Komunikace v rodinách z hlediska vybraných přístupů v poradenství a terapii

Univerzita Palackého v Olomouci
Cyrilometodějská teologická fakulta
Komunikace v rodinách
z hlediska vybraných přístupů
v poradenství a terapii
Leoš Zatloukal
Olomouc 2013

Oponenti: PhDr. Ivana Knausová, Ph.D.
PhDr. Daniel Žákovský
Neoprávněné užití tohoto díla je porušením autorských práv a může zakládat
občanskoprávní, správněprávní, popř. trestněprávní odpovědnost.
1. vydání
© Leoš Zatloukal, 2013
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2013
ISBN 978-80-244-3878-8

3
Obsah
Obsah
Úvod..................................................................................................................5
1 „Komunikace“ a „rodina“ – uvedení do základních pojmů............7
1.1 Komunikace.......................................................................................8
1.1.1 Komunikace jako sdělování pomocí symbolů.....................9
Krátký exkurs do sémiotiky................................................... 10
Komunikační akt a jeho struktura......................................... 13
Komunikační modely............................................................. 18
Verbální a neverbální komunikace........................................ 21
1.1.2 Komunikace jako utváření vztahů...................................... 27
Komunikace a definování vztahů.......................................... 28
Vztahová schémata a jejich zpětný vliv na komunikaci....... 30
1.2 Rodina.............................................................................................. 34
1.2.1 Definice.................................................................................. 35
1.2.2 Rodina jako sociální instituce........................................... 39
Vznik a vývoj rodiny.............................................................. 39
Rodina v moderních společnostech...................................... 43
1.2.3 Rodina jako síť vztahů.......................................................... 48
Láska ....................................................................................... 49
Systém..................................................................................... 56
1.2.4 Krize rodiny a alternativy k rodinnému soužití................ 61
2 Vybrané přístupy k popisu komunikačních vzorců v rodině ........... 65
2.1 Osobnostní charakteristiky členů ................................................ 66
2.1.1 Hlubinně psychologické přístupy....................................... 66
Freudovo pojetí nevědomí..................................................... 67
Nevědomí u C. G. Junga ........................................................ 70
„Prototyp“ v pojetí Alfreda Adlera........................................ 75
Analýza životních scénářů u Ericha Berna........................... 77
Seberealizace a základní úzkost
v pojetí Karen Horneyové...................................................... 85

4
Komunikacev rodináchz hlediskavybranýchpřístupův poradenstvía terapii
„Interakční osobnost“ v pojetí Jürga Williho ....................... 88
Odraz konceptu nevědomí
v rodinněterapeutických přístupech ..................................... 89
2.1.2 Humanistická a existenciální pojetí ................................... 91
Sebeaktualizace v pojetí C. R. Rogerse.................................. 92
Diferenciační analýza v pojetí Nossrata Peseschkiana......... 95
Frederick Perls a jeho pojetí růstu osobnosti........................ 98
Sebeúcta a kongruence v pojetí Virginie Satirové.............. 102
Existencialistická fenomenologie R. D. Lainga................... 106
2.2 Systém přesvědčení ............................................................................112
2.2.1 Kognitivní hodnocení a percepce podle A. Ellise................112
2.2.2 Narativní přístupy.....................................................................114
2.2.3 Milánský systemický přístup...................................................121
2.2.4 Krátká terapie zaměřená na řešení.........................................126
2.2.5 Gottmanova koncepce skrytých programů...........................129
2.3 Chování a vzájemné působení..........................................................130
2.3.1 Behaviorální pojetí komunikace v rodině.............................130
Klasické podmiňování .............................................................130
Instrumentální a operantní podmiňování ............................131
Sociální učení............................................................................133
2.3.2 Aplikace teorie her na komunikaci v rodině.........................134
Debaklový a kalamitní vztah podle M. Plzáka .....................137
Teorie sociální směny...............................................................139
2.3.3 Komunikační a strategický přístup ........................................141
2.3.4 Psycho-politika a komunikační pozice členů rodiny...........153
5 Závěr .............................................................................................................155
Seznam použité literatury.................................................................................157

5
Úvod
Úvod
„Jednejte vždy tak, abyste zvyšovali počet možností.“
(Heinz von Foerster)
V terapeutické či poradenské praxi se při práci s rodinou snad nejčas-
těji objevuje stížnost „máme problém s komunikací“. Co je na té komuni-
kaci tak zvláštního, že s ní má tolik lidí potíže? Jak různě lze komunikaci
v rodinách pojímat? Co můžeme jako poradci či terapeuti udělat pro to,
abychom lidem s trápením v komunikaci s jejich nejbližšími pomohli? To
jsou otázky, kterým se v této publikaci věnuji.
Především se snažím (v první kapitole) nabídnout poněkud širší po-
hled na komunikaci a rodinu. Ačkoli jde v obou případech o velmi frek-
ventované pojmy, je možné jim rozumět z různých hledisek a věřím, že
samotná nová hlediska mohou být obohacující. Už Bateson tvrdí, že „víc
pohledů je lepší než jeden“ (Bateson, 2006, s. 25).
V druhé kapitole se snažím předložit výběr různých přístupů ke komu-
nikaci v rodině, které se v rámci etablovaných poradenských a terapeutic-
kých směrů používají a uplatňují. Některé přístupy nabízejí podrobnější
popis toho, jak se různé komunikační vzorce utvářejí a vznikají, jiné se
podrobněji zabývají procesy, kterými lze komunikační vzorce měnit.
Vezmeme-li v úvahu, že komunikaci lze definovat jako jakékoli cho-
vání v interpersonálním kontextu (Watzlawick et al., 2000), pak je svým
způsobem tato kniha o všem, co se mezi lidmi odehrává. Takový záběr je
velmi široký, proto chci již v úvodu zdůraznit slovo „výběr“. V této knize
jde o můj výběr z obrovského množství teorií a modelů. Jako u každého
výběru lze diskutovat o tom, zda něco mohlo být vynecháno nebo naopak
přidáno. Důležité z mého pohledu je, aby výběr byl:
• pestrý – proto se cíleně snažím zahrnovat různé, i zcela protiklad-
né pohledy
• smysluplný – proto se snažím jednotlivé pohledy nějak srozumi-
telně třídit a komentovat
• respektující – proto se snažím jednotlivé pohledy stejnou měrou
ocenit i kriticky reflektovat.
Pokud se podaří, aby tento můj výběr inspiroval čtenáře k vytvoření
vlastních pohledů a vlastních výběrů, bude cíle mého úsilí dosaženo.

7
1 „Komunikace“a „rodina“–uvedení do základníchpojmů1 „Komunikace“a „rodina“–uvedení do základníchpojmů
1 „Komunikace“ a „rodina“ – uvedení
do základních pojmů
„Naše teorie určuje, co můžeme pozorovat.“
(Albert Einstein)
John Locke kdysi napsal ve své knize „Essay on human underestan-
ding“ (Locke In. Watzlawick, 1995) zajímavý příběh: Kolegium vážených
anglických lékařů dlouho diskutovalo o tom, zda v nervech proudí liquor.
Několikahodinová diskuse byla vášnivá, byly vzneseny argumenty pro
i proti, ale učení členové kolegia se ne a ne shodnout. Tu se sám Locke
přihlásil o slovo a položil otázku, zda všichni přítomní přesně vědí, co
vlastně rozumějí pod slovem liquor. Všechny to poněkud vyvedlo z míry:
nebylo zde jediného odborníka, který by nebyl skálopevně přesvědčen,
že přesně ví, o čem mluví. Lockova otázka byla označena za „hloupou“,
ale nakonec – po několika dalších hodinách bezvýsledného dohadová-
ní – zoufalé kolegium jeho návrh přijalo a zabývalo se definicí liquoru.
A zjistilo se, že jedna skupina rozuměla pod liquor reálnou kapalinu (jako
je voda či krev), a proto popírala, že by něco takového protékalo nervy.
Druhá strana zase chápala liquor jako jakési „fluidum“, působící sílu (jako
je např. elektřina), a proto byla přesvědčena, že nějaký liquor nervy sku-
tečně protéká. Poté, co se definice vyjasnily, skončila debata velmi rychle
všeobecnou shodou.
Kromě toho, že tento příběh ukazuje, jak někdy může vypadat ko-
munikace mezi lidmi, naznačuje také něco o samotném předmětu této
knihy. Pojmy „komunikace“ a „rodina“ patří podle Koernera a Fitzpat-
rickové mezi ty „neslavně proslulé všeobecné či široké pojmy, o kterých
platí, že každý ví, co to je, ale každý má jinou představu, jak to definovat“
(Koerner, Fitzpatrick, 2002, s. 4). Proto je první kapitola poměrně dlouhá
a nabízí uvedení do těchto pojmů.

8
1.1 Komunikace
Slovo komunikace pochází z latinského „communicare“, což lze přelo-
žit jako sdílení, sdělení, pospolitost (Rahner, Vorglimler, 1996). Komuni-
kaci lze chápat obecně jako spojení (případně jako technický prostředek
spojení) nebo úžeji jako „sdělování významů“ (Geist, 2000, s. 123). Aby se
obojí rozlišilo, mluvíme o „technické komunikaci“ a „sociální komunika-
ci“ (Křivohlavý, 1988). V této knize je míněna vždy komunikace sociální.
S pojmem komunikace se do značné míry překrývá pojem interak-
ce (vzájemné působení dvou či více osob: „inter“ = mezi, „action“=
akce, působení). Interakce je širší pojem než komunikace a zahrnuje
například i takové ovlivňování chování osob, kdy vliv na chování trvá,
ačkoli s druhým právě nekomunikujeme (např. zamilovaný mladík
hledící zasněně z okna). Komunikaci pak lze definovat jako takovou
interakci, která se děje pomocí symbolů (Vybíral, 2000).
Vybíral (2000) upozorňuje, že komunikace má podobu jak „sdělo-
vání“, tak „sdílení“. V záplavě převažujících definic o komunikaci jako
o „procesu sdělování“ (viz níže) je dobře si rozměr komunikace jako sdí-
lení připomínat. Do komunikace totiž vstupuje celý člověk, ne jen to, co
chce sdělit.
Watzlawick, Bavelasová a Jackson definují ve své známé knize (Watzla-
wick et al., 2000, s. 17) komunikaci jako „médium pozorovatelných
manifestací lidských vztahů“. Zmínění autoři komunikaci ztotožňují
s veškerým chováním, které lze pozorovat. Proto také mohou napsat, že
„nelze ne-komunikovat“ – nelze se totiž ne-chovat a má-li v interakční
situaci jakékoli chování význam sdělení, pak i mlčení či nevěnování po-
zornosti je komunikací (např. sděluje nezájem).
Zmíněný výzkumný tým z Mental Research Institute (MRI) rozlišuje
v komunikaci dvě základní roviny: obsahovou a vztahovou (Watzlawick
et al., 2000). Jednoduše řečeno, obsahová rovina zahrnuje to, co sděluje-
me (informace), a vztahová rovina určuje povahu vztahu mezi účastníky
komunikace (definování vztahu).
Pro přiblížení toho, co mám na mysli, uvedeme názorný příklad.
Srovnejte následující výroky: „Důležité je pouštět spojku postupně
a plynule…“ a „Jak dlouho ti budu muset připomínat, abys tu spojku

