1. Dějiny Řecka 19. - 20. století
Tereza Szedláková FF Mediteránní studia
362307

2. Argumentace:
Toto téma jsem si vybrala, protože studuji obor Mediteránní studia. Letošní rok mám
předmět, který se zabývá dějinami 19. století v Řecku. Toto téma mne velice zajímá.
Pracovala jsem s knihou Dějiny Řecka od Pavla Hradečného a taky s internetem. Používala
jsem různé internetové zdroje a také své poznámky z hodin. V této práci se budu zabývat
nejvýznamnějšími osobnostmi 19. století v Řecku.
Grafy:
http://infogr.am/Vlady-v-Recku-640
Anotace:
Tento článek je zaměřen na významné osobnosti 19. století v Řecku. Dále rozebírá politickou
situaci.
Začíná Ottou Wittlsbachem a jeho nástupem na trůn, po jeho neúspěšné vládě ho vystřídá rod
Glucksburgů. Dále rozebírá život Venizelose a jeho působení v řecké politice, následuje
stručné shrnutí o střídání státního zřízení v Řecku a končí vypovězením o diktaturách.
Obsah:
Argumentace: .....................................................................................................................................2
Grafy: .................................................................................................................................................2

3. Anotace: .............................................................................................................................................2
Obsah: ................................................................................................................................................3
Ota I. Wittelsbach ...............................................................................................................................5
Glückburkové......................................................................................................................................6
ELEFTHERIOS VENIZELOS 1864-1936 ...................................................................................................6
Situace v Řecku ...............................................................................................................................7
Životopos Venizelose ......................................................................................................................8
Venizelova ideologie a jeho přesvědčení: ........................................................................................9
STŘÍDÁNÍ REPUBLIKY A MONARCHIE ................................................................................................. 10
KONSTANTINOS I. (1913-1917, 1920-1922) ....................................................................................... 10
ALEXANDROS .................................................................................................................................... 11
KONSTANTINOS ................................................................................................................................ 11
JIŘÍ II. ................................................................................................................................................ 11
JIŘÍ II. ................................................................................................................................................ 12
PAVEL I. ............................................................................................................................................ 13
KONSTANTINOS II. ............................................................................................................................ 13
Junta a nastolení republiky ............................................................................................................... 14
Královská rodina nyní ........................................................................................................................ 15
Shrnutí, proč královská rodina skončila ......................................................................................... 16
Řečtí prezidenti ................................................................................................................................. 17
KOSTAS TSATSOS .......................................................................................................................... 17
KOSTAS KARAMANLIS ................................................................................................................... 17
CHRISTOS SARTZETAKIS................................................................................................................. 17
KONSTANTINOS STEFANOPULOS ................................................................................................... 17
KAROLOS PAPULIAS ...................................................................................................................... 17
DIKTATURY V ŘECKU ......................................................................................................................... 17
THEODOROS PANGALOS ............................................................................................................... 18
Jeho působení v politice ................................................................................................................ 19
IOANNIS METAXAS ........................................................................................................................ 20
Situace v Řecku: ............................................................................................................................ 21
Závěr: ............................................................................................................................................... 22
Zdroje: .............................................................................................................................................. 23

4. Ota I. Wittelsbach
Ota byl dosazeni velmocemi (Velkou Británií a Francií) na řecký trůn roku 1833, jeho vláda
nebyla v řeckém prostředí oblíbená, vládl autoritářsky, bez ústavy, byl to katolík a nemínil se
toho vzdát, nebyl mezi Řeky oblíben, ale Řecko za tohoto panovníka „dostalo“ území směrem
na sever
Otta I. se snažil stabilizovat poměry v Řecku, státní správa byla v rozkladu, snaha budovat
infrastrukturu, eliminovat kodžabašije („venkovská šlechta“, nobilitní vrstva, která si
dokázala uzurpovat půdu, stali se vládnoucí vrstvou na venkově, i v novém státě se snažili
držet své postavení) a jejich moc – čili snaha o pozemkovou reformu a půdu přerozdělit mezi
venkovské obyvatelstvo, ale také snaha o armádu, četnictvo

5. Ottův otec Ludvík byl velký filhelén zavedl řadu opatření například měna (finikas do té
doby, na nátlak Ludvíka se začalo platit drachmou)
Byl mezi lidmi neoblíbený jelikož se snažil dostat pod svůj vliv pravoslavnou církev (dodnes
je zde specifické propojení státní a církevní moci) - a tak roku 1833 nechal pravoslavnou
řeckou církev vyjmout z K/pole patriarchátu a tím ji chtěl získat pod dikci, Řekové si ovšem
na ni nenechali sáhnout a tento krok mu velice uškodil
Nespokojenost s Bavory rostla, nakonec došlo roku 1842 k povstání, které bylo
zorganizováno armádou – šlo jim o ústavu . Tímto krokem byl zahájen ústávní život, aby se
král vzdal absolutistického vládnutí, to se jim nakonec podařilo, Otto musel ústavu přijmout,
ale ústava byla velmi specifická, jelikož nakonec utvrdila jeho postavení ve státě, nadále vládl
absolutisticky bez parlamentu, vládní rady, ale bylo to kodifikováno ústavou.
Toto období je v Řecku ovlivněno tzv. velkou myšlenkou – zahraniční politická doktrína,
obnova řecké velikosti pokud možno v hranicích byzantské říše, součástí této myšlenky byla
kontinuita řeckého národa od antiky po současnost
Glückburkové
Jiří se stal králem Řeků.
S přijetím nového krále byly Řecku podstoupeny Jónské ostrovy – VB je už nepotřebovala,
chtěla si uchovat Kypr, Řekové doufali, že touto jónskou cestou bude k Řecku jednou
připojen i Kypr. S nástupem nové dynastie je spjato přijetí nové ústavy, což vedlo k
demokratizaci veřejného života, ústava byla hodně liberální, ale nebyl to lék na problémy,
které v Řecku existovaly od počátku - vlády se střídaly, král vstupoval do politiky, jmenoval
premiéra.
v 2.pol.19.st. se zde objevuje Charilos Trikupis (premiérem celkem 10 let), střídal se
s rivalem Theodorem Dilijanisem – Trikupis učinil pozemkovou reformu (alespoň zčásti) –
přerozdělení, snažil se podporovat střední třídu ,toto pak nastartovalo řeckou ekonomiku,

