Kurz práce s informacemi, závšrečný úkol

1. Markéta Čermáková
Učo: 485130
Masarykova univerzita
Filozofická fakulta
Imatrikulační ročník: 2012/2013
Počet znaků:7 487
Sociální deviace
Datum odevzdání:1.ledna 2013

2. 1. Úvod
1.1. Argumentace
Téma sociálních deviací jsem si vybrala z toho důvodu, že mě opravdu velice zajímá a také
přímo souvisí s oborem, který studuji. Téma je to obsáhlé a velice rozebírané. Proběhla už
spousta výzkumu, vyšlo spoustu publikací a článku a proto pro mě nebylo složité najít vhodné
a kvalitní zdroje informací. Práce proto nebyla ani moc složitá, ale ani moc lehká. Probrat se
totiž velikým počtem zdrojů a vybrat jen ty důležité a spolehlivé není až tak úplně snadné.
2. Sociální deviace
2.1. Definice
Sociální deviací je chápán pojem, který pochází z 20. století a označuje chování člověka, nebo
skupiny lidí, porušujících sociální normu nebo těch co se od těchto norem podstatně odchýlili.
Tedy porušení formálních očekávání a neformálních požadavkůkladených společností na
jednotlivce.
Vnímání deviací se liší podle času, sociálního a kulturním prostředí. Hodnocení jistého
chování jako deviace závisí na hodnotiteli a na jeho pojetí sociálních a společenských norem,
jako například jsou ideové a náboženské.
2.2. Historie
Přestože pojem sociální deviace pochází z 20. století, lidstvo se tímto problémem zabývá už
od nejstarších primitivních společností. V každé utvořené komunitě bylo jisté tabu (norma),
co se nesměla porušit. Za nejstarší tabu by se dal považovat incest. Za porušení tohoto
pravidla existovaly přísné tresty, které ve většině případů znamenali smrt (např. vyloučení ze
společnosti, člověk sám nedokázalpřežít).
2.3. Členění
Členit deviace jde podle různých hledisek. Podle oblasti sociálního života (politická, právní,
mravní). Dále podle povahy trestu, kterým je porušení dané normy sankciováno, tedy co je
protiprávní a co je pouhé porušení nějaký ustálených pravidel ale ne zákona. Také podle
stupně rozšířenosti této deviace na časté (drogy, alkoholismus) a na málo rozšířené
(sebevraždy). A v neposlední řadě na rozdělení podle sociálních skupin (kriminalita
mladistvých).
Nejjednodušším členěním je ale členění na negativní a pozitivní deviace. Lidé mají tendenci
si vždy pod pojmem deviace představovat něco špatného, ale sociologové rozlišují deviace na
negativní a pozitivní. Pod pozitivní deviace například patří abstinence, striktní dodržování
pravidel silničního provozu aj. Mezi negativní patří drogy, alkoholismus a také
bezdomovectví.
2.4. Teorie
Během let zkoumání a pozorování sociálních deviací bylo vytvořeno spoustu rozdílných
přístupů a koncepcí. Podle M. Hrčka jdou rozdělit do tří směrů.
2.4.1. Biologický směr
Tyto teorie nacházejí odůvodnění v dědičnosti, především nacházejí příčinu v genetických a
fyziologických faktorech působících na člověka. Je to nejstarší teorie zabývající se sociální
deviací. Svůj záměr zaměřují převážně na analýzu zločinu a kriminologii.
2

