Práce předkládá popis procesů a nastavení systémů financování kultury a kulturní politiky se zaměřením na vyšší územně samosprávné celky. Po úvodním vhledu financování kultury v obou zemích je práce rozdělena na dvě samostatné případové studie, jež jsou věnovány systémům jedné a druhé země. V České republice se zabýváme Jihomoravským krajem a ve Spolkové republice Německo spolkovou zemí Sasko a její dalšími součástmi. Závěr práce je ve vybraných oblastech porovnává a navrhuje na optimalizaci českého systému podpory kultury.

1. JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ
DIVADELNÍ FAKULTA
Obor Divadelní manaţerství
BcA. Zdeňka Kujová
Veřejné financování kultury
na úrovni vyšších územně samosprávných celků
v komparaci s německým systémem
Magisterská práce
Vedoucí magisterské práce: MgA. Blanka Chládková
Oponent magisterské práce: MgA. Hana Krejčí, PhD.
Brno 2011

2. Prohlašuji, ţe jsem na magisters ké práci pracovala samostatně
a pouţila jsem jen pramenů uvedených v soupisu zdrojů.
Podpis:

3. Na tomto místě bych ráda poděkovala všem, kteří mě podporovali
při mém studiu i mimo něj. Děkuji.

4. ANOTACE MAGISTERSKÉ PRÁCE
BIBLIOGRAFICKÝ ZÁZNAM:
KUJOVÁ, Zdeňka. Veřejné financování kultury : Veřejné financování kultury na úrovni vyšších
územně samosprávných celků v komparaci s německým systémem. Brno, 2011. 102 s.
Diplomová práce. Janáčkova akademie múzických umění v Brně Divadelní fakulta.
TÉMA: Veřejné financování kultury v ČR a SRN
NÁZEV: Veřejné financování kultury na úrovni vyšších
územně samosprávných celků v komparaci
s německým systémem
VYPRACOVALA: Zdeňka Kujová
DATUM: 30. 8. 2011
STRUČNÁ CHARAKTERISTIKA:
Práce předkládá popis procesů a nastav ení systémů
financování kultury a kulturní politiky se zaměřením na vyšší územně
samosprávné celky. Po úvodním vhledu financování kultury v obou zemích
je práce rozdělena na dvě samostatné případové studie, jeţ jsou
věnovány systémům jedné a druhé země. V České republice se zabýváme
Jihomoravským krajem a ve Spolkové republice Německo spolkovou zemí
Sasko a její dalšími součástmi. Závěr práce je ve vybraných oblastech
porovnává a navrhuje na optimalizaci českého systému podpory kultury.
KLÍČOVÁ SLOVA:
financování kultury
kulturní politika
kraje ČR
spolkové země SRN
Jihomoravský kraj
Sasko

5. ANNOTATION OF MAGISTER THESIS
THEME: Public funding of the culture in Czech Republic
and Federal Republic of Germany
TITLE: Public funding of culture on level of sup erior
administrative territory level in comparison
to system in Germany
ELABORATED BY: Zdeňka Kujová
DATE: 30th August 2011
SHORT SUMMARY:
The thesis presents descriptions of processes and system
layout of culture funding and cultural policy, focuse d on higher territorial
administrative units. After the initial insigh t into the culture financing
in both countries the thesis is divided in two separate case studies,
devoted to systems of Czech Repu blic and Germany. In the Czech
Republic we are concerne d with South Moravian Region, and in the
Federal Republic of Germany with federal state Saxony and its further
levels. The conclusion of the thesis compares both systems in selected
areas and suggests optimization of culture support in Czech Republic.
KEY WORDS:
funding of culture
cultural policy
Regions of CZ
federal states of Germany
South Moravian Region
Saxony

6. motto: Velké věci začínají správným rozhodnutím
věnováno českým krajům

8. OBSAH
Úvod práce
1. Veřejné financování
1.1 Definování tématu ................................................................................................. str. 4
1.2 Proč srovnání s Německem .................................................................................. str. 4
1.3 Parametry práce – výzkumná otázka, cíl, hypotézy, účel ...................................... str. 7
1.4 Srovnání dat kompendií kulturních politik v Evropě ............................................... str. 8
2. Případová studie A – Česká republika
2.1 Veřejné financování a kulturní politika v České republice .................................. str. 12
2.1.1 Financování kultury z veřejných rozpočtů v ČR .......................................... str. 14
2.2 Financování na úrovni vyšších územněsprávních celků v ČR ........................... str. 17
2.2.1 Kraje v ČR................................................................................................... str. 17
2.2.2 Kultura v pojetí krajů v současnosti............................................................. str. 19
2.2.3 Jihomoravský kraj.................................................................................... str. 26
2.3 Závěr kapitoly Financování na úrovni vyšších územněsprávních celků v ČR .... str. 49
3. Případová studie B – Spolková republika Německo
3.1 Veřejné financování a kulturní politika v Německu ........................................... str. 53
3.1.1 Spolková republika Německo...................................................................... str. 53
3.1.2 Kulturní politika a financování kultury z veřejného rozpočtu v SRN ............ str. 55
3.2 Financování na úrovni spolkových zemí a jejich částí v SRN ........................... str. 63
3.2.1 Spolkové země ........................................................................................... str. 63
3.2.2 Spolková země Sasko.............................................................................. str. 64
3.3 Závěr kapitoly Financování na úrovni spolkových zemí a jejich částí v SRN.... str. 84
4. Případová analýza
4.1 Porovnání zjištění vybraných oblastí ........................................................................... str. 85
4.2 Návrhy na optimalizaci kulturní politiky a financování kultury JMK .............................. str. 88
Závěr práce
LITERATURA
SEZNAM ZKRATEK
PŘÍLOHY A, B, C, D
SEZNAM TABULEK, GRAFŮ, OBRÁZKŮ, SCHÉMAT
-1-

9. -2-

10. Úvod práce
Veřejné financování kultury je v evropském a středoevropském prostoru především existenčně
nezbytným zdrojem prostředků pro oblast kultury. Z historických kontextů a tradic států, jako je
Francie, Itálie, Německo, Polsko, Rakousko, Slovensko, Maďarsko, je finanční zajištění kultury
a umění státem stěţejním zdrojem pro tvorbu, ţivot umělců a pro zajištění kulturních potřeb
občanů. Avšak nejsou to jen výdaje státního rozpočtu ztracené v nedohlednu, ale jak se
v posledních letech i v České republice ukazuje a především kalkuluje, kultura je oblast
ekonomicky velmi produktivní. Stát tedy nejenom dotuje a kultura spotřebovává, kultura také vrací
a přináší přidanou hodnotu. Proto se v této práci chceme zabývat především veřejným
financováním ze strany státu – vlády, měst a vyšších územních samosprávných celků a porovnat
systémy fungování v ČR a SRN, v zemi, která v mnohém v minulosti i současnosti ovlivnila
českou ekonomiku, hospodářství a i kulturu.
Od začátku 21. století je proklamováno, ţe financování kultury není pouze subvence, ale ţe je to
investice, a toto tvrzení má jak své zástupce z řad významných německých manaţerů v kultuře,
kteří pořádají pódiové diskuze na toto téma, tak zástupce politické, jimiţ jsou Olaf Zimmermann,
šéf Německé kulturní rady, nebo ministryně kultury Christian Weiss. Vedle kulturních výkonů,
obsahů, výhod pro města a místa, rentability je v této investici obsaţena také návratnost v trţní
ekonomice, má pozitivní vliv na hodnotové řetězce, zaměstnanost, kupní sílu, fiskální efekty.
V Německu se mluví o kultuře jako o investici do budoucnosti1, a proto vznikají programy investic
do kultury, jako například v Berlíně (Berliner Kulturinvestitionsprogramm). Tímto vlivem kulturní
a tvůrčí oblasti na společensko-hospodářský rozvoj se nezabývá pouze Německo, ale celá
Evropská unie a především západní a severské státy. Generální ředitelství pro vzdělání a kulturu
nechalo v roce 2006 vypracovat studii Ekonomika kultury v Evropě, která ukazuje
„jak kultura pohání hospodářský a společenský rozvoj a rovněž inovace
a soudržnost. Kulturní a tvůrčí odvětví je rostoucím sektorem, který se rozvíjí rychlejším
tempem než zbytek ekonomiky. To samé platí pro zaměstnanost. Toto odvětví totiž
nabízí velkou škálu často vysoce kvalifikovaných možností uplatnění a opět růst odvětví,
pokud jde o pracovní místa, překonává zbytek ekonomiky. Rovněž pohání řadu dalších
odvětví evropského hospodářství, hlavně sektory inovací a ICT.“ (KEA, 2006)
Studie téţ ilustruje to, jak kultura podporuje evropskou integraci. Je klíčovým
nástrojem při integraci, při upevňování pocitu sounáleţitosti a šíření demokratických
a sociálních hodnot.
1 Dostupný z WWW: <http://www.kulturmarken.de/fachwissen/fachbeitraege/491-kultur-und-investition>.
-3-

11. 1. Veřejné financování
1.1. Definování tématu
Veřejným financováním kultury2 rozumíme financování kultury z veřejných rozpočtů, přímé
financování organizací působících v oblasti kultury, ať veřejných převáţně příspěvkových, nebo
soukromých – nestátních neziskových organizací, či OSVČ nebo podnikatelských subjektů. Také
ceny a stipendia, pokud jsou udělovány a rozdávány, počítáme do veřejného financování kultury.
Podrobněji o veřejných rozpočtech na kulturu a jejich poloţkách se dozvíme v případových
studiích veřejného financování v ČR a Německu.
V této práci budeme srovnávat dílčí výsledky dalších jiných analýz, hloubkový rozbor samotného
systému financování kultury v Německu či v České republice není primárním cílem práce.
Od čitatele předpokládáme jistou erudici v této problematice, a to i v případě popisování historie
obou zemí a vývoj před rokem 1989. Obě země se vyvíjely v těsném kontaktu a v návaznostech,
které se v mnoha historických milnících propojují.
1.2. Proč srovnání s Německem?
Proč jsme se rozhodli srovnávat systém financování kultury České republiky se systémem
ve Spolkové republice Německo? Z historických a kulturních hledisek byl vývoj Československa
a České republiky vţdy velmi silně ovlivňován situací ve Spolkové republice Německo. Ještě
do 20. století vstupovala Praha jako město tří německých scén a jen dvou českých, přičemţ
německá divadla zde působila ještě v roce 1920, coţ není ani sto let. Paralelní vývoj jako
v Československu nastal i v tehdejší odloučené části Východního Německa. Oficiální úlohou
kultury byla podpora socialismu a takto bylo se „sociální kulturou“ počítáno i v tehdejší ústavě.
V rámci cenzury a centralizace kultury byly jako na československé straně zavedeny centrální
komise, které rozhodovaly o uměleckých dílech. Čas komunismu se podepsal i na tehdejší
architektuře, samozřejmě vzdělávání, náboţenství a mediích.
Ze všech zemí EU má SRN nejvíce obyvatel a je jednou z největších ekonomik v Evropě a čtvrtá
na světě (stav 2010). Německé společnosti ve značné míře investovaly v zemích střední
a východní Evropy, které vstoupily do EU v roce 2004, tedy i velká část větších podniků v ČR má
německé vlastníky, např. Škoda Auto, Starobrno a další3. Německé firmy jsou dlouhodobě
nejvýznamnějšími zahraničními investory v ČR a do Německa míří hlavní část českého exportu.
2 V Německu a dalších německy mluvících zemích se pouţívá pojmenování Öffentliche Kulturfinanzierung nebo
staatliche Kulturförderung - podpora kultury.
3 Dostupné z www: <http://tschechien.ahk.de/cz/publikace/seznam-nemeckych-firem/>.
-4-