9
1 „Komunikace“a „rodina“–uvedenído základníchpojmů
pouštěl postupně a plynule?!“ Obsah zprávy je v podstatě stejný (ob-
sahová rovina – informace o tom, jak je třeba pouštět spojku), oba
výroky však definují naprosto jiný vztah mezi účastníky komunikace.
V této kapitole se zaměříme nejprve na obsahovou rovinu komunika-
ce (kapitola 1.1.1) a posléze na rovinu vztahovou (kapitola 1.1.2).
1.1.1 Komunikace jako sdělování pomocí symbolů
Většina definic komunikace, s kterými se v naší odborné literatuře
setkáme, sleduje komunikaci z hlediska obsahové roviny a popisuje ko-
munikaci jako „sdělování určitých významů“ (srv. např. Hartl, Hartlová,
2000; Výrost, Slaměník, 1997; Vykopalová, 2000; Janoušek, 1968; Janou-
šek et al., 1988) Připomeňme drobnou nepřesnost předložené defini-
ce, která hovoří o sdělování významů. Jak správně upozorňuje Berl (In
Geist, 2000), významy samotné přenášet a sdělovat nelze, protože jsou
nepřenosné: nejsou totiž ve sdělení samotném, ale v uživatelích sdělení
(srv. také Janoušek, 2004). Proto by bylo přesnější komunikaci z hledis-
ka její obsahové složky definovat jako přenos(y) symbolických sdělení,
do nichž komunikátor („vysílač“) zakódoval nějaké významy a z něhož
komunikant („přijímač“) nějaké (v ideálním případě totožné) význa-
my dekóduje. Uživatelé spojují sdělení a jeho význam (ať při kódování
nebo naopak při dekódování) na základě určitého „významového klíče“,
který je předem dohodnutý mezi účastníky, ačkoli tato dohoda je větši-
nou implicitní (dohoda je natolik považována za samozřejmou a danou,
že si účastníci mnohdy ani neuvědomí, že jde vlastně o dohodu). Sděle-
ní má tedy podobu symbolů, které „něco“ zastupují. Komunikace proto
nutně předpokládá jakýsi sdílený soubor používaných symbolů a jim od-
povídajících významů, aby bylo vůbec možné se dorozumět (srv. Vyko-
palová, 2000).
Již nyní, na začátku kapitoly o významové struktuře komunikace, na-
rážíme na pojmy, které bude třeba alespoň stručně vysvětlit. Proto
nyní následuje krátká kapitola věnovaná sémiotice. Zde se pokusíme
co nejsrozumitelněji a přitom co nejstručněji představit některé důle-
žité pojmy, se kterými se budeme místy dále setkávat. Čtenáři, kteří se

10
v dané oblasti orientují, mohou snadno kapitolu přeskočit a věnovat
pozornost rozboru významové struktury komunikace.
KRÁTKÝ EXKURS DO SÉMIOTIKY
Sémiotika je všeobecná teorie znaků (Cmorej, 2002). Název je od-
vozen z řeckého séma = znak, znamení (Störig, 2000, s. 412). Všeobec-
nost sémiotiky je dána tím, že se zabývá nejen přirozenými jazyky (coby
nejdůležitějšími znakovými systémy), ale i jazyky umělými (esperanto,
programovací jazyky pro počítače, vědecké jazyky – např. matematický
apod.), dále obrazovými znaky (např. dopravní značky), symboly v ná-
boženství a umění či dorozumívacími soustavami v živočišné říši (Storig,
2000).
Znakem se rozumí podle Peirce (1997) něco, co pro někoho něco
zastupuje z nějakého hlediska nebo v nějaké úloze. Tak například věta
„Kain zabil Ábela“ je znakem, který se vztahuje k třem objektům: ke Kai-
novi, k Ábelovi a k zabití. Znak musí podle téhož autora (Peirce, 1997)
obsahovat zároveň nějaké vysvětlení (argument nebo jiný kontext), které
ukazuje na základě jakého systému nebo z jakého důvodu znak reprezen-
tuje právě ten který objekt či soubor objektů. Toto vysvětlení (interpre-
tans) pak společně se znakem vytváří další (rozšířený) znak, a protože
vysvětlení se tak stane znakem, bude zřejmě vyžadovat další (dodatečné)
vysvětlení. Toto dodatečné vysvětlení se společně s již dříve rozšířeným
znakem stane opět (ještě rozšířenějším) znakem a tak bychom teoreticky
mohli pokračovat donekonečna. Nyní lze již ocitovat podrobnější Peirce-
ovu definici znaku (závorky vlastní): „Znakem je cokoli, co vztahuje něco
jiného (jeho interpretans) k nějakému objektu, k němuž se samo vztahuje
(svému objektu) týmž způsobem, přičemž interpretans se stává postupně
znakem, a tak se opakuje ad infinitum“ (Peirce, 1997, s. 69).
Peirce (1997) rozlišuje tři druhy znaků: ikón, který zůstává signifi-
kantní i tehdy, když jeho objekt nemá žádnou existenci (např. čára tuž-
kou, pokud má reprezentovat geometrickou přímku), index, což je znak,
který by ztratil rys, který ho činí znakem, kdyby jeho objekt přestal exis-
tovat, ale neztratil by tento rys, pokud by chyběl interpretans. Např. mod-
řina pod okem je znakem úderu pěstí při sobotní zábavě, a to znakem
indexovým, protože 1. bez onoho úderu by modřina nevznikla – objekt
musí existovat, ale 2. modřina pod okem zůstává, ať už je někdo scho-
pen ji správně interpretovat jako důsledek úderu pěstí nebo ne – chybění

11
interpretans nevadí. Posledním je symbol, jenž by ztratil rys, který ho
činí znakem, i v případě neexistence interpretans (typickým příkladem
jsou jazykové výroky, které nelze pochopit bez interpretans, jak jsme to
zmínili i v závěru předchozí kapitoly). Doubravová (2002) uvádí tři cha-
rakteristické rysy symbolu, a to: 1. konkrétnost („fyzická reprezentace
ideje“) a současně nepodobnost této ideji, 2. dvojznačnost (otevřenost
obsahu) a 3. závislost na kultuře.
Znaky můžeme dělit také na fyzické a ideální (srv. Cmorej, 2002,
s. 20–25). Fyzické znaky jsou smyslově vnímatelné předměty a jevy (slo-
va na papíře, zvuky mluvidel, výraz tváře apod.), zatímco znaky ideální
jsou nevnímatelné a nelokalizují se v prostoru a čase. Platí, že fyzický
znak je realizací ideálního vzoru. Proto také fyzických realizací bude
vždy konečné množství (protože je konečné množství papírů, mluvidel,
tváří apod.), zatímco ideálních znaků může být teoreticky nekonečné
množství. Rozdíl mezi uvedenými kategoriemi si můžeme ukázat názor-
ně na výrazu vytištěném kurzívou:
láska, láska, láska
V uvedeném výrazu nacházíme tři fyzické realizace pouze jednoho
ideálního znaku. Rozdíl mezi fyzickými a ideálními znaky je důležité po-
chopit, aby bylo možné porozumět definici jazyka coby systému ideál-
ních znaků (nikoli tedy fyzických realizací) a řeči, která vzniká právě
fyzickou realizací ideálních znaků (Cmorej, 2002, s. 25).
Důležitým pojmem je i metajazyk, který je, zjednodušeně řečeno, ja-
zykem o (objektovém) jazyce. V objektovém jazyce formulujeme určité
výroky, v metajazyce používáme (nejlépe jiného) jazyka ne k formulování
dalších výroků, ale k formulování poznatků o jazyce, v němž byly výroky
formulovány (včetně syntaktických a sémantických pravidel objektového
jazyka).
Morris (1997) rozlišuje tři dimenze sémiotiky:
• syntaktiku, která se zabývá logicko-gramatickou strukturou ja-
zyka, aniž se zabývá vztahy znaků k objektům (významem zna-
ků) či k interpretům. Zabývá se formačními pravidly (vymezují
přípustné nezávislé kombinace prvků dané množiny, tj. větami)
a transformačními pravidly (vymezují věty, které lze získat z jiných
vět). Watzlawick a jeho kolegové (2000, s. 18) aplikují syntaktiku

12
na lidskou komunikaci a ztotožňují ji s předmětem zájmu teoreti-
ka informací, který se zabývá předáváním zpráv (kódy, kanály, ka-
pacitou, ruchy a dalšími statistickými vlastnostmi jazyka), protože
tyto záležitosti nemají prakticky nic společného s významem po-
užitých symbolů ani s jejich účinkem na účastníky. Ovšem jejich
vliv z hlediska přenosu sdělení je značný.
• sémantiku, která se zabývá vztahem znaků k objektům, k nimž
se vztahují, a vlastnostmi a vztahy výrazů, které s tím souvisí (srv.
Morris, 1997; Cmorej, 2002). Zabývá se tedy sémantickými pravi-
dly, tj. pravidly vymezujícími, za jakých podmínek je znak použi-
telný k označení nějakého objektu. Aplikováno na komunikaci, je
hlavním předmětem zájmu sémantiky významová struktura ko-
munikace (Watzlawick et al., 2000), což předpokládá také dohodu
mezi komunikujícími o významu užívaných symbolů (zmíněný
„významový klíč“). Významovou strukturou komunikace se bude-
me zabývat níže.
• pragmatiku, která zkoumá vztahy znaků k jejich uživatelům. Za-
bývá se tedy všemi psychologickými, biologickými a sociologic-
kými jevy, k nimž dochází při fungování znaků (Morris, 1997).
Aplikováno na sociální komunikaci, je pragmatický aspekt komu-
nikace to, co ovlivňuje chování všech zúčastněných (srv. Watzla-
wick et al., 2000), a to, čemu budeme v této práci věnovat primární
pozornost.
Ačkoli Morris mluví o dimenzích sémiotiky, nevnímá je ve skutečnos-
ti jako oddělené. V kapitole nazvané „Jednota sémiotiky“ píše: „Dosud
jsme zkoumali rysy fungování znaků tak, že jsme se drželi abstrakcí ve-
doucích k rozlišení syntaktiky, sémantiky a pragmatiky – stejně jako bio-
logové zkoumají anatomii, ekologii a fyziologii. I když jsme tyto abstrakce
výslovně uznávali a neustále tři poddisciplíny sémiotiky konfrontovali,
musíme nyní ještě výrazněji věnovat pozornost právě jednotě sémiotiky“
(Morris, 1997, s. 238). Jednotlivé dimenze sémiotiky ve svém zkoumá-
ní využívají i výsledků studia ostatních dvou a každou z nich lze chápat
jako neredukovatelný a stejně oprávněný přístup ke zkoumání znaků.
V této kapitole je komunikace představována, lze-li to tak říci, nejprve
ze syntaktického a sémantického hlediska (přenos sdělení, významová

13
struktura komunikace) a potom z hlediska pragmatického (utváření vzta-
hů skrze komunikaci).
KOMUNIKAČNÍ AKT A JEHO STRUKTURA
Vrátíme-li se od sémiotiky zpět k obsahové rovině komunikace, mů-
žeme nyní popsat pomyslnou jednotku komunikace. Přenos jednoho
sdělení (komuniké) od „vysílače“ (komunikátora) k „přijímači“ (ko-
munikantovi) je základní jednotkou komunikace, kterou nazýváme
s Vybíralem (2000) komunikační akt.1
Komunikační akt je znázorněn
na obrázku 1.
VÝSTUP
K
O
M
U
N
I
K
Á
T
O
R
K
O
M
U
N
I
K
A
N
T
PŘÍJEM
SDĚLENÍ
KONTEXT
KÓDOVÁNÍ DEKÓDOVÁNÍ
STRATEGICKÝ
ZÁMĚR
POROZUMĚNÍ
ZÁMĚRU
MOTIVACE
KOMUNIKÁTORA
ÚČINEK NA
KOMUNIKANTA
SMYSL PRO
KOMUNIKÁTORA
SMYSL PRO
KOMUNIKANTA
ŠUM
OSOB.
PROMĚNNÉ
OSOB.
PROMĚNNÉ
Obr. 1: Schéma komunikačního aktu
(upraveno podle Vybíral, 2000; Křivohlavý, 1988; Janoušek, 1988; Plaňava, 1992)
Jak je z obrázku patrné, přenos jednoho sdělení je poměrně složitá
záležitost, ve které hraje svou roli velké množství faktorů. Uvedené sché-
ma je navíc potřeba chápat jen jako pomůcku, což znamená, že rozhodně
1
Janoušek (1968, 1988) a posléze i Křivohlavý (1988) hovoří o „významové struktuře
sdělení“.

