1. Snímky se posunují kliknutím Život je to nejúžasnější, co lze v přírodě pozorovat
2. Buňka je složitější než velkoměsto! Má závody produkující energii , továrny na bílkoviny , přepravní systémy roznášející základní materiály, až po dekodéry interpretující DNA, a komunikační systémy . Má také tzv.“bičík“, který je dokonalým systémem jejich pohybu. „ Je absurdní a absolutně nemyslitelné věřit, že živá buňka vznikla sama od sebe. Avšak věřím tomu přece, protože jinak si to neumím představit.“ Biochemik Ernst Kahane Buňka Bičík
3.
4. DNA je nositelka genetické informace „ Pravděpodobnost, že život vznikl náhodou, je srovnatelná s pravděpodobností, že dokonalý slovník je výsledkem exploze v tiskárně.“ Prof. Conklin Obsahuje nepředstavitelné množství složitě poskládaných sekvencí, kterou lze připodobnit k popsané knize. Kdyby se jen začátečními písmeny měla popsat jejich struktura, vznikla by kniha s více než 500 000 stranami.
5. EVOLUCÍ? S výčtem příkladů nepředstavitelně složitých a zároveň jemných mechanismů bychom mohli pokračovat ještě dlouho. Jak ale takto úžasný život mohl vzniknout? A jak vzniklo vědomí člověka, láska a svědomí? Jen tak, bez informace či konstrukční dovednosti?
6.
7.
8. A nakonec se některá zvířata začala snažit chodit po dvou. A povedlo se! Jejich mozek „expandoval“ a stala se lidmi. „ Všechny ty stromy života s jejich větvemi našich předků, to je kupa nesmyslů. “ Mary Leakey, přední světová paleoantropoložka (zemřela 1996) Falšovaná embrya člověka, dlouho přetiskovaná i v učebnicích. Darwin, neznalý embryologie, použil tento falešný argument jako jeden ze základů své evoluční teorie. Z jedné a té samé lebky (červená barva) lze zcela svévolně vytvořit „opočlověka“. Se skutečností, komu lebka opravdu patřila, tyto nákresy nemají nic společného!
9.
10. Omyly Charlese Darwina (mnohé byly rozpoznány až dlouho po jeho smrti) "Vznikla široce rozšířená iluze, že evoluční teorie byla dokázána již před sto lety a že všechen následující biologický výzkum poskytuje stále rostoucí důkazy pro Darwinovu ideu. Nic není vzdálenějšího pravdě než toto... Jeho teorie, že všechen život na Zemi se vyvinul následkem postupného hromadění náhodných mutací, je stále - jako v době Darwinově - jen vysoce spekulativní hypotézou bez přímé faktické podpory.“ Dr. Michael Denton Bylo by v některé jiné oblasti vědy možné, aby základy teorie spočívaly na samých omylech, a přece tato teorie zůstala i nadále v platnosti? Darwin se chybně domníval, že: 1. buňka je jen jednoduchá sloučenina – není jednoduchá, je extrémně složitá 2. růst zárodku opakuje evoluční historii – pouze v obrazotvornosti evolucionistů 3. v lidském těle je mnoho zbytečných orgánů – šlo o omyl biologie 19./20. století 4. nová plemena jsou složitější a vývojově výš – právě naopak, jsou geneticky chudší 5. somatické změny dědí další generace – tento omyl Lamarcka vyznával i Darwin 6. chybějící mezičlánky se jednou najdou – nenašly se, protože nic nechybí, neexistovaly 7. neredukovatelně složité orgány neexistují – je jich mnoho (např. srážlivost krve ) 8. budoucí výzkumy potvrdí vysoké stáří Země – leda svévolným výběrem některých (vyhovujících) dat
11. 2. námitka Samovolný vznik života z neživé hmoty je zcela v rozporu s veškerým poznáním současné vědy Hádanka: Kde kdo tomu věří, učí se to na školách jako jasný fakt, ale veškerá pozorování, pokusy i výpočty jsou s tím v naprostém rozporu! Co je to? >Chemická evoluce buňky< Vlevo na obrázku vidíme pokus, který měl (r. 1953) samovolný vznik buňky prokázat. Prokázán byl však pravý opak: živé je jen ze živého! Od doby Louise Pasteura (1822–1895) má věda bezpečně zjištěno, že ve sterilním prostředí život nemůže vzniknout. „ Všeobecně rozšířené úvahy o chemické evoluci, která měla předcházet evoluci biologickou, postrádají jakékoliv vědecké opodstatnění.“ Prof. Bruno Vollmert, makromolekulární chemik
12.