12. Evropskou váţnou hudbu si těţko lze představit bez děl německých skladatelů Johanna
Sebastiana Bacha, Ludwiga van Beethovena, Johannese Brahmse, Richarda Wagnera a dalších.
Rozsáhlé dědictví v oblasti filosofie a literatury zahrnuje díla německých autorů Luthera, Goetha,
Schillera, Nietzscheho, Kanta, Brechta a Thomase Manna. Nejen proto je německé vnímání
důleţitosti kultury ovlivněno tímto dědictvím.
Oblast kultury je jednou z nejdůleţitějších priorit vlády, právo na ni je i německou ústavou
uzákoněno a kultura je společenským i politickým zájem, coţ můţe doloţit citát Dr. Norberta
Lammerta, německého politika CDU4 , prezidenta německého Bundestagu, jenţ pronesl v rámci
veřejné prezentace knihy Das Europa der Kulturen – Kulturpolitik in Europa I Evropa kultur –
kulturní politika v Evropě5 v Berlíně:
„Wenn wir über Europa reden, reden wir im Kern über eine Idee. Und der Kern des
Kerns dieser Idee ist Kultur.“
„Když mluvíme o Evropě, mluvíme v podstatě o jedné myšlence. A jádrem podstaty
této myšlenky je kultura.“ (Lammert, 2006)
Pro systém financování, pro inovace, zlepšování, zavádění sponzoringu a zajištění
vícezdrojového financování kultury se němečtí autoři kulturních koncepcí nejčastěji inspirují vţdy
ve Velké Británii nebo Spojených státech amerických. Jistou formou si tak přetvořili nabyté
vědomosti a zkušenosti ze zahraničí a přizpůsobili k uţití v rámci vlastního prostředí. Tento fakt
lze sledovat i na nepřeberném mnoţství nejrůznějších nadací, kterých je v Německu okolo 18.000
(jenom 8.500 vzniklo v letech 2000-2009, v roce 2009 byla v průměru kaţdý třetí den zaloţená
nová nadace6), přičemţ nadace věnují po oblasti sociální svou činnost a prostředky právě kultuře
a umění. V „nových spolkových zemích“ je kultura a umění u nově vzniklých nadací na prvním
místě7.
Moţná právě tyto rozdíly a detaily způsobují, ţe německý systém je více funkční jak pro veřejnost,
tak pro poskytovatele kulturních sluţeb neţ v České republice. Informace nejenom veřejného
financování ukazují na moţnost srovnání českého prostředí a prostředí bývalého Východního
Německa, které se po revoluci v roce 1989 a reformách v 90. letech vyvíjelo v podobných
podmínkách různě. Pro výběr země jsme tedy nešli cestou jako například kolegové z Projektové
a rozvojové agentury, a.s., kteří na základě zadání MK ČR vybrali pro své srovnávací studie8 Itálii,
Spojené království Velké Británie a Severního Irska a Spojené státy americké, jejichţ úvahy
pro tento výběr byly:
4 Křesťanskodemokratická unie, Norbert Lammert od roku 2005 prezident německého Bundestagu Norbert Lammert :
Präsident des Deutschen Bundestages [online]. 2001-2011 [cit. 2011-08-16]. Dostupné z WWW: <www.norbert-
lammert.de>.
5 Autorem knihy Olaf Schwencke www.kupoge.de/tagungen/061002_bonn/buchvorstellung.htm
6 Dostupné z www: <http://www.stiftungen.org/de/news-wissen/zahlen-daten/statistiken.html>.
7 Tentýţ portál: http://www.stiftungen.org/uploads/tx_templavoila/statistik_ost_west_gross.jpg
8 Komparace systémů finanční podpory kultury v ČR s vybranými vyspělými státy (studie se zabývá především
daňovými podporami) a Návrh systému podpory umělecké tvorby v ČR na základě porovnání mezinárodních
zkušeností (elaborát se zabývá především kurátorstvím a dobrovolnictvím.
-5-

13. Velká Británie – vybrána jako člen EU s anglosaským systémem veřejné správy.
Itálie – člen EU s výrazným kulturním potenciálem, zejména z hlediska kulturního
dědictví a zároveň odlišnými zvyklostmi od Velké Británie.
USA – vybrána jako neevropská země s přirozeným sklonem k výraznému vyuţívání
kreativního průmyslu, kolébka marketingu a managementu.
Pro účely této práce můţeme definovat Německo jako člena EU, s obdobnými kulturně-
historickými zkušenostmi a tradicemi vůči ČR, s výraznou politickou a společenskou podporou
umění a kultury, jako jedinečnou partnerskou zemi pro ČR na poli jak hospodářském, tak
kulturním.
Pro konkrétnější srovnání jsme zúţili porovnávací vzorek. Zaměřili jsme se na financování
a systémy podpor kultury vyšších územně samosprávních celků9, čili v ČR krajů, v SRN
spolkových zemí a jejich dalších územních součástí. Pro náš záměr jsme vybrali zemi v SRN,
která se nacházela v bývalé východní části, a to spolkovou zemi Sasko, v České republice
Jihomoravský kraj. Oba celky se po 1989 musely vypořádávat s podobnými dopady
komunistického reţimu a centralizace. Rozlohou, počtem obyvatel a podobnými ukazateli
nemůţeme samozřejmě srovnávat Sasko a Jihomoravský kraj, protoţe Sasko je zhruba 3 – 3,5
krát větší, ale zaměříme se na principy fungování kulturní politiky a financování z pozice spolkové
země a českého kraje v případových studiích.
Rozdělení územních celků ČR a SRN dle NUTS
Podle nomenklatury územních statistických jednotek tzv. NUTS vytvořené pro statický úřad
Evropské unie Eurostat, jeţ je rozdělena na základě počtu obyvatel, spadají české kraje a města
o dvě úrovně níţe neţ německé územní celky, jak vidíme v následující tabulce č. 1.
Tab. 1 Rozdělení územních celků ČR a SRN dle NUTS
Německo Česká republika
NUTS 1 Länder (SASKO) 16 Území 1
NUTS 2 Regierungsbezirke u. a. (kraj Lipsko) 39 Oblasti 8
NUTS 3 Kreise, Landkreise und kreisfreie Städte 429 Kraje (JMK) 14
(okres Lipsko DED3)
NUTS 4 Verwaltungs-gemeinschaften 1457 Okresy 77
NUTS 5 Gemeinden 12379 Obce (Brno) 6250
Zdroj: Eurostat, zprac.aut.
Jihomoravský kraj má přes 1 mil. obyvatel, tedy podle NUTS rozdělení by měl správně spadat
do NUTS 2. Protoţe ale většina ostatních krajů ČR nejsou tak početné jako JMK (např. Zlínský
9 Pouţívání výrazu „vyšší územně samosprávný celek“ v případě německých spolkových zemí není zcela vyhovující.
Správný český ekvivalent však neexistuje. Spolková země je území s vlastní samosprávou a vysokým stupněm
autonomie. Termín spolková země však není v souladu s německou spolkovou ústavou, v níţ se označují jako země
(Land).
-6-

14. kraj má cca 600 tis. obyvatel), řadí se české kraje do NUTS 3. Jihomoravský kraj je tedy o dvě
třídy níţe neţ spolková země Sasko. Jihomoravský kraj spadá do oblasti Jihovýchod.
V práci se tedy nebudeme zabývat srovnávací analýzou, ale vytvoříme dvě případové studie,
ve kterých se zaměříme na procesy tvorby kulturní politiky a způsoby financování.
Zpracujeme případovou studii A – zaměřenou na financování kultury a kulturní politiku České
republiky a Jihomoravském kraji a Případovou studii B – obdobně ve Spolkové republice
Německo a spolkové zemi Sasko.
Kromě výše zmíněných studií existují dvě absolventské práce na téma srovnávání kulturních
politik ČR s jinými státy, a to bakalářská práce Lenky Pavlíkové na téma Srovnání možností
financování kultury v České republice a ve Francii se zaměřením na divadla a magisterská
diplomová práce Kataríny Baánové s názvem Srovnání kulturní politiky České republiky a Finska.
Pro jiná mezinárodní srovnání v rámci Evropy existuje pouze Vstupní podkladová studie
zpracovaná pro Ministerstvo kultury ČR z roku 1996, proto jsou informace v ní jiţ zastaralé a také
příliš stručné. Přehled kulturních politik a jejich hlavních atributů zemí EU by zasluhoval větší
pozornost jak od Ministerstva kultury, tak z akademických řad managementu v kultuře.
1.3. Výzkumná otázka, cíl, hypotézy a účel práce
V práci se budeme snaţit odpovědět na otázku, jak ovlivňují procesy tvorby kulturní politiky ČR
a SRN financování kultury na území vyšších územně samosprávných celků.
Cílem práce je poznat procesy, které vedou k nastavení struktur a systémů financování kultury
na úrovni vyšších územně samosprávných celků v České republice a porovnat je ve vybraných
oblastech se systémy financování ve Spolkové republice Německo.
Předpokládáme, ţe Německo bude v ukazatelích celkové podpory kultury vykazovat vyšší částky
v přepočtu na jednoho obyvatele neţ Česká republika. Domníváme se, ţe systémy financování se
výrazně neliší v základních principech, ale liší se v podmínkách pro nezávislé kulturní aktéry.
Předpokladem také je, ţe vícezdrojové financování funguje v SRN tak, ţe z veřejných rozpočtů
jde v průměru více prostředků na kulturu neţ v ČR a téţ v přepočtu na jednoho obyvatele na
úrovni vyšších územněsprávních celků.
Práce bude slouţit potřebám zákonodárných zastupitelů v komisích, výborech pro kulturu,
pro radní a náměstky zodpovídající za oblast kultury, pro Ministerstvo kultury ČR jako základní
vhled do problematiky financování kultury na úrovni krajů v České republice v porovnání
-7-

