1. ARGUMENTACE
Toto téma mne velmi zaujalo, proto jsem si ho vybrala.
Studuji Základy společenských věd se zaměřením na vzdělávání. Před mateřskou dovolenou
jsem pět let učila na ZŠ Holzova – hudební a občanskou výchovu. Toto téma je velmi aktuální
a úzce spjaté s mou aprobací.
Cílem práce je seznámení s aktuálním stavem primární prevence na 2. stupni základní školy.
V práci se odráží metody a formy práce školního metodika prevence, analýza aktivit pro žáky,
jejich počty, výskyt sociálně patologických jevů, klima školy, spolupráce s pedagogy,
odborníky, legislativní rámec prevence, posuny v primární prevenci, kritéria hodnocení.
TÉMA
EFEKTIVNÍ PREVENCE V PODMÍNKÁCH ZÁKLADNÍ ŠKOLY
ODBORNÝ TEXT
Školní klima – metody a techniky měření školního klimatu
Tradičně je škola pokládána za místo, kde se děti učí „znalostem“, případně si
osvojují postupy umožňující racionálně řešit jasně definované „problémy“ příslušející do
jednotlivých „předmětů“. Škola však může učit více. S tím, jak slábne vliv tradiční
socializační instituce na děti – rodiny, doufají mnozí, že škola by ji mohla nahradit právě
v posilování těch postojů a dovedností, jež jsou předpokladem prosociální, nekriminální dráhy
(Matoušek, 1998).
Nedílnou součástí školního dění je školní klima, které je důležitou součástí primární
prevence sociálně patologických jevů. Z toho vyplývá potřeba trvalé diagnostiky (evaluace)
všech okolností, které mohou kvalitu práce školy ovlivňovat. Nejúčinnější se jeví realizace
evaluace přímo na škole. Předpokladem jejího kvalitního provádění jsou vhodné metody.
Školní klima je poměrně složitý jev, je závislé na prostředí školy. Vyplývá z
objektivního prostředí a jeho subjektivního vnímání, prožívání. Odráží se v něm materiální,
společenské, sociální i kulturní faktory a postoje lidí k nim. Někdy se o klimatu hovoří jako
o pocitové záležitosti, která má také svůj význam.

2. Při interakci v kterékoliv lidské skupině existuje cosi „nehmatatelného“, ale silně
jednotlivci pociťovaného, co bývá označováno jako nálada, ovzduší, atmosféra, klima apod.
(Průcha, 1997).
Je patrné, že údajů, které může přinést výzkum školního klimatu, je mnoho.
Nabízejí se různé možnosti. Jedním z nich je pozorování, dotazníky a rozhovory. Provádět
tyto techniky je však poměrně časově náročné a navíc jejich uživatel musí splňovat určité
podmínky. Důležité je také oprostit se od různých vnějších vlivů a subjektivního posuzování.
Vyvarovat se haló efektu, předsudkům, stereotypizaci a analogizaci, nepodléhat svému
aktuálnímu psychickému nebo fyzickému stavu.
Musíme jasně vědět, co je součástí problému, na který se chceme zaměřit.
Zkoumáme-li školní klima, je nutné posuzovat ho komplexně, systematicky
a nenechat se ovlivnit dílčími jevy. Některé z nich mohou na sebe totiž velmi upoutávat
pozornost. Například přátelské vztahy mezi žáky, ale nedůvěra mezi učiteli a žáky nebo snaha
učitelů o participaci žáků ve výuce, ale nevyhovující vybavení tříd, dále iniciativní
a samostatní učitelé, ale autoritativní vedení atd. (Grecmanová, 1996).
Profil školního klimatu usiluje o jeho pochopení, jak z hlediska žáků a učitelů, tak
zachycuje jeho vnímání vedením školy. Smyslem výzkumu je především praktická přeměna
života školy v duchu produktivity školní práce a spokojenosti žáků i učitelů, dopad na
primární prevenci sociálně patologických jevů. Dotazník i pohovor zjišťují posouzení kvalitu
sledovaného školního klimatu a spokojenosti žáků. Spokojenost žáků není považována pouze
za proměnnou, ale také za výslednou komponentu školy. Výzkum se zaměřuje především na
žáky. V dotazníku vypovídají například o vztazích mezi žáky a učiteli, motivaci žáků,
vztazích mezi žáky, průběhu vyučování, aktivitě žáků.
Metody a techniky měření školního klimatu
 dotazníkového šetření
 pozorování
Dotazníky
Každý dotazník je uveden vysvětlením podstaty výzkumného šetření a jednotnými
pokyny pro jeho vyplňování. Zdůrazňuje se anonymita výzkumu, důvěrnost zjištěných údajů a
význam výzkumu jen pro vědecké účely. Respondenti vyjadřují svůj názor zakroužkováním
některé z číslic na pětistupňové hodnotící škále:

