1. Moderní informační a komunikační technologie v práci učitelů
Argumentace: Pro závěrečnou práci jsem si vybrala poměrně diskutované téma, které se
zabývá zaváděním ICT do výchovně vzdělávací činnosti. Na tuto problematiku chci nahlížet
z pozice učitele, jakožto jedné z nejdůležitějších osob, které se na zavádění technických
novinek do škol v největší míře podílejí. Téma mě zaujalo především proto, že proces
modernizace vyučování je nyní velice aktuální a do budoucna zcela jistě nevyhnutelný.
Modernizace vyučování a vstup moderních ICT technologií je jistě pro žáky poutavý a škola
se jim tím může jevit mnohem atraktivnější. Problematika ICT je stále otevřeným tématem,
které má mnohá místa neobjasněná. Mým cílem v této práci bude snaha nastínit změny, které
jsou vnášeny do rolí učitelů díky zavádění ICT do vyučovacího procesu.
Anotace: Tato práce je stručným pojednáním o problematice moderních informačních
technologií v souvislosti s jejich zaváděním do výchovně vzdělávacího procesu. Na problém
je nahlíženo z pozice učitele, jeho kompetencí a rolí. Řeší se zde otázka změn v rolích učitelů,
které mohou nastat se změnami a modernizací vyučování.
Klíčová slova: učitel, ICT, vyučování, změny rolí
Při pohledu na problematiku informačních a komunikačních technologií dále jen ICT
při práci učitelů ve školách se nabízí otázka:„Jaký vliv má vstup ICT do vyučovacího procesu
na profesní roli učitele, jak se může změnit jeho přístup k práci“?
Nejprve je nutné zaměřit se na učitele samotné, na vymezení jejich profese a na roli,
kterou mají vůči škole a vůči společnosti. Poté se mohu věnovat ICT a jejich dopadu na role
učitelů. Z četných definic, které objasňují význam slova učitel, jsem vybrala tu
z Pedagogického slovníku, z nějž Průcha ve své publikaci cituje: "Učitel – Jeden ze
základních činitelů vzdělávacího procesu, profesionálně kvalifikovaný pedagogický
pracovník, spoluodpovědný za přípravu, řízení, organizaci a výsledky tohoto procesu“
(Průcha, 2002, s. 21). Učitelství má určitá významná specifika, která jej mohou ovlivňovat.

2. Jedněmi z nich jsou bezpochyby feminizace učitelské profese a stárnutí učitelů. Dalším
požadavkem jsou změny ve znalostech učitelů. Sama Vašutová (2004, s. 67) říká, že „již
nestačí, aby žáci ve škole pouze kumulovali znalosti, které budou zásobárnou na celý život,
ale aby byly rozvinuty jejich schopnosti a dovednosti pro reflexi měnícího se světa a
uzpůsobování se prostřednictvím permanentního učení.“ To znamená, že je zde určitý
požadavek na to, aby se děti neučily zpaměti vybrané znalosti a informace, ale aby byly
schopny spíše informace vyhledávat a efektivně v životě využívat. Lze zde spatřit náznak
snahy o změnu ve výuce a to možná právě díky moderním technologiím, které nabízejí
obrovské množství informací a také o změnu v postoji učitelů k předávání informací.
Vašutová (2004) dále hovoří o problému českých učitelů, že jsou jen v omezené míře
schopni autonomního rozhodování a kreativity při tvorbě vyučování a stejně tak jsou o této
problematice přesvědčeni další autoři. Dokladem toho je bezpochyby charakteristický
vyučovací styl, o něm podávají zprávu Mandíková a Palečková (2007). Učitelé nechtějí
opustit roli hlavního zdroje informací, které musejí žáci převzít přesně tak, jak jsou jim
předány. Role pomocníka a poradce ve světě moderních informačních technologií je tak
pravděpodobně ohrožena.
V otázce využití ICT při samotné výuce je posun v rolích patrný. Pokud se odkloníme
od negativisticky založených učitelů lpících na své roli jediného zdroje informací a vědění,
nějaké změny jistě vypozorujeme. Moderní komunikační technologie přinášejí do vyučování
obrovské množství informací a vědomostí, s nimiž se učitel musí nějak vyrovnat, než je
v určité formě bude předávat žákům. Prosté hromadění informací dnešní společnost již
nevyžaduje a učitel musí být tím, kdo žáky naučí potřebné informace vyhledávat a využívat.
Bezpochyby nějaký základ, na kterém lze stavět, žáci mít musejí. Další rozvoj by však mohl
být spíše individuální než pevně stanovený (Šeďová, 2004). Názor, se kterým z velké části
souhlasím, je ten, že učitel přestává být „distributorem vědomostí“ a stává se jakýmsi
„navigátorem“ ve stávajícím množství nepřeberných informací (Šeďová, 2004).
Když se podíváme na typy učitelů podle využívání ICT ve výuce, objevíme u nich
změny výukového stylu, dá se tedy hovořit o jisté změně v roli. Vědoucí učitel se z tohoto
pohledu snaží udržet roli nejvíce informovaného článku vyučovacího procesu. ICT však
využívá i při samostatné práci, lze tedy hovořit i o přeměně k „navigátorství“, nenechat se
zaskočit nevzdělaností je však stále silným motivem. Když se podíváme na model rolí
Vašutové (2004), je tento učitel stále „poskytovatelem poznatků a zkušeností“ s jistou mírou
přeměny ke změně výukového stylu. Kreativní učitel mění výukový styl dosti. S pomocí
nejrůznějších úkolů, ke kterým lze ITC využívat se stává rovnocenným partnerem žáků. Je

