1. Dítě s poruchou chování
1. Argumentace: Ke zpracování odborného textu jsem si zvolila téma, které se zabývá
osobností dítěte, jež trpí poruchou chování. Toto téma jsem si vybrala proto, že studuji obor
speciální pedagogika, přičemž má specializace je etopedie. Právě etopedie se zabývá dětmi, u
nichž se vyskytuje určitý výchovný problém. Dítě s poruchou chování je rovněž ústředním
tématem mé diplomové práce.
2. Anotace: Odborný text se zabývá dítětem, které trpí poruchou chování. Pozornost je
zaměřena zejména na pojem porucha chování, přičemž se text snaží poukázat na dopady této
poruchy, které na dítě má. Zejména poukazuje na charakteristiky dítěte s poruchou chování,
zaměřuje se na oblasti života dítěte, které porucha nejvíce ovlivňuje. Součástí je rovněž
přehled možných příčin a rizik, jež jsou spojena se vznikem poruchy chování, a také
představení jednoho sdružení, které se věnuje dětem s poruchami chování.
3. Klíčová slova: etopedie, porucha chování, rizikové faktory vzniku poruch chování,
Středisko výchovné péče
4. Odborný text:
Dítě s poruchou chování je cílovou skupinou etopedie. Etopedie je věda, jež se zabývá
jedinci s poruchami chování a emocí. V praxi se zabývá edukací jedinců s poruchami chování
a emocí, ale rovněž prevencí. Snaží se ovlivňovat vrozené, vývojové či získané poruchy
chování a emocí. (Vojtová, 2004, s. 28)
„Pojem porucha emocí nebo chování je výrazem pro postižení, kdy se chování a
emocionální reakce žáka liší od odpovídajících věkových, kulturních nebo etnických norem a
mají nepříznivý vliv na školní výkon včetně jeho akademických, sociálních, předprofesních a
osobnostních dovedností.“ (Vojtová, 2008, s. 53)
Podle 10. Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN 10) z roku 1992 jsou poruchy
chování charakterizovány opakujícím se a trvalým obrazem disociálního, agresivního a
vzdorovitého chování. Příkladem tohoto chování mohou být časté rvačky, útěky z domova,
ubližování druhým lidem i zvířatům, krádeže, záškoláctví, opakované lhaní, neposlušnost,
vzdorovité provokativní chování. (Theiner, 2007, s. 85)
Dle Bowera (In Vojtová, 2008, s. 55) se dítě s poruchou chování a emocí vyznačuje
následujícími pěti charakteristikami:

2. 1. dítě je neschopné učit se (po vyloučení intelektových, smyslových a
zdravotních problémů),
2. dítě není schopné navazovat uspokojivé sociální vztahy s vrstevníky a učiteli,
3. dítě se vyznačuje nepřiměřeným chováním a emotivními reakcemi v běžných
podmínkách,
4. dítě je nešťastné nebo depresivní,
5. dítě má tendence vyvolávat somatické symptomy (bolest, strach) a to ve
spojení se školními problémy.
Pokud dítě dlouhodobě trpí problémy s chováním, nepříznivě ho to ovlivňuje zejména
v těchto oblastech: v individuální (vývoj charakteru, který určuje věkové zvláštnost a průběh
socializace a edukace dítěte), v sociální (prostřednictvím sociální interakce dítě získává
náhled na své vlastní já, a na základě toho si buduje své sebehodnocení, dítě má problémy
v oblasti sociální vztahů, zejména v jejich navazování), v životní perspektivě (problémy
s chováním se promítají zejména do školní úspěšnosti, často se stávají bariérou v dosahování
takové úrovně vzdělání, která odpovídá potencialitě dítěte, dítě se často setkává
s vylučováním ze vzdělávání, výjimkou není opakování ročníku, časté střídání škol apod.).
(Vojtová, 2008, s. 55)
Příčiny poruch chování dle Vojtové (2008, s. 42) můžeme spatřovat jednak
v individuální rovině života dítěte, a jednak v sociální rovině. Na rozvoji poruchy chování se
obvykle podílejí obě roviny.
Rizika spojená s individualitou dítěte se promítají v jeho osobnostní, sociální a
zkušenostní rovině. V osobnostní rovině hrají důležitou roli jednak genetické dispozice dítěte,
jako je například vyšší dráždivost, afektivní impulzivní reakce či nízká schopnost empatie
(Vágnerová, 2001, In Vojtová, 2008, s. 42), a jednak oslabení či porucha centrální nervové
soustavy. V sociální rovině mohou být příčinami narušené vztahy, nedostatečná sebeúcta
(narušené sebevnímání) a zejména nedostatek příležitostí. Zkušenostní rovina souvisí se
zkušenostmi, které dítě získá v průběhu života, jedná se zejména o reakce okolí na jeho
chování a rovněž o zkušenosti s vlastními strategiemi chování (dítě zjišťuje, které chování je
pro něj prospěšné, a které naopak ne).
Rizika spojená se sociálním okolím dítěte se týkají jeho vnějšího prostředí, souvisí
„s příležitostmi a bariérami, které mu toto sociální okolí poskytuje pro učení se chování a pro
vytváření návyků chování“ (Vojtová, 2008, s. 43). Mezi rizika, jež souvisejí s prostředím