6. Řecko začalo prosperovat, Trikupis musel zvýšit daně (to nebylo oblíbené) a samozřejmě
další půjčky.
Dilijanis byl populista, neměl ucelený politický program, jeho body byly de facto opaky
Trikupise, a když se dostal do vlády zrušil jeho nařízení, a tak se to střídalo díky tomu se
politický život se pak v 90.letech 19.století zastavil, a politika stála na hašteření politických
rivalů.
Zahraniční politika Řecka byla ovládána Velkou myšlenkou, ale nezmohli se na to, aby
Osmanské říši vyhlásili válku, jelikož to byl malý a slabý stát, s bídnou armádou, a tak
pletichařili a podporovali zahraniční povstalce – např. Kréťany, kteří velmi často povstávali +
další povstání v Thesálii a Epiru, které byly do té doby ještě pod osmanskou říši
ELEFTHERIOS VENIZELOS 1864-1936
Byl celkem 6x premiérem, celkem 20 let působil v řecké politice, jeho aktivity ovlivnily řecký
stát a společnost Byl velkým modernizátorem Řecka, jednalo se o osobnost evropského, ne-li
světového formátu. Ovlivnil nejen politiku a společnost i po své smrti, dodnes má příznivce a
odpůrce .Kontroverzně se zapojil do války, za jeho vlády nastala modernizace aparátu
řeckého. Kostis Palamas ho přirovnal ke Kapodistriasovi a Trikupisovi .V politice měl
následovníky, postavy jeho formátu se objevují až v 50.letech: Karamanlis – EU, Papandreu .
Původně byl právníkem,vzácně se na rozdíl od jiných dokázal vyznat v mnoha oblastech měl
širokou působnost.
Během 20 let dovedl Řecko z malé země nevýznamné pozvednout do evropských
rovnocenných vztahů.
Šlo mu hlavně o prospěch vlastní země.Prosazoval své názory (mnohdy radikálně – měl pak
odpůrce), věřil, že dělá vše pro dobro země a nejen, že se šel zaopatřit (jeho rodina nezbohatla
prokazatelně, vzal si bohatou dědičku z anglické diaspory), nepodnikal diletantské kroky.
Situace v Řecku
- pomalu se zde začínají organizovat vojáci, kteří se vždy považovali za dohlížitele
vývoje v řeckém státě . Mladí důstojníci si uvědomili, že je potřeba zasáhnout, je
třeba se zbavit staré politiky a přivést do politiky osobnost, která politický život
nastartuje.A tak v 1.polovině v době balkánských válek – architekt-připojení

7. egejských ostrovů, Epirus- navýšení obyvatelstva .Často je mu vyčítáno, že zavlekl
Řecko do 1.sv.války, rozšířil území Řecka na úkor skomírající Osmanské říše,tehdy
měl na dosah splnění Velké myšlenky.
Někdy považován vedle Lenina za nejvýznamnější postavu 1.pol.20.st. Poslední
období 1928-1932 je charakteristické jeho myšlenkovým posunem, od samotného
počátku byl antisocialista a v posledním premiérském angažmá, se zasazoval o
maximální potlačování socialismu a komunismu. Od liberála se ke konci života dostal
k zastání stabilizační vlády silné ruky, ale nemusel to být nutně fašistický model.
Nakonec byl donucen odejít z řecké politiky, zemřel v Paříží roku 1936 jako vyhnanec
do řecké politiky jej vynesla revoluce Gudy
V té době bylo Řecko v době krize: bankrot, neúspěšná válka s Tureckem, společnost byla
silně frustrována – to vede k radikalizaci obyvatelstva na obou pólech společnosti. Politikové
v tehdejší době nebyli schopni nic učinit.Čekalo se, až vypukne revoluce.Pověstnou jiskrou se
stala mladoturecká revoluce – jednalo se o svržení sultána a nastolení relativně liberální vlády
– tyto ideály svobody se dostávají i do sousedního Řecka.R
oku 1909 se vytváří základ pro revoluci – nezávisle na sobě vznikají kroužky důstojníků,
jejichž cílem je vrhnout stávající politický systém a přivést do politiky někoho s vizí, kdo by
Řecko modernizoval.
Tyto důstojnické organizace se nakonec spojí v létě roku 1909 do Vojenské ligy – předsedou
se stal NIKOLAOS ZORBAS – plukovník dělostřelectva.Důstojníci věděli, že je potřeba staré
politiky svrhnout, ale k provedení potřebovali najít vhodného politika, dlouho nemohli nikoho
takového najít – provedli převrat v polovině srpna 1909, kdy se přívrženci ligy sjeli do
kasáren Gudy – východní předměstí Athén, zde si přinutili otevření arsenálů – bylo jich 3000
a zaslali athénské vládě telegram, aby ustoupila. Premiér to odmítl, pochod Vojenské ligy do
centra Athén, lidé se přidávali, vláda jen bezmocně sledovala, jak se přidávají i četníci a další
obyvatelstvo. Během jednoho dne bylo po všem, jenže vyvstala otázka, co dále jelikož zde
nebyl někdo, kdo by situaci dořešil a ještě se vyskytlo nebezpečí v tom, že nebyl rozpuštěn
parlament, a ten by mohl znemožnit Vojenské lize další kroky a tak Vojenská liga musela
začít hledat nějakou osobnost a na jednu ze schůzek padlo jméno Venizela – to bylo
zamítnuto, ale podruhé návrh prošel o jeden jediný hlas – neměl takovou podporu a byl to
občan Osmanské říše (Kréta oficiálně patřila Osmanům) liga se tedy shodla, že do Řecka bude
povolán Venizelos a nabídnou mu premiérské křeslo.