3. 1 tvrzení souhlasí,
2 tvrzení až na malé výjimky souhlasí,
3 tvrzení souhlasí s výjimkami,
4 tvrzení až na malé výjimky nesouhlasí,
5 tvrzení nesouhlasí,
N v případě, že se nemohou respondenti z různých důvodů k tvrzení vyjádřit.
Údaje získané dotazníkovým šetřením se mohou zpracovávat různě. Například
máme možnost vyhodnocovat jednotlivé položky. Zajímat nás může četnost, relativní četnost,
validní relativní četnost a kumulovaná relativní četnost zvolených stupňů hodnotící škály.
Když zjistíme, že při posuzování položek převažuje volba stupňů 1 a 2 hodnotící škály,
můžeme považovat takto posouzené jevy za příznivé a školní klima za pozitivně se vyvíjející.
Školní klima -analýza
Analýza školního klimatu probíhala v náhodně vybraných třídách 2. stupně ZŠ.
Účastnila se jedna šestá, sedmá, osmá a devátá třída. Třídy velmi různé, které nevykazují
sociálně patologické jevy, dosahují optimálních výsledků ve výuce.
Šestá třída se nijak nevymyká svým přístupem k plnění povinností žáka, v prospěchu
i v chování. Jedná se o temperamentní třídu, na které je ještě patrný přestup z prvního stupně
ZŠ na stupeň druhý. Ve třídě se velmi dobře pracuje, žáci jsou aktivní. Občas dochází
k drobným kázeňským přestupkům, které jsou ihned velmi citlivě řešeny třídní učitelkou.
Odlišná situace je v osmém ročníku. Třída vykazuje v oblasti vzdělávání sice
průměr, ale jedná se o třídu velmi dynamickou, se sklonem k neplnění povinností žáků a
k častým kázeňským problémům. V minulosti došlo k výměně třídních učitelů. Ve třídě se
během tří let vystřídali tři třídní učitelé, což mělo bezesporu na klima třídy vliv.
Devátá třída se skládá z poměrně nadaných dětí, se zájmem pracovat, dosahující
docela pěkných výsledků ve výuce. Ve třídě vládne veselá přátelská atmosféra. Kázeňské
přestupky se zde vyskytují minimálně. Žáci mají možnost zasahovat do dění třídy. Plánují si
např. kulturní akce, vytvářejí v rámci projektů výukové materiály pro žáky šestých ročníků.
Spolupráce s rodiči je na velmi dobré úrovni. Třída je ale značně početná a v důsledku toho
jsou některé aktivity ve třídě náročné.

4. V dotaznících klima školy žáci odpovídali na otázky, které se týkaly vztahů: (viz. tab. 1 – 10)
 žák x žák,
 žák x pedagog,
 žák x škola.
Učitelé naší školy mají pochopení pro naše osobní problémy
Tabulka č. 1
hodnocení 1 2 3 4 5 N(6)
počet respondentů 8 21 34 8 9 5
Tabulka č.1
1
2
3
4
5
6
1 tvrzení souhlasí
2 tvrzení až na malé výjimky souhlasí
3 tvrzení souhlasí s výjimkami
4 tvrzení až na malé výjimky nesouhlasí
5 tvrzení nesouhlasí
N(6) v případě, že se nemohou respondenti z různých důvodů k tvrzení vyjádřit