14
není vyčerpávající a složitost komunikačního aktu bude ve skutečnosti
mnohem větší. U jednotlivých částí schématu se nyní stručně zastavíme:
Motivace komunikátora ke komunikaci
Motivace je podle Balcara (1991) hybnou (aktivizující) silou v du-
ševním životě. To znamená, že jednotlivé motivy dávají směr a energii
chování člověka (Atkinsonová et al., 2003). Základní formou motivu je
(vnitřní) potřeba ve smyslu nějakého nedostatku, ať už biologického
nebo sociálního, a pobídka, tedy působící vnější podnět (Balcar, 1991;
Nakonečný, 1995). Motiv směřuje ke změně stávajícího stavu nedostat-
ku směrem k uspokojení potřeb. Potřeby se většinou dělí na biologické,
psychologické a sociální (Nakonečný, 1995), případně i na metapotřeby
(Maslow, 2000). Z hlediska komunikace jsou pro nás podstatné přede-
vším sociální potřeby, i když nelze opomenout ani potřeby biologické či
psychologické, jejichž uspokojení je většinou nemyslitelné bez interakcí
s druhými lidmi.
Vybíral (2000) rozlišuje několik druhů motivace ke komunikaci
s ohledem na potřeby, které komunikující skrze komunikování uspoko-
juje: kognitivní motivaci (uspokojuje potřebu vyjádřit se, něco druhým
sdělit), sdružovací (potřeba kontaktu s druhými, vztahu), sebepotvrzo-
vací (potřeba nalézání a hájení své vlastní identity), adaptační (potřeba
začlenění a přizpůsobení se společnosti, hraní příslušných rolí), přesilo-
vou (potřeba uplatnit se, získat pozornost, úctu a respekt druhých), exi-
stenciální (potřeba smyslu života, strukturování času do smysluplných
celků, vyhnutí se nudě), požitkářskou (potřeba odpočinku, rozptýlení,
zábavy) a mnohé další (např. zamluvit choulostivé téma, rozptýlit pode-
zření, někoho zmást apod.).
Styk s druhými lidmi a komunikace s nimi jsou pro nás lidi bez nad-
sázky řečeno přímo životně důležité. Jedná se o skutečně základní
potřebu, nutnou k přežití člověka. Pěkně to demonstruje následující
příběh, který se snad skutečně stal: Jistý panovník prý chtěl vytvořit
zvláště kvalitní vojsko. Odebral proto několika matkám jejich právě
narozené děti a speciálně o ně pečoval. Zaopatřil je vhodnou stra-
vou a ošacením a dbal o jejich maximální hmotné blaho. Aby však
děti nebyly „změkčilé“, přikázal, aby s nimi žádná osoba, která o ně
pečovala, vůbec nemluvila. Uvádí se, že do několika měsíců všechny
děti zemřely! Ačkoli v současné době nelze z etických důvodů reali-
zovat experiment, který by životní důležitost komunikace podobným

15
způsobem potvrdil, zdá se tento příběh celkem věrohodný – i s ohle-
dem na provedené výzkumy psychické deprivace v dětství (Lang-
meier, Matějček, 1963).
Bytostná potřeba kontaktu s druhými lidmi je zdůvodňována různě:
evoluční teorie například poukazují na to, že člověk jako jediný živo-
čich je schopen komunikovat pomocí jazyka (symbolů) – díky tomu
získali prý lidé schopnost lépe a efektivněji spolupracovat, zvýšili tím
podstatně své předpoklady na přežití a nakonec v evoluční „soutěži“
o nadvládu na Zemi překvapivě zvítězili, ačkoli nejsou zdaleka nejsil-
nější ani největší (Cumminsová, 1998, Ridley, 2000). De Fleur s Ball-
-Rokeachovou (1996) dokonce tvrdí, že pokrok lidstva nelze měřit
primárně dosaženou zručností při výrobě nástrojů a rozvojem tech-
nologií, ale především kvalitativními skoky ve schopnosti komuniko-
vat – od používání signálů (což činí i jiní živočichové), přes používání
jazyka, vynález písma, až po komunikaci masovou. Berne (1992)
zase v souvislosti s motivací komunikovat mluví o potřebě „pohla-
zení“, „hladu po podnětech“ a o potřebě „strukturování času“. Argyle
(1967) uvádí následující potřeby: 1. Popudy nesociální povahy, které
mohou vést k sociální interakci (potřeba jídla, peněz apod.), 2. Závis-
lost (potřeba uznání, pomoci, ochrany, vedení – zejména od autorit),
3. Afiliaci (potřeba blízkosti, očních kontaktů, vřelých a přátelských
odpovědí druhých a přijetí sobě rovnými), 4. Dominanci (potřeba být
uznán za vedoucího pro určitý úkol, mít možnost mluvit většinu času,
rozhodovat a být skupinou uctíván), 5. Sex (potřeba tělesných kon-
taktů, vřelosti a intimních vztahů s atraktivními příslušníky opačné-
ho pohlaví), 6. Agresi (potřeba ubližovat druhým lidem, ať už fyzicky
nebo slovně nebo jiným způsobem), 7. Sebehodnocení (self-esteem)
a egoidentitu (potřeba poskytovat druhým lidem podporu a dosaho-
vat zpětně sebepotvrzení).
Strategický záměr komunikátora
Strategický záměr komunikátora představuje to, čeho chce komuniká-
tor u komunikanta svým sdělením dosáhnout (Vybíral, 2000). Například
co mu chce sdělit, jakou reakci chce vyvolat apod.
Smysl sdělení pro komunikátora
Smyslem sdělení pro komunikátora míníme to, jak sám komuniká-
tor rozumí svému sdělení, jaký význam svému sdělení přikládá (Plaňava,
1992). V ideálním případě by se měl shodovat nebo alespoň přibližně
shodovat se smyslem sdělení pro komunikanta (viz níže).

16
Kódování
Kódování (formulace) je proces, při němž je význam sdělení komu-
nikátorem převeden do symbolů, které umožňují dorozumívání. K tomu
existuje společenský konsensus ohledně používaných symbolů a jejich
významů (Vykopalová, 2000). Přesto však při kódování dochází často
k chybám: některé symboly jsou mnohoznačné a vágní a mohou mít pro
různé účastníky komunikace odlišné významy. Komunikátor může mít
navíc také problém své sdělení vůbec zakódovat (to často bývá signali-
zováno větami typu: „nevím, jak bych to vyjádřil“, „nedokážu to popsat“,
„jak to jen říct?“ apod.).
Výstup
Výstupem rozumíme akustickou, paralingvistickou či neverbální for-
mu sdělení, tak jak opouští komunikátora. Ve schématu je to znázorněno
plnou šipkou (obr. 3, 4).
Sdělení (komuniké)
Sdělení samotné je věcný obsah toho, co sdělujeme.
Příjem
Příjem je akustická, paralingvistická a neverbální forma sdělení, které
zachytí „přijímač“ (komunikant). Představuje to, co komunikant smyslo-
vě vnímá (Křivohlavý, 1988).
Dekódování
Dekódování je opačný proces než kódování. Z přijatého sdělení se
na základě daného klíče pro určování významu symbolů získává význam
sdělení. Platí zde stejná rizika nedorozumění jako u kódování, tj. vágnost
symbolů, neschopnost dešifrovat některé symboly apod. Navíc je třeba
brát v úvahu možnost různého porozumění jednotlivým symbolům či
ztrátu dat.
Smysl sdělení pro komunikanta
Po provedeném dekódování má sdělení pro příjemce nějaký význam,
příjemce přijatému sdělení nějak rozumí. Zásadní otázka zní, zda mu ro-
zumí tak, jak mu rozuměl komunikátor, který sdělení vyslal.

17
Porozumění záměru komunikátora
Porozumění záměru komunikátora znamená představu komunikanta
o tom, čeho chtěl vlastně komunikátor svým sdělením dosáhnout.
Účinek na komunikanta
To, jaký vliv, účinek, efekt mělo sdělení na příjemce. Opět je důležité
srovnání, nakolik tento skutečný účinek na komunikanta odpovídá zá-
měru komunikátora.
Kromě těchto základních prvků komunikačního aktu se na obrázku
objevují další faktory, které hrají v komunikačním aktu důležitou úlohu
(Vybíral, 2000). Jedná se o:
Šum
Šum je zakreslen v oblasti mezi výstupem a příjmem sdělení. Jedná se
o rušivé působení prostředí fyzikálně-technického charakteru (např. hluk
v místnosti). V širším slova smyslu jsou za šum považovány jakékoli „po-
ruchy“ ve sdělování, o nichž mluvíme na jiných místech, tedy i séman-
tický šum (výše zmíněné problémy kódování a dekódování významů)
a psychologický šum (osobnostní proměnné) (de Vito, 2001).
Osobnostní proměnné
Nejvýznamnější osobnostní proměnnou z hlediska struktury komu-
nikačního aktu je motivace ke komunikaci, o které jsem pojednal dříve.
V komunikaci se však uplatní a ovlivní ji všechny složky osobnosti včetně
temperamentu, emocí, vůle, kognitivních procesů a dalších. Tento vliv
osobnostních proměnných většinou působí spíše ve směru negativním
(poruch v přenosu sdělení), protože osobnostní proměnné způsobují své-
ráz a jedinečnost každého člověka. V komunikaci jsou takové individuál-
ní faktory z hlediska přesnosti přenosu sdělení spíše překážkou, protože
komplikují přesné dorozumívání (Křivohlavý, 1988).

18
Kontext
Nemalý vliv na průběh komunikačního aktu má i kontext, ve kterém
se komunikace odehrává.
King (1979) a Hayesová (2000) rozlišují:
• fyzický kontext, který se dělí na časový (zda se komunikace ode-
hrává např. ráno nebo večer, zda je čas na komunikaci nějak li-
mitován, třeba dalšími povinnostmi, apod.) a místní (bude jistě
rozdíl mezi komunikací doma v obývacím pokoji, s přáteli v čajov-
ně nebo na fotbalovém stadiónu při důležitém zápase)
• sociální kontext, který zahrnuje vztahy mezi účastníky, jejich role,
status a atraktivitu.
• kulturní kontext, kam lze zařadit všechny vlivy skupiny (v nej-
širším slova smyslu), do níž patříme. Typickými komponentami
kulturního kontextu budou hodnoty, normy, přesvědčení a návo-
dy k jednání, které jsou v daných skupinách relevantní.
KOMUNIKAČNÍ MODELY
Komunikace je poměrně složitý jev. Abychom složitý jev mohli po-
psat, používáme modelů. Ať v chemii, fyzice nebo v psychologii, modely
slouží k přiblížení nějakého jevu nebo skutečnosti (Fay, 2002). Skuteč-
nost je samozřejmě mnohem složitější než její model, který nám před-
kládá jevy a skutečnosti zjednodušené, abychom si je vůbec byli schopni
představit. Jeden takový model, schéma komunikačního aktu, již čtenář
zaznamenal v předchozí kapitole. A další budou nyní následovat. Schéma
komunikačního aktu se snažilo přiblížit strukturu jedné jediné komuni-
kační jednotky, komunikování však obsahuje nepřeberné množství ta-
kových jednotek. Existují tedy i modely sociální komunikace, které nám
pomáhají si představit průběh komunikace mezi lidmi. Modely se vyvíjejí
v souvislosti s tím, jak se prohlubuje poznání dané věci, proto i mode-
lů komunikace existuje několik v návaznosti na to, jak byly upravovány
a zpřesňovány (De Vito, 2000).
Lineární model
Lineární model komunikaci popisuje jako děj, při němž jeden účast-
ník něco sděluje a druhý (či další) naslouchají (De Vito, 2000). Zjednodu-
šeně ho lze znázornit tak, jak vidíme na obrázku 2.

19
Obr. 2: Lineární model komunikace (upraveno podle De Vito, 2001)
Jedná se vlastně o to, že v určitém čase sledujeme izolovaně jen jednu
komunikační jednotku – komunikační akt (plná šipka na obr. 2 by mohla
být rozkreslena podle obr. 1). Tento model je možná částečně vhodný
pro popis masové komunikace, sociální komunikace však rozhodně není
jednosměrná.2
Tento nedostatek napravuje následující model.
Interakční model
V interakčním modelu (viz obr. 3) se střídají role zdroje – vysílače
(komunikátora) a přijímače (komunikanta) (De Vito, 2000).
Obr. 3: Interakční model komunikace (upraveno podle De Vito, 2001)
Komunikace tedy již není jednosměrná a není pojímána jako izolo-
vaný komunikační akt. Každý z účastníků se komunikace účastní (podle
výše zmíněného axiomu o nemožnosti nekomunikovat vlastně ani nemů-
že neúčastnit). Sdělování a přijímání sdělení jsou však stále považována
za dvě oddělené akce, které tatáž osoba neprovádí současně.
2
Masová komunikace, striktně vzato, také není jednosměrná. Reakce diváků televize
má například vliv na skladbu pořadů apod. Nejedná se však o bezprostřední, přímý
vliv, navíc je většinou více ovlivněn divák než masové médium a divák je většinou
v pasivnější roli než masové médium – proto je zde tento model svým způsobem
použitelný.