8. Životopos Venizelose
Narodil se na Krétě do obchodnické rodiny jako pátý syn jeho předkové se na Krétu
přestěhovali v 18.století, utekli před útlakem paši v severním Řecku a původně se tak ani
nejmenovali jmenovali se Krevatas, pak se zde objevuje křestní jméno Benizelos a postupem
času se toto křestní jméno stalo příjmením a vlivem hláskových změn se z toho stal
Venizelos. Byla to povstalecká rodina, již jeho otec Kyriakos se roku 1864 účastnil povstání
proti Turkům, za to byla celá rodina deportována na ostrov Syros, kde malý Eleftherios chodil
do školy a učil se tam obchodnictví a když sultán zrušil příkaz k vyhnanství, tak se rodina
vrací na Krétu,nakonec se rozhodl pro studium práv. Studoval v Athénách jako výborný
student posléze se vrátil na Krétu, kde určitou dobu provozoval právnické řemeslo, ale na
konci 80.let vstoupil do politiky – roku 1889 se stal poslancem krétského parlamentu .Byl
velmi charismatický řečník, strhával posluchače.Na Krétě se také poprvé oženil s Marié
Katoluzu měli spolu 2 děti: Kyriakis a Sofoklis,ale po porodu 2.syna žena umírá na znamení
smutku si nechal narůst typický knír.
Jeho druhou ženou se stala ve 20.letech z řecké diaspory v Londýn, zlé jazyky tvrdí, že si ji
vzal kvůli jmění,Elena Skylitsi.
Účastnil se povstání 1896/7 kdy se svou jednotkou 2000 můžů se postavil Turkům – „živé nás
nedostanou“ .Po roce 1897 dostává Kréta autonomii (1898-1913.
Venizelos přijel do Řecka z Kréty koncem roku 1909 a společnost jej přijala velice kladně a
nadšeně, protože právě tehdy se zrodila jeho přezdívka.
V následujících volbách získání naprostou většinu, vytváří politickou stranu: Liberální strana
a stává se vůdcem, jde o první moderní politickou stranu, jak to známe dodnes .
Mladoturecká vláda neuznala vládu Venizela jelikož měl stále občanství osmanské.
Příchodem Venizela do Řecka se uzavírá jedna kapitola řeckých dějin a začíná desetiletí
působení Venizela na premiérském křesle a jeho modernizační kroky.
Venizelova ideologie a jeho přesvědčení:

9. 1) myšlenkově a politicky patřil zcela bezpochyby ke střední podnikatelské třídě
– snažil se ji prosazovat, produktivní třída, která může politiku nastartovat –
navazoval na Trikupise
2) byl to liberál, zastánce pokroku – zájmy řeckého národa stavěl nad zájmy
jednotlivce – tím se řídila v prvních letech vlády
3) především šlo o uskutečnění velké myšlenky – péče o jedince byla na druhé
koleji
4) jeho liberalismus neměl jen světlé stránky: až přehnané anglofilství – to je
slabina a negativum, šel jim vždy na ruku – to se projevilo, kdy se Řecko
muselo účastnit tažením proti bolševikům v SSSR: museli vyslavit 20 000
kontigent a roku 1931 v době kyperské krize – povstali proti britské koloniální
vládě a Venizelos, který byl premiérem, povstalce nepodpořil a dokonce
pohrozil sankcemi, kdo by chtěl pomoci – je to záležitost VB
5) jeho osobní přesvědčení: velmi přizpůsobivý, pružný v uvažování, podle něj
nezávisí na státním zřízení, ale musí fungovat a politici se musí chovat
zodpovědně.
STŘÍDÁNÍ REPUBLIKY A MONARCHIE
Roku 1830 vládl provizorní správce země Kapodistrais. Posléze nastupuje absolutistický
panovník Otto.Po něm rod Glückburků a král Jiří.
Roku 1924 zrušení monarchie kdy si řekové svobodně zvolili.Ale není to jediný stát, u
kterého se střídalo zřízení. V 19.st. zde vládly aristokratické vlády, dosazovány dynastie, aby
se udržoval poměr sil , jen v Jugoslávii byla domácí dynastie Obrenovič a Karadžovič .
Monarchie:
a) parlamentní – „ozdobná“ funkce panovníka, tak jako dneska VB, Dánsko, Norsko,
Švédsko, …
b) konstituční – panovník má vysoký podíl na správě země
c) je zde i určitý mezistupeň