13.
14.
15. 4. námitka Také ve zkamenělinách nepozorujeme žádnou evoluci Zkameněliny jsou už od doby Darwina stálou noční můrou evolucionistů ! Za údajných 60 miliónů let se žralok šotek úspěšně vyhnul jakékoliv evoluci - zůstal stejný do dnešní doby. Evoluční vysvětlení : neměnilo se prostředí, žralok se nepotřeboval vyvíjet. Takových organizmů je mnoho. Kreační vysvětlení : evoluce nefunguje…Bůh stvořil všechny tvory již „hotové“. Latimerie na obrázku vlevo byla chycena živá: údajných 75 miliónů let se úspěšně bránila evoluci... I proto nám nedávno český evolucionista prof. Jaroslav Flegr představil svou novou hypotézu v knize „ Zamrzlá evoluce aneb je to jinak, pane Darwin“ „ Darwinismus není teorií, ale náladou, která uchvátila mysl lidí. Je vědou asi tak, jako je pohádka dějepisem.“ Francouzský botanik A. Wigand
16.
17.
18.
19. A co uhlí? Kamenné uhlí Evoluční stáří: prvohory, 340-280 mil. let Stáří dle obsahu uhlíku: 14C (0,27% PMC) ~ 4200 let Hnědé uhlí Evoluční stáří: druhohory, 145-65 mil. let Stáří dle obsahu uhlíku: 14C (0,21 % PMC) ~ 4200 let Méně kvalitní hnědé uhlí Evoluční stáří: třetihory, 55-33 mil. let Stáří dle obsahu uhlíku: 14C (0,26 % PMC) ~ 4200 let Evolucionisté nás ve škole učí, že uhlí vznikalo miliony let odumíráním a prouhelňováním rostlinných zbytků -avšak laboratorně lze uhlí vyrobit za několik hodin či dnů ! Ke vzniku uhlí je nutná určitá teplota. Celosvětová potopa, která masy rostlin zasypala bahnem a usazeninami za vzniku vysoké teploty je reálnějším vysvětlením původu uhlí než víra, že se miliony let rašeliniště prouhelňovala na hnědé a dále kamenné uhlí. Tento proces nikde nepozorujeme! Navíc naměřená množství 14C ukazují na nízké a stejné stáří světových uhelných pánví. "Je geologie jediná věda, kde nezáleží na faktech?" Dr. Clifford Burdick
20. Milióny let? Nálezy však mluví jinak! Horniny ani zkameněliny nemohou vznikat miliony let, vykazují totiž jednoznačně rychlý, katastrofický původ. Kladivo v tvrdé pískovcové hornině z „druhohor“, proto se mu říká dinosauří. Zde je též jeho rentgenový snímek . Železo má netypické složení a topůrko je mírně zuhelnatělé. Kdopak asi ve druhohorách vyráběl kladívka? Je vystaveno v Muzeu stvoření , Texas, USA. Klíče od auta nalezené v pískovcové skále u pobřeží Tichého oceánu ve státě Oregon. Patřily zřejmě k autu z roku 1960. Kurátorka muzea Stvoření, kde klíče nyní jsou, John Rajca, vysvětluje, že představa, jak skály musely tuhnout velmi pomalu, je mylná. „ To, co žene biologické vědy kupředu, není evolucionismus, ale výsledky experimentálních přístupů, které jsou sice založeny na hypotézách a teoriích, nikoli však na světových názorech… To evolucionisté jsou na tom jinak: stačí jim stále dokola opakovat Velkou pravdu, bez ohledu na to, že se v některých ohledech stále více vzdaluje od nových poznatků molekulární biologie a biochemie“. Prof. Emil Paleček, molekulární biolog
21.