15. se sousední zemí západní Evropy. Dále je pak určena odborníkům, činitelům v uměleckém
a umělecko-manaţerském odvětví pro orientaci v podpoře kulturních institucí, organizací, projektů
a činnosti v Jihomoravském kraji a českých krajích obecně. V neposlední řadě můţe práce slouţit
samotným umělcům a občanům, kteří vnímají kulturu a umění jako součást kaţdodenního ţivota
a chtějí v něm realizovat své záměry.
Práce nepřímo navazuje na Podkladovou studii MKČR, která zkoumá postavení kultury
v krajských strategických dokumentech. Vzhledem k četnosti i různorodosti dotačních programů
a existenci vícezdrojového financování kultury prakticky nelze provést vyčerpávající srovnání
vynaloţených prostředků a vyhodnotit míru podpory kultury v jednotlivých krajích. Proto je
nezbytné provést rozbor za kraje jednotlivě a hloubkově.
Poznámka
Všechny překlady z německého jazyka provedla autorka samostatně. V textu jsou vţdy uvedeny
k německým názvům české ekvivalenty.
1.4. Srovnání dat kompendia kulturních politik v Evropě
Pro zkoumání styčných bodů kulturních politik obou zemí vyuţíváme dat z Kompendia kulturních
politik a trendů v Evropě, webového monitorovacího systému, který vznikl z iniciativy Rady
Evropy10. V první fázi jsme se pokusili srovnat přehledová data v oblasti kultury obou zemí tzv.
Quick facts v tab. č. 2.
Z uvedených údajů vztahujících se k financování vyplývá, ţe celkové státní výdaje v porovnání
s ostatními oblastmi jsou v Německu procentuelně niţší neţ v ČR. Celkové státní výdaje vlády,
krajů a obcí na kulturu vůči ostatním státním výdajům byly za rok 2009 v ČR 0,62 %, v SRN
0,38 %. V součtu ale kaţdý jednotlivec v Německu vydá na kulturu 112,36 Euro, coţ je o 19,4
Euro více neţ Češi (20 %). Německo je především jedna z nejsilnějších evropských zemí na poli
ekonomiky, hospodářství, průmyslu, energetiky, výzkumu a tyto oblasti jsou bohatě dotovány,
proto se zdá, ţe je oproti těmto oblastem na kulturu vydáváno méně.
10 Kompendium kulturních politik a trendů v Evropě je pravidelně aktualizovaný webový informační a monitorovací
systém, který se zabývá kulturními politikami, jejich nástroji, diskusemi a trendy v Evropě. Kompendium vzniklo v roce
1998 z iniciativy Rady Evropy jako společný projekt s nezávislou neziskovou společností ERICarts (Evropský institut
pro komparativní kulturní výzkum). Kompendium je vytvářeno na základě sdílení zkušeností a partnerství nezávislých
expertů na kulturní politiku, nevládních organizací a národních vlád. Autorem vůbec prvního českého profilu je ředitelka
Institutu umění − Divadelního ústavu Pavla Petrová a od června 2010 je k dispozici ke staţení v české a anglické verzi,
viz www.culturalpolicies.net/web/profiles-download.php?pcid=1130
-8-

16. Tab. 2 Základní údaje z profilů CZ a SRN – Quick Facts
Základní údaje kompendia/Quick Spolková republika
Česká republika
Facts Compendium Německo
Hlavní město: Praha Berlín
Federativní parlamentní
Politické uspořádání: Parlamentní republika republika
Datum vstupu do Rady Evropy: 30. června 1993 13. června 1950
Počet obyvatel: 10 506 813 (2010) 81 802 257 (2010)
Hustota osídlení: 135 obyvatel/km² 229,9 obyvatel/km²
Úřední jazyk: Čeština Němčina
Obyvatelé jiných národností: 3,9 % (2009) 8,8 % (2009)
Financování 2008 2009
Celkové státní výdaje na kulturu
(součet výdajů vlády, krajů a obcí): 976.685.984 Euro 9.192.000.000 Euro
Celkové státní výdaje na kulturu (vlády,
krajů a obcí) vůči ostatním stát.
výdajům v %: 0,62 % 0,38 %
Celkové státní výdaje na kulturu v
přepočtu na jednoho obyvatele: 93,53 Euro (92,96 po přepočtu) 112,36 Euro
Výše vládního podílu v celkových
státních výdajích na kulturu: 367.233.930 Euro 1.213.344.000 Euro
Výše vládního podílu v celkových
státních výdajích na kulturu v %: 37,60 % 13,20 %
Výše vládního podílu v celkových
státních výdajích na kulturu na jednoho
obyvatele: 34,95 Euro 14,83 Euro
Zaměstnanost 2009 2009
Podíl zaměstnanců v kultuře na
celkové zaměstnanosti: 1,70 % 2,18%
Podíl živnostníků (pracovníků na
„volné noze“) na zaměstnanosti v
oblasti kultury: 21,60% 24,86%
Podíl živnostníků (pracovníků na
„volné noze“) na celkové
zaměstnanosti: 16,76% 11,49%
Trhy (oblasti prodeje) 2010 2010
CUPIX (Index cen zboží a služeb v
kultuře): Kulturní zboží 103 % 117 %
CUPIX (Index cen zboží a služeb v
kultuře): Veřejné kulturní služby 80 % 148 %
Roční výdaje na rekreaci a kulturu na
jednoho obyvatele: 1.383 USD (135 %) 1.701 USD (167 % )
Účast
Počet návštěv filmového představení
(kina) za rok v přepočtu na jednoho
obyvatele: 1,2krát (2009) 1,8krát (2009)
Podíl počtu obyvatel využívajích
Internet: 63,6 % (2010) 79,6 % (2010)
Počet obyvatel využívajících Internet: 6.682.333 (63,59 %) 65.114.596 (79,59 %)
Schválení hlavních kulturních úmluv:
Evropská kulturní úmluva (1955): 1. ledna 1993 17. listopadu 1955
Evropská charta regionálních či
menšinových jazyků (1992): Od 1. března 2007. Od 1. ledna 1999.
Podepsána 15. září
Úmluva o ochraně audiovizuálního 2008. Zatím
dědictví (2001): Zatím nepodepsána. neschválena.
UNESCO Úmluva o ochraně a
podpoře rozmanitosti kulturních Podepsána 12. března
projevů (2005): Odsouhlasena 12. srpna 2010. 2007.
Zdroj: Profil ČR a SRN v kompendiích (Petrová, 2010), (Wagner; Blumenreich,2010)
-9-

17. Mohlo by se zdát, ţe vůči Německu, které ze státního rozpočtu vydává na kulturu „jen“ 0,38 %,
Česká republika vůbec nezaostává. Avšak v přepočtu na jednoho občana oproti Česku vynakládá
Německo o 20,1 % více neţ Česko. Tyto ukazatele jsou relativní, jelikoţ v západních zemích se
často měří výdaje v % z HDP (graf č. 1), ne z celkového rozpočtu. K podrobnějšímu prostudování
jsou k dispozici údaje shromáţděné ve studii Financing the Arts and Culture in the European
Union (Council of Europe/ERICarts, 2006).
Graf 1 Průměrné veřejné financování kultury z HDP na kulturu v zemích EU v % (2000 – 2005)
Zdroj: Council of Europe/ERICarts 2006 (national reports of ministries and other related authorities)
a Financing the Arts and Culture in the European Union, Brussels, European Parliament 2006 Pozn. aut:
ČR není uvedeno v tabulce, jelikož data nejsou známa.
Šestá kapitola obou kompendií se věnuje financování kultury podrobněji. Výdaje na kulturu jsou
v tabulkách rozdělovány u obou zemí následovně. U ČR jsou rozdělena data na výdaje obcí,
krajů a státu, dále pak zvlášť Ministerstva kultury ČR, veřejné výdaje na kultury v propočtu
na HDP a finanční statistiku zakončuje přehled výdajů dle jednotlivých oblastí. V anglické verzi se
nachází navíc tabulka podílu podpory z loterií a hazardních her pro veřejné účely, ta ale v české
verzi není vůbec uvedena. Veřejné výdaje na kulturu dle úrovně veřejné správy jsou uvedeny
pouze za léta 2001, 2006, 2007 a 2008. Zdroje dat jsou Ministerstvo financí ČR (databáze ARIS)
a NIPOS (Národní informační a poradenské středisko pro kulturu).
V Kompendiu Německa11 jsou uvedeny veřejné výdaje na kulturu podle úrovně veřejné správy
a státní výdaje na kulturu podle odvětví. Údaje výdajů dle úrovně veřejné správy jsou publikovány
ve dvou tabulkách. V první jsou uvedeny částky v letech 1995, 1998, 1999, 2000, 2001, 2002,
2003 a 2007 a jsou rozděleny do kategorií „stát, spolkové země a městské státy12 a obce. Druhá
tabulka ukazuje obdobné údaje, avšak rozdělené do kategorií: spolkové země a obce, městské
státy, stát; údaje jsou zobrazeny za rok 1995, 2000, 2005 aţ 2009. Zdroje jsou čerpány ze Zprávy
11 Dostupné z www: <http://www.culturalpolicies.net/web/germany.php>
12 Městské státy I Stadtstaaten: Berlín, Brémy, Hamburg
- 10 -

18. o financování kultury (Kulturfinanzbericht 2008 a 2010), vydávané kaţdé dva roky Statistickými
úřady spolkových zemí13.
Tyto údaje v kompendiích nejsou dost dobře srovnatelné, jelikoţ zahrnují různé výdaje a jsou
uváděny v odlišných letech. Budeme se nyní věnovat kaţdé zemi jednotlivě, abychom přiblíţili
stav kultury v kaţdé zemi a její regionální úrovni.
13Ke staţení zveřejněno na
www.destatis.de/jetspeed/portal/cms/Sites/destatis/Internet/DE/Content/Publikationen/Fachveroeffentlichungen/Bildung
ForschungKultur/Kultur/Kulturfinanzbericht,templateId=renderPrint.psml
- 11 -

19. Případová studie A
2. 1. Veřejné financování a kulturní politika v ČR
Po listopadové revoluci v letech 1989–1997 bylo potřeba ze státního systému, společnosti
a kultury vůbec odstranit centralizované totalitní struktury. Prioritou vlád bylo rušení státních
kulturních institucí, privatizace, transformace státních podniků a reforma státní správy.
V programových prohlášeních najdeme také stanovení nové koncepce obnovy a ochrany
kulturního dědictví a zajištění vícezdrojového financování kultury14.
Výsledkem transformace a decentralizace kultury je poskytování kulturních sluţeb na třech
úrovních:
orgány státu – ministerstva – jsou zřizovateli institucí národního a celostátního významu,
např. Národní divadlo,
územní samospráva – obce a kraje – plní úkoly regionální a místní kultury,
právnické a fyzické osoby působí v oblasti kultury na různých úrovních i odborech.
Kulturní fakta ČR v současnosti:
195 divadel, 146 souborů a 255 stálých scén,
29 hudebních souborů, z toho 44 hudebních těles, 2200 koncertů,
5,6 mil. diváků za rok (odpovídá evropským standardům),
479 činných muzeí a galerií,
17 598 kniţních titulů (2009),
12 kulturních a přírodních památek pod ochranou UNESCO,
nejznámější festivaly Karlovy Vary, Praţské Quadriennale, Praţské jaro, Ostravské dny,
Colours of Ostrava aj.
Největší díly objemu financování kultury tvoří stálé příspěvky příspěvkovým organizacím MKČR
měst a krajů a další finance jsou distribuovány skrze nejrůznější dotační programy. V České
republice jde z veřejných výdajů na kulturu téměř polovina částky na státem zřizované instituce
a na nestátní instituce se tak dostává v součtu méně. V roce 2009 výdaje na kulturu celkem
25.691.855.000 Kč, z toho 12.916.602.000 Kč tvořil příspěvek na příspěvkové organizace,
tj. 47,5 %, v roce 2008 se jednalo o 50,38 %. Otázkou však zůstává zájem publika a odborné
a laické veřejnosti. Stejně jako si stát stanovuje svou kulturní politiku, měly by mít i kraje a velká
města strategie pro kulturu, které by byly určitým způsobem koordinovány, aby veřejné prostředky
na kulturu, kterých je obecně nedostatek, slouţily co nejefektivněji a potřebě jejich obyvatel.
14 Studie současného stavu podpory umění. 1. vyd. V Praze: Institut umění - Divadelní ústav, 2009. Str. 19.
- 12 -

20. Problémem v ČR je i po 20 letech transformace společnosti autonomie kultury, jak dalece
rozhodují politici o obsahové stránce, nástrojích financování a prioritách kultury. V posledních
letech neziskové organizace státní i nestátní bojují za postavení kultury v českém státě a denním
chlebem se stává advokacie kultury, předkládání vyčíslitelných hodnot, které přináší kulturní
průmysly a umění. Za všechny tyto snahy uvádíme prezentaci o Kulturních a kreativních
průmyslech Marty Smolíkové z organizace ProCulture15, jeţ velmi dobře shrnuje aktuální stav
v České republice.
VYMEZENÍ PŘEDMĚTU FINANCOVÁNÍ
Kromě uměleckých oblastí, které jsou předdefinovány v kompendiích, jako jsou
kulturní statky (muzea, galerie, památky),
umění (výstavní činnost, hudba, divadlo),
vydavatelská činnost, filmová tvorba, kina, rozhlas, televize,
věda a výzkum, zahraniční kulturní vztahy, zájmová činnost v kultuře,
správa v oblasti kultury,
v České republice počítáme do výdajů na kulturu téţ výdaje na činnost církví a náboženských
společností, jeţ spadají do kompetence Ministerstva kultury. Naopak archivy v ČR spadají pod
Ministerstvo vnitra ČR (Petrová, 2010, str. 41), ale v SRN do rozpočtů na kulturu. Srovnání budou
proto tímto sice částečně zavádějící, ale pro potřeby analýzy dostačující.
Financování kulturního sektoru je v ČR ošetřeno třemi základními právními předpisy:
1. Zákon ČNR č. 239/1992 Sb., o Státním fondu kultury České republiky, ve znění zákona
č. 482/2004 Sb. a zákona č. 342/2006 Sb.,
2. Zákon ČNR č. 241/1992 Sb., o Státním fondu České republiky pro podporu a rozvoj
české kinematografie, ve znění zákona č. 273/1993 Sb. a zákona č. 482/2004 Sb.
a zákona č. 342/2006 Sb.,
3. Zákon č. 203/2006 Sb., o některých druzích podpory kultury a o změně některých
souvisejících zákonů.
Do finanční podpory kultury spadá také daňová problematika, které se v naší práci pouze
dotkneme, avšak pro hlubší studium čitatele odkazujeme na studie o tomto tématu, např. studii
Komparace systémů finanční podpory kultury ČR s vybranými vyspělými státy, kterou pro MK ČR
zpracovala Projektová a rozvojová agentura, a.s. a zabývá se daňovou politikou ve srovnání
s Itálií a Velkou Británií16 (Pápol, Sokolíčková, 2008), analýza se zabývá především přímými
finančními dopady.
15 Prezentace se uskutečnila v rámci semináře na téma kulturního a kreativního průmyslu, který se konal 30. 11. 2007 v
Praze.
16 Dostupné z www: <http://www.mkcr.cz/assets/kulturni-politika/Studie-a-analyzy/Komparace-systemu-financni-
podpory-kultury-v-CR-s-vybranymi-vyspelymi-stat.pdf>.
- 13 -

21. 2.1.1 FINANCOVÁNÍ KULTURY Z VEŘEJNÝCH ROZPOČTŮ V ČR
Největší podíl z financování kultury v ČR mají města a obce. Specifikem v ČR je, ţe se kraje
podílí na financování méně neţ stát. Avšak kraje ve svých regionech mají dosaţitelnější
informace o potřebách občanů svých krajů. Role krajů ve financování kultury a v kulturní politice
obecně je pouze formální a není dostatečně podporující. V dalších kapitolách se budeme
soustředit tedy především na kraje a obce a jejich roli v kulturním ţivotě občanů regionů.
Tab. 3 Výdaje na kulturu v letech 2001 - 2009
Zdroj: NIPOS, Financování kultury z veřejných rozpočtů v roce 2009
Například tak v roce 2009 veřejné výdaje na kulturu byly poskytovány z 58,2 % obcemi, 30,5 %
Ministerstvem kultury ČR a pouze 11,3 % kraji, viz tab. č. 3. Jde o zjevnou disproporci, kdy
financování kulturního systému je z rozhodující většiny na straně měst a obcí. Neodpovídá to
evropskému standardu, ani deklarovaným principům kooperativního financování (Nekolný, 2010).
Zdroje pro financování
Dostatek finančních prostředků je jedním ze základních předpokladů pro fungování kulturních
subjektů. Protoţe je kultura veřejným statkem a kaţdý má právo na přístup ke kultuře, je ve
veřejném zájmu její podpora z veřejných rozpočtů. Ty ovšem nedokáţou pokrýt veškeré potřeby17
a koncepce vládní kulturní politiky předpokládá zapojení nestátní neziskové sféry a fungování
vícezdrojového financování kulturní činnosti (Jírový, 2005, str. 139).
Podpora místní kultury zůstala v samosprávách obcí, vzrostla ale důleţitost krajů, zvláště poté,
co se stát, tedy ministerstvo kultury, programově zaměřil pouze na podporu národních kulturních
institucí, nadregionálních aktivit a na mezinárodní podporu kultury po vzniku krajů v roce 2002.
17Dle NIPOSu v pojmu „kultura“ jsou obsaţeny (mj.) činnosti knihoven, muzeí, galerií a divadel (včetně tzv. stagion);
nabídka kulturních, společenských, vzdělávacích programů různých typů kulturních domů a středisek, činnosti
dobrovolných občanských aktivit, nevládních neziskových organizací, ale i městské slavnosti, festivaly, atd.
Takto vymezená oblast kultury ovšem značně překračuje rámec zákonem stanovených kompetencí a odpovědnosti
ministerstev či jiných správních úřadů nebo územní samosprávy. Přitom však – s ohledem na ekonomický charakter
veřejných sluţeb kultury v jejich místním a regionálním kontextu - jsou tyto sluţby poskytované v obecně uznaném
veřejném zájmu, stále existenčně závislé na finančních prostředcích z veřejných rozpočtů, o jejichţ alokaci rozhodují
orgány. (MOCKOVČIAKOVÁ, 2010, str.1)
- 14 -

22. Vývoj v posledních letech ale ukázal, ţe podpora kultury kraji je pouze formální a kraje nepřezvaly
hlavní díl svých povinností, více případové studii A.
Zdrojem finančních prostředků pro oblast kultury je kapitola rozpočtu č. 334 Ministerstva kultury
ČR, rozpočty krajů a rozpočty obcí. Výdaje kapitoly na kulturu se v letech 2004 – 2008
pohybovaly v rozmezí 6,50 – 7,94 mld. Kč. Součástí těchto výdajů jsou i prostředky určené
církvím a náboţenským společnostem (CNS). Ve sledovaném období výdaje kapitoly Ministerstva
kultury, bez financí určených CNS, činily cca 0,53 – 0,61 % z celkových výdajů státního rozpočtu.
Kultura je okrajově financována i v rámci kapitol dalších ministerstev (zahraničních věcí, vnitra,
obrany, zemědělství, MŠMT nebo Kanceláří prezidenta republiky), z těchto ostatních kapitol bylo
na oblast kultury vydáno v roce 2008 cca 1,18 mld. Kč. Vedle centrální úrovně jsou zdrojem
finančních prostředků územní rozpočty – krajů a obcí. Jejich výdaje se ve sledovaném období
pohybovaly cca mezi 12,70 – 15,27 mld. Kč, souhrnně uvádíme údaje v následující tab. č. 4.
Tab. 4 Výdaje veřejných rozpočtů na kulturu (v mld. Kč, zaokr.)
Výdaje veřejných rozpočtů na kulturu (v mld. Kč, zaokr.)
odhad odhad
2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011
Výdaje státní rozpočtu celkem 862,89 922,8 1020,64 1092,27 1107,31 1152,1 1184 1179
- z toho kap.334 (MK ČR) – včetně
CNS 6,5 6,5 7,1 8,3 7,94 7,84 8,2 7,3
% výdajů kap. 334 včetně CNS k SR 0,75% 0,70% 0,70% 0,76% 0,72% 0,68% 0,69% 0,62%
- z toho kap. 334 (MK ČR) – bez CNS 5,24 5,15 5,48 6,69 6,34 6,31 6,9 5,90
% výdajů kap. 334 bez CNS k SR 0,61% 0,56% 0,53% 0,61% 0,57% 0,55% 0,58% 0,50%
Výdaje územních rozpočtů na kulturu 12,7 13,24 15,23 14,51 15,27 15,27
- z toho kap. 700 obce a DSO 10,7 10,91 12,66 11,83 12,44 14,94
- z toho kap. 700 kraje 2 2,33 2,57 2,68 2,83 2,9
- z toho kap. 700 obce a DSO v % 55,4% 55,3% 56,7% 51,9% 53,6% 58,2%
- z toho kap. 700 kraje v % 10,4% 11,8% 11,5% 11,7% 12,2% 11,3%
Výdaje veřejných rozpočtů na
kulturu celkem 19,3 19,74 22,33 22,81 23,21 25,69
Zdroj: upraveno autorkou na základě dat NIPOS: Tabulka č.VIII/7:Tabulky výběr – financování 2000–2009,
Tabulka č.III/5: Výdaje veřejných územních rozpočtů v oblasti kultury kap. -700.
Naplnění jednoho z cílů18 Státní kulturní politiky na léta 2009 – 2014 předpokládá splnění
politického závazku, kterým je vydávat na podporu kultury 1 % ze státního rozpočtu
a přiblíţit se tak standardu zemí EU.
18 Cíl 3 – Role státu, krajů a obcí při podpoře zachování a tvorby kulturních hodnot.
- 15 -

23. Je zájem, aby se na financování kultury kromě veřejných rozpočtů podílel i soukromý sektor
(dary, sponzorství, nadace, občanská sdruţení), ale také vlastní zdroje kulturních institucí (zisky
ze vstupenek, vlastní hospodářská činnost). Ovšem samo sponzorství a mecenášství je právními
předpisy znesnadňováno, není vytvořeno pro potenciální dárce atraktivně a také není v ČR
propagováno. Umění a kultura jsou pouze jedním dílem v nestátním neziskovém sektoru
a samozřejmě vůči jiným druhům činností, jako jsou například sociální účely, podpora dětí,
mentálně postiţených nebo etnických menšin je její důleţitost vnímána jako podřadnější.
Úspěšnost sponzoringu je odhadována ve výši cca 1 %. Průzkum STEM pro NROS z roku 2004
prokázal, ţe se situace ani rychle zlepšovat nebude, jelikoţ podíl dárců NNO zůstal mezi lety
2000 aţ 2004 téměř nezměněn (Neziskovky, 2006) a sponzoring v umění je třetím rokem od roku
2009 na ústupu vzhledem k celosvětové finanční krizi.
Zavedení dalších alternativních zdrojů financování kultury se do této doby v České republice
nezdařilo. Jednalo se o financování skrze Státní fond kultury, loterii, či zvláštních daní a poplatků
na kulturní sluţby. Dalším zdrojem přímého financování kultury na národní úrovni jsou prostředky
ze státních fondů. V současnosti Ministerstvo kultury spravuje dva fondy – Státní fond pro
podporu a rozvoj české kinematografie a nefunkční zadluţený Státní fond kultury ČR.
2.2 Financování na úrovni vyšších územněsprávních celků v ČR
2.2.1 KRAJE V ČR
Kraj je samosprávné společenství občanů ţijících na určitém území, je veřejnoprávní korporací
s vlastními právy a povinnostmi. Kraje je označení v současné době v České republice pro dva
různé typy objektů:
vyšší územní samosprávné celky (územní společenství občanů, veřejnoprávní
korporace), které ustanovuje ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších
územních samosprávných celků,
územní jednotky (části území republiky), které jsou stanoveny zákonem č. 36/1960 Sb.,
o územním členění státu, v novelizovaném znění.
My se však v práci budeme zabývat kraji jako vyššími územními samosprávnými celky. Dne
1. ledna 2000 bylo zřízeno v ČR 14 vyšších územních samosprávných celků.
- 16 -