10. V Řecku jsou zde zastánci obou zřízení, monarchie i republiky. Zastánci rodiny, církve, vlasti
volili monarchii, konzervativci, přináší to prestiž pro zemi.
Levicoví intelektuálové byli proti monarchii, je to podle nich zpátečnické zřízení, které
zatěžuje státní pokladnu.
KONSTANTINOS I. (1913-1917, 1920-1922)
Byl synem Jiřího Glücksburga. Byl opakem svého otce,reformním premiérům nepřál. Byl
velice nekompromisní, dostával se do sporů s premiérskou mocí. Měl absolutistické choutky,
velmi tvrdohlavý, jako „fracek“ . Jeho manželka byla královna Sofia Hohenzollern – sestra
Viléma II. – jedna z královen, která byla autokratická, král nebral názory premiéra na vědomí
– viz historika o balkánských válkách a nájezd na Soluň (jelikož dostal informace, že Bulhaři
se zde opravdu řítí) – jen on má právo jednat. Pěstoval si „kult“ vůdce, generál, řecký
Napoleon – ale všechno prohrál,pak v národním rozkolu, během války, král měl spor
s Venizelosem, problém byl v tom, že Venizelos se chtěl přidat na stranu Dohody a král chtěl
zachovat neutralitu (i když jeho švagr byl v bloku Ústředních velmocí). VB a Francie, které
podporovaly Venizela vytvořili spojenecký kontingent a vylodili se v Soluni, roku 1917 kdy
byl král svržen, jelikož provozuje politiku nepřátelskou vůči Dohodě. Pak je zde přestávka
v jeho vládě, znovu vládne až roku 1920. Spíše se snažil hledět si zájmu dynastických a
nehleděl tak ani na zájmy země, jeho snaha udržet dobré vztahy s Německem – přirozený
partner (manželka byla německá princezna), nehleděl na územní zisky Řecka (Venizelos to
vycítil několikrát)
Dnes je chválen, že se snažil zachovat Řecko neutrální , ale ani to nebylo zadarmo, měli
ustoupit přístav Kavala kdyby k tomu došlo, to by se pak samozřejmě řeckému národu
nelíbilo.
ALEXANDROS
Konstantinův mladší syn, který byl dosazen velmocemi.Nijak zvlášť se do dějin nezapsal,byl
oblíbený řecký král vzal si za manželku ženu z lidu: Aspasiu Manu, dceru generála. Strávili

11. spolu část od mala, byla dvorní dáma, čelil velkému tlaku ze strany rodiny , matka na něj
tlačila, ale nic to nepomohlo.Velmi brzy umírá za kuriózní situace: pokousala ho opice
nečekaně umírá v zahradách královského paláce, dostal otravu krve a do několika dní byl
mrtvý .Bylo okamžitě uspořádáno referendum
KONSTANTINOS
Byla to jeho druhá vláda. Byl neschopný stratég v době maloasijského tažení,nakonec byl
svržen revoluční vládou v Řecku
JIŘÍ II.
Byl bratr Konstantina, ale nastoupil v nešťastný čas – desetiletí vyplněno válkami, nebyl zde
dlouho, jelikož sílily republikánské nálady. Musel roku 1923 abdikovat
Roku 1924 bylo referendum, ve kterém byla zrušena monarchie a byla ustanovena republika
na 12 let.
1. Republika
Myšlenka republika měla čím dál více zastánců v té době, již roku 1920 se poslanci k ní klo-
nili,je to přirozené zřízení pro Řecko, které v době svého vzniku nemělo žádnou aristokracii.
Konec 1.sv. války byl v Evropě pádem celé řady monarchií, a tyto nálady se dostávají i do
Řecka. Období to nebylo moc šťastné, mysleli si, že to bude všelék, byla ovšem nestabilní,
střídaly se vlády – jasné, že se republika nemohla udržet, když došla hospodářská krize do
Evropy, tak v Řecku hodně uhodila, republika se pak stala obětním beránkem. Začaly vznikat
filmonarchistické organizace – podhoubí pro návrat monarchie do Řecka, zhoršující se vni-
tropolitická situace, nárůst monarchistických nálad nad republikánskými, vedlo k tomu, že se
roku 1933 a 1935 puče pod vedením Venizela pokusily zvrátit situaci – ale to byla záminka

12. pro monarchisty. A tak roku 1935 bylo uspořádáno referendum – na 99% bylo zmanipulova-
né, jelikož se lid z 98% vyslovil pro návrat monarchie a tak se zde vrací monarchie.
JIŘÍ II.
Vrací se z Londýna, jedná se o jeho druhé působení .
Začal nepokrytě stranit svému koni Metaxasovi – ustanovil je bez precedentně premiérem a
dokonce roku 1936 ho nechal provést převrat . Režimem Metaxasem se pak král diskreditoval
. Slávu mu pak zajistil tzv. epos z roku 1940 – postavil se do čela bojujícího národa – repre-
zentant sjednoceného národa. Už hned ráno, kdy Mussolini vyhlásil válku, tak král promluvil
do rozhlasu a vyzval lid ke klidu a k válce za vlast. Za války utíkal král do zahraničí – do
Londýna, kde se stal oficiálním reprezentantem bojujícího Řecka. Za 2.sv.války se zde vytvo-
řilo silné odbojové hnutí – komunistické bylo nejsilnější, a oni formulovali požadavek, že by
si každý měl zvolit vládu – mělo dojít k referendu, které by s největší pravděpodobností skon-
čilo ve prospěch republikou – král nepřijel do Řecka hned, jelikož zde byly pochyby, jestli by
se král vůbec mohl vrátit do země. Řecko spadlo do sféry vlivu Velké Británie – stoupá napětí
mezi stoupenci VB a levicí – pronásledování levicových odbojářů, zastrašování. V této atmo-
sféře pak proběhly volby, a referendum o státní zřízení – opět bylo zmanipulované, v této vy-
pjaté situaci se pak vrací Jiří na trůn . Povstání vojáků na předním východě za něj odmítal
jakoukoli diskuzi, že by po válce se mělo debatovat, jestli se vrátí a nebo ne – doufal, že se
vrátí jako nesporný král (Glückburkové se domnívali a považovali se za panovníky seslané do
Řecka bohem, poprvé se tato teze projevila v třenicích mezi králem a Venizelem – ten se ho
snažil usměrnit a „zklidnit“). Mínil pokračovat v kurzu, který byl nastolen za Metaxase . Po
smrti nastupuje mladší bratr .
PAVEL I.
Doba ovlivnila jeho vládu – konflikt občanské války. Nemá zrovna nejlepší pověst – ale za tu
si může do jisté míry sám. Dlouhou dobu žil v zahraničí a měl vojenské vzdělání, snažil se
příliš do politiky nevstupovat, ale ztotožnil se brzy s politikou, která byla nastolena předtím –
čili půjde-li to jinak, než se mu bude líbit, tak zasáhnoune. Byl pod vlivem své manželky

