Využití technologií v domácím vzdělávání

Kabinet informačních studií a knihovnictví
Studium pedagogiky se zaměřením
na technologie ve vzdělávání
Mgr. Monika Holoubková
Využití technologií v domácím vzdělávání
Závěrečná práce
2018

3
Bibliografický záznam
HOLOUBKOVÁ, Monika. Využití technologií v domácím vzdělávání. Brno, 2018. Závěrečná
práce. Masarykova Univerzita, Filozofická fakulta, Kabinet informačních studií
a knihovnictví.
Anotace
Autorka si jako téma své závěrečné práce zvolila technologie využívané v domácím
vzdělávání. Práce obsahuje část teoretickou i empirickou. V první, teoretické části se zabývá
definicí domácího vzdělávání a technologiemi. Popisuje i legislativní vymezení a současnou
praxi. Druhá, empirická část je zaměřena na výzkum využívání technologií rodiči a dětmi,
které jsou zapsány v domácím vzdělávání.
Anotation
The author has chosen the technology used in home education as the topic of her final work.
This thesis contains of theoretical and empirical part. The first, theoretical part is about
definition of home education and technologies. It also describes legislative definition and
current practice. The second, empirical part focuses on research into the use of technologies
by parents and children in home education.
Klíčová slova
domácí vzdělávání, individuální vzdělávání, technologie, vzdělávací technologie
Keywords
Homeschooling, individual education, technology, educational technology

4
Obsah
Úvod .....................................................................................................................................................................5
1. Teoretická část........................................................................................................................................6
1.1. Domácí vzdělávání................................................................................................................................6
1.1.1. Legislativa................................................................................................................................................7
1.1.2. Asociace pro domácí vzdělávání......................................................................................................9
1.1.3. Školy........................................................................................................................................................10
1.1.4. Statistiky.................................................................................................................................................10
1.1.5. Motivace rodičů a praxe....................................................................................................................12
1.2. Digitální technologie a vzdělávání.................................................................................................14
1.3. Akademické práce na téma domácí vzdělávání.........................................................................15
2. Empirická část......................................................................................................................................21
2.1. Využití technologií v rámci domácího vzdělávání ...................................................................21
2.1.1. Výzkumné otázky................................................................................................................................21
2.1.2. Dotazník a výběr respondentů.........................................................................................................21
2.1.3. Respondenti...........................................................................................................................................22
2.1.4. Důvody ...................................................................................................................................................25
2.1.5. Technologie a příprava rodičů.........................................................................................................27
2.1.6. Technologie a volný čas rodičů ......................................................................................................28
2.1.7. Technologie a studium a volný čas dětí .......................................................................................29
2.1.8. Typický školní den..............................................................................................................................31
Závěr ...................................................................................................................................................................33
Použité zdroje ....................................................................................................................................................35
Příloha č. 1: Dotazník......................................................................................................................................40
Příloha č. 2: Seznam grafů.............................................................................................................................41
Příloha č. 3: Seznam obrázků .......................................................................................................................41

5
Úvod
Téma závěrečné práce bylo ve své podstatě nalezeno velmi intuitivně, díky jednomu z rodičů,
díky aktivní mámě, která aktuálně doma jedno ze svých tří dětí vzdělává. Při jedné z diskuzí
o tom, jak ona sama společně se svým synem využívají technologie k učení. Došly jsme
k tomu, že téma je v poslední době v našem sociálním okruhu velmi diskutované. Část rodičů
se domnívá, že technologie jsou pro dítě zbytečné, pokud je bude v budoucnu potřebovat,
jistě si k nim najde cestu. Další část rodičů si myslí, že technologie je vhodné v rámci
možností využívat, vždyť oni sami je využívají při rešerši vzdělávacích materiálů. A svým
dětem v jistém omezeném režimu možnost technologií během učení i ve volném čase
dopřávají. Existuje ještě jedna skupina rodičů, která dětem již od malička přístup
k technologiím žádným způsobem neomezuje. Já osobně se nejvíce ztotožňuji se střední
cestou, digitální technologie jsou bezesporu pevnou součástí našich životů, ale je potřeba
k nim přistupovat s rozmyslem a využívat je v přiměřené míře. Všechny tyto úvahy se staly
východiskem pro tuto práci. O tom, jak jsou využívány moderní technologie v běžných
školách, je sepsána řada knih a článků, existují i výzkumy, které zkoumají vliv technologií na
vzdělávání dětí v různých typech škol. Jak je to ale v případě domácího vzdělávání?
Přistupují rodiče k technologiím odlišně, začleňují je cíleně do svých vzdělávacích aktivit
nebo se naopak snaží těmto aktivitám vystříhat? Domácí vzdělávání je v České republice
poměrně okrajovou záležitostí, která není příliš podporována, a tedy ani zkoumána. Tato
práce si proto vzala za cíl přiblížit postoje rodičů k digitálním technologiím a identifikovat
jejich způsoby využití. Kromě pohledu rodičů jsou zde také odborníci z několika
oborů - psychologové, pedagogové a další, kteří k této problematice taky mají co říct.
V první části práce stavím na teoretickém základu. Co je vlastně domácí vzdělávání, jak je
ukotveno v české legislativě a co dělá Asociace pro domácí vzdělávání. Věnuji se i technické
části věci, tedy informačním technologiím a jejich využívání. Závěrem této části jsou anotace
vypracovaných akademických prací, které se již nějakým způsobem tématu domácího
vzdělávání věnovaly.

6
V druhé, empirické části jsem se rozhodla prozkoumat i praktickou stránku věci. Rodiče
a jejich děti, které jsou vzdělávány doma. Jak to tedy skutečně je. Používají rodiče digitální
technologie pro přípravu studijních materiálů pro své děti. Jsou do tohoto procesu zapojeni
oba dva - matka i otec? A dítě - žák? Pracuje s technologiemi, nebo je pro své vzdělání vůbec
nepotřebuje?
1. Teoretická část
Na úvod teoretické části práce je třeba vyjasnit pojem domácí vzdělávání. Jak je definováno
a co je možné si pod tím představit. Nezbytnou součástí je i legislativní rámec, Školský zákon
a procesy které k němu vedly. V návaznosti se budeme věnovat i Asociaci pro domácí
vzdělávání, která v současnosti zaštiťuje nejen rodiče doma vzdělávaných dětí, ale je zde
i pro učitele a ředitele i širokou veřejnost. Zajímavé informace najdeme i mezi školami, které
jsou kmenovou školou pro doma vzdělávané děti a jejich rodiče a statistické údaje.
V krátkosti si definujeme i technologie. Závěrem teoretické práce jsou anotace několika
akademických prací, které se tématu domácího vzdělávání již věnovaly. Ať již pouze
z pohledu motivace rodičů nebo i lehkého nástinu využití technologií během výuky. Je to
důležité proto, abychom si ujasnili základní rámec, na který následně navážeme výzkumem.
1.1. Domácí vzdělávání
Domácí vzdělávání (v některých odborných publikacích, ale hlavně také v legislativním
ukotvení jej najdeme pod termínem individuální vzdělávání, pro potřeby této závěrečné práce
však budeme používat spíše pojem domácí vzdělávání) je již poměrně zavedený pojem.
V anglicky hovořícím prostředí je znám jako homeschooling nebo home education. Jedná se
o alternativu ke klasickému školnímu vzdělávání. Jde o vzdělávání dětí v domácím prostředí
za přítomnosti jednoho/obou z rodičů nebo osobního domácího učitele.

7
PaeDr. Ludvík Zimčík definuje domácí vzdělávání jako ”plnění povinné školní docházky
na 1. a 2. stupni základní školy bez pravidelného denního docházení žáka do základní
školy.”1
Prakticky se tedy jedná o vzdělávání žáka v domácím prostředí. Žáka vzdělávají buď
sami rodiče - oba nebo pouze jen jeden z nich, a nebo osoba jimi pověřená - osobní vyučující
dítěte. Tento způsob výuky dětí v České republice nebyl až do nedávna možný. V roce 1948
jakoukoli možnost domácího vzdělávání zakázal nastupující komunistický režim.2
K českým
rodinám se tato možnost dostala až v roce 1998.
1.1.1. Legislativa
V roce 1998 bylo Ministerstvem mládeže a tělovýchovy spuštěno Pokusné ověřování
domácího vzdělávání 3
na 1. stupni základní školy. Velkou zásluhu na tom má hlavně
Společnost přátel domácí školy (byla postupně začleněna do Asociace domácího
vzdělávání4
), která velmi hlasitě prosazovala názory a zájmy rodičů, kteří měli zájem učit své
děti v domácím prostředí. Do zkoumání tohoto experimentálního vzdělávání se zapojil
i Výzkumný ústav pedagogický5
.
V průběhu trvání pokusného ověřování se na ministerstvu rozhodlo, že je třeba pravidla pro
domácí vzdělávání poněkud upravit a zpřísnit. Jak ve svém článku píše Jaroslava Simonová,
požadavky a nařízení ze strany ministerstva vedly téměř k ukončení domácího vzdělávání.
1 ZIMČÍK, PaeDr. Ludvík. Udělejme si školu doma aneb: Jak na domácí vzdělávání. Šance dětem: Pomáháme
dětem, které neměly v životě štěstí. [online]. Praha: Obecně prospěšná společnost Sirius, 2018, 30. 8. 2017
[cit. 2018-01-16]. Dostupné z: http://www.sancedetem.cz/srv/www/content/pub/cs/clanky/udelejme-
si-skolu-doma-aneb-jak-na-domaci-vzdelavani-215.html
2 FOLLEROVÁ, Jana. Individuální vzdělávání v dějinách výchovy. Follerova domovská stránka [online].
Nymburk, 2006 [cit. 2018-01-16]. Dostupné z: http://www.foller.cz/individualni-vzdelavani.html
3 tamtéž
4 Asociace domácího vzdělávání [online]. Praha: Asociace pro domácí vzdělávání, 2002 [cit. 2018-01-16].
Dostupné z: http://www.domaciskola.cz/
5 Národní ústav pro vzdělávání [online]. Praha: NÚV - Národní ústav pro vzdělávání, 2018 [cit. 2018-01-
16]. Dostupné z: http://nuv.cz/