20
Transakční (systémový) model
Transakční model (viz obr. 4) již sdělování a přijímání sdělení z ča-
sového hlediska striktně neodděluje (De Vito, 2000). Naopak, účastník
komunikační výměny je „vysílačem“ i „přijímačem“ zároveň. Navíc ne-
vysílá a nepřijímá v jednom okamžiku pouze jedno, ale velké množství
sdělení (například mluví, zároveň se nějak tváří, zároveň například stojí
s rukama v bok; a zároveň vnímá, jak se chová druhý, jak stojí, jestli se ho
snaží přerušit apod.)
Obr. 4: Transakční model komunikace (upraveno podle De Vito, 2001)
Ve chvíli, kdy vysíláme nějaké sdělení, přijímáme také sdělení z reakcí
druhé osoby (či dalších osob) i ze své vlastní komunikace. To nás přivádí
k pojmu tzv. „zpětné vazby“. Pojem zpětná vazba se v naší současné od-
borné literatuře používá poněkud nejednoznačně (Vybíral, 2000). V ky-
bernetických teoriích, které stály u zrodu systémového přístupu k rodině,
je zpětná vazba chápána jako vyhodnocování skutečného (nikoli oče-
kávaného) chodu systému a vkládání těchto výsledků zpět do systému
(Wiener In Vybíral, 2000), a to tak, že působí změnu buď proti směru
odchylky („negativní zpětná vazba“), nebo ve směru odchylky („pozitivní
zpětná vazba“).
Takových zpětnovazebných cyklů probíhá souběžně velmi mnoho,
mnohé z nich účastníci komunikace nejsou ani schopni vědomě zachy-
tit a reflektovat (Watzlawick, 1998). V komunikaci se ovšem projevují
i výše zmíněné šumy, osobnostní proměnné a kontext. Celkový model

21
komunikace by tedy mohl vypadat tak, jak je znázorněno na obráz-
ku 5. Tam, kde jsou zakresleny jen šipky, je možné si představit celou
podrobnou strukturu jednotlivých komunikačních aktů (podle obr. 1),
která není podrobně rozkreslena, a také počet současně vysílaných a při-
jímaných sdělení není omezen na dvě (více jich není zakresleno jen kvůli
přehlednosti nákresu). Celá komunikace se zároveň odehrává v nějakém
kontextu, což zde taktéž není kvůli přehlednosti zakresleno.
Obr. 5: Celkový model komunikace (upraveno podle De Vito, 2001)
VERBÁLNÍ A NEVERBÁLNÍ KOMUNIKACE
V žádné knize, která se aspoň okrajově dotýká problematiky sociální
komunikace, nemůže chybět klasické dělení komunikace podle použité-
ho média na komunikaci verbální a neverbální (příp. ještě na sdělová-
ní činy). Za připomínku stojí, že Watzlawick (2000) označuje verbální
komunikaci jako „digitální“ (je relativně přesná, ale omezená v použití
symbolů) a neverbální jako „analogovou“ (je pestřejší, ale mnohem ne-
přesnější při přenosu sdělení).

22
Verbální komunikace
Verbální (slovní) komunikace je ten druh komunikace, který vyu-
žívá zvláštní druh symbolů – slov. Komunikace pomocí slov vyžaduje,
jak bylo uvedeno výše, určitou dohodu účastníků o tom, které symboly
se používají a jaký mají význam. To samozřejmě platí pro komunikaci
obecně, tedy i pro komunikaci neverbální, ovšem v případě verbální ko-
munikace se nemůže jednat o „tichou dohodu“ (nevyslovená a často ani
neuvědomovaná pravidla výkladu neverbálních symbolů), ale musí to být
dohoda více jasná, formálně propracovaná a všeobecně známá. Důvod je
jednoduchý – zatímco porozumění neverbální komunikaci se z velké čás-
ti odehrává i na rovině instinktů (i zvířata spolu neverbálně komunikují),
verbální komunikace je naučená a musí se odehrávat podle stanovených
pravidel (Vykopalová, 2000). Tato pravidla přitom zavedli sami lidé a tra-
dují se. Ani verbální komunikace však není přísnými pravidly používání
symbolů ochráněna před nedorozuměními a nejasností.
Zajímavým způsobem mapování významu slov je Osgoodovo mě-
ření sémantického diferenciálu (Křivohlavý, 1988). Jedná se v podstatě
o velmi jednoduchou, ale důmyslnou metodu. Osgood předpokládá tři
dimenze slov: hodnocení, sílu (potenci) aktivitu (činnost). Tyto tři di-
menze si můžeme představit jako tři osy znázorňující tři dimenze prosto-
ru: výšku (osa x), šířku (osa y) a hloubku (osa z). Každé slovo můžeme
pomyslně umístit do tohoto „prostoru“ významu tím, že mu přiřkneme
nějaké hodnocení (dobrý – špatný; umístění na ose x), sílu (silný – sla-
bý; umístění na ose y) a aktivitu (aktivní – pasivní; umístění na ose z).
Když mají dva lidé „oznámkovat“ nějaké slovo a umístit je do pomyslné-
ho „prostoru významu“, dochází velmi často k rozdílům. Vezměme si na-
příklad slovo „lékař“. Jeho význam bude například často jiný u pacienta
a jiný u lékaře (viz obr. 7; čísla v závorkách oddělená středníky označují
souřadnice bodu na osách v zažitém pořadí x, y, z).

23
Obr. 6: Sémantický diferenciál (upraveno podle Křivohlavý, 1988)
Zatímco pacient (P) může lékaře vidět jako velmi dobrého (na ose x),
ale málo silného (na ose y) a pasivního (na ose z), lékař (L) může vidět
sám sebe úplně jinak: méně dobrého (osa x), zato více silného (osa y)
a aktivního (osa z). Oba, pacient i lékař, používají stejného slova „lékař“
a mají dokonce na mysli stejného lékaře, a přece má u každého z nich
slovo „lékař“ jinou významovou strukturu. Tento rozdíl Osgood nazývá
sémantickým (významovým) diferenciálem. V rodinném poradenství
se sémantického diferenciálu využívá například k určení rozdílu v chápá-
ní manželství (Křivohlavý, 1988), případně manželské spokojenosti apod.
Sémantický diferenciál může působit v mnoha rodinách jako onen po-
věstný „šotek“, který působí problémy, konflikty a nedorozumění. Jedná
se totiž o rozdíl v přisuzování významu, který nelze tak snadno odhalit:
i když si lidé ujasní, že mají na mysli tentýž denotát (skutečnost, kterou
slovo označuje), neví, zda mu přisuzují stejné významy (tedy stejné hod-
noty na dimenzích hodnocení, síly a aktivity).3
3
Sémantický diferenciál nemusí mít jen tři dimenze (síla, aktivita a hodnocení).
Jsou to sice dimenze, které se uplatňují nejvíce, ale už Osgood počítal až se sedmi
dimenzemi (Nakonečný, 1998) a autoři, kteří jeho teorii rozpracovali, pracují ještě
s větším počtem dimenzí (Hofstätter In. Nakonečný, 1998). Větší počet dimenzí
se pochopitelně neznázorňuje do trojrozměrné krychle, ale do jakéhosi „grafu“,
který připomíná EKG. Nesrovnává se tedy vzájemná pozice bodů v prostoru, ale
spíše tvary křivek, které vznikly spojením jednotlivých bodů na dimenzích (ukázka
grafického znázornění sémantického diferenciálu slov „červená“ a „láska“, viz
Nakonečný, 1998, s. 350; Griffin, 1994b).

24
Kromě významové analýzy jednotlivých slov se provádí také obsa-
hová analýza slovních projevů (Křivohlavý, 1988). Zjišťuje se například
výskyt určitých typických slov (podle toho se například určuje autorství
starých knih a spisů) nebo frekvence výskytu určitých slov ve slovním
projevu. U lidí v krizové situaci byl například potvrzen častější výskyt
slov jako smrt, úraz, neštěstí, ztráta, zahanbení, opuštění apod. (Křivo-
hlavý, 1988).
Austin (In. Křivohlavý, 1988; Vybíral, 2005) dělí slovní sdělení na po-
pisná a činnostní. Popisným sdělením se rozumí konstatování nějaké
skutečnosti, činnostním sdělením pak sdělení, ke kterým se bezprostřed-
ně váže nějaká aktivita (např. sdělení usnesení, výkon úředního vlivu,
prohlášení záměru, reakce na chování, vysvětlení nějaké činnosti).
Neverbální komunikace
Neverbální komunikace bývá většinou definována negativně jako sdě-
lování mimoslovní. Tedy neverbální komunikací rozumíme všechno to,
co nemůžeme zařadit do komunikace verbální (Tegze, 2003).
Křivohlavý (1988) rozlišuje v neverbální komunikaci mimiku (sdělo-
vání výrazem obličeje), proxemiku (sdělování přiblížením a oddálením),
haptiku (sdělování dotykem, zejména podáním ruky), posturologii (sdě-
lování fyzickým postojem a držením těla), kineziku (sdělování pohyby
těla a jeho částí; do kineziky patří: 1. gesta, tj. pohyby se silným sdělova-
cím účelem, které provázejí mluvenou řeč nebo ji zastupují, 2. mimic-
ké sdělování a 3. sdělování pohledem očí), paralingvistiku (sdělování
„svrchními tóny řeči“, které nelze písemně zaznamenat, jako je hlasitost
řeči, výška tónu, rychlost, objem, plynulost, intonace, melodičnost, chy-
by v řeči, výslovnost, věcnost a frázování) a úpravu zevnějšku. Zmíně-
ný autor pojednává zvlášť o sdělování činy (cokoli děláme, jakékoli naše
chování má podobu sdělení; často je ostře sledováno druhými, nakolik
jsou naše činy v souladu s tím, co říkáme), které ovšem lze do neverbální
komunikace zařadit také.
Argyle (1968, 1975) v neverbální komunikaci rozlišuje tělesný kon-
takt („bodily contact“), fyzickou blízkost („physical proximity“), vzá-
jemné postavení („orientation“), vzhled („appearance“), fyzický postoj
(„physical posture“), pohyby hlavy („head-nods“), výraz obličeje („fa-
cial expression“), gesta („gestures“), pohledy („looking“) a mimoslovní
aspekty řeči („non-verbal aspects of speech“).