22. 6. námitka : Dinosauři i lidé žili společně Měkké tkáně T-rexe - jak se mohly zachovat do dnešních dnů? Zpravidla je jakákoliv měkká tkáň zničena během jen několika stovek či maximálně tisíců let! Tyto a všechny další nálezy ukazují, že evoluční představa o dinosaurech žijících před desítkami miliónů let, je zcela mylná. Stopy dinosaurů a člověka v jedné vrstvě koryta řeky Poluxy, USA. Vrstva je evolucionisty řazena do druhohor. Podobných nálezů je mnoho z celého světa. Podobných nálezů je v mnohých kulturách velké množství. Někteří dinosauři, jejichž figurky se našly, byly ještě donedávna vědě neznámí! Tyto nálezy jsou ignorovány a často zesměšňovány proto, že nezapadají do evoluční představy historie naší země. Jedná se o desítky tisíc figurek a rytin z celého světa! (Toto je jen část nalezených figurek, viz dále) Existuje mnoho „evolučně nepohodlných“ nálezů, které jasně ukazují, že dinosauři, kteří měli vymřít dle evoluční chronologie před asi 60 miliony lety, žili spolu s člověkem!
23.
24. D le evoluční teorie se dinosauři objevili před asi 235 mil. let y a vyhynuli před asi 65 (70) mil. lety (tzv. druhohory) . Veškeré informace o dinosaurech máme pouze z fosilních nálezů . Č lověk se podle evoluční víry vyvinul až asi 55 milionů let po vyhynutí dinosaurů, a nem ěl tedy žádné tyto živé tvory spatřit . Jak potom ale mohli lidé dinosaury kreslit a modelovat? Jak je možné, že máme tisíce dinosauřích figurek, rytin, reliéfů, kde jsou mnozí dinosauři detailně vyobrazeni, často spolu s lidmi, kteří na nich někdy sedí jako na koních, nebo s nimi bojují, a dokonce i takové dinosaury, kteří byli moderní vědě neznámí až do 20. století? Tady něco nehraje! Navíc všechny dosud měřené dinosauří kosti vykazují stáří jen několika málo tisíců let, naprosto žádné milióny. (Pozn.: Jistěže existují padělky a „kuriozity“, kterými si domorodci chtěli přivydělat. Většina nálezů je však autentických a nelze je jako padělky vysvětlovat – evolucionisté je přesto přehlížejí a za padělky označují.) 7. námitka : Datování je často v rozporu s evolucí „ Nemám dost víry na to, abych byl ateistou.“ N. Geisler a F. Turek
25.
26.
27.
28. www.kreacionismus.cz Obsahově trochu odlišné jsou pak stránky, které se zabývají smyslem života a ostatními jevy www.zivot-nazory.blog.cz Děkujeme za váš čas Je nám jasné , že se Vám mohou předchozí skutečnosti zdát až „bláznivé“ a nemusíte s nimi souhlasit. Důvodem této odmítavé reakce však nemusí být jejich nepravdivost, ale dlouhodobá cenzura, což potom působí jako šok a podezření, zda je možné, aby „skoro všechno bylo jinak“! Je to příliš nezvyklé. Argumenty , které jsou v prezentaci uvedeny, jsou samozřejmě velmi neúplné. Proto si každý, kdo má upřímný zájem hledat pravdu, případně východisko z neuspokojivého života, může dohledat mnoho dalších materiálů i odborné literatury kdekoliv na internetu a dnes už i v mnoha českých publikacích (např. vydaných nakladatelstvím Návrat domů : www.navrat.cz) Webové stránky , na kterých můžete získat mnoho článků zabývajících se problematikou vědy a evoluce, uvádíme níže. Je zde také možnost výměny názorů na diskuzním fóru. Najdete tam také dost dlouhý seznam odborné (české i zahraniční) literatury, která popisuje detailně omyly evolučního myšlení a vědecké poznatky, ukazující nutnost inteligence (stvořitele) na počátku našeho světa.
29.
