1. Argumentace:
Téma dějiny pedagogiky jsem si vybrala proto, že je součástí jednoho z mých zapsaných
předmětů. Budu tedy tyto znalosti potřebovat i ke zkoušce. Název jsem zvolila tak, aby
neobsahoval zbytečně široce obsáhlé téma, ale abych v rámci svých možností a vědomostí byla
schopna k danému tématu něco napsat, později jsem jej ještě zkrátila a některé detaily jsem
odstranila.
Klíčová slova: pedagogika, antika, středověk, renesance, reformace, J. A. Komenský
Anotace:
Tento text shrnuje vývoj pedagogiky od období antického až do doby Jana Amose Komenského.
Můžeme se z něj dočíst o výchově ve starověkém Řecku a Římě, o rozdílech mezi některými
městy v této době. Je tu dále popsána výchova a vzdělání ve středověku a na počátku novověku.
Dozvíme se o typech škol, které vznikaly a kteří filosofové v této době byli důležití. Je zde
zmínka i o nejvýznamnějším pedagogovi J. A. Koménském.
Dějiny výchovy od antiky po Jana Amose Komenského
Antické Řecko
Hlavními dvěma městy antického Řecka byly Sparta a Athény.
Sparťanská výchova byla proti té v Athénách velice tvrdá. Všechno se podřizovalo státu,
státní zájmy byly přednější, než zájmy individuální. Devadesát procent obyvatelstva tvořili
otroci, kteří byli majetkem státu. Po narození bylo slabé, nemocné nebo nevyhovující dítě
shozeno do propasti. Do 7 let děti vychovávali rodiče doma, poté odcházely do státních ústavů.
Chlapci od 18 do 20 let prošli vojenským výcvikem a následně, až do 30 let, podstupovali
povinnou vojenskou službu. Ve 30 letech se muž stal plnohodnotným občanem. I dívky
absolvovaly vojenskou výchovu. Ženy v případě nutnosti bránily město.
Výchova v Athénách byla o něco mírnější. Od sedmi do dvaceti let se chlapci vzdělávali
v několika stupních soukromých škol, kam byli doprovázeni paidagogem. Poté se stali
plnohodnotnými občany. Dívky zůstávaly doma s matkami.
Sokrates, athénský filosof, zastával názor, že člověk má sám sebe stále poznávat a
k řešení problému se má každý dobrat svým vlastním rozumem. Jeho žák Platón založil
v Athénách gymnasion Akademia, kde besedoval se svými žáky. Napsal dvě díla: Ústava a
Zákony. V Ústavě vykresluje dokonalý stát. Filosofové a strážci nemají mít rodinu ani majetek.
Experimentem na Sicílii zjistil, že je to nereálné a ve svém díle Zákony už majetek i rodinu
považuje za důležité. I Platón vymyslel svůj systém vzdělávání do 20 let. Poté hoši, pokud nemají
dostatek předpokladů pro další vzdělávání, zůstanou vojáky, nebo do 30 let pokračují studiem a
stanou se z nich úředníci. Případně studují až do 35 let a mohou pak řídit stát. Důležitá je zmínka
o tom, že Platón zastával předškolní výchovu. Aristoteles, student Akademie, napsal díla Politika
a Etika Nikomachova. Zastával vzdělání od sedmi do jednadvaceti let. I on založil svou školu
Lykeon.

