromisu, protože získávat mluvený materiál je časově
náročnější, než materiál psaný.
Předpokládám, že největší přínos z mé práce budou mít učitelé českého
jazyka, kterým dodám (v rámci možností respondentů) pohled studentů odborných
středních škol na stav současné češtiny. Určitou informaci by si z mé práce mohla
odnést i média a korektoři pracující v periodickém tisku, kde se můžeme setkat
s mnoha příklady prolínání jazyka formálního a přirozeného.
Anotace:
Fakt, že se mluvený jazyk postupně prolíná s jazykem psaným, je známá věc.
Nelze ale říci, že je to jev žádoucí. Ve své práci budu analyzovat data z dotazníků a
korpusů, pomocí kterých bych měla dojít ke skupině výrazů, které se do psané
češtiny dostávají nejčastěji a z toho vyvodit, která typově podobná slova by tomuto
jevu mohla podlehnout i do budoucna. Porovnám češtinu obecnou (hojně užívanou
v mluvené formě jazyka) a češtinu gramaticky, syntakticky i morfologicky správnou,
tedy psanou.
Klíčová slova:
Obecná čeština, gramatika, formální jazyk, mluvená čeština, morfologie
S jazykem, jako kódem se setkáváme neustále, jakožto jeho uživatelé bychom
měli být i seznámeni s tím, jak češtinu správně používat. „Spisovná čeština je
kodifikovaný systém prostředků užívaných celonárodně především v psané formě a
ve veřejných a oficiálních mluvených projevech. Její užívání se předpokládá ve
školách, na úřadech či v médiích“2. Od psané formy jazyka čekáme jistou
plánovanost, počítáme s návazností vět na sebe a se správnou formou jazyka 3.
V posledních letech se mluvená a psaná čeština prolínají tak, že výrazy z mluveného
jazyka se přenáší i do jeho psané formy. Rozdílná je také syntaktická a morfologická
stránka. Příkladem jsou výrazy jako motorka – motocykl, můžu – mohu, garsonka –
garsoniéra, kde první výraz je ryze hovorový, výraz druhý je spisovný (psaný). Český
1
VEBEROVÁ, V.: Jazyky reprezentace. Vyd. 1. Praha: Akropolis, 2012. ISBN 978-80-87481-67-7
2
NEBESKÁ, I. Čeština spisovná. In: Karlík, P., Nekula, M., Pleskalová, J. (eds.). Encyklopedický
slovník češtiny. Praha: Lidové noviny, 2002, s. 90–91
3
MÜLLEROVÁ, O.: Mluvený text a jeho syntaktická výstavba. Vyd 1. Praha: Academia, 1994. ISBN
80-200-0489-0

2. Jana Feltlová, 384 391
národní korpus, který se zabývá sběrem jazykového materiálu psaného i mluveného,
uvádí, že výraz motorka se v sebraných spisech korpusu SYN2010 vyskytuje 179× a
motocykl 305×.4 To jasně dokazuje, že se hovorové výrazy přenáší do psané formy
jazyka. K tématu bylo napsáno několik studií, zabývají se jím i lingvistické časopisy
jako je Naše řeč nebo Slovo a slovesnost. Nakladatelství Academia má vydává ve
zvláštní edici s názvem Lingvistika tituly našich jazykovědců pro odborné i širší
publikum zabývající se jazykovými problémy. Z této edice bych zmínila knihu
Mluvená čeština: Hledání funkčního rozpětí, Světla Čmejrková, Jana Hoffmannová a
Jsme v češtině doma? Markéty Pravdové, které pojednávají o současných
problémech, kterými jazyk prochází.
Každodenně čteme články v novinách i na internetu a pravidelně se stává, že,
krom uvedeného prolínání jazyka hovorového a spisovného, nacházíme pravopisné
nebo stylistické chyby5. Špatná výstavba a nespisovnost článků, povídek i příspěvků
na různých fórech a diskuzích ovlivňuje starší uživatele jazyka i nejmenší čtenáře,
kteří si četbou nespisovného textu uchovávají špatné zvyklosti v psaní textu. Ani
koupě vázané knihy neslibuje jazykovou korektnost. Na českém trhu je několik
nakladatelství, které si na jazykovou správnost dbají, ale i další, která se snaží
vydávat větší množství knih a nevěnují každému titulu tolik pozornosti. Potom
můžeme v knížce pro děti „O pejskovi a kočičce“ najít nespočet gramatických chyb.
Mladé čtenáře si musíme ke korektnosti psaní vychovávat, což je snadnější, než
následná převýchova.
K internetovému stylu psaní a problémům jazyka v e-mailové komunikaci se
vyjádřila Světla Čmejrková, která došla k názoru, že psaní na papír vzbuzuje jistý
ostych, co napíšeme na papír, není možno smazat, upravit a tak si text lépe
promyslíme, zatímco psaní na počítači již umožňuje mnoho způsobů oprav a
nevzbuzuje tak respekt k jazyku. Možná právě díky uvolněnějšímu stylu komunikace
přes počítač se mluvená i psaná forma jazyka prolínají v takové míře.6 Ohledně
internetové komunikace by se mohlo psát nekonečně mnoho článků a každý by měl
dostatek prostoru pro vlastní výzkum.
Nesmíme opomíjet, že rozdíl mezi psanou a mluvenou češtinou je také v tom,
že mluvčího častokrát vidíme, podle jeho výrazů a grimas tak určujeme pravdivost
výpovědi, tomuto se říká komunikace, která obsahuje verbální i neverbální složky.
Jazyků můžeme mít celou řadu: přirozený, mezinárodní, formální či znakový. Každý
z jazyků má vlastní zákonitosti, kterými se ideálně řídí, rozdíl mezi jazykem
formálním (umělým, který má danou gramatickou strukturu a měl by být dodržován
v médiích, profesním životě a ve veřejném vystupování) a jazykem přirozeným
(standardní jazyk, používaný ve volném čase, mezi přáteli, do tohoto jazyka řadíme i
dialekty) 7 je zřetelný, často však opomíjený.
4
Český národní korpus – SYN2010. Ústav Českého národního korpusu FF UK, Praha 2010.
Dostupný z: <http://korpus.cz>
5
BEČKA, J. V. Česká stylistika. Praha: Academia 1992
6
ČMEJRKOVÁ, Světla. Čeština v síti: Psanost či mluvenost? (O stylu e-mailového dialogu), II.[cit.
2012-12-18]. Dostupné z http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=8167
7
ČERMÁK, F. Jazyk a jazykověda. 4. Vyd. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0