8
Výjimkou měly být děti postižené případně výjimečně nadané. Naštěstí se již připravovala
novela školského zákona.6
V roce 2005 bylo domácí vzdělávání úspěšně uzákoněno jako jedna z alternativ plnění
povinné školní docházky. Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním,
vyšším odborném a jiném vzdělávání neboli školský zákon7
obsahuje paragraf 40, který říká,
že “jiným způsobem plnění povinné školní docházky se rozumí individuální vzdělávání žáka,
které se uskutečňuje bez pravidelné účasti ve vyučování ve škole”. Následující paragraf, číslo
41 podrobněji rozepisuje povinnosti zákonného zástupce dítěte, ředitele školy, do které chtějí
rodiče své dítě zapsat a v neposlední řadě i povinnosti samotného dítěte. Mezi ty patří seznam
náležitostí, které musí rodič zajistit pro podání žádosti o domácí vzdělávání, seznam situací
při kterých je ředitel schopen povolit či ukončit domácí vzdělávání nebo informace
o pololetním řádném přezkoušení dítěte, žáka.
V roce 2007 přišlo na řadu vzdělávání i na 2. stupni základní školy. Se začátkem školního
roku tak bylo vyhlášeno Pokusné ověřování domácího vzdělávání na 2. stupni8
. I tentokrát
byl do testování zapojen Výzkumný ústav pedagogický. Byla vytvořena srovnávací analýza,
která ověřila, zdali je možné rozšířit v České republice domácí vzdělávání i na 2. stupeň
základních škol.9
6 SIMONOVÁ, Jaroslava. Domácí vzdělávání - jedna z alternativ? Sedmá generace: společensko ekologický
časopis[online]. Brno: Hnutí DUHA, 2005, 26. října 2015, (5), 14 - 15 [cit. 2018-01-16]. ISSN 1805-8566.
Dostupné z: http://www.sedmagenerace.cz/text/detail/domaci-vzdelavani-jedna-z-alternativ/
7 ČESKO. Zákon č. 561/2004 Sb. In: Zákony pro lidi.cz [online]. © AION CS 2010-2018 [cit. 16. 1. 2018].
Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-561 znění z 10. ledna 2004
8 INDIVIDUÁLNÍ VZDĚLÁVÁNÍ NA 2. STUPNI ZÁKLADNÍ ŠKOLY: Vyhlášení pokusného ověřování podle § 171
odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném
a jiném vzdělávání (školský zákon). In: . Praha: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, 2007.
Dostupné také z: www.msmt.cz/file/9571_1_1/
9 PASTOROVÁ, PaeDr. Markéta, Mgr. Jitka ALTMANOVÁ, Mgr. Petr KOUBEK a Mgr. Jitka JARNÍKOVÁ.
Srovnávací analýza: domácí (individuální) vzdělávání. Květen 2012. Praha: Národní ústav pro vzdělávání,
školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, 2012, 10 s.
Dostupné také z: http://www.nuv.cz/file/93

9
Následně byl tedy aktualizován i Školský zákon,10
do kterého byla zakomponována část
o vyšším stupni, viz paragraf 41, 3. odstavec, bod c) “(Ředitel školy individuální vzdělávání
povolí, pokud) osoba, která bude žáka vzdělávat, získala alespoň střední vzdělání s maturitní
zkouškou, a jedná-li se o žáka ve druhém stupni základní školy, vysokoškolské vzdělání,”.
V roce 2016 vydalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy obsáhlý dokument
s názvem Informace a doporučení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy
k individuálnímu vzdělávání žáků v základní škole11
. Jedná se o metodickou příručku, která
pomůže školám, které chtějí podporovat domácí vzdělávání, ale nemají s ním ještě žádné
zkušenosti. Podrobně rozebírá jednotlivé body, ukotvené v zákoně a dodává jim onu
praktickou část.
1.1.2. Asociace pro domácí vzdělávání12
Podobně jako školám, ředitelům a pedagogům pomáhá příručka z pera MŠMT, pomáhá
rodičům Asociace pro domácího vzdělávání. Asociace vznikla v roce 2002. Jde o dobrovolné
sdružení rodičů dětí, které jsou vzdělávány doma, o kmenové školy a o sympatizanty
domácího vzdělávání. Asociace informuje o domácím vzdělávání nejen veřejnost v čele
s rodiči, ale i pedagogy, ředitele škol a politiky. Snaží se, aby domácí vzdělávání bylo
nedílnou součástí našeho vzdělávacího systému, nejen na 1. a 2. stupni, ale také v rámci
středního stupně. Mimo jiné také pořádá konferenci o domácím vzdělávání (náplní jsou
přednášky, semináře i diskuze s odborníky a praktikujícími rodinami).
10 ČESKO. Zákon č. 561/2004 Sb. In: Zákony pro lidi.cz [online]. © AION CS 2010-2018 [cit. 16. 1. 2018].
Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-561 poslední aktuální znění včetně informaci o 2.
stupni základního vzdělávání, z 1. září 2017
11 Informace a doporučení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k individuálnímu vzdělávání žáků v
základní škole. In: . Praha: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchvoy, 2016. Dostupné také z:
http://www.msmt.cz/file/39262/
12 Asociace domácího vzdělávání [online]. Praha: Asociace pro domácí vzdělávání, 2002 [cit. 2018-01-16].
Dostupné z: http://www.domaciskola.cz/

10
Pro rodiče jsou důležité kromě velké podpory v politických kruzích také informace. Nejen
informace o tom, jak probíhá diskuze na ministerstvu, ale také praktické informace, například
jak požádat o domácí vzdělávání, jaké studijní materiály používají další rodiče k výuce atp.
Na stránkách Asociace zájemci najdou také různě obsáhlé články, rozhovory, odborné texty
a další dokumenty, pojednávající o domácím vzdělávání.
1.1.3. Školy
Bez podpory škol by to pro některé rodiče nemuselo být úplně snadné. Pro stát je zapojení
škol do domácího vzdělávání také důležité - dle zákona je totiž každý žák povinnen dostavit
se k pravidelnému půlročnímu přezkoušení svých znalostí. Zároveň je tím jistým způsobem
ošetřeno i to, že rodiče své děti nezanedbávají a věnují se jim.
V každém případě zde v současnosti neexistuje žádný oficiální, otevřený a aktualizovaný
seznam škol, které by podporovaly domácí výuku. Z výkladu zákona je však možné, aby bylo
rodině povoleno domácí vzdělávání, na kteréhokoli základní škole, do které bude řádně
přijato. Rodiče si ale velmi často vybírají raději školy, které již mají nějaké zkušenosti
s těmito žáky - viz pravidelné přezkušování, podpora rodičů a inspirace studijními materiály
nebo rovnou podklady ve formě e-learningu. V případě zájmu o seznam vstřícných škole je
ideální se obrátit právě na Asociaci pro domácí vzdělávání.
1.1.4. Statistiky
Ještě před pár lety bylo velmi náročné najít doma vzdělávaného školáka. Oficiální statistiky
13
Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy udávají, že ve školním roce 2016/2017 bylo
v rámci domácího vzdělávání zapsáno více než 2000 žáků. Údaje pro letošní školní rok
13 Statistické ročenky školství: výkonové ukazatele [online]. Praha: Ministerstvo školství, mládeže
a tělovýchovy, odbor školské statistiky, analýz a informační strategie, ©2017 [cit. 2018-01-16]. Dostupné
z: http://toiler.uiv.cz/rocenka/rocenka.asp

11
2017/2018 ještě nejsou k dispozici, ale z let předcházejících se dá očekávat, že i nadále bude
trend vzestupný. V každém případě se jedná o alternativní způsob vzdělávání, z celkového
počtu žáků na základních školách (906 188 žáků) jde skutečně jen o kapku v moři (0,23 %).
Graf 1 Počet dětí v domácím vzdělávání
Pro představu toho, jak jsou aktivní někteří rodiče, je k dispozici i mapa 14
rodin
vzdělávajících své děti doma. Jde o mapu, kterou založili lidé stojící za Pravým domácím
časopisem15
a Bránou k dětem16
. Mapu upravují sami uživatelé/rodiče, kteří již domácí
vzdělávání praktikují nebo o něm zatím alespoň uvažují. Modré špendlíky představují ty
rodiny, které teprve uvažují, červené špendlíky zase ty rodiny, které již praktikují domácí
14 Mapa rodin vzdělávajících své děti doma [online]. Pravý domácí časopis, 2016 [cit. 2018-01-16].
Dostupné z: https://www.google.com/maps/d/viewer?mid=1Fm-iizfJP-
06BtRsi3gg0WZ21TQ&usp=sharing
15 Pravý domácí časopis [online]. Čelakovice: Pravý domácí časopis, ©2013 [cit. 2018-01-16]. Dostupné z:
http://www.pravydomaci.cz/
16 Brána k dětem [online]. Brno: Brána ke zdraví, 2017 [cit. 2018-01-18]. Dostupné z:
https://www.branakdetem.cz/

