1. Typy prevence
Argumentace
Práce seznamuje s typy prevence, dle různých dělení. Téma práce jsem zvolila
s ohledem na své studium. Studuji Speciální pedagogiku – etopedii. Nejen v etopedii je
prevence především u dětí velmi důležitá a díky ní lze předejít řadě problémů, proto je
důležité vědět, jaké typy prevence můžeme využívat. Název práce jsem zvolila výstižný, aby
čtenář už při jeho přečtení věděl, čeho se práce týká.
Anotace
Práce se zabývá různými typy prevence. Nejprve je použito dělení na nespecifickou a
specifickou prevenci. Dále je použito dělení dle Nešpora na všeobecnou, selektivní a
indikovanou prevenci. Posledním typem prevence je nejpoužívanější dělení na prevenci
primární, sekundární a terciární prevenci.
Klíčová slova: nespecifická a specifická prevence, všeobecná prevence, selektivní prevence,
indikovaná prevence, primární prevence, sekundární prevence, terciární prevence
Odborný text
1 Nespecifická a specifická prevence
Nespecifická prevence je obecně zaměřená, není tematizovaná a jde spíše o obecnou
podporu zdravého způsobu života. Nejčastěji se s nespecifickou prevencí setkáváme formou
volnočasových aktivit. MŠMT podporuje nespecifickou prevenci tím, že spolupracuje s
„poradními orgány vlády, profesními sdruženími, pedagogickými iniciativami, nevládními
neziskovými organizacemi v oblasti působnosti zabývajícími se výchovou a vzděláváním dětí
a mládeže“. (Budinská, 2011)
Oproti tomu specifická prevence se zaměřuje již na konkrétní rizikové faktory a skupiny
1

2. 2 Všeobecná prevence, selektivní prevence a indikovaná prevence
Všeobecná prevence
Všeobecná prevence se zaměřuje na celou populaci, např. na celou třídu dětí,
adolescenty … Jak uvádí Nešpor a kol. (1999, s. 6) cílem efektivní všeobecné prevence je
předejít užívání návykových látek a to včetně alkoholu a tabáku nebo alespoň posunout první
setkání s návykovými látkami do vyššího věku a popřípadě snížit experimentování s
návykovými látkami, pokud se již objevilo.
Aby byla prevence opravdu efektivní a všeobecná, musí být poskytnuta co nejširšímu
počtu jedinců. Nejčastěji se zaměřuje na celé třídy žáků. Také je nejúčinnější, pokud se
s touto prevencí začne v co nejmladším věku. U prevence tabákových výrobků je nejlepší,
pokud se s primární prevencí začne do 10. roku věku.
Všeobecná prevence se zaměřuje na změnu chování jedince. Jde tedy o posilování
sebevědomí a schopnosti – čelit tlaku ze strany okolí, rozvíjet komunikační dovednosti,
rozhodovat se, zvládat stres, vytvářet asertivní dovednosti (s čímž nejvíce souvisí umění říci
„ne“). (Nešpor, 1999, s. 9)
Efektivita všeobecné prevence je v soustavném a dlouhodobém programu, kterým se na
jedince působí.
Selektivní prevence
Cílovou skupinou selektivní prevence je již populace se zvýšeným rizikem užívání
návykových látek, např. hyperaktivní jedinci s poruchami chování nebo pozornosti, týraní či
zanedbávaní, vyrůstající v rizikovém prostředí. Rizikovou skupinu tvoří i ti, kteří se
s návykovými látkami setkávají v rodině – u rodičů, sourozenců či blízkých příbuzných.
Selektivní prevence je intenzivnější než všeobecná a zaměřuje se nejen na témata, která byla
zmíněna již u všeobecné prevence, ale snaží se i o snižování dostupnosti návykových látek a o
spolupráci s rodiči dítěte. Selektivní prevence se soustřeďuje právě na individuální rozdíly
jednotlivých dětí i jejich rodin, snaží se o spolupráci s dalšími organizacemi, mezi které patří
např. pedagogicko-psychologické poradny (Nešpor, 1999, s. 12 – 14).
Indikovaná prevence
Indikovaná prevence se užívá u jedinců, kteří již s návykovými látkami experimentují,
ale ještě u nich nevznikla závislost. Úzce souvisí s časnou intervencí, která je poskytovaná i
těm, u kterých již vznikla závislost.
2

3. Základem indikované prevence je přesvědčit jedince, že mu užívání návykových látek
přináší více zlého než dobrého a pomoci mu odmítat toto rizikové chování. Z toho vyplývá, že
člověk musí být ke změně chování motivovaný a musí mít důvěru ve své okolí, které mu
s problémem pomáhá (Nešpor, 1999, s. 15).
3 Primární, sekundární a terciární prevence
Obr. č. 1: Organizační systém primární prevence v ČR
Primární prevence
Cílem primární prevence je změna postojů či chování jedinců, na které se zaměřuje. Jde
o celou populaci, často rozdělenou na různé cílové skupiny. Cílovou skupinou bakalářské
práce jsou děti v mladším školním věku.
„V primární prevenci zneužívání drog je základní osnovou tzv. KAB model
(Knowledge, Attitudes, Behaviour – poznatky, postoje, chování)“ (Kalina; Bém, 2003, s. 275
- 276). Právě na to se primární prevence zaměřuje – posilování sebevědomí dítěte, výběr
vlastního postoje, poskytnutí dostatku informací o návykových látkách a to jak o těch
legálních, tak i nelegálních (samozřejmě s ohledem na věk dětí) a poskytnutí pomoci v tom,
aby si dítě nevybralo „cestu užívání návykových látek“.
3

4. Primární prevence by se měla u dětí objevovat již v předškolním věku. Samozřejmě že
čím je cílová skupina mladší, tím je prevence obecnější. Více se tedy zaměřuje na obecné
projevy zdraví a zdravého životního stylu a s věkem dětí specifikuje a prohlubuje (Štablová,
1999, s. 165).
Primární prevence by měla začít v rodině dítěte, na ni by měla navázat prevence
v mateřské a základní škole.
Jak uvádí Kalina; Bém (2003, s. 278): Jedním z projektů primární prevence v 80. letech
byl přístup „prostě řekni ne“, což byla celonárodní preventivní strategie v USA, jejíž
patronkou byla Nancy Reganová. V projektu šlo právě o utváření osobnosti dítěte,
upevňování jeho postojů a názorů, tak aby vědělo, že když něčemu může říci „ano“, stejně tak
může říci i „ne“.
Sekundární prevence
Cílovou skupinou jsou jedinci, u kterých je předpoklad, že by k užívání návykových
látek mohlo dojít. Prevence je specifikovanější, zaměřuje se také více na rodinu a prostředí, ve
kterém dítě žije.
Do sekundární prevence lze zařadit i ty, u kterých již závislost vznikla, ale ještě
nezpůsobila poškození. Pak je podstatou motivace ke změně chování a podpora rodiny, školy,
psychologa nebo kohokoliv, komu jedinec důvěřuje a může mu pomoci změny dosáhnout
(Švarcová, 2002, s. 73).
Terciární prevence
Cílovou skupinu představují jedinci s vysokou mírou závislosti na užívání návykových
látek, kteří ale nejsou motivovaní své chování změnit. Podstatou terciární prevence je
zmírnění škodlivých účinků návykových látek, zajištění kvalitní úrovně života s minimalizací
škod a rizik způsobených návykovým užíváním (Švarcová, 2002, s. 73).
Závislost může být nejen fyzická a psychická, ale také sociální. Sociální závislost je
srovnatelná, jen s tím rozdílem, že se projevuje v určité společnosti. Závislost na tabáku je
společensky akceptována, což ještě zvyšuje riziko vzniku závislosti. Ve společnosti jsou
situace, kdy se kouřit přímo „hodí“ a není to neobvyklé (Králíková, 2003, s. 205 – 206).
4

5. Použité zdroje
• BUDINSKÁ, Martina. Prevence. [online]. [cit. 11. 12. 2012]. Dostupné z:
http://www.msmt.cz/socialni-programy/prevence
o Příspěvek na webovém sídle. Stránky MŠMT jsou věrohodný zdroj a jeho
použití v textu jsem považovala za vhodné, vzhledem k tomu, že text je
orientovaný na prevenci i u dětí a mládeže. Navíc text postihuje více oblastí
(spolupráce, zabezpečení), je srozumitelný a tyto informace jsem nenašla
v žádné jiné publikaci.
• KALINA, K. a kol. Drogy a drogové závislosti – mezioborový přístup 2. 1. vyd. Praha:
Úřad vlády České Republiky, 2003. 343 s. ISBN 80-86734-05-6.
• KRÁLÍKOVÁ, E. Tabák a závislost na tabáku. In KALINA, K. Drogy a drogové
závislosti – mezioborový přístup 1. 1. vyd. Praha: Úřad vlády České republiky, 2003.
205 - 208 s. ISBN 80-86734-05-6.
o Publikace se věnuje drogové probatice velice podrobně a tím, že je v publikaci
více autorů, umožňuje to širší náhled na problematiku. Publikace je
důvěryhodná i tím, že je recenzovaná a byla vydána pod záštitou Úřadu vlády
ČR. Vybraný článek je zajímavý tím, že se věnuje né tolik známému typu
závislosti. Autor vysvětluje vše srozumitelně, používá příklady a poukazuje i
na zdánlivě „nepodstatné“ či akceptované věci v naší společnosti, jako je
závislost na tabáku a kouření.
• NEŠPOR, K.; CSÉMY, L.; PERNICOVÁ, H. Zásady efektivní primární prevence.
Praha: Sportpropag, 1999. 40 s.
o Autoři jsou erudovaní v daném oboru. Tato publikace věnovaná přímo
prevenci je velmi vhodná pro tento text. Autoři pracují s běžnými situacemi, ve
kterých se děti nachází. Text je srozumitelný, členěný a pokrývá celou
problematiku. Poznatky jsou navíc lehce využitelné v praxi.
• Strategie prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže v působnosti resortu
školství, mládeže a tělovýchovy na období 2005 – 2008 [online]. [cit. 11. 12. 2012].
Dostupné z: http://aplikace.msmt.cz/htm/mbstrategie2005_2008web.htm
5

6. • ŠTABLOVÁ, R. Drogy, kriminalita a prevence. 2. vyd. Praha: PA ČR, 1999. 205 s.
ISBN 80-7251-018-5.
• ŠVARCOVÁ, E. Úvod do etopedie. Hradec Králové: Gaudeamus, 2002. 107s. ISBN
80-7041-449-9.
6