3. Jana Feltlová, 384 391
Doposud se jazykovědci nedokázali shodnout na jednotlivých a správně
označujících termínech, které budou jasně stanovovat rozdíly mezi jednotlivými typy
jazyků. Proto musíme počítat s různými odchylkami v nejrůznějších statích a článcích
o češtině. Někdy je čeština obecná pokládána za hovorový protějšek češtiny
správné, psané, formální, jindy se jedná o dialekt, který je používán v okolí Prahy a
historické části Čech. Vymezení toho jak obecnou řeč vnímáme je pro každou studii
důležité. Obecná čeština jako dialekt by podle dlouhodobého hlediska měla postupně
mizet a být ovlivňována okolními dialekty. Oproti tomu, obecná čeština jako
plnohodnotná součást jazyka by měla být nadále rozvíjena a podporována, měla by
ovlivňovat i češtinu psanou. Rozdíly mezi jednotlivými částmi jazyka jsou
morfologické, syntaktické i lexikální. Morfologicky se jazyky liší sufixy př. krátký-
krátké, přikrýt-přikrejt (zde dochází k záměně ý za ej, dalším příkladem je být-bejt,
toto je příkladem modifikace kořene), prefixy, kdy na začátku slov vznikají modifikace
jako ona-vona (vkladné v, které se zatím častěji vyskytuje v mluvené formě jazyka).
Seznam literatury:

4. Jana Feltlová, 384 391
ČERMÁK, F. Jazyk a jazykověda. 4. Vyd. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-
1946-0
(F. Čermák je odborníkem v oboru, nakladatelství ve mně vzbuzuje důvěru, rok
vydání zachycuje současný stav, kniha obsahuje veškeré náležitosti)
Český národní korpus – SYN2010. Ústav Českého národního korpusu FF UK, Praha
2010. Dostupný z: http://korpus.cz
(korpus spadá pod FF UK v Praze, což je důvěřivá instituce, ačkoliv obsahuje
nejasnosti většinou jsou dobře zjistitelné, obnovovaný a pravidelně vylepšovaný zdroj
informací o frekventovanosti jazyka, možnost vybrat si rok)
ČMEJRKOVÁ, Světla. Čeština, jak ji znáte i neznáte. Vyd. 1. Praha: Academia, 1996.
259 s. ISBN 80-200-0589-7
(S. Čmejrková je odbornice, zabývá se češtinou psanou a její gramatickou
správností, nakladatelství vzbuzuje důvěru, rok stále sedí na nynější pravopisnou
normu)
DANEŠ, František. Český jazyk na přelomu tisíciletí. 1. vyd. Praha: Academia, 1997.
292 s. ISBN 80-200-0617-6
(přijatelný rok, dobré nakladatelství, pěkné zpracování knihy, přístupné, ale odborné
pojetí problematiky jazyka)
JIRÁK, J. Diskuse o užívání spisovné češtiny z hlediska medializace veřejné a
soukromé komunikace, In: Naše řeč, ročník 89 (2006), číslo 1
(už jen Naše řeč ve mně vzbuzuje důvěru, zde se pravidelně objevují velmi kvalitní
články od odborníků, prochází korekturami, vše je podloženo, dostatek citovaného
materiálu)
MÜLLEROVÁ, Olga: Mluvený text a jeho syntaktická výstavba. Vyd 1. Praha:
Academia, 1994. ISBN 80-200-0489-0
(nakladatelství, i rok 94 spadá do současné jazykové normy, syntax se od té doby
nezměnila, i knihovny považují za dobrý zdroj)
NEBESKÁ, I. Čeština spisovná. In: Karlík, P., Nekula, M., Pleskalová, J. (eds.).
Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Lidové noviny, 2002, s. 90–91
(I. Nebeská je odbornicí, dlouho přispívá do různých sborníků, na tvorbě titulu se
podílely kapacity z oboru, relativně nová publikace – ačkoliv už není pro svoji kvalitu
k sehnání, doporučovaná jako vhodný studijní materiál)
SGALL, Petr.: Obecná čeština in Lingvistica online. Dostupné z:
http://www.phil.muni.cz/linguistica/art/sgall/sga-001.pdf, ISSN 1801-5336, cit[12-26-
2012]
(nový článek, podpořený citacemi od nejznámějších jazykovědců, Lingvistica je
vydávána na MU, zabývá se současnými problémy jazykovědy)

5. Jana Feltlová, 384 391
VEBEROVÁ, V.: Jazyky reprezentace. Vyd. 1. Praha: Akropolis, 2012. ISBN 978-80-
87481-67-7
(spolehlivý zdroj informací, člověk si ale musí asi vybrat to, co se právě hodí, kniha je
přístupná i veřejnosti, ale odborná, nová, nakladatelství je známé a kvalitní)
Myšlenková mapa práce: