2. ČESKOSLOVENSKÁ socIALISTICKÁ
REPUBLIKA
Třída 24 l, 6
Vydáno 15. srpna 1961 Vyloženo 15. února 1961
PATENTNÍ SPIs č.
100500
Právo k využití vynálezu přísluší státu podle 3 odst. 6 zák. . 34/1957 Sb.
Inž. FRANTIŠEK SÜNDERHAUF, PRAHA a inž. JAN SNÍŽEK, HRADEC KRÁLOVÉ
Práškové topeniště
Přihlášeno 16. listopadu 1959 (PV 6578-59) Platnost patentu od 16. listopadu 1959
Předmětem vynálezu je práškové topeniště s odděleným přívodem uhelného prášku a veškerýc h
neb části brýd z mlecího okruhu do topeniště.
Dosavadní uspořádání odděleného přívodu uhelného prášku do spalovací komory granulačních kotlů z
mezibunkru neb z odlučovače prášku práškovými hořáky a brýd z mlýnského okruhu, unášejících
zbývající část jemného prášku, neb obdobné uspořádání, používající oddělení podstatné části brýd,
nevyužívají ve všeobecnějším rozsahu intensivních způsobů spalování. Důvodem je okolnost, že se při
do10 sažení vyšších spalovacích rychlostí a tudíž též vyšších spalovacích teplot pro širší rozsah
tavitelnosti popela paliv dochází k plastickým stavům strusky, způsobujícím provozní obtíže. Z uvedených
příčin se přechází na nízkoteplotní spalovací proces tím způsobem, že se hořáky provádějí pro pozvolný
způsob spalování; vyšších teplot se dosahuje často ve značné vzdálenosti od hořáků, čímž se prodlužuje
spalovací pochod. Při těchto poměrech nelze náležitě zajistit zápal paliva s nižším podílem prchavé
hořlaviny, paliv vysoce popelnatých apod., zejména při nižším výkonu .” Též přívod brýd do ohniště
nedoplňuje organizovaně průběh spalovacího procesu, způsobuje ne20 rovnoměrnosti v rozložení teplot
a prodlužuje spalování.
Uvedené nedostatky odstraňuje vynález tím, že se mezi jádro
3.
4. 30
2 100500
intensivního spalování a stěnu spalovací komory přivádějí brýdy se zbytkem jemného prášku z mlecího
okruhu, které tak vytvářejí obal kolem jádra nejvyšších teplot. Při provedení tangenciálních hořáků
práškových směřuje osa zaústění brýd tečně k fiktivní kružnici většího poloměru, než je fiktivní kružnice
vepsaná do směru os hořáků práškových. Umístění zaústění brýd s ohledem k poloze práškových hořáků
lze provést podle vlastností paliva; na příklad při značně popelnatých neb těžko zápalných palivech se
přivádějí brýdy později do spalovací komory, tj. ve větší vzdálenosti od hořáků práškových (ve směru
postupu hořlavé směsi ohništěm. Při tomto uspořádání je možno stupňovat intensitu spalování v hlavním
jeho ohnisku, aniž by docházelo k tvoření plastické strusky na stěnách spalovací komory. Stupňováním
intensity spalování v hlavním ohnisku hoření se může při vhodných vlastnostech popela dosáhnout
tavného spalování v letu, což urychlí spalovací pochod a přispěje ke zvýšení zachyceného podílu popela
v ohništi.
Ve střední oblasti ohniště se spaluje hrubozrnnější prášek, zbavený do značné míry vlhkosti, s
čistým vzduchem za vysokých teplot a tudíž s větší spalovací rychlostí. Spalování části jemného prášku
přiváděného v brýdách mezi střední oblast ohniště a jeho stěny probíhá za nižších teplot vlivem
chladicího účinku brýd a rozředění spalovacího vzduchu, což obojí zpomaluje hoření. Po určité dráze ve
spalovací komoře je spalování ukončeno a teploty spalin se v průběhu ohniště postupně vyrovnávají, aniž
by brýdy nepříznivě ovlivňovaly zapalování a hoření prášku ve střední oblasti.
Uspořádáním práškových hořáků s fiktivními kružnicemi různých poloměrů a zaústěním brýd tečně
ke kružnici většího poloměru se současně dosahuje účinnější turbulence plamene ve spalovací komoře,
čímž se příznivě ovlivní dohoření uhelného prášku. Celkově se vynálezem dosáhne optimálních
podmínek pro funkci práškových hořáků, pro stabilitu plamene ve velkém rozsahu zatížení kotle a
možnost hrubšího mletí paliva při vyšším tepelném zatížení ohniště.
Příklady použití vynálezu jsou uvedeny na obr. 1 až , přičemž obr. 1, 3, 5 a 7 znázorňují nárysy čtyř
provedení spalovacích komor a obr. 2, 4, 6 a 8 příslušné řezy vodorovnou rovinou.
Na obr. 1 a 2 je vyznačena spalovací komora s průtokem spalin shora dolů; v horní části spalovací
komory jsou umístěny práškové hořáky 1, v daném případě rohové, a jejich osy 14 směřují tečně ke
kružnici 12, po případě šroubovici menšího poloměru. Výústky 2 brýd jsou umístěny taktéž v rohu
spalovací komory pod práškovými hořáky a jejich osy 21 směřují tečně ke kružnici 22, po případě
šroubovici většího poloměru, tudíž mezi hlavní jádro plamene a stěnu 3 topeniště. V obr. 1 je též
znázorněno alternativní umístění výústek 23 brýd ve větší vzdálenosti od hořáků práškových. Podobné
uspořádání, avšak při vzestupném proudu spalin, znázorňuje obr. 3 a 4; výústky 2 brýd jsou zde umístěny
v pásmu spalovací komory, kde jsou uspořádány práškové hořáky ve stejné úrovni s nimi. Na obr. 5 a 6
znázorňujícím topeniště taktéž se vzestupným proudem spalin jsou na rozdíl od obr. 3 a 4 výústky 2 brýd
umístěny ve stěnách topeniště . Obr. 7 a 8 znázorňují spalovací komoru se sestupným proudem spalin,
seškrcenou v prostoru pod hořáky; práškové hořáky 1 směřují do středu 121 ohniště, kdežto výústky 2
brýd směřují mezi střed 121 ohniště a stěnu 3 topeniště.
Předmět patentu
1. Práškové topeniště s odděleným přívodem uhelného prášku a
5.
6. 3 100500
veškerých neb části brýd z mlecího okruhu do topeniště, vyznačený tím, že osa výústek (2] brýd směřuje
mezi hlavní jádro plamene a stěnu 3] topeniště.
2, Práškové topeniště podle bodu 1, u něhož v příčném řezu ohniště osy hořáků směřují tečně k
fiktivním kružnicím různého pbloměru, vyznačené tím, že osa výústek 2] brýd směřuje tečně k fiktivní
kružnici (22) většího poloměru.
Severografia, It. p, závod