13. Friederiky – princezna Hannoverská – snažila se budovat svůj zjev jako královna, která miluje
lid, ale její rodina měla zkušenosti s Hitlerjugend– ona i její bratři (pak se hájila tím, že tam
vstoupila z nutnosti), pro velkou část řecké společnosti byla nestavitelná. Skrze manžela vstu-
povala do politiky, ke konci života, kdy měl Pavel rakovinu, de facto vládla za něj, chtěla si
napravit svůj profil – velice horlivě organizovala sbírky, nadace pro nemajetné dívky a umož-
ňovala jim vzdělání (ale bylo zjištěno, že organizace měla větší příjmy, než sama přiznala –
zpronevěřování)
Královský pár byli představitelé režimu, který vládl v Řecku po občanské válce – temné ob-
dobí řecké demokracie, kdy za jejich souhlasu došlo k vytvoření parakratosu – stínový me-
chanismus, poloilegální monarchistické organizace které ve skutečnosti ovládaly stát. Přimkli
se k USA – hlavně bezpečností složky a to CIA – země pod americkým vlivem, silně omezo-
vána lidská práce – potrestání poražených (věznění, popravy,…)
KONSTANTINOS II.
Zpočátku stále Friederika vládla skrze syna. Roku 1964 nastupuje na trůn ve 24letech (vládne
do roku 1974), neměl žádné zkušenosti, ale byl velmi sebevědomý – pokračoval v praktikách
svého otce – absolutismus . Narodil se roku 1940 v paláci Tatoi – sídlo řeckých králů, nachází
se 15km severně od Athén, velmi dobrý vztah ke sportu – roku 1960 se jako člen účastnil OH
v Římě a vybojoval v plachtění zlatou medaili pro Řecko. Byl vychováván v tomto duchu,
hodně podporován svou matkou Friderikou. Autoritativně a absolutisticky jako jeho otec a
strýc a děd taky. Silně zasahoval a vstupoval do politiky, zavinil pád vlády Papandrea roku
1965 (byla to středová vláda) a kdo liknavým přístupem umožnil vojenský převrat a ustano-
vení vojenské junty, ale když pak došlo na lámání chleba, tak vždycky selhal. Oženil se
s Annou Marií – dánská princezna, příliš do politiky se nehrnula – stála v pozadí, ale stále zde
byla královna matka Friederika s vlivem. 21.4.1967 byl proveden převrat „jménem krále“
(jeho role v puči je hodně diskutovaná) – ale ten o tom nevěděl, zneužili jeho jméno, král ale
svým nerozhodným a liknavým postupem zapříčinil to, že si junta upevnila svou pozici – ale
kdyby zasáhl proti juntě lépe, tak by to mohlo dopadnout jinak, ale kdo ví. Král si myslel, že
s juntou nějak vyjde, ale pak viděl, že to nejde, pokusil se o protipuč proti juntě, ale nepodařil
se mu to, byli pevně uchyceni, ovládali klíčové body ve správě země. Nakonec emigroval do

14. zahraničí - pak ho vypráskali ze země. V zahraničí měli možnost postavit se do čela proti jun-
tě, zlegalizovat odboj proti nim, mohl se stát vůdčí osobností, být radikální – v médiích, roz-
hlase, prostřednictvím periodik. Ale byl velmi nerozhodný a neudělal to, dokonce se snažil
s plukovníky vyjednávat a prosil je, aby ho uvedli zpátky na trůn - což je skutečnost, která mu
pak nepřidala na oblíbenosti. Měl se postavit hned první den – snad by byl zatknut – ale to by
vyvolalo nevoli v zahraničí a tento fakt by pak mohl způsobit pád – ale kdo ví . A tak když
roku 1974 padla junta, tak král byl detronizován a s ním celá dynastie, a nastává tak období
republiky – ta je v Řecku dodnes.
Když pak roku 1974 padla junta, tak se pak král nesnažil vrátit do Řecka, čekal v Londýně,
co se stane – nečekal na obranu svých zájmů v Řecku, nechal si to projít mezi prsty, čili tento
vlažný postup pak byl jedním z důvodů, proč se do Řecka nevrátila dynastie.
Junta a nastolení republiky
Když byl vyhnán roku 1967 v zemi – funkce vícekrále se ujal JORGOS PAPADOPULOS.
Takže junta se pak po nějaké době provizorního řešení, že roku 1973 monarchii svévolně zru-
šila, junta chtěla, aby krok, který udělala svévolně, ale aby to mělo aspoň patinu demokracie –
bylo vyhlášeno referendum, kterému přecházela mediální masáž za republiku – v referendu
pak v létě 1973 se asi 70% vyslovilo pro republiku (těžko říct, jak moc svobodné to bylo).
Poté, co byla zrušena monarchie, tak junta vyhlásila roku 1973 republiku a prvním preziden-
tem se stal PAPADOPULOS, když junta padla roku 1974, tak zde byla nastolena otázka, jestli
republika a nebo se vrátí král – bylo rozhodnuto, že bude další referendum – tentokrát nebude
zmanipulované – dopadlo tak, že zřízením se stala republika (67% - ale ani tady nemůžeme
mluvit o tom, že by nebylo úplně zmanipulované, bylo zde mnoho skandálů – politici ovliv-
ňovali lidi, dokonce poplatky jim dávali za demonstrace pro či proti republice), když roku
1988 promluvil jeden z politiků PASOK, tak musel přiznat, že referendum z roku 1974 neby-
lo provedeno spravedlivě .
Od roku 1974 je tedy Řecko republikou a poté, co byly zveřejněny výsledky, tak řekl KA-
RAMANLIS, že rakovina byla konečně odstraněna (rodina Glückburků)