12
vzdělávání. Mapa samozřejmě není oficiální, jde spíše o ukázku aktivity ze strany rodičů.
Mohou tak snadno kontaktovat podobně smýšlející rodiny a rozšiřovat okruh svých přátel.
Obrázek 1 Mapa rodin vzdělávajících své děti doma
1.1.5. Motivace rodičů a praxe
Z již uskutečněných výzkumů, na které odkazuji v teoretické části práce, vyplynulo, že
jednou z častých motivací, která je pro rodiny zásadní je potřeba svobody. Svobody v jinak
pevném a uzavřeném školském systému, který podle rodičů nedává dětem příliš šancí se
projevit a postupovat dle vlastního tempa každého dítěte. Dále jsou individuálně vzdělávány
děti s nadprůměrným sportovním nadáním nebo ty děti, které mají různé zdravotní problémy,
případně specifické vzdělávací problémy. Rodiče si do domácího vzdělávání berou i děti,
které nastoupily do klasické základní školy, ale v průběhu měsíců dospěli k tomu, že tento
styl výuky není pro jejich dítě vyhovující (ať již z důvodu neadaptability s dalšími dětmi,
nesoulad s pedagogy atp.).17
17 ZIMČÍK, PaeDr. Ludvík. Udělejme si školu doma aneb: Jak na domácí vzdělávání. Šance dětem:
Pomáháme dětem, které neměly v životě štěstí. [online]. Praha: Obecně prospěšná společnost Sirius, 2018,
30. 8. 2017 [cit. 2018-01-16]. Dostupné z:
http://www.sancedetem.cz/srv/www/content/pub/cs/clanky/udelejme-si-skolu-doma-aneb-jak-na-
domaci-vzdelavani-215.html

13
Jak již bylo zmíněno výše, česká legislativa umožňuje dětem absolvovat základní školní
docházku v režimu domácího vzdělávání. Současně s tím však rodiče musí podat žádost
o individuální vzdělávání řediteli školy, do které je dítě přijato. Žádost nemá oficiální
podobu, obsahuje však několik důležitých bodů, které jsou rodiče povinni vyplnit. Většina
škol, které jsou otevřené domácímu vzdělávání, má však na svých webových stránkách
připravený formulář, který rodiče jednoduše vyplní a odevzdají.
S tím jak je každé dítě jedinečné si i rodiče vytváří jedinečný styl výuky. Někteří domácí
vzdělávání pojímají klasicky školně, mají stanovený prostor včetně daného času a přesných
témat, které se bude dítě učit, a někteří používají i zvonek k ohlašování začátku a konce
hodiny. Další rodiče mohou jít zcela cestou unschoolingu, což je vlastně přijímání podnětů
(učení se) žitím, s rodinou, přáteli a v přirozeném koloběhu života 18
. Mimo tyto dva
pomyslné póly existuje mnoho různých přístupů. Více známá je metoda montessori19
(která
staví na samostatnosti a zodpovědnosti dítěte) nebo waldorfské pedagogiky 20
(staví na
rovnoměrném rozvoji dítěte ve všech oblastech, při učení jsou zapojovány všechny smysly).
Někteří rodiče se vzdělávání věnují intuitivně.
Pro lepší představu toho, jak vzdělávání v domácích podmínkách může probíhat, jsou dobrým
odrazovým můstkem webové stránky a blogy ostatních dětí, potažmo jejich rodičů. I sami
rodiče se totiž aktivně podílí na sdílení materiálů, případně alespoň tipů na materiály
a aktivity, které by mohly zaujmout jiné rodiny. Příkladem aktivního rodiče je i Veronika
Peslerová21
, která doma vzdělává svého syna (2017/2018, 3. třída) a zároveň píše i blog pro
18 PUKOVÁ, Zdeňka. Co je to unschooling? Unschooling: svobodné vzdělávání [online]. Praha, ©2014 [cit.
2018-01-17]. Dostupné z: http://www.unschooling.eu/news/co-je-to-unschooling/
19 Montessori. Alternativní školy: Povídání o alternativních školách a školství [online]. Chrudim:
Alternativní školy, ©2001-2018 [cit. 2018-01-17]. Dostupné z:
http://www.alternativniskoly.cz/category/montessori/
20 Principy waldorfské pedagogiky. Základní škola waldorfská a mateřská škola České Budějovice o.p.s.:
škola pro srdce, hlavu i ruce [online]. České Budějovice: Základní škola waldorfská a mateřská škola České
Budějovice, 2018 [cit. 2018-01-17]. Dostupné z: http://www.waldorfcb.cz/skola/principy-waldorfske-
pedagogiky.html
21 PESLEROVÁ, Veronika. Pesleří..: pelmel o knihách, vaření, aktivitách venku, výletech…. [online]. 2017 [cit.
2018-01-16]. Dostupné z: http://pesleri.blogspot.cz/

14
další rodiče. Najdete zde tipy na aktivity i osobní zážitky z domácí výuky. Inspiraci mohou
nacházet rodiče i u projektu Bláznivá laboratoř22
, což je projekt jednoho domácího školáka
(2017/2018, 1. třída), který chce být vynálezcem. Na webových stránkách tak ostatní rodiče
a jejich děti mohou najít tipy na aktivity, poznání i výlety.
1.2. Digitální technologie a vzdělávání
Pro výzkumnou část práce je důležitá i definice technologií, které je možné ve vzdělávání
využívat. Informační a komunikační technologie jsou veškeré informační technologie, které
je možné používat pro komunikaci a práci s informacemi23
. Nejde jen o hardwarovou nebo
softwarovou složku technologií. Ať už jde o chytrou tabuli, stolní počítač, notebook, tablet,
čtečku elektronických knih nebo smartphone na straně jedné nebo o operační systém,
program či aplikaci na straně druhé.
O digitálních technologiích ve vzdělávání již bylo napsáno mnoho odborných textů.
Technologie jsou ve výuce již samozřejmostí. V roce 2014 vydalo MŠMT Strategii
digitálního vzdělávání do roku 202024
, která mimo jiné usiluje o to, aby byla rozvíjena
digitální gramotnost a informatické myšlení žáků, ale i pedagogů. Aby byli všichni schopni
používat a ovládat digitální technologie. Nikoli naopak.
Pro tuto práci je důležitý jak hardware (notebook, tablet, mobilní telefon) tak i software
(aplikace, webové stránky, programy). Jedno bez druhého je totiž nepoužitelné. Rodiče
i jejich děti je ovšem v závislosti na svém životním stylu mohou využívat velmi odlišně.
22 Bláznivá laboratoř [online]. Bláznivá laboratoř, ©2017 [cit. 2018-01-17]. Dostupné z:
http://blaznivalaborator.cz/
23 Informační a komunikační technologie [online]. c2017 [citováno 17. 01. 2018]. Dostupný z WWW:
https://wikisofia.cz/index.php?title=Informa%C4%8Dn%C3%AD_a_komunika%C4%8Dn%C3%AD_tech
nologie&oldid=43074
24 Strategie digitálního vzdělávání do roku 2020 [online]. Praha: Ministerstvo školství, mládeže
a tělovýchovy, 2014 [cit. 2018-01-17]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/uploads/DigiStrategie.pdf

15
1.3. Akademické práce na téma domácí vzdělávání
V rámci pedagogických fakult českých univerzit a vysokých škol vzniklo již velké množství
bakalářských a magisterských prací, které se věnují tématu domácího vzdělávání. Některé
z autorek se dokonce v části své práce věnují i technologiím. Tyto práce jsou zde zahrnuty
proto, abychom získali přehled v tom, kterým směrem se studentské práce zaměřené na
domácí vzdělávání v několika posledních letech vydávají.
Velká část prací je rozdělena na dvě části - teoretickou popisnou a empirickou výzkumnou.
Teoretická část je ve velké části případů věnována terminologii, vývoji tohoto typu
vzdělávání v České republice i v zahraničí, vyučovacím metodám, které jsou používané,
vlivu rodičů a dalších blízkých členů rodiny na vzdělávané dítě, motivacím pro domácí
vzdělávání a různým praktickým stránkám domácího vzdělávání. V empirické části se každá
z prací věnuje tématu lehce z jiného úhlu pohledu. Níže tedy následuje výčet některých
akademických prací, včetně jejich podrobnější anotace.
Přednosti a nedostatky domácího vzdělávání z hlediska angažujících se rodičů
a dětí, 200825
Autorka se do své diplomové práce pustila z role rodiče. Vidí potenciál v úhlech pohledu jak
odborné, tak i laické veřejnosti. V teoretické části se věnuje vývoji rodiny, která postupně ze
široké rodiny, která zahrnovala nejen rodiče, děti a prarodiče, ale i široký okruh přátel
a sousedů, dospěla do bodu, kdy rodinu definuje zpravidla otec, matka, a dítě. Nezapomíná
ani na vývoj domácího vzdělávání v České republice, který započal v roce 1998.
Vyjmenovává důvody, díky kterým rodiče učí děti doma, včetně předností, nedostatků
a preferovaných vyučovacích metod u tohoto typu vzdělávání. Ve výzkumné části tyto
25 DOMBROVSKÁ, Lenka. Přednosti a nedostatky domácího vzdělávání z hlediska angažujících se rodičů a
dětí [online]. Brno, 2008 [cit. 2018-01-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/th/104715/pedf_m/>.
Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Stanislav Střelec.