3. jim pomocníkem. Kreativní učitel hraje roli „poradce a podporovatele“ či „projektanta a
tvůrce“ (Vašutová, 2004). Lze říci, že tato role se prohlubuje a zkvalitňuje. Osobnost
„odměňujícího“ učitele, který využívá ICT převážně jako odměnu za vykonanou práci ve
výuce, je při srovnání s rolí „diagnostika a klinika“ (Vašutová, 2004) schopný vytvářet
vhodnou motivaci k práci. Tato motivace se stává učitelovou osobitou metodou, s níž
dosahuje poměrně dobré výsledky. Posledním typem učitele je „charizmatický“ učitel, je
s největší pravděpodobností typem učitele, u nějž posun v roli či změna výukového stylu
nenastávají, a pokud ano, tak jen v omezené míře. Učitel nemusí být vysloveně špatným
pedagogem, ale má pouze negativní postoj k využívání ICT.
Pokud se zamyslíme nad věkem či pohlavím učitelů a na využívání ICT ve vzdělávání,
je otázka modernizace výuky otevřená. Je více pravděpodobné, že starší učitelé se příliš do
změn výuky nezapojují, že raději přetrvávají ve svých původních rolích. Pravděpodobně i
vyšší poměr ženského pohlaví v profesi učitele na základních školách může být faktorem
ovlivňujícím změny. Muži jsou častěji považování za technicky zdatnější a tedy tím
schopnější přijmout modernizaci. Ovšem tyto otázky teprve čekají na prozkoumání, aby
mohly být hypotézy potvrzeny či vyvráceny.
V moderní společnosti mají informační a komunikační technologie nezastupitelné místo
a pochopitelně také velký vliv. Aby se lidé dokázali ve velkém množství moderních
technologických produktů orientovat, je nutné, aby byli v této oblasti vzděláváni. K tomu
přispívá zavádění ICT do škol, aby byli žáci na život v této společnosti připraveni a dokázali
se ve světě ICT orientovat. Na učitele jsou tak kladeny nové požadavky. Sami musejí být
v tomto odvětví gramotní, aby své dovednosti mohli předávat dál. V této oblasti určitě půjde o
pochopení moderních technologií, o umění kriticky hodnotit nabízené obsahy a vybírat
důležité informace. Učitelova role by se tak měla změnit. Učitel by zde neměl pouze
informace předávat, ale spíš radit, jak je vhodně nalézt. Často je využití ICT ve vyučování
nařízeno vedením školy. Většinou však učitelé k tomuto kroku přistupují sami z vlastní
iniciativy. Změny v rolích učitelů tedy závisí především na tom, zda sami informační a
komunikační technologie do vyučování začlení. Pokud ano, musejí upustit od svého postavení
jediného zdroje podavatele informací a přejít k roli „navigátora“ ve světě plném informací a
moderních komunikačních technologií.
ICT mají ve vyučování bezpochyby své místo. Na rozvoj a modernizaci školy bude mít
velký vliv to, jak právě učitelé budou ke své práci přistupovat a jak budu s těmito
technologiemi spolupracovat.

5. Zdroje
• Mandíková, D., Palečková, J. Videostudie TIMSS 1999 – jak se vyučuje přírodním
vědám v různých zemích. Pedagogika, 2007, č. 3, s. 238 – 250
Cílem Videostudie TIMSS 1999 bylo poskytnout odborníkům v oblasti vzdělávání
informace, ze kterých se mohou poučit a inspirovat jak při výchově budoucích učitelů,
tak při tvorbě vzdělávacích programů. Využila jsem informací ve zprávě k tomu, abych
podala jasný problém českých učitelů v tom, že nejsou téměř schopni být spíše poradci a
pomocníky při vyučování. Pokud se zaměříme na využití moderních informačních
technologií, je tomu ve výchovně vzdělávací činnosti potřeba.
• Průcha, J. Učitel – současné poznatky o profesi. Praha: Portál, 2002
Výklad je založen nejen na teorii, ale hlavně na poznatcích shromážděných výzkumem.
Autor v publikaci operuje i s výsledky zahraničních výzkumů, které dává do vzájemné
souvislosti s výzkumy domácími. Publikace shrnuje současné poznatky o profesi učitele.
V práci jsem tyto poznatky využila ve velké míře.
• Rámcový vzdělávací program [online]. Dostupné z: <http://www.rvp.cz/sekce/58>.
Podává jasné vymezení vzdělávacího systému. Dále se dočteme o průřezových tématech.
Jedním z nich je zavádění Mediální výchovy do škol, které velice blízce souvisí se
zaváděním ICT do práce učitelů. Některé poznatky jsem tudíž využila k napsání práce.
• Šeďová, K. Média jako pedagogické téma. Pedagogika, 2004, č. 1, s. 19 – 33
Článek se zabývá různými pohledy na problematiku médií neboli ICT v pedagogické
vědě.
• Šeďová, K. Zounek, J. ICT očima učitelů. In Učební materiály pro kvalitativní výzkum
v pedagogice. Brno: Masarykova univerzita, 2007, s. 135 – 150
Publikace pojednává o rolích učitelů s nástupem ICT do vzdělávacího systému. Publikace
je založena na kvalitativních výzkumech, proto jsem ji hojně využila k napsání své práce.
• Vašutová, J. Profese učitele v českém vzdělávacím kontextu. Brno: Paido, 2004
V publikaci pojednává také o rolích učitelů s nástupem ICT, proto jsem publikaci využila
k napsaní práce.