24. HISTORICKÝ VHLED DO VÝVOJE KRAJŮ
Roku 1949 vstoupil v platnost zákon o krajském zřízení, kterým bylo vytvořeno v českých zemích
13 krajů a byly zřízeny Krajské národní výbory (KNV). V 50. aţ 70. letech docházelo neustále
k různým proměnám podmínek (zavedení a zrušení referentského systému, volební období
nejdříve na tři, pak na čtyři roky, počet krajů a okresů, zavedení a následné omezení účinnosti
obecně závazného nařízení na 2 roky, zavedení a zrušení souhlasu vlády pro vyhlášení obecně
závazného nařízení krajského národního výboru aj.). Ke konci padesátých let bylo zřejmé, ţe
nedostatky ve veřejné správě přetrvávají. Zamýšlená decentralizace skončila na krajské úrovni,
takţe výkon správy zůstal občanům vzdálen. Takzvané „Gottwaldovy kraje“ z r. 1948 byly tedy
sloučeny na území České republiky do 7 krajů. V názvech krajů se přešlo na světové strany (typ
Východočeský kraj), které vyrostly v letech socialistické výstavby, navazovaly na předešlý vývoj
i na tehdejší očekávané prosperity. Došlo tak mnohokrát k extrémním nepřirozeným řešením,
která přerušovala vazby mezi sousedními městy.
Činnost národních výborů byla velmi často postiţena neodbornými zásahy komisí, v jejichţ
činnosti často převládala „politická“ rozhodnutí na úkor odbornosti. KNV kromě jiného určovaly
koncepci rozvoje kraje také v oblasti kultury. Do pravomoci kraje patřila i kulturní zařízení (krajské
kulturní středisko, knihovna, muzea, galerie, divadla, orgány památkové péče a ochrany přírody).
Myšlenka posílení samosprávy a zavedení větší míry samostatnosti národních výborů na všech
stupních, kterou v sobě obsahoval zákon č. 69/1967 Sb., o národních výborech, však díky
srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy nebyla a vlastně ani nemohla být naplněna. Nový zákon
o národních výborech tak měl pouze omezený dopad v důsledku uchopení moci úzkým vedením
KSČ, které zavedlo zpět tuhý centralismus po vzoru sovětského modelu. Tento stav pak prakticky
přetrval aţ do r. 1990.
Vývoj krajů v České republice po 1989
Jedním z důsledků politických změn, které zasáhly Československo v listopadu 1989, bylo
zrušení krajských národních výborů bez náhrady, jako součást změn v územním uspořádání.
Tento poněkud unáhlený krok vedl k tomu, ţe chyběl jakýkoliv integrující stupeň. V nové struktuře
se tak pro její sloţitost a nepřehlednost dalo jen obtíţně vyznat. Ve věcech, které nebyly svěřeny
zákonem do kompetentnosti okresních úřadů a které zůstaly v působnosti ústředních orgánů, se
vyvinula praxe různých dekoncentrovaných a detašovaných pracovišť ústředních orgánů, která
fungovala především na úrovni bývalých krajů. Nebyla ani vyjasněna působnost a zodpovědnost,
a to jak v horizontálním, tak vertikálním směru.
„Tento stav, na rozdíl od předchozího, vedl k ještě vyššímu utužení centralizace
na celém území státu, které bylo doprovázeno vznikem dalších státních orgánů,
především v hlavním městě.“ (Hudeček, 2011)
V době našeho usilování o vstup do EU byla a je celá řada programů EU vázána na regionální
územní rozdělení druhého stupně (tedy úrovně krajů). Neexistence takového typu uspořádání
- 17 -

25. byla také jednou z obtíţí našeho vstupu. Vnitropolitickým sporem bylo, zda druhá úroveň by měla
být na zemském nebo krajském základu. Rozhodlo se nakonec aţ v roce 1997 a 1. 1. 2000 byla
ČR rozdělena do 14 krajů (včetně města Prahy jako samostatného kraje). Politická reprezentace
chtěla do debaty o reformě veřejné zprávy zapojit veřejnost. Tato snaha však byla nenaplněna,
neboť skrze nesrozumitelnou formu prezentace problematiky si běţný člověk nemohl dost dobře
udělat představu, o co v reformě půjde. Bohuţel tomu tak bylo i na úrovni obcí. Informace tak byly
dostupné hlavně z médií, avšak jejich úroveň pro potřebu „profesionálů“ nebyla dostatečná. Meze
samosprávy krajů se ještě po 11 letech existence stále hledají.
Člen zastupitelstva vykonává svá práva a své povinnosti podle své vlastní vůle, aniţ by měl
povinnost řídit se pokyny někoho druhého, a to včetně těch, které reprezentuje – tzn. voličů, kteří
mu dali svůj hlas. Nositel mandátu člena zastupitelstva nemá ani právo vykonávat svůj mandát na
základě pokynů někoho druhého. Člen zastupitelstva kraje má právo iniciativy a právo
interpelace, právo na informace, právo na účast v rozpravě, právo hlasovat a další a má také své
povinnosti: povinnost aktivní účasti a vyvarovat se střetu zájmů.
„Vyvstává otázka, zdali je při tvorbě a následné aplikaci právních předpisů kraje
volenými orgány zabezpečena vedle vůle občanů kraje, reprezentované zvolenými
zastupiteli, i odpovídající odbornost.“ (Hudeček, 2011)
Kvalita právních předpisů je však daná, dle názoru autora práce, především tím, ţe na tvorbě
těchto předpisů se nepodílejí samotné volené orgány kraje, ale profesionální týmy zaměstnanců
kraje, resp. krajského úřadu, kteří mají potřebné právnické vzdělání.
2.2.2 KULTURA V POJETÍ KRAJŮ V SOUČASNOSTI
aneb Problematika transformace na kraje
Proces transformace, který započal a probíhal na počátku 90. let, byl v následujících letech
podstatně utlumen. Nedařilo se vytvořit podmínky, které by zajistily, aby se na financování
umělecké tvorby a uchovávání kulturního dědictví mohly podílet i soukromé a veřejné nestátní
iniciativy, ani se nedařilo vytvořit podmínky pro efektivní pluralitu zdrojů plynoucích do této oblasti
(Klaus, 1996)19. Proces odstátnění na počátku 90. let, který měl pokračovat se vznikem vyšších
územních samosprávných celků – krajů, byl realizován a dokončen aţ v roce 2002, a to
v souvislosti s počátkem reálného, praktického fungování krajů.
Krajské zřízení neboli zákon č. 129/2000 Sb., o krajích ukládá mj. kraji péči o všestranný
rozvoj svého území a o potřeby svých občanů, rozvoj kvalitních životních podmínek,
podporu výchovy a vzdělávání a celkového kulturního rozvoje. Krajskému zastupitelstvu je
navíc vyhrazeno rozhodování o poskytování dotací z vlastních prostředků za účelem podpory
kultury, vědy a vzdělávání. Třebaţe o tom v zákoně není konkrétní zmínka, zastupitelstva kraje si
19 Z vládního prohlášení Václava Klause z roku 1996, předsedou vlády od července 1996.
- 18 -

26. většinou vyhrazují ve smyslu ustanovení § 37 zákona o krajích pravomoc rozhodovat např.
o otázkách týkajících se koncepce státní památkové péče, ochrany kulturních památek v kraji.
Radě pak náleţí rozhodování o poskytování dotací z cizích finančních prostředků.
Důsledkem celkové reformy veřejné správy, která zákonem převedla zbývající část prostředků
a odpovědnosti na znovuzřízené kraje, tak bylo ukončení procesu odstátnění kultury. Tato
poslední etapa transformace se týkala především oblasti vizuálních umění, neboť z celkového
počtu čtyřiceti příspěvkových organizací MK byly dvě třetiny galerie umění (19) a muzea (10).
Dále se jednalo o přechod dvou divadel, jednoho orchestru a jednoho kulturního zařízení (MK ČR,
2009 str. 5320). Vydávání literárních, výtvarných a audiovizuálních děl, dále potom výzkum a vývoj
v oblasti umění apod. nebyly mezi lety 2000 aţ 2004 z veřejných územních rozpočtů (krajů)
podporovány takřka vůbec, jak vidíme v grafu č. 2.
Graf 2 Financování kultury z veřejných rozpočtů 2004. Praha: NIPOS, 2005, zprac. MKČR 2009
Zdroj: NIPOS, 2005, zprac. MKČR 2009
Očekávalo se tedy, kterým směrem se bude v dalších letech podpora umění ze státního rozpočtu
ubírat, respektive v kterých oblastech nelze očekávat, ţe územní samosprávné celky převezmou
zásadní roli v podpoře umělecké oblasti. Jinými slovy se předpokládalo, ţe Ministerstvo kultury
ponese i v budoucnu zásadní díl zodpovědnosti právě v oblasti podpory nakladatelské
a vydavatelské činnosti, vývoje a výzkumu (tedy v oblasti inovace a experimentu) a zahraniční
spolupráce v oblasti umění (MK ČR, 2009 tamtéţ).
NIPOS zveřejňuje zprávy shrnující Financování kultury z veřejných rozpočtů v letech 1991 –
20 Dostupné z www: <http://www.mkcr.cz/assets/kulturni-politika/Studie-a-analyzy/Studie_MapovaniPotreb.pdf>
- 19 -

27. 2006 a 2000 – 2009. Nejvýznamnějšími poznatky studií, které při svých analýzách po MKČR
vyzvedli i Ing. Pápol a Mgr. Zdenka Sokolíčková, jsou:
kulturní sluţby jsou stále existenčně závislé na finančních prostředcích z veřejných
rozpočtů, o jejichţ alokaci rozhoduji organy veřejné správy;
je nezbytné zamyšlení nad strukturou a moţnostmi územních samosprávních celků jako
zřizovatelů a podporovatelů kulturních aktivit a veřejných sluţeb kultury;
největší obtíţe s financováním kultury mají města s nízkým rozpočtem (cca do 5.000
obyvatel);
výdaje na kulturu činí průměrně 2 – 3 % celkových rozpočtů územních samosprávných
celků;
výdaje veřejných rozpočtů v oblasti kultury nominálně sice rostou, reálně však stagnují
v poměru k celkovým výdajům veřejných rozpočtů (i k HDP).
Dalším dokumentem NIPOSu, který se vyslovuje k problematice decentralizace výdajů na kulturu,
je Analýza vývoje decentralizace rozhodování o kultuře v ČR po roce 1993 (Mockovčiaková,
2006):
výdaje veřejných rozpočtů vykazované jako výdaje na kulturu v omezené míře dovolují
rozvoj některých činností a veřejných sluţeb kultury, naprosto však nepostačují
na postupné řešení vnitřní zadluţenosti v té oblasti veřejných sluţeb kultury, kde
nabídku zajišťuji příspěvkové organizace;
systémové změny, zlepšení kvality veřejných sluţeb kultury i odborné stránky jejich
práce by si vyţádaly meziroční růst výdajů na kulturu nejméně na úrovni 20 %
(v současnosti je tento růst na úrovni cca 10 %);
decentralizace přináší výhodu moţnosti rozhodnout o podpoře na základě osobní
znalosti v regionálním kontextu;
objem finanční podpory místní a regionální kultury ze soukromých zdrojů, resp. ze strany
podnikatelů, lze odvodit ze struktury vlastních příjmů subjektů působících v kultuře a je
mizivý. Aţ na výjimky nejsou veřejné sluţby místní a regionální kultury pro dárce
přitaţlivé. Dárcem v oblasti kultury bývá obvykle ten, pro koho je ta která oblast místní
a regionální kultury z nějakého (obvykle osobního) důvodu významná. Obvykle se jedná
o dary jednorázové a financování místní a regionální kultury se o ně nemůţe systémově
opřít;
ani eventuální systém daňových asignací nevyřeší v ČR problém extremně nízké
motivace dárce.
Tyty aspekty shrnují nejzávaţnější důvody nenaplňování nebo nemoţnosti naplňování kvalitní
kulturní politiky na místních úrovních. Ptáme se tedy, co zabránilo při vzniku krajů vývoji v oblasti
kultury? Proč se nenaplnila očekávání a povinnost a zájem krajů zůstaly nenaplněny a kulturní
činnost a nabídku tak musí podporovat v kaţdém kraji stát?
- 20 -