3. Biologické teorie se snaží dokázat, že jsou typy lidí, kteří jsou více náchylní k deviaci a
častěji ji propadají a že se tito lidé dají najít a určit podle měřitelných anatomických znaků.
Zakladatelem této teorie byl Cesere Lombrosa, italského vědce, který tuto teorii zkoumal
v mnoha italských věznicích. Podle jeho teorie se zločinci od normálních lidí liší především
fyziologickými anomáliemi. Lomboroso se především zabýval rozborem tvaru jejich lebek.
Biologické teorie zažili největší období zájmu během 30. let 20. století a během 2. světové
války. To ale neznamená, že dnes jsou tyto teorie zapomenuty, stále se spousta vědců zabývá
tímto tématem. Nejzajímavějším je asi Henry E. Kelly, který tvrdí, že hyperglykémie
(přebytek cukru v krvi) může vyústit v protiprávní jednání stejně jako nedostatek vitamínů.
V dnešní době se tedy vědci zabývají tím, že důvodem deviantního chování může být
nevyváženost látek v krvi.
2.4.2. Psychologické teorie
Zdůrazňují vliv osobnosti, ega, agrese, frustrace či motivace. Stejně jako biologické teorie
považují psychologické deviaci za úchylky a devianta za člověka s abnormalitou. Deviace je
považována za nemoc a abnormalita za něco nezvyklého co by se mělo léčit a kontrolovat.
Psychologické teorie se děli do několika dalších skupin.
2.4.2.1. Etiketizační přístup (labelling)
Přístup zabývající se tím, že je určité chovaní v určité společnosti nálepkované jako deviantní,
i přesto že v jiné společnosti je toto chovaní bráno jako úplně normální. Deviant je tedy ten
komu je nálepka přiřčena a deviantní chovaní je to, které lidé takto označují. Většinou jde o
různé projevy sexuálního chovaní.
2.4.2.2. Psychoanalytická koncepce
Tato koncepce je spojována se jménemSigmunda Freuda. Podle této teorie je psychický život
člověka ovládán různými pudy, které vyvolávají různé způsoby odreagování. Především dva
základní lidské pudy, které jsou protikladné. Pud sexuální, který přináší slast a pud
destruktivní, který přináší smrt. Když je tedy člověk přirozený, chová se tak, jak mu pudy
nařizují, společnost ho má za devianta. Pokud se chová ale tak, aby byl pro společnosti
přijatelný je deviantní sám k sobě a své přirozenosti.
2.4.2.3. Behaviorismus
Zabývá se teorii lidského chování. Deviaci uvádí jako nějaký podmět a reakci na něj.
2.4.3. Sociologické teorie
Nacházejí příčinu deviace ve vlivu prostředí a sociologických či skupinových faktorech.
2.4.3.1. Teorie anomie
Nedostatečnou sociální kontrolou a regulací vzniká stav, kdy ve společnosti přestávají platit
zákony. Díky tomuto nastává chaos a konflikt mezi sociální a kulturní strukturou.
2.4.3.2. Subkulturní teorie
Teorie vycházející z toho, že deviantnímu chování je výsledkem nepřizpůsobení se normám a
přínos abnormálního chování z jiných subkultur.
2.4.3.3. Teorie kulturního přenosu
Teorie vycházející z toho, že deviantnímu chování se učíme od jiných jedinců, kteří si tuto
deviaci přináší ze subkultur, kde je považována za normální.
2.4.3.4. Teorie sociálního učení
3

4. Jejím základem je myšlenka, že deviantní chování je determinováno sankcí (pozitivní i
negativní), která za něj následuje.
3. Anotace
Tato práce pojednává o sociálních deviacích, historii, jejich dělení a teoriích jejich vzniku.
Nejvíce jsou zde rozebírány teorie vzniku, kterých je nepřeberné množství a zde jsou uvedeny
ty základní a ověřené.
4. Klíčová slova
-deviace
-společnost
-abnormalita
-chování člověka
5. Infografika
Zde je rozdělení teorií sociálních deviací jako myšlenková mapa.
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY:
HRČKA, Michal, Sociální deviace. Praha: Sociologické nakladatelství, 2001 - 302 s. ISBN
80-85850-68-0
 Text je v oblasti jazykové správnosti bezchybný.
 Kvalifikace autora je dle mého názoru nezpochybnitelná, z knihy je jasné, že danému
tématu rozumí.
 Problematiku pokrývá v celé její šířce a délce.
 Vadí mi ale veliké množstvínedůležitých informací.
 Kniha není zastaralá.
POLIŠENSKÁ, V. A., Sociální deviace, přehled sociologických teorií. Československá
psychologie. 2007. Roč. 51, č. 2. S.210-211. ISSN 0009062X
 Přehledný článek.
 V jazykové oblasti bez chyby.
 Pouze obsah knihy, skoro bez vlastní myšlenky.
 Je aktuální.
 Důvěryhodný zdroj.
4

5. Sociální deviace, In: Wikipedie: otevřená encyklopedie[online]. St. Petersburg
(Florida): Wikimedia Foundation, 18. 7. 2006, 16:53, Stránka byla naposledy editována 21.
10. 2012 v 04:53. Dostupné
z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soci%C3%A1ln%C3%AD_deviace
 Nespolehlivý zdroj.
 Malé množství informací.
 Přehledné.
 Aktuální informace.
 Není jisté kdo je autor a jestli je vzdělaný v této oblasti.
5