15. Roku 2007 provedly noviny Βήμα – průzkum, že asi 10% lidí se vyslovilo pro návrat monar-
chie . Král odchází s rodinou do Londýna, kroků nikdy nelitoval a vše co dělal, tak bylo pro
blaho národa .
Královská rodina nyní
Rodina žije dodnes v Londýně, král Pavel Řecký – je jeho nejstarší syn. Do ještě se dnes ob-
jevuje mezi dynastiemi:
1) SOFIA – dcera Pavla I., současná španělská královna, syn Filip a snacha Leti-
cia, manžel Juan Carlos
2) ELLENA – se stala rumunskou královnou od roku 1920
3) AELEXANDRA – dcera Alexandra, se stala jugoslávskou královnou roku
1944
Dnes nemají územní nároky vůči řeckému státu, i když krále prý velmi mrzí, že mu odebrali
občanství, jelikož on se stále cítí jako Řek (když se narodil jako Řek, měl řecké školy, řecké
rodiče a řečtina jako mateřský jazyk )a odmítá uznat, že by v minulosti udělal nějakou chybu
– vše udělal správně a udělal by to znovu.
Co se týče majetku řecké rodiny poté, co rodina odešla a byl zakázán vstup do Řecka, tak zde
byla otázka co s 11 paláci a loveckými zámečky a dalšími rezorty, které měla rodina
k dispozici, tak majetek jim byl v 70.letech zdaněn a situace se hnula až v 90.letech, kdy král
podepsal dohodu, že se vzdává veškerého majetku, který patřil řecké rodině – 1994 ratifiko-
váno přijetím zákona, ale vyhráli alespoň zámek od Athén v Tatoi (obrátili se na Mezinárodní
soudní dvůr), velmi významné místo pro řecké dějiny a přívržence rodiny, ale dneska velmi
chátrá, chtěli se zavázat, že zde bude muzeum, které mělo být 2012 otevřeno, ale neděje se
zde nic.
Shrnutí, proč královská rodina skončila

16. Od samotného začátku vlády v Řecku měli silně autokratické sklony, ale vykonavatelé cizích
doporučení - byli symbolem nadvlády cizích velmocí – byli dosazeni díky nim (a tak rodina
neprováděla nijak moc samotnou politiku). Zbavení se rodiny je malé vítězství. Byli velmi
ovlivněni politickou sférou, nadržovali monarchistickým stranám, vstupovali do politiky, od-
volávali premiéry, jak se jim líbilo (kvůli osobním antipatiím, bez základu v ústavě). Byli
obklopeni kamarilou, armádou, která na ně měla velký vliv a okruh dvorských kariéristů to-
tálně odstřihla od běžného života – díky nim byli odříznuti od reality v zemi.
Navíc sami sebe považovali za zaslané Bohem a chyběla jim jakási pokora vůči poddaným.
Královský institut je velmi drahá záležitost – spravovat zámky, svatby byly velkolepé, to bylo
moc pro daňové poplatníky, a rodina měla vlastní vozový park s letadly a cestovali si do za-
hraničí, velmi štědře byli placeni zaměstnanci dvora + měli štědré důchody – velmi drahá zá-
ležitost.
Řečtí prezidenti
Právníci, ekonomové a podobně. Společnost vždy rozdělovali. Je volen na 5 let, 2x po sobě
maximálně, za junty to bylo jinak. Je volen parlamentem, a nemá skoro žádné pravomoci – je
to „okrasa“ .
KOSTAS TSATSOS
KOSTAS KARAMANLIS
CHRISTOS SARTZETAKIS
- vyšetřoval zavraždění Lambrakise, usvědčil je – morální kredit
KONSTANTINOS STEFANOPULOS
- právník
KAROLOS PAPULIAS
- také právník, současný

17. DIKTATURY V ŘECKU
Všechny byly nastoleny armádou – vojenští důstojníci .
Výsadní postavení armády v Řecku – v 19. a 20.st. vždycky hrála významnou roli – hybatelé
velkých změn, nutně ne ve špatném slova smyslu. Povstání roku 1843 – důstojníci si vymohli
ústavu na králi – demokratizační akt. Přivedli Venizela do politiky, takže to byl určitý dohlíži-
tel ve společnosti, potřeba nasměrovat vývoj správným směrem. Důstojníci byli ovlivněni
politikou, byli napojeni na konkrétní stranu a jejím jménem často jednali – politické strany
pak ve 20. a 30.letech se snažily budovat si v politických stranách svoji složku.
Hromadně začali vstupovat do politiky po MAK roku 1922 – demoralizovaní vojáci, kteří se
vraceli do Řecka, tak nestabilní situaci (vnitřní i vnější) využili a převedli v září 1922 – poža-
dovali odstup vlády, která měla na svědomí MAK.
Ve 20.století celkem 10x došlo k pokusu o puč – byla to těžká doba: příchod Řeků – potřeba
se vyrovnat s uprchlíky – byli zdrojem hospodářského úpadku země.
THEODOROS PANGALOS
Byla špatná situace, a tak chtěl ujmout moc. Byl to voják z povolání, jeho rodina byla ze Sa-
lamíny, prošel si válečnými taženími od roku 1897 až po MAK.
Byl aktivní v pučistické činnosti, účast ve všem možném př. Gudy, podílel se na puči z roku
1922 myslel si, že tak bude moc ovládnout situaci, ale byl rozčarován z poměrů v politice, a
tak se rychle vrátit zpět do armády.
Svým zaměřením to byl venizelista, a byl to jeho velký stoupenec, byl to také republikán.
Do povědomí řecké veřejnosti se dostal roku 1923, kdy probíhala jednání v Lausanne, kde
bylo Řecku nadiktováno, že se musí vzdát ziskům 1.sv.války po MAK a on nesl toto jednání
velmi těžce, je dokonce prokázáno, že připravoval puč, kterým měl zamezit přijetí podmínek