28. V letech kolem roku 1993 tvořil podíl výdajů státního rozpočtu (kap. 334 včetně výdajů na CNS)
na celkových výdajích veřejných rozpočtů na kulturu cca 38 %, v roce 2004 činil 33,9 %21.
V následujícím grafu č. 3 uvádíme celkové veřejné výdaje územních samosprávných celků v ČR –
obcí, okresů do roku 2002, krajů od roku 2000.
Graf 3 Celkové výdaje obcí, krajů, okresů 1997 – 2009
Celkové výdaje obcí a krajů (do roku 2002 i OkÚ) v mld. Kč
20 17,85
15,23 14,51 15,27
15 12,74 13,24
11,46 11,18
10,44
9,1
10 7,64 8,02 8,58
5
0
1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009
Zdroj: NIPOS (Mockovčiaková, 2010)
Přeměna územní samosprávy při zaloţení krajů a počátcích jejich fungování byla i ve financování
kultury velkou změnou. Kraje v roce svého zaloţení nevydávaly ještě ţádné peníze na kulturu, tak
se začalo dít aţ v roce 2001.
2001 Mezi lety 2000 a 2001 byla velikost celkového přírůstku způsobená počátkem
financování kraji a téţ okresy, které zvýšily své příspěvky; oproti tomu ale MKČR
výrazně oslabilo svůj rozpočet.
2002 Kraje zvýšily dvojnásobně své financování kultury, okresy sníţily své financování,
ale ne výrazně, MKČR s přihlédnutím k meziroční inflaci přispělo stejně jako v roce 2001.
2003 V tomto roce jiţ neexistují okresy, jejich finance se rozpadly mezi kraje, které daly
v tomto roce na kulturu o cca 1 mld. Kč více neţ v roce 2002, a MKČR, které však
přispělo na kulturu o necelou 1,5 mld. Kč více neţ v roce předchozím, tedy 1,5 krát více
neţ kraje. V meziročních změnách ve výdajích územních celků jde o velký propad, jak
ukazuje graf č. 4 níţe. Celkové výdaje veřejných rozpočtů na kulturu tak zachraňuje
v tomto roce nejniţší míra inflace v mezidobí 1997 – 2009 (0,1 %) a právě Ministerstvo
kultury. V tomto kroku vidíme ale největší obtíţ, která se stala. S přechodem
na samosprávu krajů měla být zavedena fáze, kdy prostředky na kulturu budou postupně
přebírat roli přerozdělovaných financí právě decentralizované samosprávy. K této fázi
doposud nedošlo a je otázka, zda dojde v nejbliţších letech. Souhrnně tato data
uvádíme v tab. č. 5 a názorně v grafu č. 4.
21 Dostupné z WWW: http://www.nipos-mk.cz/?p=2627, str.5
- 21 -

29. Tab. 5 Přehled výdajů ve sledovaném období vzniku krajů 2001 - 2004
Zdroj: NIPOS (Mockovčiaková, 2010)
Graf 4 Meziroční přírůstek výdajů obcí, krajů a okresů v mld. Kč od 1997-2009
Meziroční přírůstek ve výdajích obcí, krajů a okresů v mld. Kč
3 2,58
2,5 1,99
2 1,56
1,34
1,5 1,02
1 0,76
0,38 0,56 0,52 0,5
0,5
0
-0,5
-0,28
-1 -0,72
1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009
Zdroj: zprac.aut.
Nejvíce problematickým ale shledáváme tento předpoklad pro změnu:
„Pokud bude vytvořena účinná společenská a politická objednávka podpory kultury,
lze vyslovit předpoklad hraničící s jistotou, že ÚSC (územně správní celky pozn. aut.)
budou svoji odpovědnost za veřejné statky kultury realizovat důrazněji“ (Mockovčiaková,
NIPOS 2010, str. 4)
Jak ale vývoj za posledních 20 let zvrátit k uvědomělejší kulturní poptávce? Je evidentní, ţe
advokacie kultury s důkazy výší částek není dostatečně funkční. Jak Mockovčiaková uvádí, byl
NIPOS v roce 2007 osloven s tím, aby odpověděl na několik otázek, resp. sdělil, jak vidí situaci
v kultuře v dále uvedených oblastech. V roce 2010 připomíná tehdejší situaci, protoţe za
mezidobí nedošlo k ţádným změnám (Mockovčiaková NIPOS, 2010, str. 3), tato analýza shrnuje
stav za celkem 10 let mezi 2000 – 2009, během níţ nedošlo k ţádným výrazným nápravám.
Způsobí mnoţství analýz dokazující podfinancování kultury tlak na společnost nebo politiky?
Záleţí politikům v České republice na vývoji současného umění i zachování a rozvoji kultury
a kulturního dědictví? Kdo na krajských úrovních rozhoduje o dotačních programech pro kulturní
oblast a o výši její finanční podpory?
- 22 -

30. Pro zodpovězení otázek o roli kultury v krajích se dále nejvíce obracíme k Podkladové studii
a zvláště k její první části Postavení kultury v koncepčních materiálech krajů České republiky
zveřejněné na stránkách Ministerstva kultury ČR, před dalšími kapitolami tedy doporučujeme
čtenáři se se studií seznámit. Zdrojem studie byly všechny nalezené univerzálně zaměřené
koncepční materiály (strategie, koncepce, programy) bez ohledu na název, koncepční materiály
rozvoje cestovního ruchu, programy a koncepce podpory a rozvoje kultury a vybrané koncepční
materiály rozvoje a podpory památkové péče a muzejnictví. Skutečnost, ţe jen třetina krajů má
koncepci kulturní politiky nebo podpory kultury, signalizuje, jaký význam je kultuře v krajích
připisován. Můţe to však být i obraz toho, jakou pozici mají v krajské samosprávě i správě ti, kdoţ
za rozvoj kultury nesou odpovědnost, nebo můţe jít o projev v minulých letech poměrně
rozšířeného názoru, ţe jakékoliv, tedy i sebelepší snahy směřující k regulativním opatřením
ve vztahu ke kultuře, jsou ve své podstatě škodlivé. Je třeba upozornit na to, ţe obce ani kraje
nejsou ze zákona povinny připravovat kulturní politiky či jiné koncepce v oblasti kultury.
Stěţejní důvody podfinancování kultury v materiálech krajů vybrané z Podkladové studie:
nedostatečné fungování vícezdrojového financování,
nízký podíl sponzoringu,
špatně zvládaný fundraising kulturních institucí,
nedokonalé fungování vlastních grantových systému krajů (objem rozdělovaných
prostředků, adresnost podpory, efektivnost vyuţití poskytnutých prostředků
a transparentnosti rozhodování),
tvrzení, ţe na krajích leţí velký podíl odpovědnosti a nákladů na tvorbu a zachování
kulturních hodnot – předpokládají naopak větší spoluúčast státu, protoţe část hodnot
a aktivit povaţují za nadregionální. Kraje jako jeden ze způsobů řešení problému (ve shodě
s SKP) vidí vícezdrojové kooperativní financování kultury s vyšším podílem podnikatelského
sektoru
v koncepcích rozvoje kultury vyvolává nespokojenost především neexistence pravidel
a snaha státu minimalizovat svůj podíl na vícezdrojovém financování institucí a projektů
přesahujících hranice krajů.
Některé důvody pro neprovedení změn:
Rozpor mezi skutečnými potřebami a reálnými moţnostmi ekonomického zajištění fungování
a rozvoje kultury.
Slabinou je nedostatek relevantních informací o kulturním dění i jeho ekonomických
souvislostech a výkonech, které by umoţnily lepší rozhodování o objemu, typu a adresování
podpory kultury (chybí nejen statistická data, ale také systém monitoringu kultury
a vyhodnocování zjištěných informací).
- 23 -

31. Nástroje kulturní politiky – jsou převáţně ekonomické povahy, často kombinované
s organizačními opatřeními (záměry posílení rozpočtu na kulturu, například zvýšením
přímých výnosů z cestovního ruchu, posílení prostředků rozdělovaných v grantovém řízení,
zkvalitnění tohoto řízení zavedením náročnějších kriterií nebo jeho zpřístupnění,
v odůvodněných případech i podnikatelským subjektům).
Omezené fungování vícezdrojového financování kooperativní povahy.
Podíl sponzoringu a mecenátu na financování kultury v krajích zaostává za očekáváním.
Příčina je spatřována v nezájmu sponzorů, neschopnosti regionálních aktivit konkurovat
akcím mezinárodního významu pořádaným především v Praze, ale také v nedostatečné
aktivitě a způsobilosti organizátorů kulturního ţivota v krajích ve fundraisingu.
Podíl státu, krajů a obcí na financování institucí a aktivit přesahujících hranice kraje nebo
obce není garantován ani se v dosavadním vývoji spontánně neustálil.
Studie dokazuje, ţe rozvojové a koncepční materiály krajů připisují rozvoji kultury
nízkou prioritu a navíc ne vţdy s důrazem na to nejpodstatnější – několik dokumentů
se o kultuře jako faktoru nebo alespoň nástroji rozvoje kraje vůbec nezmiňuje. Větší část,
téměř čtyři pětiny dokumentů s ní počítá. Avšak jako samostatná, dostatečně nosná
a legitimní oblast rozvoje se ve strategických a programových dokumentech neobjevila.
Ve všech případech je začleněna ve své funkcionální sluţebné podobě do jiných
rozvojových oblastí.
Změna hodnotové orientace a způsobu ţivota, jejímţ vedlejším důsledkem můţe být i menší
ochota kulturu podporovat. Posun od přímé aktivní tvořivé účasti na veřejném kulturním
ţivotě k pasivní individuální účasti v soukromí je zřetelný. Méně zřejmé a poznané jsou
motivy této tendence a ještě méně víme o tom, jak jim čelit, jak je modifikovat nebo vyuţít
jejich pozitivní stránky. Zdá se však, ţe účast na veřejném kulturním ţivotě výrazněji neţ
v minulosti ovlivňují vnější faktory stojící mimo kulturu (intenzita pracovního nasazení,
ekonomická diferenciace, dopravní obsluţnost, racionalizace spotřeby atp.)
Fakt, ţe je kultura často chápána pouze jako obnovitelný a prakticky nevyčerpatelný zdroj
ekonomické exploatace, aniţ by byla věnována odpovídající pozornost podpoře této
obnovitelnosti a nevyčerpatelnosti, vzbuzuje určité obavy.
Pikantní je, ţe v části dokumentů jsou standardní pojmy a termíny „kultura“, „kulturní sluţba“
nebo „kulturní památka“ nahrazeny termínem „kulturně historická atraktivita“ nebo „atraktivita
cestovního ruchu“. Těţko hledat výstiţnější vyjádření přístupu cestovního ruchu ke kultuře.
Zjištění ukazují, ţe situace v kulturní politice je jak ze strany státu, ale také vyšších územně
samosprávných celků, není zdaleka ideální. Nyní prozkoumáme blíţe jeden z největších krajů
v ČR a zkusíme vypátrat, jaké jsou jeho důvody k nenalezení vstřícnější cesty ke kultuře a jak
ovlivňují procesy tvorby kulturní politiky na úrovni krajů financování kultury.
- 24 -

