1. Masarykova univerzita v Brně
Filozofická fakulta
Seminář estetiky
Ontologie umění
Práce k předmětu Terminologický seminář k teorii umění (ESA107)
Autor: Kateřina Šťastná
UČO: 382494
Typ studia: prezenční
Ročník: 2.
Brno
Datum odevzdání: 17. 10. 2011

2. Argumentace: Tento článek byl zadán v rámci předmětu Terminologický seminář k teorii
umění na katedře estetiky, tudíž téma nebylo vybráno. Přesto je třeba poznamenat, že
ontologie patří k nejdůležitějším metodám zkoumání umění jako celku, protože se pokouší
vytvořit teorii o jeho původu a bytí. Nebyl důvod měnit název zadání, jelikož článek slouží
především k definování tohoto podoboru a také jako přehled několika možných přístupů.
Anotace: Článek pojednává o ontologii umění jakožto o jedné z možných definic umění
samotného a dělí přístup k této disciplíně na analytický a historický. Posléze ukazuje odlišnost
těchto přístupů na příkladech z filozofie rozličných myslitelů tímto se zabývajících.
Klíčová slova: ontologie, bytí, kategorie, historický přístup, analytický přístup, type, token
Ontologie umění:
Ontologie se zabývá stanovením fundamentálních kategorií, do kterých spadá i podstata
jsoucen. Ontologové nabízejí mapu k realitě, která diferencuje veškeré bytí dle různorodých
kritérií, podle způsobu vnímání, abstraktnosti, aj., což se stává zdrojem dalšího výzkumu.
V tomto rámci, ontologové umění si kladou za cíl určit umění v tomto širokém pojetí a odlišit,
co přesně je umělecká činnost. Kvůli heterogenitě umělecké kategorie se zdá být přesná
definice zcela nemožná. Umění přitom není ontologickou kategorií samo o sobě. Ontologové
umění se převážně snaží určit, do kolika a do jakých kategorií umění náleží. Tato disciplína
získala velmi silný pragmatický nádech, převážně díky Quinovi, Devidsonovi a Lewisovi.
Odpovědi na tyto otázky se konstruují v závislosti reakcí lidí na proces tvoření, oceňování a
kritizování umění.1
Sama ontologie, stejně jako metafyzika, vznikala v období aristotelské estetiky a stala se
jedním z hlavních diskutovaných témat své doby. Právě existence umění jakožto věci je
hlavním tématem, oproštění či spojení díla s fyzickým objektem se stalo cílem moderního
estetického zkoumání. Definice umění a uměleckého díla však nejsou v rámci disciplíny
jednotné a liší se od estetika k estetikovi. 2
1
ROHRBAUGH, Guy. Ontology of art. In GAUT, Berys ; MCIVER LOPES, Dominic . The Routledge
Companion to Aesthetics. 2nd edition. Oxon : Routledge, 2005. s. 241-252. ISBN 0-415-32797-0, str. 241-242.
2
PELTZ, Richard. Onthology and the Work of Art. The Journal of Aesthetics and Art Criticism [online]. 1996,
vol. 24, no. 4 [cit. 2012-12-16]. Dostupné z: http://www.jstor.org/stable/428773