16
informace podrobně zjišťuje a analyzuje. Práce tak detailně odpovídá na otázky kdo a proč
vzdělává své děti doma.
Domácí vzdělávání u nás a v zahraničí, 201026
Tato seminární práce je velmi obsáhlá, s veskrze teoretickými informacemi. Autorka chtěla
poskytnout rodičům dostatek relevantních informací, díky kterým by se mohli informovaně
rozhodnout o způsobu vzdělávání svých dětí. Práce obsahuje část, která popisuje historický
vývoj vzdělávání již od období starověku (hebrejská kultura, řecko-římská), přes středověkou
Evropu (církevní vlivy, šlechta, Marie Terezie) až po současnost (začátky domácího
vzdělávání v USA, proměnu českých škol po roce 1989). Dále detailněji popisuje právní
úpravu několika evropských i mimoevropských států, ze které je vidět, že i jiné státy ještě
stále řeší tuto problematiku na legislativní úrovni. Velká část práce je také věnována popisu
náležitostí, které musí rodiče doložit, aby své děti mohli učit doma. Nezapomíná ani na
přínosy a případná úskalí, které učení doma může přinášet. Závěrečnou částí je popis
jednotlivých vyučovacích metod. Práce je z hlediska uvedení do tématu velmi přínosná. Je
vystavena na portálu Asociace domácího vzdělávání.
Možnosti a bariéry domácího vzdělávání dětí a mládeže27
Autorka se ve své bakalářské práci zabývá možnostmi a bariérami domácího vzdělávání. Je
rozdělena na teoretickou a praktickou části. V první části popisuje vývoj alternativního a dále
podrobněji domácího vzdělávání u nás i ve světě. Část práce se věnuje i popisu legislativní
26 BAČOVSKÁ, Marta. Domácí vzdělávání u nás a v zahraničí [online]. Litomyšl, 2010 [cit. 2018-01-05].
Dostupné z: <http://www.domaciskola.cz/files/PPS%20-
%20Dom%C3%A1c%C3%AD%20vzd%C4%9Bl%C3%A1v%C3%A1n%C3%AD%20u%20n%C3%A1s%2
0a%20v%20zahrani%C4%8D%C3%AD.pdf>. Seminární práce. Vyšší odborná škola pedagogická a
Střední pedagogická škola, Litomyšl.
27 MÚDRA, Bohuslava. Možnosti a bariéry v domácím vzdělávání dětí a mládeže. Zlín: Univerzita Tomáše
Bati ve Zlíně, 2011, 100 s. (107 728 znaků). Dostupné také z: http://hdl.handle.net/10563/19984.
Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. Fakulta humanitních studií, Ústav pedagogických věd. Vedoucí práce
Novotná, Jarmila.

17
stránky věci a teoretickému popisu možností a bariér. Praktická část je již výzkumná
a výhodám a nevýhodám domácího vzdělávání se věnuje do hloubky, opírá se přitom o data
získaná z dotazníků (kvantitativní část) a z rozhovorů (kvalitativní část). V kvantitativní části
oslovila několik skupin (rodiče, pedagogy se zkušeností s domácí výukou, tak i bez ní,
studenty pedagogiky), kteří odpovídají na otázky týkající se domácího vzdělávání (Je podle
vás domácí vzdělávání efektivní způsob výuky? Je podle vás domácí vzdělávání dobré pro
rodinné vztahy? Myslíte si, že by stát (obec) měl finančně přispívat rodině s domácí výukou
částkou, kterou dotuje žáka ve státní škole? Myslíte si, že domácí výuka zlepšuje
samostatnost vyučovaných a schopnost využívat poznatky v praxi?), které popisuje
a následně mezi sebou srovnává. Mezi pedagogy, kteří mají zkušenost s domácí výukou
a těmi bez zkušenosti, je ve většině otázek velký rozdíl. Kvalitativní část podrobněji popisuje
názory rodičů se zkušeností a bez zkušenosti s domácím vzděláváním na výhody a nevýhody
domácího vzdělávání a školní výuky. Stejně tak popisuje názory pedagogů se zkušeností
a bez zkušenosti s domácím vzděláváním. Jako poslední jsou do výzkumu zahrnuti i žáci,
kteří prošli domácím vzděláváním a klasickou základní školou. Závěrem autorka přidává
i odpovědi na dříve položené výzkumné otázky. Celá empirická část je velmi obsáhlá a plná
zajímavých informací.
Individuální vzdělávání ve vybraných Českých rodinách28
Další z bakalářských prací zabývajících se domácím vzdělávání. Práce je rozdělena na
teoretickou část a výzkumnou část. V teoretické části se autorka věnuje vzniku a vývoji
domácího vzdělávání ve světě i u nás. Nezapomíná ani na rodiče a jejich motivy pro tento
způsob vzdělávání a také výhody a nevýhody. Posledním tématem teoretické části je otázka,
jakou úlohu hraje rodina a rodinné prostředí ve výchově dítěte. V praktické části si autorka
pokládá otázku, zdali má domácí výuka pozitivní nebo negativní vliv na rodinný život.
Všechny 4 rodiny, které se účastnily rozhovoru, pochází z Prahy. V práci je do hloubky
popsán rodinný a vzdělávací aspekt domácí výuky. Autorka nezapomíná ani na dotazy
28 VRANOVÁ, Agnesa. Individuální vzdělávání ve vybraných Českých rodinách. Zlín: Univerzita Tomáše Bati
ve Zlíně, 2012, 43 s. Dostupné také z: http://hdl.handle.net/10563/21465. Univerzita Tomáše Bati ve
Zlíně. Fakulta humanitních studií, Ústav pedagogických věd. Vedoucí práce Kalenda, Jan.

18
směrem k širší rodině a blízkému okolí. Popis jednotlivých zkoumaných rodin je velmi
zajímavý, ale výsledek je celkově plochý, nevýrazný.
Domácí vzdělávání v České republice29
Téma bakalářské práce bylo zvoleno právě pro svoji neprobádanost. Autorka se rozhodla do
hloubky ponořit do tématu domácího vzdělávání v České republice. Práci tak rozdělila na
teoretickou a empirickou část. V první, teoretické části dává prostor vymezení pojmu edukace
a vše, co s ním souvisí. V krátkosti zmiňuje rodinu a její funkci. Velká část práce se zabývá
popisem individuálního vzdělávání - od kultury starožidovské, přes řecko-římskou, období
středověku a renesance až po současnost. Věnuje se i alternativním typům vzdělávání jako je
škola montessori, daltonská a frienetovská. Závěr teoretické části je o vývoji a popisu
domácího vzdělávání. Empirická část odpovídá na 3 základní výzkumné otázky - jaké byly
motivy rodičů pro domácí vzdělávání, jak rodiče vnímají reakce svého okolí na volbu
domácího vzdělávání a jak rodiče hodnotí volbu domácího vzdělávání nyní. Odpovědi na tyto
a další otázky získala v rámci hloubkových rozhovorů s celkem šesti matkami, které učí
jedno či více svých dětí doma. Výsledky zkoumání rozepsala do čtyř kapitol, které velmi
zajímavě odpovídají na výzkumné otázky.
Domácí vzdělávání30
Autorka se ve své diplomové práci chce ponořit hlouběji do problematiky domácího
vzdělávání. V teoretické části se věnuje definování domácího vzdělávání, jeho přínosům
a limitům. Dále v práci popisuje i domácí vyučování v České republice nejen na 1. ale i na
2. stupni základní školy z legislativní stránky. V teoretické části se obsáhle věnuje škole,
29 GABČOVÁ, Kateřina. Domácí vzdělávání v České republice [online]. Brno, 2013 [cit. 2018-01-05]. Dostupné z:
<http://is.muni.cz/th/362585/ff_b/>. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí
práce Lucie Škarková.
30 ŠMERDOVÁ, Tereza. Domácí vzdělávání [online]. Brno, 2014 [cit. 2018-01-05]. Dostupné z:
<http://is.muni.cz/th/398408/ff_m/>. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí
práce Roman Švaříček.

19
jakou úlohu tvoří škola v rovnici škola - rodina - dítě a jaký prostor škola pro dítě vytváří.
Poslední část se naopak věnuje rodině – místu a prostoru, ve kterém se dítě rodí, roste
a utváří svoji osobnost. Autorka v tomto případě na rodinu pohlíží jako na paralelu k instituci,
ke škole. Velkou část práce zabírá empirická výzkumná část. Snaha obsáhnout veškeré dění
ve zkoumaných rodinách se bohužel nesetkala s úspěchem a tak výzkum zůstal u “pouhých”
hloubkových rozhovorů a nikoli u přímého pozorování domácího vzdělávání, jak autorka
původně zamýšlela. Od hlavní výzkumné otázky, co vede rodiče k volbě domácího
vzdělávání, se odštěpily dílčí otázky. Týkají se výhod a nevýhod domácího vzdělávání, vlivy
na podobu domácího vzdělávání a plány do budoucna. Zkoumání podrobila celkem 3 rodiny.
Jejich výpovědi doslova přenesla do své práce. Výzkumná část obsahuje zhodnocení těchto
rozhovorů včetně jednotlivých úryvků, výpovědí matek. Překvapivým spojovníkem rodin
bylo náboženské vyznání a vyšší počet dětí. Autorka se tématu nebála a skutečně se mu
věnovala. V práci je také vypíchnuto několik obzvláště zajímavých citátů.
Domácí vzdělávání žáků31
Autorka svoji diplomovou práci rozdělila na 2 části - teoretickou a praktickou. V první části
se velmi podrobně věnuje významu a popisu pojmu edukace a dalším pojmům s tím
souvisejícím. Dále je zmapováno i školní a rodinné prostředí. Současné alternativní školy,
jako je metodika montessori či freinetovská a daltonská škola jsou v textu také zahrnuty. Jako
ve většině akademických prací i zde je popsán historický vývoj alternativního vzdělávání
(starožidovská a řecko-římská kultura, středověk, 17. - 18. a 19. - 20. století. V poslední části
teorie si ještě s ohledem na odbornou literaturu definuje pojmy domácí vzdělávání, domácí
škola a individuální vzdělávání. Praktická část neobsahuje pouze výzkum, jak by se na první
pohled mohlo zdát, ale doslova praktický popis realizace domácího vzdělávání v České
republice včetně legislativní stránky (což je víceméně pochopitelné a veskrze praktické), ale
také popis zahraničních přístupů. V empirické části si autorka pokládá otázky, proč se rodiče
rozhodli pro domácí vzdělávání, jakým způsobem výuka probíhá, jak vypadá přezkoušení na
31 POLACHOVÁ, Kateřina. Domácí vzdělávání žáků [online]. Brno, 2015 [cit. 2018-01-05]. Dostupné z:
<http://is.muni.cz/th/350565/pedf_m/>. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta.
Vedoucí práce Jan Šťáva.