3. dítěte, můžeme řadit rodinu, školu, ovšem nesmíme opomínat rovněž rizika kulturní, politická
a ekonomická.
Obr. č. 1: Rizika spojená se sociálním okolím dítěte
Dítě, u kterého se objeví výchovný problém, může navštívit například Středisko
výchovné péče, které je primárně určené pro děti s poruchami chování. Dále je určeno dětem
propuštěným z ústavní výchovy. „Péče je zaměřena na odstranění či zmírnění již vzniklých
poruch chování a na prevenci vzniku dalších vážnějších výchovných poruch a negativních
jevů v sociálním vývoji dětí.“ (Zákon č. 109/2002 Sb.)
Příkladem takového typu zařízení je Středisko výchovné péče Help me v Brně. Toto
občanské sdružení se dále zaměřuje na děti, které mají výukové problémy, na děti
experimentující s drogou, ale je rovněž určeno pro rodiče a ostatní dospělé, kteří se setkávají s
výchovnými problémy u dětí a mládeže.
Help me má dvě části, a to část pobytovou a ambulantní. Ambulantní část poskytuje
krátkodobou i dlouhodobou poradenskou intervenci v krizových a náročných výchovných
situacích. Ambulantní péči zajišťují psycholog, etoped a sociální pracovník. Tito odborní
pracovníci spolupracují se sociálními kurátory, výchovnými poradci a doporučují další
terapeutický postup, rozhodují rovněž o případném umístění dítěte do internátní části. (Help
me, 2009, s. 1)

4. Do internátní části jsou umisťováni klienti, u kterých se ambulantní péče nedaří, nebo
je málo efektivní. Pobyt trvá většinou dva měsíce a jeho cílem je především zvýšit motivaci
klienta pro nastartování pozitivních změn v jeho chování a prožívání. U některých dětí
existuje možnost prodloužení pobytu. Kapacita internátu je 16 klientů ve dvou výchovných
skupinách. (Help me, 2009, s. 1)
5. Seznam použité literatury:
THEINER, Pavel. Poruchy chování u dětí a dospívajících. Psychiatrie pro praxi. Olomouc:
Solen Medical Education [online], 2007, roč. 13, č. 2 [cit. 10. 12. 2012]. ISSN - 1803-5272.
Dostupné z: http//www.psychiatriepropraxi.cz
Článek považuji za kvalitní v prvé řadě proto, že je u něj uveden autor. Dále pak proto,
že autorem je lékař působící na psychiatrické klinice FN v Brně, autor je tedy
erudovaný v daném oboru, tudíž se jedná o odborně kvalitní zdroj. Součástí je rovněž
kontakt na autora. U článku můžeme zjistit datum publikování. Internetové stránky
obsahují funkční linky.
VOJTOVÁ, Věra. Kapitoly z etopedie. Přístupy k poruchám emocí a chování v současnosti.
Brno: Masarykova univerzita, 2004. ISBN 80-210-3532-3.
Kvalitním zdrojem je tato kniha zejména proto, že již byla redigována a recenzovaná.
Autorka je erudovaná v daném oboru. Jedná se o aktuální zpracování dané
problematiky. Text je objektivní, srozumitelný, přesný, co do šířky a do hloubky
pokrývá danou problematiku na vysoké úrovni.
VOJTOVÁ, Věra. Úvod do etopedie : texty k distančnímu vzdělávání. Brno: Paido - edice
pedagogické literatury, 2008. 127 s. ISBN 9788073151669.
Kvalitním zdrojem je tato kniha zejména proto, že již byla redigována a recenzovaná.
Autorka je erudovaná v daném oboru. Jedná se o aktuální zpracování dané
problematiky. Text je objektivní, srozumitelný, přesný, co do šířky a do hloubky
pokrývá danou problematiku na vysoké úrovni.
Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských
zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů
Tento zdroj považuji za kvalitní a relevantní k mému tématu zejména proto, že v něm
je jasně vymezeno, co je středisko výchovné péče, jaká je jeho funkce, jakou by mělo

5. plnit úlohu pro dané jedince. Zdroj je důvěryhodný, poněvadž je pod záštitou MŠMT,
tudíž ho považuji za směrodatný v dané problematice.
SVP Help me. SVP Help me [online], 2009 [cit. 10. 12. 2012]. Dostupné z:
www.svphelpme.cz
Internetové stránky střediska jsou relevantní a kvalitní proto, že těmito stránkami se
dané středisko prezentuje rodičům a dětem. Kvalitu spatřuji zejména v tom, že je zde
středisko představeno, nejen jeho činnost, ale rovněž i pracovníci, kteří pečují o
klienty. Stránky obsahují aktuální informace. Na stránkách je uveden kontakt, na který
se zájemci mohou obrátit. Součástí jsou rovněž fotografie pro dokreslení představy o
středisku.