25
Neverbální komunikaci nelze chápat mechanicky a přiřazovat jedno-
duše jednotlivým neverbálním projevům jasné významy. Bez přihlédnutí
ke kontextu komunikace, ostatním složkám sdělení a osobnostem komu-
nikujících je takové pojetí zjednodušující a vlastně nebezpečné. Tegze
(2003, s. 3) upozorňuje, že „interpretace tělesného výrazu začala mít po-
dobu technického přístupu a mechanického přiřazování významů… ze
snahy porozumět člověku se tak stala snaha rychle ho označkovat a za-
řadit“. Tegze (2003) také kritizuje splynutí neverbální komunikace s řečí
těla, která je jen jednou ze složek neverbální komunikace, a nabízí širší
pojetí neverbální komunikace. Podle něj zahrnuje neverbální komunika-
ce pět oblastí (Tegze, 2003), a to:
1. Řeč těla (body language), která je považována za oblast nejdůle-
žitější a nejzajímavější. Pozornost autor věnuje zejména postoji,
chůzi, způsobu sezení, pohybům rukou, trupu, pánve, oblasti krku
a šíje, hlavě (mimické svaly, obočí a čelo, nos, oči a jejich pohyby,
dolní čelist a brada), pohybu v prostoru, tělesnému kontaktu a hla-
su). Pro interpretaci řeči těla Tegze (2003) navrhuje i pomocná kri-
téria. Dělí je do dvou skupin: na kritéria prvního řádu, která jsou
snáze pozorovatelná a jednoznačněji interpretovatelná (dostatek
nebo nedostatek energie, aktivita nebo pasivita, otevřenost nebo
uzavřenost, přiblížení nebo vzdalování, spontaneita nebo aktivi-
ta), a kritéria druhého řádu, která vyžadují důkladnější znalost
účastníků komunikace i kontextu, a jsou tedy časově náročnější
(kontakt s vnitřními prožitky, soulad nebo nesoulad mezi výrazem
a prožitkem, extenze nebo redukce pohybu, regres nebo progres,
obecnost nebo individuálnost, častost nebo ojedinělost, pohyb
nebo znehybnění). Nezbytnou součástí interpretace neverbálního
sdělení je i analýza kontextu.
2. Komunikace činy, která ukazuje míru souladu mezi prožíváním,
chováním, jednáním, postoji, vyslovenými názory apod. Právě
určitá míra nesouladu v mezilidských interakcích (ať už skuteč-
ného nebo předpokládaného nebo prostě jen možného) je podle
Tegzeho (2003) důvodem, proč se lidé zaměřují ve svém „pátrání“
po správném vysvětlení a pochopení chování druhého i na never-
bální signály.
3. Vlastní produkty, ať už se jedná o písemný, výtvarný či hu-
dební tvořivý akt člověka. Všechny tvořivé počiny (a nemusí jít

26
samozřejmě o vrcholná umělecká díla) mají velkou vypovídající
hodnotu, vyjadřují velmi silně vnitřní svět jedince. Tvořivé pro-
dukty ovšem vyžadují u pozorovatele vysokou kvalitu pozorování,
schopnost vnímat hlubší souvislosti a odstoupit od svých hodnotí-
cích schémat a dívat se očima autora.
4. Konzumace cizích produktů je vypovídající tím, že odhaluje
druhým naši selekci. A to, co si vybíráme, sděluje druhým mnohé
o tom, co jsme zač, jaké hodnoty vyznáváme, jakým dojmem chce-
me působit apod. To, jaké oblečení nosíme, zboží, které nakupuje-
me, knihy, které čteme, apod., jsou často jasnými sděleními o nás.
5. „Nadčasové spojnice“, tedy oblast, která není spojena jako před-
chozí s důrazem na osobní historii člověka a tvorbou jeho indivi-
duální zkušenosti, ale spíše s kulturou – hodnoty, základní model
lidských vztahů v dané společnosti, organizace vnitřního života
společnosti či přístup k hodnotám přesahujícím jednotlivce (Bůh,
svoboda apod.). Tyto „spojnice“ vytvářejí důležitý interpretační
kontext, na jehož základě je možné lépe chápat a interpretovat lid-
ské chování.
Pro neverbální komunikaci platí výše uvedený model komunikační-
ho aktu s určitými omezeními. Velmi často totiž nedochází k vědomému
záměru komunikanta vyslat určité neverbální sdělení (zvlášť u řeči těla)
ani k jeho vědomému kódování a dekódování. Mnohé z toho se odehrává
podvědomě a automaticky (například když máme vztek, automaticky se
nám hrne krev do tváře, stahují se mimické svaly v obličeji nebo se chvěje
hlas; podobně interpretace může být automatizována předsudky a sché-
maty). Automatický nástup některých neverbálních signálů také na ně
koncentruje pozornost posluchačů, přesně podle Goffmanovy teorie, že
posluchač se zaměřuje na ty aspekty sdělení, které považuje za hůře ovla-
datelné, aby odhalil, co si komunikátor skutečně myslí (Goffman, 1999).
Zvlášť bedlivě neverbální komunikaci sledujeme tehdy, když je ve zjev-
ném rozporu se slovním sdělením.
Čísla, která dobyla svět (7 : 38 : 55)
Velký zájem o studium a výzkum neverbální komunikace se zvednul
v druhé polovině 20. století. Ještě dnes se v odborné literatuře setkáme
s tvrzením, že „je zjištěno, že pomocí slov vyjadřuje člověk pouze 7 %

27
emocí, 38 % toho, co cítí je vyjádřeno pomocí tónu hlasu a modulace,
55 % je vyjádřeno ostatní řečí těla, tj. gesty, pohledy apod.“ (Vykopalo-
vá, 2000, s.75) Takové procentuální vyčíslení podílu jednotlivých složek
komunikace na sdělení však vyvolává pochybnost. Vybíral (2002, 2003)
se důkladněji zabýval výzkumem, o nějž se tato „zázračná čísla“ opíra-
jí, a zjistil, že se jedná o experiment provedený r. 1967 Mehrabianem
a Ferrisovou na Kalifornské Univerzitě, který měl četné metodologické
nedostatky. Za prvé, výzkumný vzorek tvořily Mehrabianovy studentky
(navíc jejich účast na experimentu byla podmínkou pro získání zápočtu
z úvodu do psychologie!), verbální složka komunikace byla silně „zne-
výhodněna“ oproti ostatním, protože byla zredukována na jediné slovo
„maybe“ (možná) – a skutečně, když verbální složka příliš mnoho nevy-
jadřuje, nelze se divit, že větší pozornost byla věnována mimoslovním as-
pektům sdělení, které mohly napovědět víc –, a nakonec je tu skutečnost,
že výzkumníci bez rozpaků sloučili vedle sebe do jedné rovnice výsledky
získané ze dvou měření, uskutečněných na dvou různých vzorcích. Dluž-
no podotknout, že zmínění kalifornští výzkumníci svá tvrzení opravili
a Merhabian (Vybíral, 2002) sám připomněl, že existují situace, kdy se
v řadě sdělení v konkrétních mezilidských vztazích a kontextech verbální
složka blíží i 100 % celého sdělení – například když někomu popisujeme,
kde a co najde a jak se tam má dostat.
Můžeme prohlásit, že jak verbální tak neverbální složka komunika-
ce má velmi silný sdělovací potenciál. To, jak významně se bude podílet
na sdělování v dané situaci, bude dáno celkovým kontextem komunikace.
1.1.2 Komunikace jako utváření vztahů
Komunikace není jen sdělováním informací, ale má i zásadní vliv
na lidské vztahy. V této kapitole se proto budeme věnovat tomu, jak jsou
mezilidské vztahy v komunikaci definovány, jak jsou tyto definice vzta-
hů „zvnitřňovány“ v podobě kognitivních vztahových schémat a jak tato
schémata zpětně působí na komunikaci.

28
KOMUNIKACE A DEFINOVÁNÍ VZTAHŮ
Haley se v první kapitole své známé knihy (Haley, 1969) zabývá tím,
jak bývá definován vztah mezi dvěma nebo více lidmi. Ačkoli své úvahy
směřuje k popsání vztahu mezi terapeutem a klientem, lze je aplikovat
na mezilidské vztahy obecně.
Co se stane, když se setkají dva cizí lidé? Neznají se a existuje široká
škála možností, jakou podobu bude jejich vztah mít. Mohou si vzájemně
lichotit nebo se shazovat. Jeden může ovládat druhého. Jejich vztah může
být odměřený a formální nebo naopak vřelý či dokonce důvěrně přátel-
ský, případně milenecký. To vše podle Haleyho postupně krystalizuje
v komunikaci mezi účastníky: od prvních pozdravů a obecných otázek
o počasí až třeba po důvěrnou komunikaci nejlepších přátel či manželů.
Komunikaci je zde ovšem opět potřeba chápat v tom nejširším slova smy-
slu, tedy jako synonymum chování.
Haley své tvrzení, že „vztah je definován výskytem či absencí sdělení,
která si lidé navzájem vyměňují“ (Haley, 1969, s. 7), dokládá na jednodu-
chém příkladě: když mladý muž poprvé obejme nějakou ženu, znamená
to, že se v jejich vztahu objevuje nový druh komunikace a že tento mladý
muž tím ze své strany definuje vztah jako, řekněme, „potenciálně mile-
necký“. Pokud ovšem dívka zareaguje odtažením se, výstražným pozved-
nutím obočí nebo úderem z kung-fu, znamená to, že s takovou definicí
jejich vzájemného vztahu se neztotožňuje a že milenecké chování (tento
nový druh vzájemné komunikace) nemá v jejich vztahu místo. Když zmí-
něná dívka naopak zareaguje úsměvem a přivinutím se, dává najevo, že
nová podoba komunikace je v jejich vztahu akceptovatelná i z jejího hle-
diska a že s redefinováním jejich vztahu souhlasí. To, jakou podobu má
vztah, je tedy podle Haleyho (1969) definováno oboustranným souhla-
sem s tím, jaké druhy sdělení jsou mezi danými osobami přípustné. Tato
definice je relativně konstantní, to znamená, že se nemění, dokud jeden
nebo druhý nepřijde s novým chováním a tím i úmyslným či neuvědo-
movaným pokusem o redefinici vztahu nebo se nezmění okolí a nevyvolá
změnu v jejich chování.
Definování vztahu se účastní všechny komunikační kanály (verbální
i neverbální). Může dojít k situaci, kdy zaměstnanec radí svému šéfovi,
co má dělat, což zdánlivě definuje jejich vzájemný vztah jako rovnocen-
ný, ovšem „ponížený“ tón hlasu, shrbený postoj, ostražité pokukování

29
zaměstnance a další neverbální signály jasně ukazují, že vztah definován
coby rovnocenný není.
S definováním vztahů podle Haleyho (1969) souvisí kromě stanovení
toho, jaké chování je v daném vztahu přípustné, také označení tohoto
chování. Pro vysvětlení, co je označením míněno, se vrátíme k příkla-
du mladého páru. Zjišťujeme, že je rozdíl, pokud dívka obejmutí iniciuje
(např. si o ně řekne) nebo pokud se o obejmutí pokusí spontánně mladý
muž sám. V prvním případě je to dívka, která určuje, jaké chování se
může ve vztahu vyskytovat a tedy i definici vztahu. V druhém případě
má dívka tři možnosti: 1. obejmutí prostě akceptuje, čímž zároveň ne-
chává partnera (re)definovat vztah4
, 2. odmítne ho, čímž přebírá sama
kontrolu nad definováním vztahu nebo 3. akceptuje obejmutí s tím, že
situaci komentuje v tom smyslu, že mu dovoluje ji obejmout – tím ovšem
opět přebírá kontrolu nad definicí vztahu. Rozdíly mezi zmíněnými body
jsou způsobeny právě různým označením přípustného chování: od pa-
sivního přijetí nového chování („podřízení se“) či odmítnutí nabízené
definice vztahu („vzepření se“), přes aktivní negativní či pozitivní redefi-
nování vztahu („dovolení“ či „zákaz“). Praktický důsledek 1. a 3. způsobu
je v podstatě stejný, označení je ale jiné, protože je rozdíl v tom, kdo má
kontrolu nad definicí vztahu a kdo je tedy označen jako „rozhodující“ či
„klíčový“ hráč (Haley, 1969; Watzlawick et al., 2000).
Z hlediska definování vztahu komunikací nás tedy podle Haleyho
(1969) zajímá:
a) jaká sdělení a jaké druhy chování jsou v daném vztahu přípustné,
b) kdo to určuje a kdo tedy má kontrolu nad definicí vztahu.
Často nebývá jednoduché obě zmíněné charakteristiky zjistit. Zjistit,
které chování je v daném vztahu přípustné, je problematické proto, že
oboustranný souhlas s definicí vztahu je často „implicitní“ (není vyjádřen
přímo). Řečeno s Watzlawickem (2000, s. 46): „Vztahy jsou jen zřídka-
kdy definovány po zralé úvaze nebo s plným vědomím.“ Navíc nemusí
panovat shoda (a často nepanuje) mezi partnery o definici vztahu; defi-
nice vztahu se pak opakovaně mění s tím, jak se jeden nebo druhý snaží
4
Watzlawick (1998) uvádí, že pouhý fakt výskytu určitého chování, i když není
komentován (potvrzen) druhou stranou, vytváří precedens a zavádí do vztahu
nové pravidlo. Jinými slovy, pokud nové chování není odmítnuto, lze jej považovat
za potvrzené druhou stranou, i když tato ho výslovně nepotvrdí.