2. Antický Řím
Starý Řím rozdělujeme do tří na sebe navazujících období a to je rodové a královské,
republikánské a nakonec císařské. V rodovém a královském období se děti vedly k práci. Hlavní
slovo měl muž, otec. V období republikánském se zakládaly soukromé školy, kde se děti učily
především hrdosti ke svému národu. Navštěvovaly je i dívky z bohatých rodin. A v období
císařském se konečně začali vzdělávat i chudí lidé.
Stejně jako v Řecku, byla i v Římě spousta významných filosofů. Za zmínku každopádně
stojí Marcus Terentius Varro, který přidal k triviu (gramatika, rétorika, dialektika) ještě další čtyři
předměty (aritmetika, astronomie, geometrie a múzika), kterým se společně začalo říkat sedmero
svobodných umění. Dalším byl například Marcus Fabius Quintilianus. Podle jeho názoru se má
člověk učit především v útlém věku a nejlépe v kolektivu dalších dětí. Napsal Dvanáct knih o
výchově člověka.
Středověk
Prvním typem škol ve středověku byly církevní, ty se dále rozdělovaly na klášterní,
katedrální a farní, ještě později na scholu interna, kde žáci bydleli a scholu externa, kam
docházeli. Žáci se zde vyučovali především latině. Rytířská škola vychovávala zdatné a oddané
bojovníky. Dalším typem školy byla městská, která se dále dělila na nižší a vyšší podle délky
studia. Později začaly vznikat i univerzity.
Filosofie této doby je nazývána scholastikou a dělí se do tří období. Významnou postavou
rané scholastiky byl Pierre Abelard, který tvrdil, že věci musíme chápat nejprve rozumem, pak
můžeme věřit. V době vrcholné scholastiky Tomáš Akvinský rozdělil poznání lidské a poznání
božské, které má být v souladu. Pozdní scholastika vyvozuje důsledky z už poznaného.
Renesance
Renesanční pedagogika se distancuje od scholastiky, přiklání se spíše k antické
pedagogice.
Francouz Francois Rabelais podporoval rozvíjení všech stránek osobnosti člověka, což
popisuje ve svém díle Gargantua a Pantagruel. Michel de Montaigne se přiklání k výchově
individuální. Thomas More v Anglii napsal dílo Utopie, kde vykresluje svou myšlenku ideálního
státu, ve kterém jsou si všichni rovni. V Itálii Tommasso Campanella podobně jako Thomas
More ve svém díle Sluneční stát popisuje jeho chod. Vittorino da Feltre zařadil do vyučování hru
a realizoval i dnešní školy v přírodě. Dalšími významnými renesančními mysliteli jsou například
Desiderius Erasmus Rotterdamský nebo Francis Bacon. Všichni však společně kritizují
scholastiku.
Reformační pedagogika
Toto období je ve znamení bohaté církve a tím pádem velice chudého obyvatelstva,
kterému prodávala mimo jiné odpustky. Proti tomu bojovala především Jednota bratrská, ta také
zakládala školy elementární, nižší a vyšší bratrské, které byly nejvyšším stupněm. Významnými

3. osobami této doby v Česku byli Petr Chelčický nebo Jan Blahoslav, který psal české učebnice,
v Německu pak Martin Luther. S mnoha dlšími vystupovali proti církvi.
Protireformační pedagogika
Proti reformaci se staví jezuitský řád. Jezuité šířili víru i v nových zemích. I oni zakládali
své školy, které byly bezplatné. Výuka byla řádně naplánovaná, veřejná, se žáky pracovali
individuálně. Další řády, které vystupovaly proti reformaci byly piaristé nebo Řád zbožných škol.
Jan Amos Komenský
Tento muž je snad nejvýznamnější postavou dějin pedagogiky u nás – „učitel národa,“
člen Jednoty bratrské, humanista, který byl přinucen k emigraci. Během svého života hodně
cestoval. Je zastáncem toho, že člověk se má vzdělávat všestranně, přiměřeně, vysvětlení má být
názorné a edukace by měla být celoživotním procesem. Tvrdil, že vychovávat se má i jedinec,
který nemá žádné předpoklady ke vzdělání. Do šesti let by dítě mělo být pod dohledem matky, do
12 let obecná škola, kterou mají navštěvovat všichni bez ohledu na pohlaví nebo finančních
možností rodiny, dále pak mohou navštěvovat školu latinskou, nakonec akademii, což byla
vlastně vysoká škola. Nejznámějším dílem je Labyrint světa a ráj srdce, ale kromě toho Jan Amos
Komenský napsal mnoho různých didaktik a jiných děl. Umírá v Naardenu, kde můžeme najít i
jeho pomník.
Časová osa
Zdroje:
ŠMAHELOVÁ, Bohumíra. Nástin vývoje pedagogického myšlení, Brno: MSD, 2008. 98 s.
ISBN 978-80-7392-040.
- doporučená kniha ke studiu tohoto předmětu
- zahrnuje všechny potřebné informace
- podává pravdivé informace
- vhodná svým obsahem

4. - faktograficky vyhovuje
HÁBL, Jan. School as Workshop of Humanity: J. A. Komenský’s Pedagogical
Anthropology. Journal of European Baptist Studies [online]. 2010 [cit. 2013-01-04]. Dostupné z:
http://search.ebscohost.com/login.aspx?direct=true&db=a9h&AN=55599933&lang=cs&site=eho
st-live
- dotýká se tvorby J. A. Komenského
- splňuje zadaná kriteria
- vhodný k tomuto účelu
- obsahuje hledaná fakta
- souvisí s vybraným tématem
FAJFROVÁ, Lucie. Jan Ámos Komenský. In: [online]. [cit. 2013-01-04]. Dostupné z:
http://galaktis.cz/clanek/jan-amos-komensky-2/
- pojednává o daném tématu
- obsahuje základní informace
- vhodný k tomuto účelu
- splňuje zadaná kriteria
- obsahuje hledaná fakta