1. Strukturální estetika
Argumentace
Téma Chvatíkovy Strukturální estetiky jsem si vybrala z toho důvodu, že jsme se v tomto
semestru v kurzu Teorie literatury II zabývali nejen samotnými koncepcemi Jana
Mukařovského, ale také osobnostmi, které dál jeho myšlenky rozpracovávaly. A právě mezi
jeho nejvýznamnější pokračovatele se řadil i Květoslav Chvatík, který v díle Strukturální
estetika dále rozvíjí tři nejdůležitější termíny Mukařovského, a to estetickou normu, funkci a
hodnotu. Mně přišlo velmi zajímavé, jak dané termíny posunul o něco dále a podle mého
názoru je také více zpřístupnil čtenářstvu.
Anotace
Následující odborný text shrnuje pojetí tří základních estetických pojmů Jana Mukařovského
jeho pokračovatelem Květoslavem Chvatíkem. V úvodu práce nastíní charakter vlastní knihy
Strukturální estetika, poté popíše Chvatíkovo obecné pojetí estetiky a v hlavní části se věnuje
samotným termínům Jana Mukařovského. Jde o termíny estetická funkce jako schopnost
ozvláštnit jakýkoli předmět, estetická norma jako síla regulující estetický postoj a estetická
hodnota jako cíl estetického působení. Práce stručně představuje také způsob, jak daný
termín vnímal Jak Mukařovský, s porovnáním způsobu, jak ho vnímá Květoslav Chvatík.
V práci je přítomna také infografika, která umožňuje důkladnější pochopení myšlenkového
postupu, kterého se Chvatík držel.
Klíčová slova
strukturální estetika, Jan Mukařovský, Květoslav Chvatík, česká strukturalistická estetika,
estetická funkce, estetická norma, estetická hodnota

2. Kniha má charakter úvodu do české strukturalistické estetiky, její teoretický záběr je však
mnohem širší, významně se dotýká problematiky teorie umění obecně. Tradiční rámec
strukturální estetiky Chvatík obohacuje o podněty z dalších oblastí, zejména z filozofie,
sémiotiky, fenomenologie a hermeneutiky; důraz položil na popis filozofických základů
strukturální estetiky a analýzu antropologických zdrojů strukturální poetiky a estetiky (srov.
http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=390).
Chvatík v tomto díle rozlišuje dva druhy estetiky:
1. programová estetika – tato část estetiky vymezuje představy, jakou by mělo mít umění
podobu
2. teoretická estetika – pohlíží na umění jako na existující a pevně dané
Dále Chvatík rozlišuje estetickou normu, funkci a hodnotu. U těchto pojmů vychází ze výše
zmíněné antropologické konstanty člověka.
1. estetická funkce
J. Mukařovský soudí, že tato funkce znamená A. zaměření na předmět sám, B. vyvolání
libosti, C. schopnost zastupovat funkce jiné, jmenovitě tam, kde daný předmět již tyto funkce
ztratil – zde se projevuje nejvíce Chvatíkovo rozpracování této myšlenky. Chvatík vidí
estetickou funkci hlavně v předmětech, které už své další funkce ztratily (např. lastury, mušle
apod. které člověk našel a má je na památky ve vitríně – jejich věcná cena je nepatrná, plní
pro svého majitele ale estetickou funkci). Funkce se projevuje „ve schopnosti spoutat
pozornost na předmět, jenž se stal jejím nositelem…“ „…dále ve schopnosti vytrhnout
předmět ze všedních souvislostí, ve schopnosti nahrazovat ty funkce, jichž předmět pozbyl, a
doprovázet, případně zesilovat jiné funkce radosti, kterou v nás vyvolává…“1. Chvatík v této
souvislosti mluví o překonání automatismu z hlediska toho, jak věci působí, tedy z hlediska
jejich vlastní funkce. Chvatík dále poukazuje na to, že hraje významnou roli, zda při chápání
funkce vycházíme od věci, nebo od člověka. Pokud vycházíme od věci, tak, jak to bylo u
funkcionálního myšlení, je určujícím modelem působení stroj – tak je např. možné pojmout
dům jako stroj na bydlení. Na druhém východisku, tedy od člověka, ukazuje Chvatík, že
člověk je mnohofunkční, zatímco stroj pouze monofunkční. V estetice ale nechápeme funkci
jako užití věci k nějakému konkrétnímu účelu. Estetická funkce je vlastně popřením
1
CHVATÍK, Květoslav. Strukturální estetika. 2. vyd. Brno: Host, 2001, s. 65