20
kmenové škole, jak se dítě socializuje, jak jsou ovlivněny vztahy, jak by se rodiče rozhodli,
pokud by se rozhodovali znova. Výzkumným vzorkem jsou rodiče dětí, kteří jako kmenovou
školu mají ZŠ a MŠ Březovou. Odpovědi na své otázky získala skrz dotazník. Ten obsahoval
kromě otázek výzkumných i sociologické otázky, aby byl výzkum kompletní. Jedna z otázek
v dotazníku se týká využívání pomůcek při domácí výuce - respondenti měli možnost
zaškrtnout i odpovědi jako internet, výukové programy (e-learning, moodle, CD, DVD).
Procentuálně se jednalo o 83 % (výukové programy) a 93 % (internet), hlouběji však otázka
nejde. Celkově je nutno říci, že je dotazník velmi obsáhlý a je možné se dozvědět zajímavé
informace.
Individuální (domácí) vzdělávání s podporou ICT 32
Na první pohled se může zdát, že se práce bude věnovat technologiím v domácím vzdělávání
z pohledu rodičů a dětí. Nikoli, není tomu tak. Autorka zvolila zajímavý, zcela odlišný úhel
pohledu. Na technologie pohlíží z role pedagoga školy, která domácí vzdělávání podporuje,
umožňuje a doplňuje. V teoretické práci autorka vyjasňuje terminologii, legislativu i motivy
pro domácí vzdělávání. Velký prostor věnuje i vymezení informačním a komunikačním
technologiím ve vzdělávání včetně popisu vývoje začleňování technologií do výuky v České
republice po roce 1989. V empirické části se věnuje zkoumání toho, jak základní škola
pomocí technologií podporuje domácí vzdělávání a individuální vzdělávací plány žáků (žáků
se specifickými vzdělávacími potřebami případně sportovní reprezentanti). Výsledky
výzkumu představují konkrétní základní školu.
Jak je patrno z výše uvedených prací, které nejsou úplným výčtem, v oblasti domácího
vzdělávání bylo provedeno několik drobných výzkumů a o domácím vzdělávání byla sepsána
řada akademických prací. Pouze jedna z nich se okrajově dotýká tématu, kterému se věnuje
tato práce. Uvedené akademické práce nelze ale při zkoumání využívání digitálních
32 HAVLOVÁ, Barbora. Individuální vzdělávání s využitím digitálních technologií [online]. Brno, 2016 [cit.
2018-01-06]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/th/382397/ff_b_b1/>. Bakalářská práce. Masarykova
univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jiří Zounek.

21
technologií v rámci domácího vzdělávání opomenout, jelikož představují vynikající úvod do
studia domácího vzdělávání a poskytují cenné informace ať už z oblasti legislativní,
motivační nebo organizační.
2. Empirická část
2.1. Využití technologií v rámci domácího vzdělávání
Jak již bylo uvedeno v teoretické části, výzkumy věnující se využití digitálních technologií
v rámci domácího vzdělávání v ČR neexistují. Některé práce zmiňují využívání internetu
a dalších vzdělávacích aplikací, ale ne do takové hloubky, jakou bych očekávala. To je důvod
vzniku této práce - poskytnutí detailnějšího obrazu. Digitální technologie jsou nedílnou
součástí školního institucionálního vzdělávání, je na ně kladen velký důraz na všech
úrovních, proto je nelze opomenout ani při domácím vzdělávání.
2.1.1. Výzkumné otázky
Hlavní výzkumná otázka, kterou si ve své práci kladu je, zdali rodiče a děti využívají
technologie v domácím vzdělávání. Jelikož jsem si vědoma psychologických poznatků, které
zdůrazňují vliv rodičů jakožto vzorů na chování dětí, doplnila jsem hlavní výzkumnou otázku
o vedlejší - jakým způsobem využívají rodiče technologie k výuce, ve volném čase a jakým
způsobem je využívají děti/žáci. V návaznosti na tuto si pokládám i další otázky - jakým
způsobem využívají rodiče technologie k výuce a jakým způsobem využívají děti/žáci
technologie při vzdělávání.
2.1.2. Dotazník a výběr respondentů
Přestože většina sociologických otázek bývá až na konci dotazníku, rozhodla jsem se je
položit již v úvodu. Pro rodiče šlo o jasné, rychlé a jednoduché otázky a zároveň lehce
navazovaly, až k těm výzkumným. První otázka o využívání technologií směřovala na matku.

22
Z předchozích akademických prací sice vyplývá, že vzdělavatelem je ve většině případů
matka, ale já se domnívám, že i otec v tomto případě hraje nenahraditelnou roli. Je součástí
rodiny, a třebaže mnohem méně než matka (vzdělavatelka) i on má velký vliv na vývoj
a výchovu svých dětí. Další z otázek jsou tedy zaměřeny i na otce. Poslední ke komu se ve
výzkumu obracím, jsou děti - žáci a jejich potřeby a možnosti využívání technologií.
Závěrečná otázka směřovala k průběhu běžného dne.
Přestože jsem se v dotazníku snažila postihnout vše podstatné, mohlo se stát, že někteří
z rodičů mohli mít potřebu dodat ještě nějakou pro ně důležitou informaci, proto jsem je
přímo v úvodu dotazníku vyzvala k tomu, ať tak učiní.
S ohledem na čas a vzdálenosti se jako jediný možný způsob získání odpovědí ukázal
elektronický dotazník. Dotazník byl online k dispozici od 1. ledna 2018 do
14. ledna 2018. Byl vytvořen pomocí aplikace Google dotazníky:
https://goo.gl/forms/CmtUkLj7wesc19HQ2. Byl distribuován přes několik kanálů. Šlo
o přímé kontaktování několika rodin, o kterých vím, že děti vzdělávají doma. Dále byla
využita sociální síť Facebook, konkrétně skupina Domácí a komunitní vzdělávání, ve které se
sdružují primárně rodiče doma vzdělávaných dětí neboli “domškoláků”. V druhém týdnu
jsem poprosila správkyni e-mailové databáze domškoláckých rodin, zdali by mi mohla
pomoci a zaslat rodinám dotazník. Netuším, zda tak učinila, protože jsem žádnou zpětnou
reakci neobdržela. Ale tuto informaci zde pro jasnost uvádím. V příloze je k dispozici celé
znění dotazníku.
2.1.3. Respondenti
Dotazník byl respondentům otevřen po 2 celé týdny. Celkový počet vyplněných dotazníků se
nakonec zastavil na čísle 28. Tyto rodiny dohromady mají 41 dětí, které vzdělávají doma.
Aktuální přesné počty doma vzdělávaných dětí ještě stále nejsou, ale s ohledem na čísla
z předcházejících let bychom mohli očekávat celkový počet dětí v letošním školním roce

23
2017/2018 kolem 3000. Což nám ve výsledku dává více než 1,3 % dětí jako účastníků
výzkumu. Podívejme se tedy na rodiny, které se s námi podělily o své zkušenosti.
Rodiny se vyznačují tím, že vychovávají relativně vyšší počet dětí. Větší počet rodin
má 3, 4 nebo i 6 dětí. Ostatní rodiny (necelá třetina) mají pouze 1 či 2 děti.
Graf 2 Počet dětí v rodině
Aktuální počty dětí, které rodiče vzdělávají, jsou 1 - 3 děti, v závislosti na velikosti rodin
však u některých počty ještě mohou narůst, s ohledem na mladší sourozence. Někteří z rodičů
zahrnuli do odpovědi o počtu doma vzdělávaných děti i své mladší potomky. Předškoláky
i batolata. Je samozřejmostí, že učení nepřichází až s 6. rokem dítěte a jeho vstupem na
základní školu, ale probíhá průběžně již od narození, počínaje třeba otáčením se na záda,
chozením či mluvením atd. Toto přirozené učení probíhá tak, že rodiče tráví s dětmi čas,
věnují se jim a vnímají je, jejich potřeby a pocity. U větších rodin je to umocněno tím, že
mladší sourozenci mají přirozenou touhu dělat a osvojovat si to, co umí ti starší. Proto

24
v případě domácího vzdělávání není ostře stanovena hranice, kdy dítě začíná se vzděláváním.
Oficiálně je to až zápisem do spádové školy, ale pro velkou část rodičů je to jen "úřednické"
datum. Ve skutečnosti přiznávají, že s dětmi pracují na školních úkolech již mnohem dříve.
Reagují totiž na aktuální potřeby a zájmy dětí.
Následující graf zobrazuje počet dětí zapsaných v domácím vzdělávání. Modré sloupečky
představují pouze ty děti, které jsou zapsány minimálně v 1. ročníku základní školy
a absolvují tak oficiální domácí výuku. Červené sloupečky jsou včetně dětí, které rodiče
zahrnuli do dotazníkové otázky o doma vzdělávaných dětech.
Graf 3 Počet dětí v domácím vzdělávání
Další zkoumanou sociologickou otázkou bylo vzdělání rodičů, protože jak říká školský
zákon, “...osoba, která bude žáka vzdělávat, získala alespoň střední vzdělání s maturitní
zkouškou, a jedná-li se o žáka ve druhém stupni základní školy, vysokoškolské vzdělání...”.
Z níže uvedeného grafu si můžeme všimnout, že u více než poloviny rodin jsou oba, matka
i otec vzděláni vysokoškolsky (ať již mluvíme o bakalářském, magisterském či
doktorandském stupni), u dvou rodin absolvovali otcové pouze základní vzdělání a u jedné

25
z rodin je otec vyučen. Matky však mají středoškolské vzdělání s maturitou, jsou tedy zcela,
dle zákona, oprávněny ke vzdělávání svých dětí.
Graf 4 Vzdělání rodičů
2.1.4. Důvody
Mezi důvody, proč se rodiče rozhodli pro své děti zvolit domácí vzdělávání namísto klasické
či alternativní základní školy, se objevovala slova jako svoboda, individualita nebo životní
postoj. Jedna z odpovědí je v tomto směru všeříkající:
“Důvodů je velmi mnoho, čím dál víc. Hlavně asi proto, že máme hlavní vliv na
výchovu, sourozenci mají prostor vyrůstat spolu, hrát si a budovat a upevňovat
vztahy, eliminuje se stres, ranní předčasné vstávání, prodlouží se dětství, děti tráví víc
času venku v přírodě, na čerstvém vzduchu, mají možnost se podílet na společném žití,
můžeme plánovat více společných akcí, sportovat, tak jak to odpovídá našemu