3. V západní estetice existují dva způsoby nahlížení na tuto problematiku: analytický a
historický. V historickém směru, cíl zkoumání ontologie umění se nijak neodlišuje od cílů
ontologie obecně, tedy zahrnuje individualitu, numerickou identitu a přirozenost věcí.
Historická teorie se drží těchto základních bodů: umělecká díla jsou fyzické objekty, k nimž
mohou být připisovány intenční atributy; k uměleckému dílu se připisuje kritický diskurs,
zatímco fyzické a přirozené entity se přidružují k vybraným intenčním funkcím; díla nejsou
reálná jako taková, ale jejich připuštěním k diskursu značí ‚transfigurativní‘ status spojený
k pouhým reálným věcem; reálné věci jsou v základě konstruované jako umění, způsobem
‚tvoření víry‘ nebo zábavnou a fikční funkcí.3
Analytická ontologie se zabývá spíše přirozeností věcí: druhy existujících věcí a
podmínkami, za nichž dané věci existují. Řeší se otázky universalií a materiálnosti v umění.
Současně se zabývá i tím, zda něco jako umělecké dílo skutečně existuje, nebo zda se
kategorie umění jen kříží s hranicemi danými přírodou. V tomto bodě se lze řídit dvě
možnými přístupy: hledáním jednoduchosti a generalizací a respektováním různých
estetických a uměleckých rozdělení.4
Obrázek 1: Ontologický přístup k umění
Jednou z klíčových otázek je ta, co přesně dané dílo je, zda je jeho podstata
identifikovatelná s některým reálným objektem, případně zda se jeho idea shoduje
3
KELLY, Michael. Encyclopedia of aesthetics. New York : Oxford University Press, 1998. 572 s. Dostupné z
WWW: <http://www.oxfordartonline.com/subscriber/article/opr/t234/e0380-s0001>.
4
KELLY, Michael. Encyclopedia of aesthetics. New York : Oxford University Press, 1998. 572 s. Dostupné z
WWW: <http://www.oxfordartonline.com/subscriber/article/opr/t234/e0380-s0001>.

4. s jednotlivými instancemi obecně. Tento názor byl nejprve prezentován filozofem Croceem,
který tvrdil, že podstata uměleckého díla nespočívá ve fyzické události, či objektu, ale v jeho
mentální ideji/ představě/intuici, jež lze identifikovat skrze plátno, vystoupení, aj.5
Představy umění jakožto fyzického objektu se vzdává i Richard Wollheim v Art and It‘s
Object. Pro některé druhy umění nemůže existovat fyzický artefakt identifikovatelný jako
umělecké dílo, nelze přijmout myšlenku hudby nebo příběhu o sobě. V případě ostatních děl
se argumentuje tím, že ačkoli existují artefakty, jež je možné brát jako fyzická umělecká díla,
tato identifikace je chybná. Fyzická instance je většinou duplikací ideje umění: při ztrátě
knihy nebo skončení divadelního představení idea díla nemizí, případně, pokud se nelíbilo
kritikům performance hry, nelíbila se jim ani hra sama. Hlavní složkou umění je tedy jeho
esence, nefyzická podstata. 6
Tato teorie pochází z pera Charlese Senderse Peirce a jeho rozlišení „tokenu“ a „typu“.
V tomto smyslu, slovo token referuje ke specifickému vyjádření díla, jeho jednotlivé instanci,
zatímco, stejně jako ve Wollheimově případě, „type“ odkazuje na samotnou podstatu díla.
Například slovo „fotografie“ označuje ka každému jednotlivému tisku, ale také k tomu, čeho
tyto tisky jsou. Wollheim navíc tvrdí, že to, co se vyjadřuje token-type teorií lze vyjádřit
pouze typem. Type může být míněn v obojím slova smyslu, majíc jednotlivé instance, ale
může být i sám podobný objektu, jakožto umístění pro širší predikce a identifikaci. V případě
typů, lze říci, že dva dobře provedené tokeny se počítají či ne jako tokeny stejného typu.
Nejlépe se nabízí úvaha o ekvivalenční relaci, kdy každá z instancí díla má stejnou obrazovou
strukturu nebo obsahuje stejná slova ve stejném pořadí, atd.7
Esej Jarrolda Levinsona „Defining Art Historically“ se zabývá institucionalitou či
nezávislostí umění. I zde se operuje se základním předpokladem, že umění není vlastní
vystavovanou věcí, ale je spíše spojená s vlastní činností člověka a jeho myšlenkami.8 Přesto
oproti předchozím teoriím, definuje umění spíše materiálněji, jakožto věc, o níž bylo
5
Aesthetics. In: Encyclopædia Britannica. [online]. 2011 [cit. 2011-09-12]. Dostupné z:
http://www.britannica.com/EBchecked/topic/7484/aesthetics
6
WOLLHEIM, Richard . Art and its objects : with six suplementary essays. 2nd edition. Cambridge : Cambridge
University Press, 1980. 245 s. ISBN 0521228980, str. 4-15.
7
ROHRBAUGH, Guy. Ontology of art. In GAUT, Berys ; MCIVER LOPES, Dominic . The Routledge
Companion to Aesthetics. 2nd edition. Oxon : Routledge, 2005. s. 241-252. ISBN 0-415-32797-0, str. 244-245.
8
LEVINSON, Jarrold . Defining Art Historically. In NEILL, Alex; RIDLEY, Aaron. The Philosophy of art :
Readings Ancient and Modern. United States of America : The McGraw-Hill Companies, 1995. s. 223-239.
ISBN 0-07-046192, str. 224.

