1. Konference ve Wannsee
(Josef Novák)
Argumentace
Téma této práce jsem nezvolil náhodně, ale zejména kvůli dvěma aspektům. Těmito aspekty
jsou jednak můj studijní obor, kterým je historie a také mé zaměření na konkrétní oblast dějin
tj. novodobé dějiny, konkrétně pak zejména druhá světová válka.
Zvolený název práce, pak vychází ze snahy alespoň částečně tuto konferenci přiblížit
veřejnosti, přičemž samotný název je u veřejnosti už alespoň částečně známý.
Anotace
Konferenci nelze brát, jako jedinou událost spojenou s „konečným řešením židovské otázky“,
je důležité si uvědomit, že vyvražďování obyvatelstva již dávno v době konání konference
probíhalo. Je proto nutné na ni nazírat v kontextu celého rozsáhlého nacistického plánu na
definitivní „vyčištění“ od tohoto obyvatelstva. V této práci je stručně přiblížena konference ve
Wannsee. Nejprve je věnována pozornost místu konání, následně účastníkům a poté i
nastiňuje průběh konference a samotný zápis z ní. Lze si tak, alespoň částečně udělat
představu o tom, co bylo předmětem této konference. V samém závěru této práce jsou krátce
shrnuty výsledky jednání.
Klíčová slova
Konference, vila, protokol, Wannsee, Reinhard Heydrich, Židé, konečné řešení
2. Konference ve Wannsee
Konference se konala v blízkosti hlavního centra Třetí říše tj. na okraji Berlína. Přesněji tedy
ve vilové čtvrti s názvem Wannsee, která se nachází v blízkosti stejnojmenného jezera. Vila,
kde se konference konala, byla dostavěna v roce 1915 pro továrníka Ernsta Marliera.
Následně je Marlier nucen vilu v roce 1921 prodat za 2 300 000 říšských marek. Novým
majitelem se stává průmyslník Fridrich Minoux. I ten je fakticky díky svému zatčení nucen
vilu v roce 1940 prodat. Vilu kupuje nadace SS „Nordhav“ a vybavuje ji jako hotelové a
konferenční zařízení pro SS Sicherheitsdienst. Dne 20. 1. 1942 se právě zde, tedy na adrese
Am Grossen Wannsee č. 56 – 58 uskutečňuje konference, která později vešla do dějin, jako
konference ve Wannsee.
Konference se účastnili: Reinhard Heydrich, Dr. Josef Bühler, Dr. Roland Freisler, Otto
Hofmann, Dr. Gerhard Klopfer, Wilhem Kritzinger, Dr. Rudolf Lange, Dr. Georg Leibbrand,
Dr. Martin Luther, Dr. Alfred Meyer, Heinrich Müller, Erich Neumann, Dr. Eberhard
Schöngarth, Dr. Wilhelm Stuckart, Adolf Eichmann. Polovině těchto účastníků v době konání
konference není ani čtyřicet let, dva jsou vysokými důstojníky SA a osm je členem SS. Navíc
většina z nich má vystudovanou vysokou školu a právnický doktorát vlastní více než
polovina.
Konference neměla časový harmonogram. Trvala však pouze 90 minut, přičemž Reinhard
Heydrich mluvil téměř hodinu. Z toho můžeme usuzovat, že účastníci konference již byli
dopředu obeznámeni s důležitými body a na konferenci došlo pouze k vymezení rolí a
spolupráci jednotlivých složek mezi sebou. Většinu času tedy mluvil Reinhard Heydrich,
který hned ze začátku zdůraznil, že právě on byl pověřen říšským maršálem Hermannem
Göringem pro přípravu a řešení židovské otázky v Evropě. Dále účastníky ve své řeči
seznamuje se zavedenými protižidovskými opatřeními a uvádí počty Židů v jednotlivých
zemích. V další části konference se věnuje definitivnímu vyřešení této problematiky, přičemž
uvádí, že Židé mají být evakuováni na Východ, kde má dojít k jejich pracovnímu nasazení.
V souvislosti s „ konečným řešením“ je zmiňováno, že přednost budou mít území Říše a
Protektorátu Čechy a Morava. Heydrich se také podrobně věnuje problematice míšenců. Staví
míšence 1. stupně na úroveň Židů a míšence 2. stupně počítá k osobám německé krve. Zde
jsou ovšem uvedeny i výjimky. V problematice smíšeného manželství se má rozhodovat
případ od případu, zároveň s přihlédnutím k výchově dětí. Po Heydrichově řeči následoval
3. prostor k případným poznámkám a komentářům. Diskutovalo se zejména o dopadu deportace
Židů na říšské hospodářství či snaze vyhnout se zneklidnění obyvatelstva. Se svými
připomínkami vystoupil kupříkladu dr. Josef Bűhler. Ovšem prostor pro diskusi byl značně
omezený, neboť podle svědectví Kritzingera Heydrich diskusi vedl rychlým tempem, na
základě sestaveného plánu, jehož podstata neměla být účastníky zpochybňována.1
Zapisovatelem konference byl Adolf Eichmann. Eichmann však uvádí, že zápis ze schůzky
nebyl doslovný, ale uváděl pouze hlavní body, přičemž byl později ještě upraven samotným
Heydrichem. Z tohoto je tedy patrné, že se protokol značně liší od doslovného zápisu.2 Zápis
z konference měl dostat každý z účastníků. Z těchto kopií se zachovala pouze jediná známá
s číslem 16 a té se budu věnovat v následujícím odstavci.