30
„prosadit“ svou definici vztahu. Takové boje o (re)definování vztahu jsou
většinou příznakem problémů.5
Watzlawick (et al., 2000, s. 46) uvádí,
že „čím spontánnější a ‚zdravější‘ je vztah, tím více se vztahový aspekt
komunikace ztrácí v pozadí… ‚nezdravé vztahy‘ jsou charakterizovány
neustálým bojem o povahu vztahu, a tím potlačují obsahový aspekt ko-
munikace, který se pak stává méně důležitým.“
Ani zjištění, kdo má kontrolu nad definicí vztahu, není bez problé-
mů. Vezměme si například často diskutovanou „naučenou bezmocnost“
(Hewstone, Stroebe, 2006). Zjednodušeně řečeno: člověk předstírá nemo-
houcnost a naprostou závislost na pomoci druhých (na faktu předstírání
nic nemění ani skutečnost, že tomu ten člověk někdy může i sám věřit).
Zdánlivě nemá jako bezmocný žádnou „kontrolu“, protože je v péči ji-
ných. Ale ve skutečnosti je to on, kdo definoval, jakou podobu bude mít
jeho vztah s druhými (tedy že to bude vztah, v němž o něj budou jiní
pečovat) a tím se nenápadně a takřka nepozorovaně stal tím, kdo určuje
pravidla. V komunikaci rodin najdeme mnoho podobných „zastíracích
manévrů“, které jen stěží umožní přesně určit toho, kdo vlastně určuje
definici vztahu.6
Problém s tímto určením má nejen vnější pozorovatel,
ale ani sami členové rodiny si často neuvědomují, kdo a v jaké míře určuje
povahu vztahů v rodině.
VZTAHOVÁ SCHÉMATA A JEJICH ZPĚTNÝ VLIV
NA KOMUNIKACI
Mluvíme-li o tom, jak je účastníky komunikačního procesu defino-
ván vztah, je na místě zmínit otázku kognitivních schémat. Jedná se totiž
o zkoumání toho, co se děje účastníkům komunikace „v hlavě“, když de-
finují svůj vzájemný vztah.
Kognitivní schémata jsou důležitou oblastí výzkumu v sociální psy-
chologii. Jak připomíná Nakonečný (2004), sociální psychologie „byla
5
Haley (1969) toto úsilí o změnu, které „klade nad vztahem otazník“ (tj. zpochybňuje
stávající definici), nazývá „manévrováním“ (maneuver). Vysoká frekvence manévrů
je typická pro symetricky eskalující vztahy, o kterých bude řeč později v 2. kapitole.
6
Například: Kontroluje definici vztahu manžel-alkoholik anebo pečující manželka
– ať už v podobě rázné hospodyně nebo uplakané a zakřiknuté trpitelky? Jiný pří-
klad: kontroluje definici vztahu otec a manžel, který doma „vládne tvrdou rukou“
a vzbuzuje hrůzu nebo matka a manželka, která „to s ním umí“ a dokáže ho uko-
nejšit a dostat, kam chce?

31
vždy psychologií kognitivní“, protože „kognitivní aspekty v ní hrály
klíčovou roli“. Hayesová (1997, s. 367) definuje schéma jako „kognitiv-
ní rámec, který jsme si vytvořili na základě zkušenosti a používáme ho
k řízení našeho konání“. V klasické učebnici psychologie Atkinsonové
a kol. (2003, s. 604) jsou schémata definována jednoduše jako „utříděná
přesvědčení a vědomosti o lidech, předmětech, událostech a situacích“.
Začněme tím, jak se schémata utvářejí. Zajisté zkušeností, jak uvá-
dí Hayesová ve výše zmíněné citaci. To je ovšem třeba rozvést. Goffman
(1999) se zabývá jedním aspektem získávání zkušenosti s druhými, a to
tím, jak jedinec působí na ostatní. Zajímá ho, jakým způsobem jedinec
u ostatních vytváří dojem, jak ho ostatní hodnotí a jaký si o něm vytváře-
jí „obrázek“. Používá při tom metaforu divadelního představení, v němž
je každý aktérem (hercem) i obecenstvem zároveň. Každý člověk, podob-
ně jako herec na jevišti, na druhé působí a vytváří tak určitý dojem. Svým
působením na druhé a vytvářením dojmu zároveň umožňuje druhým,
aby si utvořili nějakou představu o něm, tj. to, co jsme nazvali schéma.
Zajímavou Goffmanovou myšlenkou je, že lidé velmi dobře vědí, že ostat-
ní se mohou snažit (a často se také snaží) je oklamat (vytvořit dojem něče-
ho, co nejsou), a proto k hodnocení a vytváření svých schémat o někom
využívají přednostně takový aspekt komunikace, který považují za neo-
vladatelný nebo obtížně ovladatelný (Goffman, 1999). To znamená, že si
jakoukoli událost rozdělí na dvě části: na tu část sdělení, kterou (podle
všeobecného mínění) mohl komunikátor snadno ovládnout (např. ver-
bální sdělení) a na aspekty, které považuje za neovladatelné (např. některá
průvodní neverbální sdělení). To ovšem vede k tomu, že jedinci, kteří
chtějí udělat dojem, se zaměří právě na tu část sdělení, která se považuje
za neovladatelnou (a tedy pro hodnocení klíčovou), a tu se snaží dokona-
le „nacvičit“. Tím by samozřejmě „diváka“ naprosto jednoduše přelstili.
Tak jednoduché to ovšem „herec“ zase nemá, protože podle Goffmana
(1999) je „divák“ vždy před „hercem“ ve výhodě, o krok napřed. To proto,
že máme zřejmě větší schopnost rozpoznat snahu o přetvářku než přizpů-
sobovat své chování, které nás často nějak prozradí.
Další důležitou oblastí je týmová spolupráce (Goffman, 1999) při vy-
tváření dojmu a definování situace. Takovým týmem může být rodina,
stejně jako pracoviště, obchod nebo zájmová skupina. Tým ale není to,
co skupina – u týmu platí, že všichni členové mají stanovenou roli při
utváření dojmu na okolí, tento dojem je závislý na všech členech týmu

32
a utváření dojmu je primárním kritériem pro určení týmu (tedy nikoli in-
terpersonální vztahy apod.). Goffman (1999) také upozorňuje na stálost
schématu: „Způsob, jakým jednotlivec sám sebe prezentuje, jej zavazuje
k určitému způsobu chování a vyžaduje od něj, aby se vzdal všech názna-
ků, že je něčím jiným… Zdá se, že pro jednotlivce je daleko jednodušší
rozhodnout, jaký vztah vyžadovat od ostatních a jaký vztah jim nabíd-
nout v samém začátku setkání, než měnit rozvíjející se vztahy v průběhu
interakce.“
Zatímco Goffman se zabýval tím, jak jedni lidé (aktéři) svým cho-
váním ovlivňují tvorbu schémat u druhých (diváků), jiné koncepce se
naopak zabývají tím, jak si jedinec utváří a organizuje kognitivní sché-
mata o druhých. Zajímavý příspěvek v této oblasti představuje koncepce
vztahových schémat dvojice výzkumníků z Minnesotské a Wisconsinské
univerzity – Koernera a Fitzpatrickové (2001, 2002, 2004). Stručně ho zde
představím, protože je poměrně srozumitelný a navíc je aplikován přímo
na vztahy v rodině. Zmínění autoři přicházejí s několika axiomy, které
tvrdí, že lidé si organizují své poznání o druhých do kognitivních sché-
mat, že tato kognitivní schémata tvoří určitou hierarchii podle obecnosti7
(viz obr. 7), že se v komunikaci zapojují v pořadí od nejspecifičtějšího
po nejobecnější, že vytvořená schémata zpětně ovlivňují komunikaci a že
obecnější schémata mají větší tendenci ke stálosti než schémata specifič-
tější.
7
Autoři (Koerner, Fitzpatricková, 2003) rozlišují: 1. Všeobecné sociální schéma
(general social schema), které obsahuje nejobecnější znalosti týkající se sociálních
vztahů jako takových, 2. Schémata vztahových typů (relationship type schemas),
která jsou specifičtější a týkají se různých druhů vztahů (např. rodinných, pracov-
ních, apod.) a znalostí, které jsou pro jednotlivé typy relevantní a 3. Schémata
specifických vztahů (relationship specific schemas), která se týkají již zcela kon-
krétních osob a jsou jedinečná.

33
Obr. 7: Hierarchická organizace sociálních znalostí člověka do tří vztahových
schémat (upraveno podle Koerner, Fitzpatrick, 2002)
Důležitým aspektem je zde zpětný vliv vytvořených schémat na ko-
munikaci. Koerner a Fitzpatricková (2002) uvádějí několik oblastí
zpětného vlivu sociálních schémat na komunikaci: vliv na kódování
a dekódování, vliv na zapamatování sociálních událostí, na rozhodování,
vyhledávání informací a interpersonální chování, vliv na sebehodnocení,
hodnocení partnera a vzájemného vztahu a další. Jedná se o to, že vztaho-
vá schémata ovlivňují komunikaci díky tomu, že ovlivňují zpracovávání
informací („information processing“), a to jak kontrolované tak automa-
tické (Koerner, Fitzpatrick, 2002). Zmínění autoři také razí pojem „pře-
svědčení o rodinných vztazích“ (Koerner, Fitzpatricková, 2001, 2002),
které patří do rodinného vztahového schématu (viz obr. 8), a rozlišují
na jejich základě čtyři typy rodin.8
Watzlawick a spolupracovníci naznačují zpětný vliv vztahových sché-
mat na komunikaci jinak, aniž by vstoupili do „černé skříňky“ jednotlivé
osobnosti a zabývali se jejími kognitivními procesy. Zavádějí totiž pojem
8
Podrobněji viz. Koerner, Fitzpatrick (2001, 2002) nebo Zatloukal (2005).

34
„omezujícího účinku každé komunikace“. Jde o to, že „v komunikač-
ním sledu zmenšuje každá výměna sdělení možný počet dalších kroků“
(Watzlawick et al., 2000, s. 114). Manifestní sdělení vyměňovaná mezi
účastníky komunikace se totiž podle nich stávají také součástí „interper-
sonálního kontextu“, a tak svým působením následnou interakci ome-
zují. Je-li vztah kupříkladu definován jako komplementární, zavazuje to
a omezuje i partnera, který by se měl chovat odpovídajícím způsobem.
Pokud se tak nechová, jedná se vlastně o pokus (byť třeba neuvědomělý)
vztah redefinovat (Watzlawick et al., 2000).
1.2 Rodina
Rodina je dalším pojmem, který nás nyní bude zajímat. Na začátku
podáme několik definic rodiny, které zdůrazňují různé prvky jevu zdánli-
vě tak všedního a zřejmého, jakým je rodina. Připojíme k nim také struč-
ný komentář. Poté se budeme na rodinu dívat ze dvou doplňujících se
úhlů pohledu. Nejdříve ji popíšeme jako sociální instituci a pokusíme
se alespoň stručně představit rodinu jako sociální instituci, která vznikla
za určitým účelem, prochází různými změnami, jež mají souvislost s ce-
lospolečenskými změnami (respektive vzájemně na sebe působí), a která
nadále určité funkce plní.
V další části se zaměříme na rodinu jako na síť vztahů a budeme
zkoumat, v čem jsou rodinné vztahy specifické a přiblížíme vztahovou
dynamiku rodin v perspektivě vývoje rodiny. V této souvislosti otevře-
me také důležité téma lásky jako normativní hodnoty pro rodinný život
a otázku tzv. „rodinného systému“ (koneckonců výraz „síť vztahů“ systé-
mové pojetí naznačuje).