32. 2.2.3 JIHOMORAVSKÝ KRAJ
Jihomoravský kraj zaujímá jiţní a střední část Moravy, na jihovýchodě hraničí se Slovenskou
republikou na jiţní straně s Rakouskem. Kraj se dále dělí na 7 okresů. Rozlohou 7 065 km2 (9 %
rozlohy ČR) i počtem 1 194 425 obyvatel (11 % z ČR) zaujímá Jihomoravský kraj čtvrté místo
mezi ostatními kraji ČR22. Pro tento kraj jsou typické rozlehlé vinařské oblasti a doposud ţivé
lidové tradice.
Obr. 1 Geografická poloha Jihomoravského kraje
Zdroj: Wikipedie
Kraj jako vyšší územní samosprávný celek České republiky vznikl v roce 2000. Jihomoravský
kraj existoval uţ v Československu od roku 1960, ale byl větší, patřily do něj části dalších
sousedních krajů. Uţ prehistorické doby proslavily jiţní Moravu více neţ jiné části dnešního
Česka. Dolní Věstonice, u nichţ se našly známé památky z doby lovců mamutů, v čele s tzv.
Věstonickou Venuší, leţí právě zde. Na jiţní Moravě bylo jedno z center Velkomoravské
říše v 8. a 9. století.
Sídelním městem kraje je statutární město Brno a jeho význam přesahuje hranice kraje a celé
republiky – je např. sídlem Ústavního soudu a místem konání velkých událostí evropského
významu.
Blíţe v článku „Jihomoravská nej...Českého statistického úřadu
22
www.czso.cz/xb/redakce.nsf/i/jihomoravska__n_e_j___o_sidelni_strukture
- 25 -

33. KULTURA V JIHOMORAVSKÉM KRAJI
Jihomoravský kraj je oblastí s významným kulturním dědictvím a nadregionálním významem.
V určité kulturní oblasti si můţeme dovolit hovořit o významu mezinárodním, jako v případě
Slavkova u Brna – Austerlitz. O jeho význam se postarala „bitva tří císařů“, která se tu odehrála
v roce 1805, a Napoleon zde dosáhl jednoho ze svých nejslavnějších vítězství. Centrem tohoto
kraje je druhé největší město v České republice, Brno, jehoţ postavení je zároveň
i determinantem kulturního dění v Jihomoravském kraji. Je také střediskem obchodu,
univerzitním městem a významným veletrţním centrem střední Evropy s dlouholetou tradicí.
Důleţitou součástí kultury Jihomoravského kraje je i zachování tradic, bohatství lidových písní
a krojů a folklóru v jihovýchodní části Jihomoravského kraje a postavení spolků, souborů
a ochotnických divadel. Na území Jihomoravského kraje se nachází přes 5000 kulturních
památek, z nichţ 21 je zařazeno do kategorie národních kulturních památek a dvě jsou zařazeny
na seznam kulturního dědictví UNESCO – Vila Tugendhat v Brně a Lednicko-valtický areál.
Jihomoravský kraj je znám svou etnickou rozmanitostí a kulturní bohatostí. Jihomoravský kraj
patří k regionům s výrazným ekonomickým potenciálem, zejména v oblasti počítačových
technologií, telekomunikací, vývoje softwaru a dalších high-tech oborů. Z analýzy Vliv dotací
poskytovaných ze státního rozpočtu nestátním neziskovým organizacím v oblasti kultury iniciativy
Za Česko kulturní vyplývá, ţe druhým nejsilnějším centrem kultury v ČR je po kraji Hlavní město
Praha právě Jihomoravský kraj. Kulturní centra byla mapována dle míst působení organizací
neziskového nestátního sektoru (Za Česko kulturní, 2010). Z výše uvedeného je patrný kulturní
potenciál, kterým Jihomoravský kraj disponuje.
Dále se v případové studii budeme zabývat těmi tématy a oblastmi:
Struktura Jihomoravského kraje se zaměřením na činnost pro kulturu
Kulturní politika Jihomoravského kraje
- Strategické dokumenty v kultuře JMK
- Proces tvorby strategických dokumentů JMK v kultuře
- Financování kultury JMK
- Dotační a grantová politika JMK
- 26 -

34. STRUKTURA JIHOMORAVSKÉHO KRAJE SE ZAMÉŘENÍM NA ČINNOST PRO KULTURU
Orgány Jihomoravského kraje jsou: zastupitelstvo kraje, rada kraje, hejtman a krajský úřad.
Schéma 1 Struktura JMK se zaměřením na činnost pro kulturu (2008 – 2012)
- kraj je povinen respektovat Ministerstva
nadřízené orgány -
ministerstva (MV a MMR)
- orgán ústavně zakotven
- voleno volbami občanů na 4 roky
- zastup. volí hejtmana, zřizuje výbory Zastupitelstvo JMK
- schůze jsou veřejné
- tvoří práva, rozhoduje o rozpočtu
- odpovídají zastupitelstvu, připravuje mu návrhy
a podklady pro jednání
Výbory
- rada kraje = krajská vláda, dělena na resorty, Rada kraje
členové volení zastupitelstvem Hejtman JMK zastupitelstva
JMK JMK
- schůze rady neveřejné
- v radě je i hejtman a náměsci hejtmana
Komise pro
kulturu a Krajský úřad
památkovou JMK
péči
Ředitel
krajského
úřadu JMK
Odbor
- tvorba Koncepce podpory kultury a
kultury v JMK památkové
péče
Oddělení
Oddělení
památkové
kultury
péče
Zdroj: zprac aut.
Ve funkčním období 2008 – 2012 jsou představiteli za kulturu na JMK:
Rada zastupitelstva kraje radní pověřený zabezpečováním úkolů v oblasti
kultury, Ing. Pavel Balík, KDU-ČSL
náměstek pověřen zabezpečováním úkolů v oblasti
regionálního rozvoje, cestovního ruchu, vědy, výzkumu
a lidských zdrojů, Mgr. Václav Boţek, CSc., ČSSD
Komise pro kulturu a památkovou péči celkem 13 osob, z toho předseda PaedDr. Stanislav
Svoboda (ČSSD), 1. místopředseda Jan Koráb (KDU-
ČSL), tři místopředsedové a 8 členů23
Odbor pro kulturu a památkovou péči celkem 11 osob, z toho 4 v Oddělení památkové péče,
jeden vedoucí odboru (seznam lidí v příloze A).
23 Dostupné z WWW: http://www.kr-jihomoravsky.cz/Default.aspx?PubID=52576&TypeID=1
- 27 -

35. Zastupitelstvo Jihomoravského kraje má 63 členy. Jihomoravský kraj má 5 výborů, ţádný z nich
není přímo zaměřený na kulturu, ve srovnání např. se sousedícím krajem Zlínským, který má
výborů 14 a jedním z nich je i Výbor pro kulturu a památky. Členů Rady JMK je 11, z toho
4 náměstci hejtmana a téţ radní pověřený zabezpečováním úkolů v oblasti kultury. Rada
Jihomoravského kraje má 12 komisí, z toho Komisi pro kulturu a památkovou péči. Komise
pro kulturu a památkovou péči má celkem 13 osob, předsedu, 1. místopředsedu,
tři místopředsedy a 8 členů24. Blíţe k jednotlivým orgánům a náplním činností více v příloze B
Orgány kraje.
Ke kaţdému materiálu, který je předkládán Radě JMK, musí být nejdříve podpisy dvou radních.
Pro oblast kultury a památkové péče kromě Ing. Balíka spolupodepisuje podklady Mgr. Boţek.
Kaţdý má právo se k předkládaným materiálům vyjadřovat a předloţení Radě JMK předchází
ústní jednání. Tyto kompetence se mění podle volebních období a politických konsensů.
V minulém volebním období (koalice ČSSD a ODS) tedy byla struktura trochu jiná. V Radě JMK
měl oblast kultury na starosti Ing. Letocha, který na této pozici byl od 2000 do 2008.
Odbor pro kulturu a památkovou péči v této struktuře poskytuje administrativní servis a má
zajišťovat odbornou stránku ve všech souvisejících záleţitostech. Bývá zvykem, ţe se jeho
vedoucí osobně účastní zasedání Komise. Komise pro kulturu můţe také úkolovat Odbor kultury,
coţ se tak děje v součinnosti s příslušným radním (Svoboda, 2011).
Kromě těchto základních orgánů a částí je nápomocna kraji také Asociace krajů České
republiky (AKČR), jde o uskupení sdruţující jednotlivé kraje České republiky, jehoţ úkolem je hájit
a prosazovat společné zájmy jeho členů. Pomáhá téţ se vzděláváním krajských zastupitelů a je
krajům nápomocno při jejich zahraničních aktivitách. Předsedou AKČR pro funkční období 2008 –
2012 je zároveň hejtman Jihomoravského kraje JUDr. Michal Hašek. Asociace má radu a rada
komise a také Komisi pro kulturu a památkovou péči, kde Jihomoravský kraj zastupuje náměstek
hejtmana Mgr. Václav Boţek, CSc.
KULTURNÍ POLITIKA JIHOMORAVSKÉHO KRAJE
Postavení kraje v oblasti kultury je odlišné od ostatních krajů. Jihomoravský kraj totiţ nezřizuje
ve svém sídelním městě ţádnou organizaci působící v oblasti kultury. Kultura v Brně je vedena
Statutárním městem Brnem a příspěvkovými organizacemi zřizovanými státem. V oblasti kultury
zřizuje Jihomoravský kraj sedm příspěvkových organizací. 25
24Převzato z http://www.kr-jihomoravsky.cz/Default.aspx?PubID=52576&TypeID=1
25Příspěvkové organizace v oblasti kultury (v Jihomoravském kraji je jich 7): Galerie výtvarného umění v Hodoníně, p.o,
Hvězdárna Veselí nad Moravou, p.o., Masarykovo muzeum v Hodoníně, p.o., Muzeum Vyškovska, p.o., Muzeum
Brněnska, p.o., Regionální muzeum v Mikulově, p.o., Jihomoravské muzeum ve Znojmě, p.o.
- 28 -