5. zamýšleno. Hlavní myšlenkou tohoto článku je představa, že umění je veskrze provázáno
s minulostí, s předcházejícím umění, a tato relace platí i v případě, kdy je nezamýšlená.
Samotná tvorba umění, přestože se odehrává v představě samotného tvůrce, se spojuje
s jakoukoli kreací předcházející doby. 9
9
Ibid., str. 226.

6. Zdroje:
1. Aesthetics. In: Encyclopædia Britannica. [online]. 2011 [cit. 2011-09-12]. Dostupné z:
http://www.britannica.com/EBchecked/topic/7484/aesthetics
Encyclopedia Britannica je jedním z nejvhodnějších zdrojů pro utvoření si základní
představy o tématu. Heslo Estetika obsahuje různorodé přístupy k estetickému
zkoumání, tudíž i ontologický přístup, zastoupený především Croceem.
2. KELLY, Michael. Encyclopedia of aesthetics. New York : Oxford University Press,
1998. 572 s. Dostupné z WWW:
<http://www.oxfordartonline.com/subscriber/article/opr/t234/e0380-s0001>.
Encyklopedie estetiky patří mezi základní zdroje v našem oboru, opět se hodí jako
pomůcka pro definování tématu. Vzhledem k mé neznalosti její správné citace před
rokem si však nemohu vybavit, které z hesel jsem tenkrát použila. S největší
pravděpodobností však ‚Onthology‘ nebo ‚Onthology of Art‘.
3. LEVINSON, Jarrold . Defining Art Historically. In NEILL, Alex; RIDLEY, Aaron.
The Philosophy of art : Readings Ancient and Modern. United States of America : The
McGraw-Hill Companies, 1995. s. 223-239. ISBN 0-07-046192.
Konkrétní literatura k historické ontologii.
4. PELTZ, Richard. Onthology and the Work of Art. The Journal of Aesthetics and Art
Criticism [online]. 1996, vol. 24, no. 4 [cit. 2012-12-16]. Dostupné z:
http://www.jstor.org/stable/428773
Tento článek má za cíl seznámit s ontologií v umělecké kritice. Mě posloužil jako
pomůcka k sestavení jiné definice.
5. ROHRBAUGH, Guy. Ontology of art. In GAUT, Berys ; MCIVER LOPES, Dominic
. The Routledge Companion to Aesthetics. 2nd edition. Oxon : Routledge, 2005. s.
241-252. ISBN 0-415-32797-0.
Sborník Berys Gauta a Dominica McIvera Lopese se hodí pro podrobnější zkoumání
estetických témat. Je členěn dle hlavních kategorií estetiky, včetně rozborů základních
filosofů umění (Platón, Aristoteles, Kant,..) Jelikož můj článek byl volen jakožto

7. přehledový referát, i tento text slouží hlavně k utvoření představy o tématu z jiného
úhlu.
6. WOLLHEIM, Richard. Art and its objects : with six suplementary essays. 2nd edition.
Cambridge : Cambridge University Press, 1980. 245 s. ISBN 0521228980.
Wollheim patří k předním ontologům v umělecké kategorii, stejně jako Peirce zastává
teorii, tokenu a typu. Ty si můžeme vysvětlit jako ideu díla a její konkrétní
zpodobnění. Zde slouží jako příklad aplikace sémiotiky na vysvětlení díla.