35
1.2.1 Definice
Vybral jsem pět definic rodiny:
1. „Rodina je institucionalizovaná bio-psycho-sociální skupina,
vytvořená přinejmenším ze dvou členů odlišného pohlaví, mezi
nimiž neexistují pokrevní pouta, a z jejich dětí.“ (Langmeier In.
Kňourková, 1998, s. 304)
První definice zdůrazňuje, že rodina je skupina, v níž nalezneme bio-
logickou, psychickou (zde lze zahrnout i nevyslovenou dimenzi spi-
rituální, transpersonální či noetickou, kterou mnozí autoři postulují
– např. Smékal, 2004; Frankl, 1996) i sociální dimenzi, že je to sku-
pina institucionalizovaná (tedy nikoli neformální společenství osob,
ale sociální instituce plnící určité funkce a řídící se určitými pravidly
platnými v dané společnosti) a že ji tvoří nejméně dva nepříbuzní je-
dinci opačného pohlaví a jejich děti (zde bychom „jejich“ měli chápat
šířeji, ve smyslu „děti, o které tito jedinci pečují“, a ne striktně jako
„jejich vlastní děti“). Tato definice rodiny představuje tradiční rodinu,
to, co si nejspíše představíme, když se řekne rodina. Bohužel definice
nezahrnuje rodiny s jedním rodičem nebo třígenerační rodiny.
2. „Rodina je institucionální zajištění lidské reprodukce, legitimní
v dané společnosti.“ (Možný, 2002, s. 99)
Tato definice koncentruje naši pozornost na ústřední funkci rodiny
ve společnosti, a tou je reprodukce. Nechceme zde podporovat tezi,
že rodina je jen „továrnou na děti“, a tvrdit, že dětí mají být v rodině
vždy nutně na prvním místě nebo že rodiny bezdětné nemají žádnou
hodnotu. Péče o děti však byla zřejmě konstitutivním faktorem pro
samotný vznik rodiny (Matoušek, 1993) a stále zůstává klíčovou funk-
cí rodiny, jakkoli lze pozorovat vměšování státu a institucí do péče
o děti a do jejich výchovy v současných západních společnostech.
Mluvíme-li o reprodukci, nejde jen o prosté plození dětí a péči o ně,
důležitá je i reprodukce sociální způsobilosti, protože nový jedinec
se rodí do hierarchizovaného a komplikovaného světa „velké socie-
ty“ (Možný, 2002, s. 99), v němž se musí nějak zorientovat a naučit
se v něm pohybovat. V rodině je z tohoto důvodu nezbytná jistá tr-
valost či stálost (Možný, 2002), která je alespoň částečně zajištěna

36
institucionalizací rodiny (je sice možné společný rodinný život ukon-
čit, ale jen za určitých podmínek a podle určitých pravidel). Předlože-
ná definice rodiny je velice flexibilní, protože to, co je ve společnosti
legitimní dnes, nemusí být legitimní již zítra – a definice stále bude
platit. Autor sám s takovými změnami do jisté míry i počítá (Možný,
2002). V definici ovšem chybí poukaz na vztahy, které v moderních
rodinách nabývají většího významu než kdykoli předtím (De Singly,
1999), dokonce bychom mohli říci, že rodina je nejen institucionální
zajištění reprodukce, ale stejně tak, ne-li ještě více, i pokus o institu-
cionální zajištění vztahu. Píšeme schválně „pokus“, protože někteří
autoři (Evely, 2002) upozorňují na skutečnost, že instituce manželství
ani se svými funkcemi a úkoly (zejména výchova dětí) není schopna
funkční rodinné vztahy zajistit, naopak péče a kultivace vzájemných
vztahů v rodině může zajistit trvání a fungování instituce.
3. „Rodina představuje skupinu osob přímo spjatých příbuzenskými
vztahy, jejichž dospělí členové jsou odpovědní za výchovu dětí.“
(Giddens, 1999, s. 156)
Tato definice je podobná předchozí v tom, že akcentuje péči o děti
jako důležité rozlišovací kritérium rodiny. Zdůrazňuje navíc i odpo-
vědnost za výchovu dítěte, což je také zásada, která se promítla do le-
gislativ většiny „vyspělých“ zemí. Zmíněná definice však nevěnuje
tolik pozornosti institucionalizaci rodiny ve společnosti a věnuje více
pozornosti příbuzenským svazkům a vztahům: do jisté doby cizí oso-
by se od určité chvíle předepsaným způsobem (sňatkem) stávají pří-
buznými.
4. Rodina je „společensky schválená forma stálého soužití skupiny
osob, které jsou spojeny manželskými, pokrevními nebo adopč-
ními vztahy. Tyto osoby spolu zpravidla bydlí a realizují sociálně
uznávanou dělbu úkolů a rolí, z nichž nejzávažnější se týkají výživy
a výchovy dětí.“ (Máchová, J. In. Mlčák, 1996, s. 58)
Tato definice rodiny je velmi důkladná: popisuje rodinu jako sociální
instituci (společensky schválená forma soužití), příbuzenské vztahy,
které vznikají manželstvím, narozením dítěte (pokrevní pouto) nebo
adopcí (přesnější by bylo osvojením, protože zastaralý pojem „adop-
ce“ již náš právní řád nezná), sdílení společné domácnosti, dělbu

37
práce v rodině a plnění předepsaných rolí a úkolů coby klíčové vzta-
hové aspekty rodinného života a samozřejmě péči o děti, která je opět
zmiňována jako úkol nejdůležitější (ne však jediný).
5. „Rodina je intimní vztahový systém, který se vyznačuje časoprosto-
rovým ohraničením, trvalostí a utvářením psychické (zejména
emoční) intimity.“ (Schneewind In. Říčan, 1991, s. 38–39)
Poslední zde uvedená definice je psychologická. V centru stojí systé-
mové pojetí rodiny, důraz je položen na hranice s vnějším okolím (čle-
nové rodiny utvářejí společný život především v privátním prostoru,
z něhož jsou cizí osoby vyloučeny), trvalost (na základě vzájemných
závazků a sdílených cílů se předpokládá širší časový rámec) a intimitu
(důvěrnost). Podle našeho soudu vystihuje velmi dobře základní psy-
chologické kvality rodiny, možná by bylo vhodné v definici zahrnout
i sociálně-psychologický koncept rolí coby souboru očekávání vůči
jednotlivým členům (otec, matka, děti). Říčan (1991) vytýká této de-
finici přílišnou širokost, protože zahrnuje i bezdětné milenecké páry
(dokonce i páry homosexuální) nebo i různá polygamní společenství.
To poukazuje na skutečnost, že ryze psychologická definice rodiny,
bez zmínky o kulturně-právním rozměru soužití, je velmi problema-
tická (podobně, jako by byla ryze sociologická definice bez zdůrazně-
ní psychologických aspektů, které hrají zvlášť v současných rodinách
ústřední roli).
Zmíněné definice nejsou jistě vyčerpávající – realita je vždy pest-
řejší než jakékoli vymezení. Kromě zmíněné diskutabilní otázky homo-
sexuálních soužití je zde například otázka pěstounských rodin: jedná se
o rodiny, které pečují o cizí děti, ale na rozdíl od osvojení nevzniká mezi
pěstouny z právního hlediska takový vztah jako mezi biologickými rodiči
a jejich dětmi. Taková rodina se jistě bude v mnoha ohledech vymykat
výše předloženým definicím i v této práci dále popsaným aspektům ro-
dinného soužití a komunikace.

38
K těmto několika pokusům o definici rodiny ještě připojíme několik
důležitých kategorií a pojmů, které se dále v textu mohou objevit a které
pomáhají tuto problematiku uchopit (Možný, 2002; Matoušek, 1993):
1. Rozlišení rodin z hlediska role jedince v ní
Původní rodina („family of origin“; někdy také nazývaná „orientač-
ní“) je rodina, do níž se jedinec narodí a má zde roli dítěte (nebo poz-
ději dospívajícího či dospělého potomka), zatímco prokreační rodina
(„family of procreation“; Durkheim /in Možný, 2002/ ji označuje jako
„manželskou“) je druhá, ta, kterou s partnerem založí a v níž má roli
dospělého a rodiče.
2. Rozlišení rodin podle „šířky“ participace na rodinném soužití
Nukleární rodina (ojediněle též „jaderná“) se skládá z dospělých
partnerů a jejich vlastních či osvojených dětí žijících ve společné do-
mácnosti. Rodina rozšířená je taková rodina, kde ve společné domác-
nosti žijí také další blízcí příbuzní (prarodiče, sourozenci rodičů se
svými manželskými partnery apod.).
3. Rozlišení rodin na základě počtu manželských partnerů
Důležité jsou také pojmy jako monogamie, tj. zákonem stanovený zá-
kaz, aby muž či žena měli více manželských partnerů současně. Tento
požadavek je v ČR stále zakotven v legislativě (zákon o rodině). Je
ale třeba si uvědomit, že monogamie není totéž, co věrnost jedno-
mu partnerovi. Ta běžná není, naopak je spíše vzácností. Nejde jen
o množství nevěr v tradičním slova smyslu, tedy paralelních sexuál-
ních vztahů9
, ale také o to, že je možné legálně mít více manželských
i nemanželských partnerů v časové posloupnosti (tedy nikoli součas-
ně, ale po sobě). Tato druhá varianta je naprosto běžná, některými
odborníky je dokonce doporučováno, aby lidé měli více známostí,
než uzavřou manželství (Plzák, 1988), druhá a následná manželství
lze naopak považovat za riziková (Možný, 2002). Vedle monogamie
existuje také polygamie, tedy stav, kdy je v dané společnosti přípustné
mít legálně vztah s více než jedním manželským partnerem (typic-
kým příkladem jsou islámské země, ale nejsou zdaleka jediné; uvádí
se, že až 80 % kultur na této planetě polygamii připouští – Murdock
9
K tomu viz Weiss, Zvěřina, 1997; 1999.

39
In. Giddens, s. 157). Tvrdí se však, že polygamie je na ústupu i v těch-
to zemích. Polygamie může mít podobu polygynie (mnohoženství)
nebo polyandrie (mnohomužství). Druhá forma se vyskytuje mno-
hem méně.
1.2.2 Rodina jako sociální instituce
Rodina není coby sociální instituce neměnný útvar, to bylo již nazna-
čeno výše. Nyní jen stručně připomenu vývojové fáze instituce rodiny
v dějinách moderních společností. Tento krátký exkurz může pomoci
porozumět fenoménu rodiny a proměnlivosti této „základní buňky spo-
lečnosti“ v čase.
VZNIK A VÝVOJ RODINY
Položme si otázku: Kde se tu rodina vzala? Podle zjištění mnoha etno-
logů znají instituci rodiny v nějaké formě všechny známé kultury, včetně
těch, které označujeme za primitivní a chápeme je jako jakési „živé fosí-
lie“, které v mnoha aspektech ukazují, jak mohli žít naši předkové před
mnoha tisíci lety (Matoušek, 1993; Giddens, 1999). Přestože se o tom
vedly spory, v současné době se odůvodněně předpokládá (Matoušek,
1993), že instituce rodiny existuje odnepaměti – snad již v době kamen-
né. Nelze si totiž představit společnost, která by byla lidská a přitom ne-
organizovaná – a základní a nejmenší jednotkou organizace společnosti
je právě rodina (Matoušek, 1993).
Matoušek (1993) také tvrdí, že rodičovské chování je původnější než
partnerské. To znamená, že hnací silou vytváření rodin v dobách dávno
minulých, o kterých můžeme jen teoretizovat, byla především potřeba
zajistit péči o potomstvo. Zkusme jen stručně shrnout vývoj rodiny až
do podoby, jak ji známe dnes, abychom snáze pochopili provázanost in-
stituce rodiny s celospolečenským vývojem.10
Pravěké rodiny
O pravěku rodiny se můžeme jen dohadovat z archeologických nále-
zů a ze studia některých primitivních kultur. Zdá se, že člověk dnešního
typu se na zemi objevil v mladší době kamenné a do tohoto období je
10
Podrobnější informace lze najít v Matoušek (1993), Giddens (1999), Možný (2002).