18. Lausannské mírové smlouvy, ale nakonec k tomu nedošlo, plány vyzrazeny – hrozilo mu za-
tknutí, a tak utekl do zahraničí. To mu ale přidalo docela na oblibě.
Roku 1924 se vrací do Řecka, vstupuje do politiky – je úspěšný – stává se poslancem,
v parlamentu se pak x-krát porval s ostatními poslanci.
Nelíbil se mu totiž vývoj situace ve 20.let, shromažďuje kolem sebe okruh věrných důstojní-
ků, s kterými pomalu připravuje převzetí moci .
Zprávy o těch přípravách ale prosákly na veřejnost, Pangalos se tím dokonce netajil – dokon-
ce to potvrdil novinářům.
Byl na něj pak vydán zatykač, Pangalos se to dozvěděl s předstihem, ale předběhl je, ještě než
si pro něj přišla policie, tak provedl rychlý puč v Soluni koncem června 1925 a díky neroz-
hodnosti tehdejšího premiéra a vlády se mu podařilo je vyšachovat a sám se pak prohlásil
premiérem .
Proti jeho praktikám nedemokratickým se snažil vystoupit i prezident a bývalý voják PAV-
LOS KUNDURIOTIS.
Vzdal se funkce prezidenta a doufal, že tím dojde k povstání, Pangalos ale pak sám sebe jme-
noval prezidentem. Dokonce to byl i ministr vojenských záležitostí (to si ale podrželi pak
všichni tito). Pak se dobrovolně vzdal funkce premiéra a hledal vhodného kandidáta – dosadil
tam samozřejmě svého člověka.
Jeho působení v politice
– některá vtipná nařízení př. ihned po svém nástupu do funkce premiéra př. nemohli nosit
sukně kratší než 30cm od chodidla. Ostatní nařízení, ale tak vtipná nebyla – politické a
finanční skandály. Snažil se provozovat politiku úsporných opatření (to se děje od 19.st.
dodnes v podstatě), ale dělal to velmi nešikovně – nebyl to ekonom ani politik, jen voják –
takže ponořil politiku ještě do většího úpadku. Pronásledoval své politické odpůrce (to je
typické pro diktátorské režimy) – politiky, novináře a vojáky – dokonce nechal zavřít i
Metaxase .

19. Byl ovlivněn Velkou myšlenkou (Řecko má nárok na území, která patřila sousedním státům)
– osvojil si šovinistickou politiku a stupňoval tak napětí se sousedními státy – tyto jeho vášně
pak vedly k mnoha chybám a kolapsům, šarvátky vedly ke síle, Pangalos pak bez udání důvo-
du vyhlásil Bulharsku válku a požadoval, ať tam táhne armáda – bez jakékoli záminky – Spo-
lečnost Národů označila Řecko za agresora a Řecko se pod tlakem zahraničí muselo
z Bulharska stáhnout a Řekové museli uhradit škody v Bulharsku, které způsobili – museli
zaplatit 50 000 liber.
Za jeho vlády proběhlo uzavření nevýhodné smlouvy s Jugoslávií v létě 1926 – pospíchal na
uzavření spojenecké smlouvy: doufal, že když se mu podaří vytvořit spojenectví s Jugoslávií,
tak se mu podaří je přesvědčit, že je potřeba zaútočit na Turecko – Jugoslávie si nadiktovala
velmi tvrdé podmínky, on s nimi souhlasil: budou mít volný přístup do přístavu Soluň (správa
Soluně) a přáli si, aby spolu s Řeky mohli spravovat železnici vedoucí ze Soluně do Bělehra-
du – to by znamenalo přítomnost jugoslávských vojáků na řeckém území, i když proti této
smlouvě protestovali řečtí diplomaté, řecký soukromá i státní sféra, tak Pangalos si to ale pro-
sadil a to byl začátek jeho konce – jelikož proti tomu vystupovala i armáda, která v tom viděla
ohrožení integrity řeckého státu, proto se začal připravovat pokus o jeho svržení – zatímco
v létě 1926 absolvoval Pangalos turné po řeckém venkově – toho využili důstojníci okolo
Kondylise, velice rychle provedli v Athénách a Soluni převrat a Pangalos byl internován na
Krétě.
V dalších letech se projednávala otázka jeho potrestání, jak moc to bylo legitimní – parlament
mu přece dal důvěru – soudní pře se táhly několik let, nakonec byl odsouzen – ne na diktátor-
ské působení, ale za finanční úniky a skandály.
Jeho manželka byla zapletena do pašování drahých látek – samet a jeho příbuzní učinil mnoho
zpronevěr, ve 30.letech se pak snažil vstoupit do politiky, dokonce i v 50.letech, ale to se mu
už pak nepodařilo, lidi si to pamatovali.
IOANNIS METAXAS