Editor's Notes
Hodnoty 3248 k hodnotě 0,27pmc a 5326 k hodnotě 0,21pmc a 3620 k hodnotě 0,26pmc jsem spočítal ze vzorce (0,004 x 2^-4200/5730 = 0,0024 = 0,24 pmc), kdy jsem zkusmo počítal přibližovací metodou hodnotu let v mocnině, počítal jsem to asi dvě hodiny s pomocí vědecké kalkulačky 19. 2. 2010. Kreační literatura uvádí jen přibližnou hodnotu 4200 let pro hodnotu 0,24 pmc (přesněji by mělo být 4222 let, i když asi pro dvě desetinná místa v hodnotách pmc to nemá cenu) http://www.icr.org/article/117/ (viz níže zde celý článek, mám ho v Tématické/Datování) Např. všechny měřené uhelné pánve (ale i hlubinné diamanty) vykazují značné procento 14C vůči současnému 12C (PMC - percent modern carbon): 0,26 PMC eocén (55 – 33 mil. let) - třetihory 0,21 PMC křída (145 – 65 mil. let) - druhohory 0,27 PMC karbon (340 – 280 mil. let) – prvohory Nejenže by v miliony let starém uhlí nebo diamantech nemělo být už naprosto žádné měřitelné množství 14C, ale proč je navíc množství 14C téměř všude stejné - pro prvohory i druhohory i třetihory? Pod následujícím článkem viz můj částečný překlad: http://www.icr.org/article/117/ Carbon Dating Undercuts Evolution's Long Ages Share this Article by John Baumgardner, Ph.D. Download Carbon Dating Undercuts Evolution's Long Ages PDF Evolutionists generally feel secure even in the face of compelling creationist arguments today because of their utter confidence in the geological time scale. Even if they cannot provide a naturalistic mechanism, they appeal to the &quot;fact of evolution,&quot; by which they mean an interpretation of earth history with a succession of different types of plants and animals in a drama spanning hundreds of millions of years. The Bible, by contrast, paints a radically different picture of our planet's history. In particular, it describes a time when God catastrophically destroyed the earth and essentially all its life. The only consistent way to interpret the geological record in light of this event is to understand that fossil-bearing rocks are the result of a massive global Flood that occurred only a few thousand years ago and lasted but a year. This Biblical interpretation of the rock record implies that the animals and plants preserved as fossils were all contemporaries. This means trilobites, dinosaurs, and mammals all dwelled on the planet simultaneously, and they perished together in this world-destroying cataclysm. Although creationists have long pointed out the rock formations themselves testify unmistakably to water catastrophism on a global scale, evolutionists generally have ignored this testimony. This is partly due to the legacy of the doctrine of uniformitarianism passed down from one generation of geologists to the next since the time of Charles Lyell in the early nineteenth century. Uniformitarianism assumes that the vast amount of geological change recorded in the rocks is the product of slow and uniform processes operating over an immense span of time, as opposed to a global cataclysm of the type described in the Bible and other ancient texts. With the discovery of radioactivity about a hundred years ago, evolutionists deeply committed to the uniformitarian outlook believed they finally had proof of the immense antiquity of the earth. In particular, they discovered the very slow nuclear decay rates of elements like Uranium while observing considerable amounts of the daughter products from such decay. They interpreted these discoveries as vindicating both uniformitarianism and evolution, which led to the domination of these beliefs in academic circles around the world throughout the twentieth century. However, modern technology has produced a major fly in that uniformitarian ointment. A key technical advance, which occurred about 25 years ago, involved the ability to measure the ratio of 14 C atoms to 12 C atoms with extreme precision in very small samples of carbon, using an ion beam accelerator and a mass spectrometer. Prior to the advent of this accelerator mass spectrometer (AMS) method, the 14 C/ 12 C ratio was measured by counting the number of 14 C decays. This earlier method was subject to considerable &quot;noise&quot; from cosmic rays. The AMS method improved the sensitivity of the raw measurement of the 14 C/ 12 C ratio from approximately 1% of the modern value to about 0.001%, extending the theoretical range of sensitivity from about 40,000 years to about 90,000 years. The expectation was that this improvement in precision would make it possible to use this technique to date dramatically older fossil material. 