1. Marcela Rymešová
UČO: 416139
Sociální pedagogika a poradenství
Imatrikulační ročník: 2012/2013
Počet znaků: 5 171
Narcistická porucha osobnosti

2. Argumentace: Námět narcistická porucha osobnosti jsem si zvolila z důvodu nedávné četby
knihy Narcismus – vnitřní žalář od Heinze Petera Röhra, na jejímž základě jsem zpracovávala
odbornou recenzi do předmětu Psychohygiena. Část této recenze jsem využila a poznatky
získané při čtení knihy jsem se rozhodla využít i u psaní tohoto článku. Téma narcismu mi
přijde zajímavé především proto, že lidé trpící touto poruchou působí zdánlivě v pořádku.
Anotace: Článek se zabývá narcistickou poruchou osobnosti, příčinami jejího vzniku,
průběhem, diagnostickými kritérii a léčbou, která je prováděna různými formami terapie.
Speciální pozornost je věnovaná pojetí narcismu německého psychoterapeuta H. P. Röhra,
který o této poruše napsal knihu Narcismus – vnitřní žalář. Východiskem je mu pohádka od
bratří Grimmů Železná kamna.
Klíčové pojmy: narcismus, terapie, H. P. Röhr, porucha osobnosti, diagnostika

3. Narcistická porucha osobnosti
Narcistická porucha osobnosti se řadí mezi rané vývojové poruchy osobnosti. Dochází
k ní v případě, že situace a průběh raného vývoje dítěte byl nějakým způsobem abnormální a
jedinec byl nucen projevit více soběstačnosti než běžně projevují jeho vrstevníci.
V dospělosti potom narcis odmítá jakoukoliv cizí pomoc, usiluje o vlastní dokonalost,
povyšuje se nad ostatní a vyžaduje neustálý obdiv svých úspěchů. Ačkoliv první dojem
z těchto jedinců může být, že se jen příliš milují, ve skutečnosti se neustále porovnávají
s ostatními, jsou sužování neustálým strachem a trpí pocity méněcennosti. Velmi špatně snáší
kritiku, buď na ni reagují agresivně nebo nereagují vůbec.
Diagnostická kritéria narcistické poruchy osobnosti vymezuje například DSM-III-R
(Diagnostický a statistický manuál Americké psychiatrické asociace, verze 3). Postižený
využívá mezilidských vztahů k dosažení svých vlastních cílů, sebe a své problémy považuje
za jedinečné a očekává také speciální zacházení a přednostní jednání, neustále vyžaduje
pozornost, vnitřně je sužován pocity zlosti a závisti, není schopen se dostatečně vcítit atd.
Naproti výše popsanému patologickému narcismu můžeme rozeznávat i zdravý
narcismus, které můžeme chápat jako pozitivní vnímání sama sebe – svých silných i slabých
stránek. Neusilují o dokonalosti ani o převahu nad ostatními.
Při patologickém narcismu dochází k rozštěpení osobnosti na grandiózní Selbst a
skutečné Selbst. Skutečné Selbst je potlačováno. Naproti tomu grandiózní Selbst, které
vzniklo v dětství jako způsob obrany proti realitě, je vystaveno na povrchu. Existence
grandiózního Selbst způsobuje, že si postižený jedinec není vědom vlastní hodnoty, a proto je
závislý na jejím dokazování od svého okolí.
Interpersonální vztahy narcistických osobností se utvářejí ve třech základních
rovinách, jsou to: interpersonální vztahy utvářené grandiózním Selbst, interpersonální vztahy
utvářené skutečným já (typická závist a agresivita vůči druhým) a interpersonální vztahy
utvářené nezralým superegem (využívání druhých apod.).
Při léčbě narcistické poruchy osobnosti se nejčastěji setkáme s psychoanalytickými
terapiemi a také skupinovými psychoterapiemi. Využívá se i kognitivně – behaviorální
terapie. Zapojení do terapie bývá komplikované, protože jedinec s narcistickou poruchou
špatně snáší kritiku a konfrontace a vyžaduje speciální pravidla a podmínky. Je zde vysoké
riziko předčasného ukončení procesu terapie. Po ukončení terapie by měl být postižený
schopen vést uspokojivé interpersonální vztahy, nepotlačovat a pozitivně se vyrovnávat se
svými emocemi.