26
životnímu stylu a filozofii. Učení probíhá víc přirozeně, ze života, je efektivnější a víc
odpovídá aktuálním zájmům a zralosti dítěte.”
Zhruba čtvrtina rodičů o základní škole uvažovala, žádnou vhodnou však v dostupné
dojezdové vzdálenosti nenašla. Snahou bylo najít takovou školu, která by vyhovovala nejen
vzdáleností, ale i vyučovacím stylem a přístupem k žákům (např. svobodná škola, menší
počet žáků ve třídě, tím pádem i více času na konkrétní dítě), bohužel však nebyla k nalezení.
Proč tedy stěhovat celou rodinu kvůli škole, když se škola může snadno přestěhovat za
rodinou?
V jednom konkrétním případě šlo o specifickou poruchu učení a chování (SPU). V dalších
čtyřech odpovědích mluvili rodiče o dítěti se zvláštními potřebami, specifické osobnosti
dítěte, o dítěti bojujícím s autoritami a o příliš často nemocném dítěti, které by zameškávalo
školní docházku.
Je překvapujícím zjištěním, že se našlo i několik zkušeností (konkrétně 3)
s klasickou/alternativní základní školou, které nebyly zcela vyhovujícího charakteru. Jedna
z rodin měla nepříjemnou zkušenost s přístupem paní učitelky a zároveň neměla možnost
tento přístup změnit. Proto se rozhodli změnit klasickou docházku na tu domácí. V další
rodině bylo dítě ve škole nespokojené, bylo velmi nesoustředěné a podle slov matky ze školní
docházky “zpruzené” a snažilo se před rodiči zatajovat domácí úkoly. Přesto však společně
tyto úkoly 2 - 3 hodiny denně řešili a situace byla velmi frustrující jak pro dítě, tak pro rodiče.
Jediným řešením se opět stala domácí výuka, během které se situace zlepšila.
Většina rodičů mluví o tom, že chce trávit více času s dětmi a zároveň jim jde i o volnější čas
samotných dětí (nechtějí klasickou školní docházku od 8 do 3 ve škole případně v družině,
následuje zájmový kroužek, potom rychle domů, udělat úkoly, navečeřet se a jít spát), chtějí
jim nechat otevřený prostor, kdy mohou být samy (se) sebou, chtějí, aby mohly trávit více
času v přírodě, budovaly si vztahy s ostatními sourozenci a přirozeně se učily.

27
Rodiny mají spoustu času věnovat se i tématům, které se v klasických školních osnovách
nenachází. Matka k této problematice dodává: “školní osnovy mi nevyhovují, nepokrývají
hodně důležitých oblastí života (např. právní a daňový systém, starost o sebe a o zdraví,
způsoby relaxace, rozvíjení kreativity, kladení otázek, porozumění marketingu a jeho
nástrahám, vedení rodinných financí, nebo obecně finanční gramotnost.”
2.1.5. Technologie a příprava rodičů
Jak vyplývá z předchozích akademických prací, tak je hlavním vzdělavatelem v rodinách
žena. Zde jsme si to tedy jen přirozeně ověřili. Hlavním dospělým aktérem domácího
vzdělávání je vždy matka. Je tím, kdo je v žádosti o povolení individuálního vzdělávání
uveden jako ten, kdo bude dítě následně vzdělávat. Stará se o přípravu materiálů pro většinu
předmětů. Muži hrají vedlejší úlohy v některých předmětech, oborech či tématech, ve kterých
jsou na rozdíl od žen zběhlejší, zkušenější.
Využívají rodiče vůbec technologie pro vzdělávání svých dětí? A pokud ano, jakým
způsobem? Ve dvou rodinách technologie pro žádnou přípravu nevyužívají 2 rodiny, ani
matka, ani otec. Nutno zde ještě dodat, že v obou dvou případech byly celkově odpovědi
rodičů velmi strohé, bez zbytečných slov.
Ostatní rodiny technologie (notebook, tablet) využívají celkem často. Ať již jde o ověřování
(“...v učebnicích bývá jen část…”) nebo hledání informací (“...dále vyhledáváme obrázky
a informace k tomu, co já nevím…”), což jsou činnosti, které dělají všechny ostatní mámy.
Internet je pro ženy také místem, kde hledají inspiraci k tomu, jaké činnosti s dětmi zkoušet,
aby pro ně bylo učení zábavnější a záživnější. Spoustu nápadu nacházejí na Pinterestu33
.
33 Jde o sociální síť - virtuální obrázkovou nástěnku.

28
Čtvrtina žen říká, že pro své děti chystají i pracovní listy - buď vlastní, nebo již
předpřipravené někým jiným.
Tátové se do příprav tolik nezapojují. Celá polovina se nezapojuje vůbec (“Otec děti neučí.”
nebo “Otec je v práci.”). Ostatní se nějakým způsobem zapojují. Většinou jde stejně jako
u žen o hledání a potvrzování informací a také příprava různých projektů (např. projekty
o přírodě, při vyprávění “příběhů” atp.). V jednom případě ladí grafickou stránku pracovních
listů.
Časové ohraničení využívání technologií je velmi ošemetné. Časy rodiče pouze odhadují,
nikdy je nenapadlo si měřit dobu strávenou s technologiemi pouze pro potřeby příprav ke
vzdělávání či u samotného vzdělávání svých dětí, což je veskrze běžné a pochopitelné.
Zhruba třetina žen se přípravám věnuje každý den, druhá třetina několikrát do týdne, jedna za
počítač usedne 1-2x do měsíce a ve zbývajících případech se o čase nezmiňovaly. Muži
s ohledem na zapojení do výuky věnují přípravám mnohem méně času, většinou pouze
příležitostně.
2.1.6. Technologie a volný čas rodičů
Mají vůbec ženy čas na využívání technologií pro osobní nebo dokonce pracovní potřebu?
Z výzkumu vyplývá že ano, a některé dokonce i pro pracovní činnosti.
Využívání technologií pro potřeby pracovního nebo volného, osobního času jsou využívány
i dvěma matkami, které technologie pro přípravu výuky nevyužívají. V těchto konkrétních
případech je však využívají málo nebo minimálně. Jeden z otců v pracovním čase technologie
hojně využívá, druhý spíše jen příležitostně.

29
Pro práci technologie dle svých slov využívají 3 matky (administrativní práce či IT obor). Ve
volném čase jsou pak technologie využívány nejčastěji pro komunikaci - ať již jde
o e-mailovou komunikaci, sociální sítě či telefonování. Velmi často ženy také hledají různé
informace, dozvídají se nové věci, získávají všeobecný přehled a inspiraci (např. recepty, jiné
výrobky atp.). Pokud jim čas dovolí, sledují občas i filmy, častěji poslouchají hudbu nebo
čtou elektronické knihy.
Ženy se jak osobně tak pracovně věnují technologiím podobně intenzivně jako v případě
přípravy na vzdělávání. Jedna z žen říká, že se technologiím ve volném čase věnuje velmi
často, mnoho hodin denně. Dalších 12 žen takovou intenzitu nezmiňují, přesto však říkají, že
u počítače nebo mobilu tráví čas každý den. Dvě ženy je využívají příležitostně a 3 se je snaží
využívat co nejméně, viz odpověď jedné z nich: “minimálně, raději čtu”.
Obecně se říká, že muži více inklinují k technologiím a snáze si k nim najdou cestu, jak ve
volném, tak často i v pracovním čase. Proto není s podivem, že se více než polovina mužů
v práci věnuje technologiím velmi intenzivně: “IT mne živí”, “je programátor a vědecký
pracovník”, “psaní knih” nebo je “zaměstnán jako software engineer”. Někteří muži se
příliš nerozepisovali, ale psali, že technologie využívají denně, intenzivně, permanentně
a v podstatě neustále. Kromě práce se muži věnují i zábavě - filmům, fotografiím, hraní her
a také hledání informací. Nenašel se jediný otec, který by technologie nevyužíval vůbec.
2.1.7. Technologie a studium a volný čas dětí
Zajímavé odpovědi poskytly i 2 otázky směřující k využívání technologií dětmi. Jakým
způsobem využívá dítě technologie ke vzdělávání/mimo čas vzdělávání. Řada rodičů se
shodla na tom, že nijak výrazným způsobem nerozlišují čas, kdy si děti pouze hrají/baví se
a čas, kdy se učí, vzdělávají, protože se domnívají, že vzdělávání probíhá i po čas her. Jak
říká jedna z matek, “neoddělujeme vzdělání od ostatního, děti se učí průběžně podle toho, co
je zaujme.”