Z konference se zachoval jediný exemplář protokolu. Z třiceti rozeslaných protokolů zůstal
pouze ten s číslem 16, který byl určený pro státního podtajemníka Luthera. Tato kopie
protokolu byla objevena až v roce 1947 americkými vyšetřovateli v jednom ze šanonů
Říšského ministerstva zahraničí. K samotnému protokolu byl navíc přiložen dopis s hlavičkou
bezpečnostní policie a SD. Protokol byl označen nápisem „Geheime Reichsache“ v překladu
„Tajná říšská záležitost“ a samotný dopis byl datovaný 26. ledna 1942. Z protokolu je patrné,
že „problematické formulace“ byly nahrazeny takovými, aby co nejvíce maskovaly ty
skutečné a nevzbuzovaly případnou pozornost. Proto se v zápisu z konference objevují
výrazy, jako „evakuace“ či „zvláštní zacházení“, přitom účastníkům konference muselo být
jasné, co se ve skutečnosti pod těmito výrazy skrývá.
Konference, která přispěla ke „konečnému řešení židovské otázky“, však měla spíše za úkol
koordinovat toto snažení, neboť k hromadným popravám a vyvražďování už dávno docházelo
a to zejména na Východě. Šlo zejména o to, aby byly deportace všemi účastníky schváleny a
zároveň byly definovány kategorie k těmto deportacím, zde se jedná zejména o míšence a
smíšená manželství. Konference se tak stala jakýmsi počátkem závěrečné fáze hromadného
vyvražďování židovského obyvatelstva napříč Evropou. Proto je tato událost spíše setkáním
špiček nacistického aparátu, při kterém dochází k vymezení vzájemné spolupráce a
společného postupu jednotlivých říšských úřadů, tak aby docházelo k co nejhladšímu průběhu
celé této akce.
1
HUSSON, Eduard: Heydrich: Konečné řešení židovské otázky. Ostrava 2009, s. 321.
2
ROSEMAN, Mark: Setkání ve vile u jezera: konference ve Wannsee a „konečné řešení židovské otázky“. Praha
2003, s. 87.
4. Použitá literatura a zdroje
1) ROSEMAN, Mark. Setkání ve vile u jezera: konference ve Wannsee a "konečné řešení
židovské otázky". Vyd. 1. Překlad Stanislav Pavlíček. Praha: Dokořán, 2003, 174 s.
ISBN 80–86569-45-4.
Husson, Édouard. Heydrich: Konečné řešení židovské otázky. Vyd. 1. Překlad
Ladislava Miličková. Ostrava: Domino, 2009, 426 s. ISBN 978-80-7303-467-2.
2) GERLACH, Christian: Konference ve Wannsee, osud německých Židů a Hitlerovo
zásadní politické rozhodnutí vyvraždit všechny Židy v Evropě. In: HÁJKOVÁ, Anna a
MILOTOVÁ Jaroslava (ed.). Terezínské studie a dokumenty 2008. Praha: Sefer, 2009,
315 - 369. ISBN 978-80-85924-58-9.
3) FRANKL, Michal. Konference ve Wannsee (1942) [online]. 2012 [cit. 2012-28-11].
Dostupné z: http://holocaust.cz/cz/history/events/wannsee
Dům konference ve Wannsee [online]. 2012 [cit. 2012-28-11]. Dostupné z:
http://www.ghwk.de/?lang=cz
1. Monografie
Informace jsou objektivní a rozsáhle pokrývají tuto problematiku.
Autor je odborníkem v tomto oboru (profesorem moderních dějin).
Zabývá se problematikou německých dějin a na toto téma vydal řadu publikací.
Zveřejňuje i doslovný zápis z konference.
Uvnitř publikace odkazuje na další zdroje.
Součástí knihy je rozsáhlý poznámkový aparát.
2. Článek
Vychází v institutu Terezínské iniciativy, jako součást sborníku Terezínské studie
a dokumenty.
Sborník je vydáván i v německém jazyce.
Před vydáním byl sborník redigovaným editory.
Je uveden autor článku, který je odborníkem v tomto oboru.
5. Informace obsažené v článku jsou odborné a zároveň objektivní.
Článek poměrně aktuální, protože sborník vyšel v roce 2009.
Jsou uvedeny odkazy na literaturu.
3. Webová stránka
Umístěn na oficiálních stránkách holocaust.cz, které jsou provozovány Institutem
Terezínské iniciativy ve spolupráci s Židovským muzeem v Praze.
Je uveden autor článku.
Autor je zároveň odborníkem v tomto oboru.
Jsou uvedena klíčová slova.
Uvedena poslední změna článku.
Uvedeny odkazy na literaturu, dokumenty i webové stránky.
Myšlenková mapa