4. Pojetí narcismu Heinze P. Röhra
Heinz Peter Röhr se zabývá narcistickou poruchou osobnosti především ve svém knize
Narcismus – vnitřní žalář. Východiskem je mu zde pohádka od bratří Grimmů Železná
kamna, kterou dopodrobna rozebírá a vysvětluje na ní důležité součásti narcistické poruchy,
čímž nám ukazuje, že pohádky nejsou jen naivní příběhy pro děti, ale je v nich skrytý význam
a ponaučení.
Původ narcistické poruchy vidí v neuspokojení některých základních potřeb,
nedostatečné pozornosti a náklonnosti, které mají v raném dětství poskytovat rodiče,
především matka, která je označovaná za hlavního původce narcismu. V případě že matka na
své dítě reaguje negativně nebo na ně nereaguje vůbec, stáhne se dítě do sebe a řídí se
zásadou Nikoho nepotřebuji. Lidé s narcistickou poruchou osobnosti se v dětství podřizovali
potřebám matky, nedostalo se jim tedy dostatečné množství lásky a tím pádem si ani oni
nedokázali najít cestu ke skutečné sebelásce. V pozdějších letech se u těchto jedinců často
projevuje přehnaná potřeba sebeprosazení, sklony k perfekcionismu, nadměrné oceňování
sebe sama a podobné hodnocení vyžadují i od okolí, které často chápou pouze jako nástroje
pro vlastní cíle.
Ve skutečnosti tito lidé vnitřně trpí, jsou nejistí, úzkostní a depresivní. Často trpí
různými závislostmi, které jim zprostředkovávají rychlý útěk od reality. Jedním z jejich
největších problémů je, že znovu a znovu se pokouší hledat lásku, kterou v dětství postrádali a
zároveň trpí představou, že musí udělat co nejvíce, aby si ji zasloužili. „Proto hledá někoho,
kdo je závislý, kdo se cítí malý a podřízený. Jen tak se může cítit jistý, neboť za velkolepou
fasádou je sám strašlivě malý a zranitelný.“ (H. P. Röhr, Narcismus – vnitřní žalář, 2001, str.
49)
Ve své knize Narcismus – vnitřní žalář Röhr také rozvíjí myšlenku, že narcistická
porucha osobnosti má jiné projevy u každého z pohlaví. Ženy trpící narcismem jsou příliš
zaměřené na uspokojování potřeb druhých, nechávají se využívat a bývají nesamostatné, často
se stává, že nahrazují jednomu ze svých rodičů partnera. Nacházejí se v tzv. zlaté kleci – otec
ženy s narcismem se odmítá vzdát lásky své dcery a za každou cenu si ji snaží udržet u sebe.
Dcera se stává na něm stává závislou a sama mnohdy nemá snahu se osamostatnit.
Röhr je přesvědčen, že léčba je možná, přesto jsou její výsledky nejisté a projevy
narcismu se často znovu vracejí. Pracovat s lidmi s narcistickou poruchou je složité, většinou
si svůj problém nepřipouští a odmítají jakoukoliv spolupráci, protože by se tím sesadili ze své
nadřazené pozice. Nejvhodnějším a nejúčinnějším prostředkem pomoci osobám s narcistickou
poruchou jsou terapeutické skupiny. „Terapie končí, jakmile pacient dokáže udržovat

5. uspokojivé mezilidské vztahy. K tomu je nezbytné, aby již nemusel odmítat pocity jako hněv,
zlost, závist, nenávist, vinu, bezmoc, zoufalství, smutek, bolest a úzkost.“ (H. P. Röhr,
Narcismus – vnitřní žalář, 2001, str. 156)

6. Zdroje a jejich hodnocení:
• RÖHR, Heinz-Peter. Narcismus - vnitřní žalář: vznik poruchy, průběh a možnosti jejího
překonání. Vyd. 1. Překlad Petr Patočka. Praha: Portál, 2001, 158 s. Spektrum (Portál).
ISBN 80-717-8450-8.
Hodnocení zdroje: Kniha se mi zdálo vhodným zdrojem, protože jde o monografii
zaměřenou přímo na narcistickou poruchu osobnosti. Autor v ní vymezuje vznik, průběh i
možnosti překování této poruchy. Jedná se o zdroj redigovaný a recenzovaný. Výklad
narcismu podává nezaujatě, dostatečně do hloubky a aktuálně.
• HOUBOVÁ, Petra — PRAŠKO, Ján — PREISS, Marek — HERMAN, Erik. Narcistická
porucha osobnosti - diagnostika a léčba. Psychiatrie pro praxi, 2005, Roč. 6, č. 1, s. 18-
25. ISSN: 1213-0508.
Dostupné z: www.solen.sk/index.php?page=pdf_view&pdf_id=1736&magazine_id=2
Hodnocení zdroje: Zdroj považuji za dostatečně kvalitní, protože jsou uvedeni autoři
daného článku i instituce, ve které se pohybují. Autoři mají dostatečnou erudovanost ve
vztahu k popisovanému tématu. Článek je z roku 2005 tím pádem již nemusí být zcela
aktuální. Prezentované informace se zdají přesné, objektivní a přiměřené.
• REKTOR, Tomáš. Atentát na krále Narcise. In: Psychologie.cz: Wellness pro vaši duši
[online]. Dostupné z: http://psychologie.cz/atentat-na-krale-narcise/
Hodnocení zdroje: U článku není uveden rok vydání, nedá se tedy spoléhat na jeho
aktuálnost. Není známa ani poslední aktualizace www stránky. Autor článku je uveden a
oplývá i dostatečnou kvalifikací v oboru. Uvedené informace jsou objektivní a přesné.