1 The big surprise, however, was that no fossil material could be found anywhere that had as little as 0.001% of the modern value! 2 Since most of the scientists involved assumed the standard geological time scale was correct, the obvious explanation for the 14 C they were detecting in their samples was contamination from some source of modern carbon with its high level of 14 C. Therefore they mounted a major campaign to discover and eliminate the sources of such contamination. Although they identified and corrected a few relatively minor sources of 14 C contamination, there still remained a significant level of 14 C—typically about 100 times the ultimate sensitivity of the instrument—in samples that should have been utterly &quot; 14 C-dead,&quot; including many from the deeper levels of the fossil-bearing part of the geological record. 2 Let us consider what the AMS measurements imply from a quantitative standpoint. The ratio of 14 C atoms to 12 C atoms decreases by a factor of 2 every 5730 years. After 20 half-lives or 114,700 years (assuming hypothetically that earth history goes back that far), the 14 C/ 12 C ratio is decreased by a factor of 2 20 , or about 1,000,000. After 1.5 million years, the ratio is diminished by a factor of 2 1500000/5730 , or about 10 79 . This means that if one started with an amount of pure 14 C equal to the mass of the entire observable universe, after 1.5 million years there should not be a single atom of 14 C remaining! Routinely finding 14 C/ 12 C ratios on the order of 0.1-0.5% of the modern value—a hundred times or more above the AMS detection threshold—in samples supposedly tens to hundreds of millions of years old is therefore a huge anomaly for the uniformitarian framework. This earnest effort to understand this &quot;contamination problem&quot; therefore generated scores of peer-reviewed papers in the standard radiocarbon literature during the last 20 years. 2 Most of these papers acknowledge that most of the 14 C in the samples studied appear to be intrinsic to the samples themselves, and they usually offer no explanation for its origin. The reality of significant levels of 14 C in a wide variety of fossil sources from throughout the geological record has thus been established in the secular scientific literature by scientists who assume the standard geological time scale is valid and have no special desire for this result! In view of the profound significance of these AMS 14 C measurements, the ICR Radioisotopes and the Age of the Earth (RATE) team has undertaken its own AMS 14 C analyses of such fossil material. 2 The first set of samples consisted of ten coals obtained from the U. S. Department of Energy Coal Sample Bank maintained at the Pennsylvania State University. The ten samples include three coals from the Eocene part of the geological record, three from the Cretaceous, and four from the Pennsylvanian. These samples were analyzed by one of the foremost AMS laboratories in the world. Figure 1 below shows in histogram form the results of these analyses. These values fall squarely within the range already established in the peer-reviewed radiocarbon literature. When we average our results over each geological interval, we obtain remarkably similar values of 0.26 percent modern carbon (pmc) for Eocene, 0.21 pmc for Cretaceous, and 0.27 pmc for Pennsylvanian. Although the number of samples is small, we observe little difference in 14 C level as a function of position in the geological record. This is consistent with the young-earth view that the entire macrofossil record up to the upper Cenozoic is the product of the Genesis Flood and therefore such fossils should share a common 14 C age. Percent Modern Carbon Applying the uniformitarian approach of extrapolating 