20. Ve 30.letech se otevírá cesta k diktátorským režimům – počátek je hospodářská krize (Z USA
1929 se šíří do Evropy – počátkem 30.let) – nese s sebou celou řadu negativ, nasytil se trh,
poklesl odbyt produktů, služeb, s tím bylo spjato propouštění, růst nezaměstnanosti, všeobec-
ná nespokojenost, pokles životní úrovně nahrával pak extremismu (nalevo i napravo)
V této době se objevují diktátorské režimy po celé Evropě:
1) Španělsko – Franco: občanská válka 1936-1939
2) Itálie – Mussolini (vládl zde od 20.let, ve 30.letech si posiluje svoji pozici)
3) Německo – Hitler (hospodářská krize)
4) Jugoslávie – premiér byl také diktátorsky zaměřen
5) Portugalsko – Salazar
6) Maďarsko – už ve 20.letech se zde uchytil, ve 30.letech zde vznikly Šípové
kříže (deportace maďarských Židů)
7) Rumunsko – posilovaly fašistické režimy, pak Ioanescu zapojil zemi do války
8) Bulharsko – car Boris III. dokonce
9) Polsko – sanační režim Pildsuckého
10) Belgie – silné fašistické hnutí, to samé Holandsko – fašistická hnutí pak byla
využívána okupanty za 2.sv.války – ale k moci se přímo nedostaly
11) i v českých zemích existovaly organizace: Hlinkovy gardy, …
Situace v Řecku:
Zvolení představitelé nebyli schopni vytvořit pořádnou vládu, chaos, zmatky, politikové se
jen hašteřili a vlády se střídaly a podle toho to také vypadalo, po posledních svobodných vol-
bách v lednu 1936 trvalo čtvrt roku než se politikové dohodli domluvit na vládě, a tak Jiřímu
II. došla trpělivost, a tak v dubnu jmenoval premiérem země Ioannise Metaxase (jeho černý
kůň) – tento krok neměl oporu v ústavě ani legislativě řeckého státu, ale politikové ve vládě si
stejně nakonec oddechli, a dokonce mu vyslovili důvěru, parlament pak byl okamžitě po vy-

21. slovení důvěry rozpuštěn, byl vytvořen 40členný parlamentní výbor místo dosavadních 300
poslanců.
V květnu 1936 povstání dělníků v tabákovém průmyslů v Soluni, byly zde i sociální motivy,
ale Metaxas proti němu zakročil velmi brutálně – nasadil proti dělníkům armádu a policii a
„tekla krev“ – dílo Epitaf (Ioannis Ritsos) - zachycuje tuto událost.
Tehdy už bylo pozdě, aby někdo zvrátil situaci, která vznikla, ale policie už nebyla jednotná,
poslední možnost byl pokus komunistické strany na 5.8.1936 o stávku – KKE ohlásili gene-
rální stávku v Řecku a jelikož to bylo ohlášeno předem, tak Metaxas viděl, že v tom může
vidět příležitost, jak se vypořádat s opozicí – přesvědčil krále, že hrozí spiknutí a komunistic-
ký převrat, od krále dostal svolení, aby mohl definitivně převzat moc.
A tak v předvečer stávky, 4.8. 1936 Metaxas převzal prostřednictvím armády moc a podařilo
se mu během několika hodin převzat moc v celé zemi, byli zatýkání odpůrci (komunisté, ve-
nizelisté, a jiní demokratičtí odpůrci Metaxase,…).
Večer si Metaxas svolal širší vládní radu a společně sepsali 2 dekrety, které osud země zpeče-
tily na několik let – vyhlášení výjimečného stavu (zákaz vycházení) a druhým dekretem byly
pozastaveny některé články ústavy (právo na shromažďování, opět zavedena cenzura, mož-
nost uvěznit občana bez udání důvodu) – tyto 2 dekrety, které omezovaly svobodný režim
v zemi, pak podepsal král a v Řecku nastává doba totality.
Metaxasovi pomohlo také, že roku 1936 umírají významní řečtí politikové, a tím pádem mu
odpadli případní odpůrci a rivalové – v Paříži umírá Venizelos, umírá Papanastasiu – zaklada-
tel republiky a další 3 řečtí premiérové, a tak Metaxas byl „přirozeným výběrem“ zbaven riva-
lů.
Ve 30.letech byla situace v Řecku velmi nedobrá, takže zde byli politikové, kteří tvrdili, aby
se Řecko dostalo z marasmu, že je potřeba ustanovit silnou vládu i za cenu, že budou osekány
některé práva lidí a věřili, že tato autoritativní vláda by dokázala stabilizovat zemi.

22. Závěr:
Touto prací jsem chtěla stručně shrnout hlavní politické představitele a vládce v Řecku v 19.
století.
Díky této práci jsem si vylepšila své poznatky o této době.
Zdroje:
HRADEČNÝ, Pavel. Dějiny Řecka. 1. vyd. Praha: Nakladatelství lidové noviny, 1998. ISBN
80-7106-192-1.
Dějiny Řecka. Wikipedie.cz [online]. 2002 [cit. 2012-12-27]. Dostupné z:
http://cs.wikipedia.org/wiki/D%C4%9Bjiny_%C5%98ecka
History of Greece. Ahistoryofgreece [online]. 2005 [cit. 2012-12-27]. Dostupné z:
http://www.ahistoryofgreece.com/
Hodnocení zdrojů:
Knihu od P. Hradečného považuji za velice kvalitní. Autor je erudovaný ve svém oboru. In-
formace jsou objektivní a pravdivé. Kniha mibyla doporučena magistrou, která nás vyučovala.
Zdroj od wikipedie považuji taktéž za kvalitní, je hodně inspirován a citován knihou zmíně-
nou výše.
Zdroj a history of greece jsem našla ve fóru, který se zabývá tématikou řeckých dějin a byl
velice chválen. Autor nebyl zveřejněn, informace byly pravdivé a shodovaly se s knihou.

23. Klíčová slova: republika, monarchie, Řecko, král, politika, prezident, právník, junta, monar-
chie, premiér.