36. Strategické dokumenty v kultuře JMK
Kultura je Jihomoravským krajem pojata v těchto materiálech:
1. Koncepce podpory kultury Jihomoravského kraje 2009 – 2013, vznik 2009, odbor kultury
a památkové péče Krajského úřadu Jihomoravského kraje,
2. Koncepce zachování a ochrany kulturních památek Jihomoravského kraje, 2005, odbor
kultury a památkové péče Krajského úřadu Jihomoravského kraje,
3. Strategie rozvoje Jihomoravského kraje 2006 – 2016, vznik 2006, zpracovatel: GaREP,
spol. s r. o., Vysoké učení technické v Brně,
4. Program rozvoje Jihomoravského kraje pro (2002-)2007 – 2013, vznik 2002, aktualizace
2003 a 2007, GaREP, spol. s r. o., Vysoké učení technické v, Brně,
5. Program rozvoje cestovního ruchu Jihomoravského kraje pro roky 2007 – 2013, 2007
(DHV CR, Eurovision).
V Programovém prohlášení Rady Jihomoravského kraje ve volebním období 2008 – 2012 kultura
není zahrnuta mezi 7 klíčových kompetencí.
V podkladové studii MKČR Postavení krajů v koncepčních materiálech krajů ČR v kapitole Pojetí
kultury v koncepcích rozvoje kultury se koncepční materiály, ať v podobě kulturní politiky nebo
koncepce rozvoje či podpory kultury, podařilo nalézt pouze u pěti krajů (Praha, Olomoucký,
Liberecký, Ústecký a Zlínský). Není zřejmé, zda byla zkoumána Koncepce podpory kultury
Jihomoravského kraje 2009 – 2013, z MK ČR se nám vyjádření nepodařilo získat, kaţdopádně do
koncepčních dokumentů patří. Domníváme, ţe do studie nebyla zahrnuta, protoţe v době
přípravy studie nebyla zveřejněna na webových stránkách JMK, coţ by dosvědčovalo, ţe byla
pouţita pouze koncepce památkové péče, která byla vytvořena o čtyři roky dříve.
Program rozvoje JMK a Program rozvoje cestovního ruchu JMK zpracovávaly externí subjekty.
Moţná právě proto jsou tyto dokumenty komplexnější, i kdyţ vůči kultuře méně konkrétní.
Dokumenty neobsahují ţádné vize či cíle spojené výhradně s oblastí kultury, kultura je vnímána
jako prostředek nikoliv cíl (MKČR, 2010). Externími subjekty byly:
- GaREP, spol. s r.o. je Společnost pro regionální a ekonomické poradenství vznikla jiţ
v roce 1994 a za 17 let existence se prokazují velkým mnoţstvím zpracovaných
strategických dokumentů, studií, plánů, výzkumů apod. V pracovním týmu ani
v externích spolupracovnících jsme nenalezli osobu zabývající se speciálně oblastí
kultury a umění26.
- Firma DHV ČR působí v ČR od roku 1992 a je dceřiným subjektem nizozemské
společnosti DHV Group. Soustřeďuje se na poskytování multidisciplinárního poradenství
26 Dostupné z WWW: <http://www.garep.cz/pracovni-tym.html>.
- 29 -

37. v oblastech ţivotního prostředí, dopravě a infrastruktuře, prostorovém plánování,
implementaci strukturálních fondů27.
Zůstává otázkou, jak by tyto dva dokumenty byly ovlivněny, pokud by ve firmách přímo působily
poradci pro oblast kultury a umění.
Koncepce podpory kultury v Jihomoravském kraji 2009 – 2013
V kontextu Státní kulturní politiky na léta 2009 – 2014 byla vytvořena Koncepce podpory kultury
Jihomoravského kraje 2009 – 2013. Její cíle jsou konkrétněji specifikované pro potřeby
Jihomoravského kraje. Základní koncept kultury JMK je zaloţen na deklarované snaze vyuţít
kulturní potenciál Jihomoravského kraje, propojení kulturního sektoru s ostatními oblastmi,
příkladem můţe být turistický ruch a vyuţití kultury jako faktoru vedoucího k udrţitelnému rozvoji.
V konkrétní podobě jsou cíle definovány takto:
Podpora rozvoje ţivé kultury.
Vyuţití kulturní nabídky v cestovním ruchu.
Vytváření podmínek pro existenci místní kultury a podpora jejího rozvoje.
Začlenění kulturního aspektu do rozvoje regionu.
Globální cíle představují obecné vymezení cílů samosprávného celku
Jihomoravského kraje.
Výše zmíněnými cíli byla podpora kultury v JMK rozdělena do čtyř oblastí. Kaţdá z těchto oblastí
má své podcíle a specifika.
Cíl: Podpora ţivé kultury
Cíl: Vyuţití kulturní nabídky v cestovním ruchu
Cíl: Vytváření podmínek pro existenci místní kultury a podpora jejího rozvoje
Cíl: Začlenění kulturního aspektu do rozvoje regionu
Proces tvorby strategických dokumentů JMK v kultuře
Tvorba strategických dokumentů je nezbytná pro dlouhodobé a systematické vedení i v regionální
politice, napomáhá rozvoji kvality ţivota. Strategie je plánovací základna pro stanovení
základních cílů rozvoje.
Koncepce podpory kultury v Jihomoravském kraji stanovuje cíle a opatření, které by měly vést
k optimalizaci podmínek rozvoje kultury na území Jihomoravského kraje pro roky 2009 – 2013.
27 Dostupné z WWW: <http://www.dhv.cz/article.asp?id=14>.
- 30 -

38. Na regionální úrovni má Koncepce podpory kultury svou povahou vazbu na Strategii rozvoje
kraje, Program rozvoje cestovního ruchu pro roky 2007–2013, Koncepci zachování a obnovy
kulturních památek a na Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy. Tvorba
a schválení konceptu podpory trvala celkem tři roky. Tvorba probíhala po částech a pokaţdé byla
z nedostatku času odloţena. Po čase odloţení musela být však vţdy aktualizována, a to dvakrát
v průběhu tříleté doby. Důvodem byla nedostatečná personální kapacita odboru kultury. Při tvorbě
konceptu určitý čas spolupracoval i praktikanti (Drobný, Pelinková, 2011).
Tvorbu Konceptu podpory kultury JMK vymezeného na období 2009 aţ 2013 měla na starosti
kulturní pracovnice Mgr. Pelinková, která však jiţ na kraji nepracuje a převzala funkci ředitelky
Muzea Vyškovska. Její agendu převzala paní Mgr. Oldřiška Šepelová, která nám nemohla v této
souvislosti nic dalšího říci. Dalším tvůrcem dokumentu byl vedoucí odboru kultury Mgr. Tomáš
Drobný (k 19. 8. 2011 skončil na této pozici).
Pokyn k vytvoření koncepce vzešel z Rady JMK a Komise pro kulturu byla vyzvána, aby
se na tvorbě tohoto dokumentu podílela (Balík, 2011). Při vzniku koncepce se pravděpodobně
neuvaţovalo o zadání externímu subjektu, neboť to v té době dle vyjádření zástupců komise
nebylo zvykem (Komise, 2011). Jednou z podmínek pro získání financí z evropských fondů je
i disponovat koncepcí. Tento důvod mohl být tedy spouštěcím elementem pro vznik koncepce
(Komise, 2011).
Koncepce JMK pro kulturu vznikala tedy poměrně dlouho. Mgr. Pelinková rozhodla zpracovat
swot analýzu, jelikoţ ţádná vstupní data předtím na kraji nebyla k dispozici. Nejdříve byla
vytvořena anketa mezi organizacemi, z níţ se později vypracovávala „SWOT analýza“. Dotazník
vytvářela taktéţ Pelinková. Mezi oslovenými respondenty se nacházely všechny obce
s rozšířenou působností, jelikoţ téměř všechny zřizují nějaká kulturní zařízení (divadelní sály, kina
apod.), dále příspěvkové organizace, kulturní střediska měst a obcí, Moravská zemská knihovna
v Brně, Filharmonie Brno, muzea a galerie, kina, profesionální a neprofesionální divadla,
nakladatelství a vydavatelství, média (rozhlas, televize), pěvecká, folklórní, taneční sdruţení,
hvězdárny, nadace a o.s. zabývající se kulturou, pořadatelé významných kulturních akcí. Celkem
bylo obesláno 316 subjektů, navrácených dotazníků bylo 87. Není však odkázáno na úplné
seznamy oslovených subjektů ani na seznam subjektů, které dotazník vrátily. Seznamy těchto
organizací a institucí byl vytvářen na Odboru kultury a byly při něm účastni i praktikanti.
Z navrácených dotazníků nejvíce pocházelo právě od oslovených obcí, dále pak od divadel
a velkých brněnských organizací, např. Hvězdárna a planetárium Brno nebo Filharmonie Brno
(Pelinková, 2001).
SWOT analýza nebyla zpracována úplně, v podání JMK jde pouze o sepsání slabých, silných
stránek, příleţitostí a hrozeb. Ty jsou však shromáţděny velmi podrobně za jednotlivé umělecké
oblasti a kulturní zařízení. V kapitole VII. Vize rozvoje kultury v kraji jsou uvedeny prvky swot
analýzy celkově za celý Jihomoravský kraj. Nacházíme zde také např. hrozbu „dostupnost kvalitní
kultury prostřednictvím médií a nových technologií“. Je pochopitelné, ţe stárnoucí populace ČR,
- 31 -

39. a to i v JMK, je obecným socioekonomickým problémem a zvyšující se nároky na vyuţívání
stávajících a nových technologií jsou zvláště problematické pro starší populaci. Avšak nesmíme
zapomínat, ţe díky tomuto pokroku došlo ke vzniku nových forem umění (např. videoart apod.)
a určité druhy umění byly díky nim zpřístupněny většímu počtu lidí neţ v minulosti, coţ navazuje
na deklarovaný vládní cíl zajistit dostupnost a přístup ke kultuře všem lidem.
Sesbírané údaje pro swot analýzu nebyly jiţ dále váţeny, jednotlivé faktory nebyly bodovány.
Dále se pracovalo jen se soupisem silných, slabých stránek, příleţitostí a hrozeb. Výsledky
ankety byly konzultovány s Komisí pro kulturu, dále s Mgr. Simonou Škarabelovou z Ekonomicko-
správní fakulty Masarykovy univerzity, PhDr. Janem Dolákem z Filozofické fakulty Masarykovy
univerzity a PhDr. Vierou Rusinkovou, vedoucí oddělení kulturních sluţeb Magistrátu města Brna,
odbor kultury. Výsledky ankety (částečně zpracovaná SWOT analýza) byly poslány také
dotazovaným a „projednávaly“ se na poradách starostů. Poté byla vytvořena první verze
konceptu, která byla opět předloţena Komisi pro kulturu. Po úpravách se dostal koncept
na jednání Rady JMK a ke schvalování Zastupitelstvem JMK, a to rovnou dvakrát, neboť termín
projednávání byl v přelomovém období voleb (Drobný, 2011).
Po skončení tvorby koncepce nebyla zpracována doporučení jak tvořit koncepci pro další období
(Pelinková, 2011). Podrobnější časový plán se nepodařilo dohledat.
Z vyjádření Komise je moţno chápat, ţe koncepce a její naplňování je závazné pouze částečně.
Zvláště pokud ve sledovaném období proběhnou výrazné změny ve společnosti nebo
hospodářství státu, jako se například stalo v roce 2009 s finanční krizí. Tento dokument není
chápán jako pracovní nástroj. Vedení Odboru kultury nebo jednotlivé orgány nehodnotí
kaţdoročně naplňování jednotlivých cílů a ani koncept neaktualizují. Nová koncepce se začne
připravovat, pokud tedy nové politické vedení kraje v roce 2012 o ni bude usilovat, nejspíše právě
příští, tedy volební rok. Jiţ nyní se předjednávají priority pro další léta, např. větší spolupráce
v oblasti turismu a kultury (Balík, 2011).
Koncepce zachování a obnovy kulturních památek JMK
Tato koncepce byla oproti Koncepci podpory pro kulturu JMK zpracovávána zcela jiným
způsobem a také jinými pracovníky Odboru kultury, nebyla stejně tak zadána externímu subjektu.
U této koncepce není určeno časové vymezení. Je zaloţená na popisu aktuálního stavu památek
v kraji a je několikrát zdůrazněno, ţe data nejsou úplná a to ovlivňuje samotnou koncepci. Tato
koncepce je více analyzována v podkladové studii MKČR.
Obecně se často při zkoumání nedařilo potvrdit údaje, neboť na Odboru kultury jiţ nepracují
tehdejší pracovníci. Agendy jednotlivých pracovníků jsou přebírány tedy pouze částečně.
- 32 -