14 C decay into the indefinite past translates the measured 14 C/ 12 C ratios into ages that are on the order of 50,000 years (2 -50000/5730 = 0.0024 = 0.24 pmc). However, uniformitarian assumptions are inappropriate when one considers that the Genesis Flood removed vast amounts of living biomass from exchange with the atmosphere—organic material that now forms the earth's vast coal, oil, and oil shale deposits. A conservative estimate for the pre-Flood biomass is 100 times that of today. If one takes as a rough estimate for the total 14 C in the biosphere before the cataclysm as 40% of what exists today and assumes a relatively uniform 14 C level throughout the pre-Flood atmosphere and biomass, then we might expect a 14 C/ 12 C ratio of about 0.4% of today's value in the plants and animals at the onset of the Flood. With this more realistic pre-Flood 14 C/ 12 C ratio, we find that a value of 0.24 pmc corresponds to an age of only 4200 years (0.004 x 2 -4200/5730 = 0.0024 = 0.24 pmc). Even though these estimates are rough, they illustrate the crucial importance of accounting for effects of the Flood cataclysm when translating a 14 C/ 12 C ratio into an actual age. Percent Modern Carbon Some readers at this point may be asking, how does one then account for the tens of millions and hundreds of millions of years that other radioisotope methods yield for the fossil record? Most of the other RATE projects address this important issue. Equally as persuasive as the 14 C data is evidence from RATE measurements of the diffusion rate of Helium in zircon crystals that demonstrates the rate of nuclear decay of Uranium into Lead and Helium has been dramatically higher in the past and the uniformitarian assumption of a constant rate of decay is wrong. 3 Another RATE project documents the existence of abundant Polonium radiohalos in granitic rocks that crystallized during the Flood and further demonstrates that the uniformitarian assumption of constant decay rates is incorrect. 4 Another RATE project provides clues for why the 14 C decay rate apparently was minimally affected during episodes of rapid decay of isotopes with long half-lives. 5 The bottom line of this research is that the case is now extremely compelling that the fossil record was produced just a few thousand years ago by the global Flood cataclysm. The evidence reveals that macroevolution as an explanation for the origin of life on earth can therefore no longer be rationally defended. Acknowledgement: The RATE team would like to express its heartfelt gratitude to the many generous donors who have made the high precision analyses at some of the best laboratories in the world possible. The credibility of our work in creation science research depends on these costly but crucial laboratory procedures. Endnotes and References F. H. Schmidt, D. R. Balsley, and D. D. Leach, &quot;Early expectations of AMS: Greater ages and tiny fractions. One failure?—one success,&quot; Nuclear Instruments and Methods in Physics Research B , 29:97-99, 1987. J. R. Baumgardner, D. R. Humphreys, A. A. Snelling, and S. A. Austin, &quot;Measurable 14 C in fossilized organic materials: Confirming the young earth creation/Flood model,&quot; in Proceedings of the Fifth International Conference on Creationism , R. E. Walsh, Editor, Creation Science Fellowship, Pittsburgh, PA, pp. 127-142, 2003. D. R. Humphreys, J. R. Baumgardner, S. A. Austin, and A. A., Snelling, &quot;Helium diffusion rates support accelerated nuclear decay,&quot; in Proceedings of the Fifth International Conference on Creationism , R. Ivey, Ed., Creation Science Fellowship, Pittsburgh, PA, pp. 175-196, 2003. A. A. Snelling and M. H. Armitage, &quot;Radiohalos—A tale of three granitic plutons,&quot; in Proceedings of the Fifth International Conference on Creationism , R. Ivey, Ed., Creation Science Fellowship, Pittsburgh, PA, pp. 243-268, 2003. A. A. Snelling, S. A. Austin, and W. A. Hoesch, &quot;Radioisotopes in the diabase sill (upper Precambrian) at Bass Rapids, Grand Canyon, Arizona: An application and test of the isochron dating method,&quot; in Proceedings of the Fifth International Conference on Creationism , R. Ivey, Ed., Creation Science Fellowship, Pittsburgh, PA, pp. 269-284, 2003. * Dr. Baumgardner is Adjunct Associate Professor of Geophysics for the ICRGS. Next Article Topics Fossils Reflect Life's Original Diversity Diamonds and Strata Have Too Much Carbon 14 Geological Evidence Indicates Rapid Formation Much Evidence Exists for a Worldwide Flood Přeložil jsem si jen pro přednášku o potopě v Havířově 24. 