3. funkčnosti, je protikladem ke všem ostatním funkcím, především pak k funkci praktické.
Chvatík zde uvádí totiž i další typy funkcí, a to funkce rozdělené na obsahové a formální, na
praktické a teoretické, na objektivní a subjektivní. Estetická funkce je z tohoto hlediska
klasifikována jako funkce formální a subjektivní, postrádající obsahové vymezení. Na závěr
dodává, že estetická funkce není neměnná a není to záležitost pouze individuální. Je to
záležitost společenská a „je složkou vztahu mezi lidským kolektivem a světem“2.
2. estetická norma
„Estetická funkce činí z věci, která je jejím nositelem, estetický fakt bez jakéhokoli dalšího
zařazení, proto se často projevuje jako prchavý záblesk přebíhající ve věcech, jako náhoda
vzešlá z jedinečného a okamžitého vztahu mezi subjektem a danou věcí. Estetická norma je
naproti tomu síla, která estetický postoj člověka k věcem reguluje, proto odpoutává norma
estetično od individuální věci a od individuálního subjektu, činíc z něho záležitost obecného
vztahu mezi člověkem a světem věcí“3. V souvislosti s tím to výrokem rozlišujeme estetično
normované a nenormované. Dále Chvatík rozlišuje mezi normou realizovanou v díle a
normou mimo dílo, která je spíše pravidlem. Chvatík poukazuje na to, že dobové umění je
velmi antinormativní a umělci nechtějí slyšet o žádných estetických normách, a pokud už
slyší, tak je nejraději porušují. Normy jsou také děleny do čtyřskupin:
1. normy, jež do díla vnáší materiál daného umění (zejména v literatuře, který pracuje
s jazykem, který sám je systémem norem)
2. normy technické (určité návyky, např. technika práce s barvou v malířství, metrická
schémata v poezii)
3. normy mimoestetické (vstupují do díla díky tématu, zahrnují normy etické, sociální,
ideologické apod.)
4. vlastní estetické normy (přesahují hranice díla a tvoří pozadí, jsou souborem několika os –
osa stylu, osa žánrů a uměleckých druhů, osa osobnosti)
2
CHVATÍK, Květoslav. Strukturální estetika. 2. vyd. Brno: Host, 2001, s. 74
3
MUKAŘOVSKÝ, Jan. Kapitoly z české poetiky III, Máchovské studie. 1. vyd. Praha: Svoboda,
1948, s. 41