30
Jedno z dětí, jehož rodiče technologie příliš nevyužívají, se technologiím v současnosti nijak
nevěnuje. Ani ve volném, ani ve vzdělávacím čase. Nyní má 7 let a většinu času tráví venku,
v přírodě. U druhé rodiny s podobným přístupem k technologiím však děti jistý přístup
k technologiím mají. Ve věku 6 a 8 let mají technologie pouze jako doplněk, příležitostně
využívají vzdělávací aplikace, edukační webové stránky, výjimečně hry nebo videa.
V dalších rodinách děti využívají technologie více. Rodiče velmi výjimečně rozlišují
vzdělávací a hrací čas, proto ani aktivity níže nejsou výrazně rozlišovány. Děti nejčastěji tráví
čas u výukových aplikací a her, vyplňují si online cvičení nebo prohlíží vzdělávací webové
stránky případně online materiál, který poskytuje škola. Dětí také tráví čas u výukových videí
a dokumentárních filmů. Sledují i filmy a pohádky. I hledání a ověřování informací je pro
některé z dětí samozřejmostí: “je přirozené užívat internet jako zdroj informací“. Kromě
výše uvedeného jsou i děti, které se věnují programování, fotografování a natáčení videí.
Rodiče bohužel nezmiňují, zda děti výsledky této činnosti sdílí třeba mezi sebou nebo
s online světem.
Pozitivním zjištěním je, že i někteří rodiče nezapomínají ani na počítačovou a informační
gramotnost: “Snažíme se omezovat, začínáme tak v 5., 6. třídě - prezentace, texty, práce
s internetem, fotografie, práce s grafikou. Děti se to učí rychle a nechceme, aby na počítači
trávily mnoho času.”
S poslední odpovědí se pojí i pocit rodičů, kteří nechtějí děti závislé na digitálních
technologiích. Domnívají se, že je třeba, aby děti měly nějaké základní znalosti a dovednosti
a aby byly uvědomělé tak, že je technologie nepohltí. Zhruba pětina dětí tráví s technologiemi
alespoň chvíli denně, čtvrtina několikrát týdně případně dle potřeby, ostatní rodiny časovou
dotaci neuvedly, což je pochopitelné a jak již bylo zmíněno výše, nikdy je nenapadlo tento
čas měřit nebo výrazně monitorovat.

31
Odpověď jedné z rodin byla v každém případě překvapující a došlo k uvědomění toho, že
vnímání toho, co je moc/málo, je velmi subjektivní. U jedné rodiny, mladší dítě hraje denně
zhruba 1 hodinu nějaké počítačové hry, starší sice nehraje, ale zhruba 2 - 3 hodiny denně se
věnuje sledování youtuberů a vzdělávání se v oblasti IT. Zároveň matka říká, “jsem
zastáncem výuky klasické, takže technologie příliš nepoužíváme…” Pro tuto rodinu tedy
znamená, že 1 - 3 hodiny denně (v závislosti na věku dítěte) strávené u počítače jsou
v pořádku.
Specifická porucha učení u jednoho z dětí ovlivňuje i jeho způsob využívání technologií. Jak
říká jeho matka: “Děti mají k dispozici vlastní notebook, tablet, telefon, Ozobot, Microbit,
Lego Boost a přístup k dalším zařízením. Starší dítě navštěvovalo kurz programování
Karel/Pascal. Samostatně si objevilo různé techniky, které mu pomáhají kompenzovat
specifické poruchy učení - vyhledávání hesel pomocí ovládání hlasem, využívání translatoru
k přečtení textu v ČJ apod.”
2.1.8. Typický školní den
V teoretické části bylo vysvětleno, že si rodiče vytváří jedinečný styl výchovy a výuky svých
dětí. Někteří jednoduše žijí a učí se přirozeným přijímáním podnětů. Jiní potřebují velkou
podporu technologií, aby dětem zajistili pevný řád a systém, kterého se pak mohou držet.
V klasické základní škole se mohou dny zdát velmi podobné. Vstávání, hygiena, snídaně,
cesta do školy, vyučovací hodiny, oběd, družina, kroužky, cesta domů, domácí úkoly, chvilka
hraní, večere, hygiena a spánek. Jsou dny domškoláků také tak podobné?
Rodiče na otázku jak vypadá jejich typický školní den, odpovídají různě. Necelá polovina
rodin má dny nastavené podobným způsobem s tím, že je velmi ovlivňuje nenadálá situace,
potřeby a přání dětí, počasí atp. Většina dětí se dopoledne věnuje vzdělávacím aktivitám,
které mají velmi různé formy. Čtení, diskuze na různá témata, vyplňování pracovních sešitů
a učebnic, tvorba portfolií. Děti pracují samostatně, ale matky jsou poblíž, kdyby děti měly
potřebu si říct o pomoc. Po obědě se často chodí ven, do přírody, na kroužky (nejčastěji jsou

32
zmiňovány hudební, výtvarné, sportovní a jazykové kroužky). Samozřejmostí pro rodiny jsou
i nenadálé výlety - do přírody, za poznáním do měst, na výstavy a kulturní akce a také i do
divadel.
Třetina rodin nemá typický den. Den se velmi odvíjí od potřeb dětí. Podobně jako skupina
výše se i tato skupina dětí věnuje různým aktivitám. Rodiče mají pocit, že nejsou
organizovaní a vše dělají podle aktuální potřeby a nálady. Mnoho času tráví venku, v přírodě.
Stejně absolvují i výlety za různými druhy poznání.
Ačkoli mají odpůrci vzdělávání strach ze sociální izolace domškoláků, dle výzkumu je zcela
zbytečný. Kromě již zmíněných kroužků se děti často setkávají a tráví čas s dalšími dětmi,
které jsou vyučovány doma.
Jedna z matek byla konkrétní i v případě víkendového programu: “Víkendy a svátky se liší
pouze tím, že se do programu více zapojí otec nebo jsou děti u babičky (je učitelka prvního
stupně, takže si s nimi také většinou hraje tak, že se u toho děti učí).”
I jeden z otců poskytl podrobnou odpověď: “Snažíme se je inspirovat a nadhazovat jim různé
věci (ale to děláme jako rodiče i sobě navzájem), záleží na nich, co je pak zaujme. V zásadě
to probíhá tak, že prostě žijeme své životy a děti do toho zapojujeme.”

33
Závěr
Cílem této práce bylo prozkoumat přístup rodičů a jejich dětí, které jsou vzdělávány doma,
k technologiím a k jejich praktickému využívání. V průběhu psaní práce jsem se dozvěděla
mnoho velmi podstatných informací o samotném domácím vzdělávání. Kromě toho, že
domácí vzdělávání bylo původně ze strany ministerstva povoleno pouze jako experiment i to,
jaké jsou motivace rodičů, kteří se rozhodují o zapsání dětí do domácího vzdělávání.
Důležitou součástí teoretické části je také kapitola o Asociaci pro domácí vzdělávání
společně se statistikami o počtu dětí v domácím vzdělávání. Podstatnou částí je
i kapitola, která mapuje již vzniklé akademické práce a jejich výzkumy.
Samotný výzkum ukázal, že technologie jsou již pevnou součástí našich životů a že se
pomalu, ale jistě začleňují i do života dětí i žáků. Domnívám se a zároveň i sami rodiče
v dotazníku potvrzují, že cokoliv, co oni sami dělají, včetně využívání technologií k zábavě
nebo ke konzumování informací, na děti působí a nepřímo je tak ovlivňuje.
Ve většině případů rodiče k technologiím přistupují s rozmyslem a také čas na nich strávený
se snaží udržovat v rozumné hladině. Ti, kteří vzdělávají své děti doma, nijak výrazně
nerozlišují dobu, kterou se dítě věnuje vzdělávání a rozvíjení se od doby, kterou se věnuje
hraní a svobodné zábavě. Domnívají se, že se učí neustále. Z práce dále vyplynulo, že
určujícím faktorem, kolik děti tráví času využíváním některé z technologií, je samotný vztah
rodičů k ICT.
Vzhledem k tomu, že domácí učení obvykle probíhá „neustále“, jednotlivé předměty nejsou
striktně oddělovány, jako se tomu děje ve škole, tak i práce s digitálními technologiemi se
uskutečňuje neustále. A tyto technologie jsou „přirozeně“ začleňovány do běžného života.
Děti nevnímají odlišně čas hry a čas vzdělávání.

34
Velmi oceňuji ochotu všech rodičů, kteří se aktivně zapojili do výzkumného šetření.
Uvědomuji si, že může být náročné vyhradit si tolik času, aby se důkladněji zamysleli nad
jednotlivými dny a podrobněji je popsali. Díky nim dává celý výzkum smysl.
Ačkoli je práce obsáhlá a snažila se postihnout velkou části problematiky, stále je zde prostor
pro otázky. Jaký je rozdíl využívání technologií mezi dětmi se specifickou poruchou učení
nebo různých typem postižení a dětmi, které doma vzdělávají rodiče z ideologických
důvodů? Jaké výhody dětem přináší využívání technologií? Využívají doma vzdělávané děti
technologie efektivněji než děti v klasických školách? Pokud se do vzdělávání zapojují i
prarodiče, využívají k tomu technologie? Hloubkové rozhovory s rodiči i jejich dětmi. Možná
spolupráce či zaštítění Asociací pro domácí vzdělávání by mohlo přinést intenzivnější
spolupráci mezi výzkumníkem a domškoláckými rodinami.

35
Použité zdroje
1. Asociace domácího vzdělávání [online]. Praha: Asociace pro domácí vzdělávání, 2002
[cit. 2018-01-16]. Dostupné z: http://www.domaciskola.cz/
2. BAČOVSKÁ, Marta. Domácí vzdělávání u nás a v zahraničí [online]. Litomyšl, 2010
[cit. 2018-01-05]. Dostupné z: <http://www.domaciskola.cz/files/PPS%20-
%20Dom%C3%A1c%C3%AD%20vzd%C4%9Bl%C3%A1v%C3%A1n%C3%AD%
20u%20n%C3%A1s%20a%20v%20zahrani%C4%8D%C3%AD.pdf>. Seminární
práce. Vyšší odborná škola pedagogická a Střední pedagogická škola, Litomyšl.
3. Bláznivá laboratoř [online]. Bláznivá laboratoř, ©2017 [cit. 2018-01-17]. Dostupné z:
http://blaznivalaborator.cz/
4. Brána k dětem [online]. Brno: Brána ke zdraví, 2017 [cit. 2018-01-18]. Dostupné z:
https://www.branakdetem.cz/
5. ČESKO. Zákon č. 561/2004 Sb. In: Zákony pro lidi.cz [online]. © AION CS 2010-
2018 [cit. 16. 1. 2018]. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-561
6. DOMBROVSKÁ, Lenka. Přednosti a nedostatky domácího vzdělávání z hlediska
angažujících se rodičů a dětí [online]. Brno, 2008 [cit. 2018-01-05]. Dostupné z:
<http://is.muni.cz/th/104715/pedf_m/>. Diplomová práce. Masarykova univerzita,
Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Stanislav Střelec.
7. FOLLEROVÁ, Jana. Individuální vzdělávání v dějinách výchovy. Follerova
domovská stránka [online]. Nymburk, 2006 [cit. 2018-01-16]. Dostupné z:
http://www.foller.cz/individualni-vzdelavani.html