5. ANOTACE
Cílem práce je seznámení s aktuálním stavem primární prevence na 2. stupni
základní školy. V práci se odráží metody a formy práce školního metodika prevence, analýza
aktivit pro žáky, jejich počty, výskyt sociálně patologických jevů, klima školy, spolupráce
s pedagogy, odborníky, legislativní rámec prevence, posuny v primární prevenci, kritéria
hodnocení. S výčtem uvedeného si můžeme položit otázku, zda uvedené metody a formy
prevence jsou efektivní, což je stěžejní otázkou dané práce. Je právě ta naše primární
prevence, tou efektivní prevencí?
Vývoj společnosti je charakteristický dynamikou probíhajících procesů a změn, které
tyto procesy přinášejí. Změny se týkají všech členů společnosti a prostředí, ve kterém žijí.
Projevy procesů a změn nemusí být vždy pro jedince i jeho sociální prostředí přínosné a proto
společnost a její členové vyvíjí úsilí zaměřené na podporu prospěšných a eliminaci
neprospěšných sociálních procesů a jevů.
Problematika sociálně patologických jevů, snížení rizika jejich vzniku a důsledků, je
jedním ze současných témat, jejichž důležitost v každodenním životě zaznamenává trvalý
růst. K tomu přistupuje skutečnost, že oblast sociálně patologických jevů a jejich prevence je
značně obsáhlá a různorodá.
Společnost je složitá a spletitá síť nejrůznějších vztahů, která se řídí společenskými
normami. Z hlediska celé společnosti jsou to především normy právní, které regulují
mezilidské vztahy uvnitř společnosti a jsou závazné pro všechny její členy. Vyvíjely se
dlouhá staletí a jejich vývoj stále pokračuje. Tyto zákonné normy jsou nástroje oficiální
kontroly společnosti nad chováním jejích členů. Jejich nedodržování je sankcionováno
institucemi k tomu zařízenými.
Vedle těchto oficiálních norem reguluje chování členů morálka, která na rozdíl od
právních norem, nemá jednoznačně celospolečenský charakter. Některé morální normy
uznávají všichni členové společnosti, ale řada sociálních skupin si vytváří vlastní principy a
normy. Sankce představuje za jejich nedodržování pouze veřejné mínění. Někdy může být
natolik silné, že může způsobit vyloučení jedince z dané společenské skupiny.
Společnost si vytváří také specifické hodnoty a jejich hierarchii. Vznikají pozvolna a
dlouhodobě. V historické ose se na jejich formování účastnily tradice, církev, kultura a
historická zkušenost. Jako sociální patologii můžeme tedy z těchto hledisek označit

6. protiprávní či neetické jevy, které jsou v rozporu s uznávanými sociálními normami nebo
hodnotami společnosti a narušují tak bezkonfliktní soužití lidské společnosti. V každé
společnosti se najdou jedinci i skupinky, kteří budou k patologickému jednání inklinovat.
Někdy se stává, že společnost sociálně patologické jednání nejen toleruje, ale i podporuje.
Sociologové používají termínu sociální deviace, která charakterizují jako porušení
či podstatnou odchylku některé sociální normy.
Psychologické teorie sociální deviace považují za úchylku, devianty za nositele
abnormality. Speciální pedagogika se sociálně patologickými jevy zabývá v oboru etopedie.
Etopedie je jednou ze součástí speciální pedagogiky, která byla původně součástí psychopedie
(v našem systému do roku 1969).
Defektologický slovník charakterizuje etopedii jako vědní odvětví, zabývající se
výchovou, vzděláváním a výzkumem sociálně narušené mládeže – obtížně vychovatelné
(pojem „obtížná vychovatelnost“ je třeba chápat ve smyslu pedagogickém, nemá diagnostický
charakter, jde o syndrom se širokou příčinnou základnou).
Se sociální patologií se setkávají ve své praxi také učitelé, lékaři, kriminalisté a
právníci. Společnost sama stále hledá kontrolní a korekční nástroje k jejímu zvládání.
Primární prevence je proto základním kamenem takového snažení.
KLÍČOVÁ SLOVA
poruchy chování, mravní problémy, emocionální narušení, neurotické problémy, mládež,
prevence, metodik, …
CITACE
BRAUN, R. Sborník příspěvků ze vzdělávacího soustředění 5.-6. února 2007, Školní třída a
co o ní víme. Olomouc: Albert, 2007. FF UP, ISBN 80- 7326-117-0.
CIPRO, M. Průvodce dějinami výchovy. Praha: Pyramida, 1984.
- Čtivá publikace
- Přehledná kniha
- Kvalita informací
- Dostupnost

7. - Široká škála informací
Časopis Prevence, ročník 5, č.1, 2008.
Časopis Školský psychológ, ročník 9, 1999.
- Tematicky zaměřený
- Aktuální informace pro širokou veřejnost
- Reportáže, rozhovory, ….
- Názory, připomínky, ….
- Přehledný, aktuální, ….
Evaluace a diagnostika preventivních programů. MŠMT ČR, Praha: 2002.
Standardy odborné způsobilosti poskytovatelů programů primární prevence zneužívání
návykových látek, Závěrečná verze č. 1. MŠMT ČR, Praha: 2005.
www.anebo.upol.cz
www.drogy-info.cz
www.msmt.cz
- Velmi přehledný server
- Dostupné informace
- Mnoho příkladů, projektů, ….
- Novely školského zákona – maturity, ŠVP, RVP, ….
- Aktuální informace ze školství