4. Normy vystupují v umění v ucelených systémech, které se navzájem ovlivňují a vytváří
umělecké styly a žánry. V umění se navíc střídají období, kdy se tíhne k jednotě a stabilitě
žánrů, a období, kdy je tomu přesně naopak. „Většina uměleckých typologií krouží proto
okolo těchto dvou pólů, kolem dichotomie apollinství a dionýství, klasiky a modernosti,
klasiky a baroka, realismu a romantismu apod.“4. Chvatík pozoruje také odlišné typy norem
v tzv. vysokém umění (ve vrcholné a náročné estetické tvorbě) a v tzv. masové kultuře (v
lidovém umění a folklóru). Náročné umění předpokládá mnohem více dynamiku, pověsti,
pohádky, westerny a další rekreační četba jsou naopak velmi stabilní ve své struktuře i
normách a mají celkem omezený počet obsahů.
3. estetická hodnota
Je cílem a výsledkem estetického působení, dochází zde ke shodě činnosti s aktuální
estetickou normou. I hodnotu Chvatík rozděluje, a to na aktuální, která je výsledkem
konkrétního hodnotícího procesu, a potenciální, která je předpokladem vlastní hodnoty.
Chvatík připomíná, že se v umění často setkáváme s nesouhlasem s obecně platnými
normami, každopádně to ale nepovažujeme za nijak chybné z hlediska estetiky. Naopak je
ale nežádoucí, pokud u hodnotitele neexistuje ani kladný, ani záporný hodnotící postoj.
Můžeme také říci, že díla, která svým způsobem provokují nebo vzbuzují rozporuplné reakce,
hrají větší roli ve vývoji hodnot. Estetická hodnota opět vstupuje do vztahů s dalšími
hodnotami, není tedy izolovaná. Důležitý je soulad nebo naopak nesoulad, mezi systémem
hodnot v díle a ve společnosti. K tomu Chvatík dodává: „V průběhu dějin se mění poměr
hodnot v uměleckém díle, o roli dominanty zápasí nejrůznější hodnoty estetické a
mimoestetické, od hodnoty magické a náboženské, po hodnoty výrazové, poznávací, etické a
existenciální. I když v dějinách převládají v díle často ty či ony hodnoty mimoestetické, je
dominance estetické hodnoty považována za případ ´bezpříznakový´, typický, kdežto
nadvláda mimoestetických hodnot za porušení tohoto vztahu. Mimoumělecké hodnoty jsou
4
CHVATÍK, Květoslav. Strukturální estetika. 2. vyd. Brno: Host, 2001, s. 80

5. významným pojítkem díla s mimouměleckou skutečností a aktivním činitelem ve vztahu ke
společnosti; v díle působí jako stavební prvky výsledné umělecké hodnoty“5.
Obecně se s uměleckými díly v Chvatíkově pojetí setkáváme jako s věcmi, které díky nám
ožívají a sdělují nám své myšlenky6.
5
CHVATÍK, Květoslav. Strukturální estetika. 2. vyd. Brno: Host, 2001, s. 87
6
srov. CHVATÍK, Květoslav. Strukturální estetika. 2. vyd. Brno: Host, 2001, s. 100

6. Grafické znázornění rozdělní tři hlavních pojmů strukturalistického pojetí estetiky;
hlavní charakteristika estetické funkce, estetické normy a estetické hodnoty

7. Použité zdroje:
CHVATÍK, Květoslav. Strukturální estetika. 2. vyd. Brno: Host, 2001. ISBN 8072940279.
- nejdůležitější dílo Květoslava Chvatíka k danému tématu
- přehledně popisuje základní témata strukturální estetiky
- jako jediné v sobě má popis daných termínů
- na konci knihy je s Květoslavem Chvatíkem rozhovor, kde zajímavě povídá o svém životě
- zakotvení rozebíraných pojmů v kontextu celé strukturální estetiky mi pomohlo lépe je
poznat
- hodně konkrétních příkladů, jak dané pojmy chápat
MUKAŘOVSKÝ, Jan. Kapitoly z české poetiky III, Máchovské studie. 1. vyd. Praha: Svoboda,
1948.
MÜLLER, Richard – ŠIDÁK, Pavel. Slovník novější literární teorie. 1. vyd. Praha: Academia,
2012. 699 s. ISBN 9788020020482
NÜNNING, Ansgar - TRÁVNÍČEK, Jiří - HOLÝ Jiří. Lexikon teorie literatury a kultury: koncepce/
osobnosti / základní pojmy. 1. vyd. Brno: Host, 2006. 912 s. ISBN 8072941704
- nejdůležitější publikace pro teorii literatury
- přehledná hesla nejen k autorům, ale i pojmům
- našla jsem tam jak pojetí Mukařovského, tak pojetí Chvatíka
- velmi dobře jsem mohla srovnat obě pojetí
- velmi srozumitelné
http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=390
- nejdůvěryhodnější internetový zdroj pro literaturu i teorii literatury
- přehledně zpracovaný život
- přehledně zpracované dílo
- bibliografické údaje jeho děl
- seznam sekundární literatury o něm