2. 2010 z: http://www.icr.org/article/117/ Článek je z října 2003 Carbon Dating Undercuts Evolution's Long Ages Share this Article by John Baumgardner, Ph.D. Asi před třiceti lety byly zdokonaleny přístroje zjišťující množství radioizotopů v látce (AMS a urychlovače iontového paprsku). Citlivost měření poměrů 14C/12C se zvýšila z 1 % na 0,001 %, teoreticky tedy z původní možnosti datovat vzorek starý 40 000 let na 90 000 let. Velké překvapení však nastalo, že žádný organický materiál nebyl nalezen, který by měl ono stopové množství 0,001 % 14C vůči modernímu uhlíku. Protože většina vědců věří v klasická obrovská stáří geologických formací, toto překvapivé zjištění bylo vždy vysvětlováno kontaminací vzorků. Byly tedy vynaloženy všemožné snahy, aby kontaminaci bylo zabráněno, stejně však nebyl nalezen žádný vzorek s „mrtvým“ obsahem 14C – včetně těch z velkých hloubek geologických vrstev obsahujících fosilní záznam. Poměr 14C vůči 12C atomům se snižuje faktorem 2 každých 5730 let. Po 20ti poločasech rozpadu (114700 let – hypoteticky myšleno do minulosti) se poměr 14C/12C sníží faktorem 2^20, neboli 1 000 000. Po 1,5 mil. let je tento poměr zmenší faktorem 2^1 500 000/5730, neboli 10^79. To znamená, že kdyby na začátku byl jen čistý uhlík 14C v množství veškeré hmoty pozorovatelného vesmíru, po 1,5 mil. let by tu nezbyl ani jeden atom. A tak běžně nalézané hodnoty od 0,1 do 05 % 14C ve vzorcích, o kterých evolucionisté věří, že jsou staré stovky miliónů let, jsou velkou anomálií pro evoluční chronologii. Upřímná snaha vyřešit tento „problém znečištění“ vygenerovala spoustu peer-reviewed článků ve standardní literatuře, zabývající se radiokarbonovým datováním, během minulých třiceti let. Většina z těchto článků uznává, že 14C není z kontaminace, ale je vzorku vlastní, vzorek ho obsahoval od počátku. Vysvětlení však z hlediska evoluční chronologie chybí. Kreacionisté, vědomi si důležitosti této věci, se celé záležitosti věnovali v programu RATE a vyhotovili si vlastní analýzy 14C pomocí AMS na jedné z nejprestižnějších laboratoří. Vzorky uhlí získali od U. S. Department of Energy Coal Sample Bank na Pennsylvania State University. Deset vzorků byly tři vzorky uhlí z eocénu, tři z křídy a čtyři z karbonu. Získané hodnoty zapadají do těch, které byly publikovány v peer-reviewed literatuře. Bylo stanoveno 0,26 % pmc (percent modern carbon) pro eocén, 0,21 pmc pro křídu a 0,27 pmc pro karbon. Vidíme, že rozdíl mezi jednotlivými etážemi geologického sloupce je nepatrný a ukazuje tedy nejen na mladou Zemi, ale i na to, že všechno uhlí (černé i hnědé, tedy prvohorní i druhohorní i třetihorní) vzniklo naráz, při celosvětové potopě. Pokud aplikujeme (extrapolujeme) výsledky rozpadu 14C do vzdálené minulosti, pak získané poměry 14C/12C odpovídají věku 50 000 let (2^-50 000/5730 =0,0024 = 0,24 pmc). Je však třeba domyslet, že potopa odstranila ohromná množství biomasy, která přispívala na obsahu uhlíku v atmosféře – dnes tato biomasa existuje ve formě ohromných zásob uhlí, ropy a roponosné (živičné) břidlice. Umírněný odhad pro předpotopní biomasu je stonásobek té současné. Pokud bychom uvažovali, že před potopou bylo v biosféře asi jen 40 % 14C vůči tomu, kolik je dnes, a uvažovali rovnoměrnou úroveň 14C v předpotopní atmosféře i biomase, pak by 14C/12C vycházelo na 0,4 % dnešní hodnoty, kterou obsahovaly předpotopní rostlinné a živočišné organizmy. S tímto více realistickým předpotopním poměrem 14C/12C nám vychází hodnota 0,24 pmc, která odpovídá stáří pouze 4200 let (0,004 x 2^-4200/5730 = 0,0024 = 0,24 pmc). Tuto hodnotu též podporují výzkumy na zirkonových krystalech a jejich obsahu helia, který neodpovídá vysokým milionovým stářím evoluční chronologie, ale dává hodnoty stáří naší planety okolo 6 000 let.