36
8. GABČOVÁ, Kateřina. Domácí vzdělávání v České republice [online]. Brno, 2013
[cit. 2018-01-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/th/362585/ff_b/>. Bakalářská práce.
Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Lucie Škarková.
9. HAVLOVÁ, Barbora. Individuální vzdělávání s využitím digitálních technologií
[online]. Brno, 2016 [cit. 2018-01-06]. Dostupné z:
<http://is.muni.cz/th/382397/ff_b_b1/>. Bakalářská práce. Masarykova univerzita,
Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jiří Zounek.
10. INDIVIDUÁLNÍ VZDĚLÁVÁNÍ NA 2. STUPNI ZÁKLADNÍ ŠKOLY: Vyhlášení
pokusného ověřování podle § 171 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním,
základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). In: .
Praha: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, 2007. Dostupné také z:
www.msmt.cz/file/9571_1_1/
11. Informace a doporučení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k
individuálnímu vzdělávání žáků v základní škole. In: . Praha: Ministerstvo školství,
mládeže a tělovýchvoy, 2016. Dostupné také z: http://www.msmt.cz/file/39262/
12. Informační a komunikační technologie [online]. c2017 [citováno 17. 01. 2018].
Dostupný z WWW:
https://wikisofia.cz/index.php?title=Informa%C4%8Dn%C3%AD_a_komunika%C4
%8Dn%C3%AD_technologie&oldid=43074
13. Mapa rodin vzdělávajících své děti doma [online]. Pravý domácí časopis, 2016 [cit.
2018-01-16]. Dostupné z: https://www.google.com/maps/d/viewer?mid=1Fm-iizfJP-
06BtRsi3gg0WZ21TQ&usp=sharing

37
14. Montessori. Alternativní školy: Povídání o alternativních školách a školství [online].
Chrudim: Alternativní školy, ©2001-2018 [cit. 2018-01-17]. Dostupné z:
http://www.alternativniskoly.cz/category/montessori/
15. MÚDRA, Bohuslava. Možnosti a bariéry v domácím vzdělávání dětí a mládeže. Zlín:
Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, 2011, 100 s. (107 728 znaků). Dostupné také z:
http://hdl.handle.net/10563/19984. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. Fakulta
humanitních studií, Ústav pedagogických věd. Vedoucí práce Novotná, Jarmila.
16. Národní ústav pro vzdělávání [online]. Praha: NÚV - Národní ústav pro vzdělávání,
2018 [cit. 2018-01-16]. Dostupné z: http://nuv.cz/
17. PASTOROVÁ, PaeDr. Markéta, Mgr. Jitka ALTMANOVÁ, Mgr. Petr KOUBEK a
Mgr. Jitka JARNÍKOVÁ. Srovnávací analýza: domácí (individuální) vzdělávání.
Květen 2012. Praha: Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a
zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, 2012, 10 s. Dostupné také z:
http://www.nuv.cz/file/93
18. PESLEROVÁ, Veronika. Pesleří..: pelmel o knihách, vaření, aktivitách venku,
výletech…. [online]. 2017 [cit. 2018-01-16]. Dostupné z: http://pesleri.blogspot.cz/
19. POLACHOVÁ, Kateřina. Domácí vzdělávání žáků [online]. Brno, 2015 [cit. 2018-
01-05]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/th/350565/pedf_m/>. Diplomová práce.
Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Jan Šťáva.
20. Pravý domácí časopis [online]. Čelakovice: Pravý domácí časopis, ©2013 [cit. 2018-
01-16]. Dostupné z: http://www.pravydomaci.cz/

38
21. Principy waldorfské pedagogiky. Základní škola waldorfská a mateřská škola České
Budějovice o.p.s.: škola pro srdce, hlavu i ruce [online]. České Budějovice: Základní
škola waldorfská a mateřská škola České Budějovice, 2018 [cit. 2018-01-17].
Dostupné z: http://www.waldorfcb.cz/skola/principy-waldorfske-pedagogiky.html
22. PUKOVÁ, Zdeňka. Co je to unschooling? Unschooling: svobodné vzdělávání
[online]. Praha, ©2014 [cit. 2018-01-17]. Dostupné z:
http://www.unschooling.eu/news/co-je-to-unschooling/
23. SIMONOVÁ, Jaroslava. Domácí vzdělávání - jedna z alternativ? Sedmá generace:
společensko ekologický časopis[online]. Brno: Hnutí DUHA, 2005, 26. října 2015,
(5), 14 - 15 [cit. 2018-01-16]. ISSN 1805-8566. Dostupné z:
http://www.sedmagenerace.cz/text/detail/domaci-vzdelavani-jedna-z-alternativ/
24. Statistické ročenky školství: výkonové ukazatele [online]. Praha: Ministerstvo školství,
mládeže a tělovýchovy, odbor školské statistiky, analýz a informační strategie, ©2017
[cit. 2018-01-16]. Dostupné z: http://toiler.uiv.cz/rocenka/rocenka.asp
25. Strategie digitálního vzdělávání do roku 2020 [online]. Praha: Ministerstvo školství,
mládeže a tělovýchovy, 2014 [cit. 2018-01-17]. Dostupné z:
http://www.msmt.cz/uploads/DigiStrategie.pdf
26. ŠMERDOVÁ, Tereza. Domácí vzdělávání [online]. Brno, 2014 [cit. 2018-01-05].
Dostupné z: <http://is.muni.cz/th/398408/ff_m/>. Diplomová práce. Masarykova
univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Roman Švaříček.
27. VRANOVÁ, Agnesa. Individuální vzdělávání ve vybraných Českých rodinách. Zlín:
Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, 2012, 43 s. Dostupné také z:
http://hdl.handle.net/10563/21465. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. Fakulta
humanitních studií, Ústav pedagogických věd. Vedoucí práce Kalenda, Jan.

39
28. ZIMČÍK, PaeDr. Ludvík. Udělejme si školu doma aneb: Jak na domácí vzdělávání.
Šance dětem: Pomáháme dětem, které neměly v životě štěstí. [online]. Praha: Obecně
prospěšná společnost Sirius, 2018, 30. 8. 2017 [cit. 2018-01-16]. Dostupné z:
http://www.sancedetem.cz/srv/www/content/pub/cs/clanky/udelejme-si-skolu-doma-
aneb-jak-na-domaci-vzdelavani-215.html

40
Příloha č. 1: Dotazník
Pěkný den,
jmenuji se Monika Holoubková a na Masarykově Univerzitě, pod Kabinetem Informačních
studií a knihovnictví, aktuálně píši závěrečnou práci v rámci Studia pedagogiky se
zaměřením na technologie ve vzdělávání.
Chtěla bych vás poprosit o cca 15 minut vašeho vzácného času. V závěrečné práci se snažím
zjistit, jakým způsobem využívají rodiče a jejich doma vzdělávané děti technologie
(mobil/tablet/notebook/stolní počítač s internetovým připojením příp. další technologie).
Pokud vás během vyplňování dotazníku napadne cokoliv souvisejícího, neváhejte se rozepsat
i mimo původní otázku.
Děkuji a přeji pohodový den
Kolik dětí doma vzděláváte? (výběr z možných odpovědí - 1, 2, 3, 4 nebo jiná odpověď)
Jaký je věk dětí, které doma vzděláváte? (možnost doplnit text)
V kterém pomyslném ročníku školy se aktuálně nachází? (možnost doplnit text)
Pokud máte i další děti, vepište prosím jejich počet a věk. (možnost doplnit text)
Jaké je vzdělání matky? (výběr z možných odpovědí - základní, středoškolské bez
maturity/vyučena, středoškolské s maturitou, vyšší odborné, vysokoškolské bakalářské,
vysokoškolské magisterské, vysokoškolské doktorandské)
Jaké je vzdělání otce? (výběr z možných odpovědí - základní, středoškolské bez
maturity/vyučen, středoškolské s maturitou, vyšší odborné, vysokoškolské bakalářské,
vysokoškolské magisterské, vysokoškolské doktorandské)

41
Proč jste se své dítě rozhodli vzdělávat doma? (možnost doplnit text)
Jakým způsobem a jak často využíváte technologie k přípravě studijních okruhů? (matka)
(možnost doplnit text)
Jakým způsobem a jak často využíváte technologie ve svém pracovním a volném čase?
(matka) (možnost doplnit text)
Jakým způsobem a jak často využíváte technologie k přípravě studijních okruhů? (otec)
Jakým způsobem a jak často využíváte technologie ve svém pracovním a volném čase? (otec)
Jakým způsobem a jak často využívá dítě technologie v rámci vzdělávání? (možnost doplnit
text)
Jakým způsobem a jak často využívá dítě technologie mimo vzdělávání? (možnost doplnit
text)
Jak vypadá váš typicky školní den? (možnost doplnit text)
Pokud máte pocit, že je třeba napsat ještě něco podstatného, využijte prosím následující
prostor. (text)
Příloha č. 2: Seznam grafů
Graf 1 Počet dětí v domácím vzdělávání...............................................................................................................11
Graf 2 Počet dětí v rodině............................................................................................................................................23
Graf 3 Počet dětí v domácím vzdělávání...............................................................................................................24
Graf 4 Vzdělání rodičů..................................................................................................................................................25
Příloha č. 3: Seznam obrázků
Obrázek 1 Mapa rodin vzdělávajících své děti doma.......................................................................................12

Využití technologií v domácím vzdělávání

Recommended

Recommended

More Related Content

Similar to Využití technologií v domácím vzdělávání

Similar to Využití technologií v domácím vzdělávání (20)

Využití technologií v domácím vzdělávání