40
také situován vznik rodiny. Pravěcí lidé žili zřejmě ve skupinách, které
byly pokrevně spřízněné (Matoušek, 1993). Živili se lovem a sběračstvím,
později také zemědělstvím (někteří etnologové, např. Schmidt, spojují
dominující způsob obživy kmenů s tím, zda zde byl patriarchát či mat-
riarchát: v loveckých společnostech vládli muži, v kmenech sběračských
a zemědělských ženy – Skalický, 1994). Jakmile lidé začali pěstovat rost-
liny a chovat zvířata a nebyli tolik nuceni migrovat, začala vznikat první
sídla, kde se rozvíjel obchod, řemesla a vojenství. Společnost se začala
diferencovat podle majetku (Matoušek, 1993) a rodina se pozvolna stává
základní jednotkou stratifikace (nerovnosti) společnosti (Možný, 2002).
Antické rodiny
V době „homérské“ (8.–7. stol. př. n. l.) byla řecká společnost orga-
nizována do širokých rodů („genos“). Tyto rody odvozovaly svůj původ
od společného předka a tvořilo je větší množství rodin (Matoušek, 2003).
Rodiny byly patriarchální, s jasnou dělbou práce mezi pohlavími, mužům
se tolerovaly konkubíny (většinou otrokyně) a jejich nemanželští potom-
ci mohli být uznáni za legitimní, pokud se manželce nenarodil syn.
V klasickém Řecku vznikaly městské státy (tzv. „polis“), které měly
řádově několik tisíc obyvatel. Plnoprávných občanů, kteří se mohli po-
dílet na důležitých rozhodnutích, byla menšina: většinu tvořily ženy, děti
a otroci. Menšími jednotkami společnosti byly „fyly“ (bylo jich deset),
dále „demy“ (těch bylo sto) a „fratrie“ – pokrevně spřízněné rodiny. Nej-
menší jednotkou tehdejší řecké společnosti byl „oikos“, který má trochu
širší význam než naše rodina. Jednalo se o celé obydlí, včetně neživých
předmětů, zvířat a otroků. Muži se neženili „z lásky“, ale především proto,
aby měli mužského potomka, který by udržoval rodinný kult. Věřilo se
totiž, že kdyby rodinný kult nikdo neudržoval, zemřelý by nebyl na onom
světě šťastný (Matoušek, 1993). Ženy byly v podřízeném postavení, pe-
čovaly o chod domácnosti a mimo dům chodily minimálně. Komunika-
ce a sexuální kontakty mezi manžely byly relativně málo časté, dokonce
vyšly i zákony, které sexuální kontakty manželů upravovaly, aby vůbec
byl mužský potomek zplozen. Muži ovšem mohli mít (a mívali) četné
sexuální styky s konkubínami a jinochy. Muž se mohl rozvést bez problé-
mů, žena se musela s žádostí o rozvod obrátit na státního úředníka, který
posoudil její důvody.

41
Ve starověkém Římě existoval dvojí druh sňatku: přísný (nevěsta pře-
cházela z péče otce do péče manžela) a volný (ponechával nevěstu v péči
otce). Nálezy na náhrobcích dokazují, že ženy se již mohly věnovat někte-
rým povoláním, dokonce i lékařství (Matoušek, 1993).
Středověké rodiny
Od prvních staletí našeho letopočtu sílil vliv křesťanství. Křesťanský
ideál rodiny způsobil obrovskou revoluci v našem kulturním okruhu.
Možný (2002) označuje křesťanské myšlení za „první sexuální revoluci“,
která zasáhla hlouběji a významněji než jakákoli jiná pozdější sexuální
revoluce. Nejde ovšem jen o radikální změnu konzumace sexu, ale i o zá-
sadní změnu v pojetí manželství. V křesťanském pojetí je rodina přísně
monogamní, s požadavkem doživotní věrnosti partnerovi a má naprostý
monopol na sex (netolerují se mimomanželské sexuální kontakty). Po-
hled na rodinu v křesťanské tradici byl jaksi „obojetný“. Je to dáno tím, že
většina významných teologů, kteří určovali směr křesťanského myšlení,
byli lidé žijící v celibátu (nejčastěji jako mniši). Proto byla na jedné straně
rodina považována za „Boží dílo“ a „cestu ke spáse“, na straně druhé bylo
oslavováno a nepřiměřeně vyzdvihováno panictví a panenství a sexuální
kontakty byly považovány i v manželství za hříšné (Kasper, 1997).
Středověká rodina byla většinou jakousi „výrobní jednotkou“ (Ma-
toušek, 1993), která buď obdělávala půdu nebo se věnovala řemeslu či
chovala dobytek. Klíčový byl zájem o udržení a rozšíření majetku rodiny.
Tomu bylo podřízeno i uzavírání sňatků: partnera volili rodiče s ohledem
na majetkové zájmy rodiny. Prožitek citové blízkosti, který dnes spoju-
jeme s rodinným životem, v té době nebyl normou a lidé o něj ani ne-
usilovali. Nezřídka se ale stávalo, že se manželé po uzavření sňatku také
do sebe zamilovali. Navíc, a to je dobré si uvědomit, tehdejší rodiny sice
existovaly „dokud nás smrt nerozdělí“, ale přesto měly poměrně krátké
trvání, protože se lidé nedožívali zdaleka takového věku jako nyní (Mož-
ný, 2002).
Od pozdního středověku se na šlechtických dvorech pěstovala tzv. „ro-
mantická láska“. U běžných lidí se neprovozovala, ba naopak byla ozna-
čena za nemoc či hřích (někteří kazatelé dokonce tvrdili, že být zamilován
do své ženy je stejně hříšné jako cizoložství), v aristokratických kruzích
se ale pěstovala hojně (Možný, 2002). „Romantická láska“ se netýkala
většinou vlastního partnera, ale partnerů mimomanželských, s nimiž se

42
příslušníci aristokracie pouštěli do milostných dobrodružství. Je zajímavé
si uvědomit, že „romantická láska“, která mnoho staletí nebyla spojová-
na s manželstvím a ani v současnosti v mnoha kulturách s manželstvím
spojována není, se stala jakousi normou pro současné manželské a part-
nerské vztahy.11
John Boswell (in. Giddens 2001, s. 15) píše: „Moderní
průmyslová společnost je doslova posedlá romantickou láskou… málo-
která tradiční kultura by souhlasila s názorem, o němž jsme na západě tak
nezvratně přesvědčeni, totiž že pro muže je smyslem života láska k ženě
a naopak. Většina lidí jindy a jinde něco takového považovala z hlediska
hodnoty člověka téměř za nicotné!“
Přechod k současné podobě rodiny
Zhruba od roku 1800 přestává být romantická láska jen výsadou šlech-
ty a pozvolna se stává normou. To znamená, že nejdůležitějším kritériem
výběru partnera se stávají pocity zamilovanosti. Ženy, a to je velmi důle-
žitý faktor, se pozvolna začaly emancipovat – na práci v manufakturách
a továrnách se začaly podílet i ženy a děti a tím poklesla prestiž muže coby
živitele rodiny (Možný, 2002). Sňatky již nebyly striktně vázány na sou-
hlas rodičů, často byl souhlas rodičů až dodatečný a formální (Matoušek,
1993). Rodina pozvolna dostávala podobu, jakou známe v současnosti.
Možná máme za to, že rodina se, v souladu s evolučními teoriemi, vyvíjí
stále k lepšímu. Nelze pochybovat o tom, že obrat k citovému prožívání,
emancipaci žen a svobodné volbě partnera má spoustu pozitivních do-
padů na rodinný život i život celé společnosti. Není to ovšem tak jedno-
duché a černobílé. Zajímavé srovnání, nad kterým se můžeme zamyslet,
zda „vývoj“ skutečně kráčí správným směrem a třeba i nad tím, kam by
se mohl ubírat dál, předkládá již zmíněný Boswell (in. Giddens, 2001, s.
158):
„V předmoderní Evropě se manželství uzavíralo obvykle z majetko-
vých důvodů, pak se týkalo především výchovy dětí a končilo láskou.
Lidé se většinou nebrali z lásky, ale mnohdy se mezi nimi láska časem
vyvinula s tím, jak vedli společnou domácnost, vychovávali potomstvo
11
Romantickou lásku zde chápeme v širším slova smyslu, tedy nikoli jen jako lásku
„platonickou“ (vznešené city a obdiv k milované bytosti bez sexuálních kontaktů,
ba mnohdy i bez osobního setkání či komunikace), ale jako citovou náklonnost,
která má pro partnery větší význam a hodnotu než ohledy na majetek, postavení či
závazky (i manželské) a je (nebo přinejmenším může být) prožívána i sexuálně.

43
a sdíleli životní zkušenosti. Takřka všechny dochované epitafy věnova-
né zemřelým manželům či manželkám svědčí o hlubokém citu. Naproti
tomu v dnešním západním světě začíná manželství láskou, pokračuje vý-
chovou dětí (jsou-li jaké) a končí – nezřídka – majetkovými spory v době,
kdy je láska už dávno zapomenuta.“
RODINA V MODERNÍCH SPOLEČNOSTECH
Současnou rodinu v západních společnostech můžeme charakterizo-
vat z několika úhlů pohledu. My se zamyslíme nad několika důležitými
otázkami, které nám přiblíží rodinu jako sociální instituci: 1. jaké funkce
rodina coby instituce zajišťuje, 2. jaký je vztah rodiny, širších příbuzných
a státu a 3. jak rodina v současné společnosti působí jako klíčový faktor
stratifikace společnosti.
Funkce rodiny
Většinou se uznávají čtyři základní funkce rodiny (Šulová, 1998), a to:
a) reprodukční – už jsme zmínili, že reprodukce je svým způsobem klí-
čová skutečnost pro porozumění rodině. Zde mluvíme o reprodukci
v užším, čistě biologickém smyslu, protože sociální a kulturní repro-
dukci zahrnuje níže uvedená socializační funkce. Rodina svou ne-
zastupitelnou úlohu v oblasti biologické reprodukce pozvolna ztrácí
vlivem rozvoje genetiky a medicíny (např. tzv. umělá oplodnění), což
klade nad budoucí podobou rodiny jistý otazník.
b) materiální – materiální zabezpečení je nyní méně ve středu zájmu
než v dřívějších dobách, kdy se rodiny rozrůstaly se stálým ohledem
na majetek. Kapitál, který se cení v současných rodinách, je přede-
vším vzdělání (De Singly, 1999). Materiální závislost však přesto hraje
významnou roli, zejména v podobě materiální závislosti dětí na ro-
dičích, ale i starých rodičů na jejich dětech. Materiální funkci rodiny
do značné míry supluje stát systémem sociálního zabezpečení (např.
důchodové pojištění, dávky sociální podpory, garance minimálního
příjmu).
c) výchovná (socializační) – rodina je prostředím, které dětem umož-
ňuje získat orientaci v okolním světě a začlenit se do společnosti. Tato
funkce je životně důležitá, člověk již není schopen přežít ve světě bez
kultury. Je však třeba si uvědomit, že současná rodina hraje v sociali-
zaci dítěte menší roli než rodiny kupříkladu středověké a tento trend

44
stále pokračuje. Socializační funkci od jistého věku dítěte přebírají
ve velké míře instituce, zejména školy a zájmová sdružení (De Sing-
ly, 1999, s. 20). I přesto lze říci, že rodina není v tomto ohledu zcela
nahraditelná a pokusy nahradit rodinnou výchovu zcela výchovou
v institucích nedopadly příliš dobře. (Langmeier, Matějček, 1963; Ma-
toušek, 1999)
d) emocionální – emocionální funkce rodiny bývá většinou zmiňována
jako poslední, ale není zdaleka nejméně významná. Naopak, v sou-
časných rodinách hraje stále důležitější úlohu. De Singly (1999) razí
označení „vztahová rodina“, protože vzájemné vztahy se dostávají
v současných rodinách do centra zájmu. Durkheim již v roce 1921
napsal (in de Singly, 1999, s. 11): „Ke své rodině máme pevný vztah
jen proto, že máme pevný vztah k osobě svého otce, matky, k osobě
své ženy a dětí.“ V současných rodinách je vztah klíčovým faktorem,
o čemž svědčí množství odborných i populárních knih o manželství
a rodině, očekávání lidí, kteří uzavírají manželství (Plaňava, 2002),
dále hodnoty, které členové rodin považují za nejdůležitější (Riehl-
-Emde, Thomas, Willi, 2003), i skutečnost, že krize v rodinách i roz-
vody se nejčastěji týkají vztahové stránky manželství – zahrneme-li
sem mimomanželské vztahy, komunikaní potíže, citové ochladnutí
a sexuální potíže (Plaňava, 2002). De Singly (1999) poznamenal, že
na místo morálních norem nastupují v současných rodinách normy
psychologické. Tyto normy nejsou však o nic méně svazující a vyvolá-
vají stejné pocity viny. Žádný rodič není a ani nemůže být dokonalým
rodičem, protože by se musel řídit spoustou odborníky vymyšlených
pravidel, která si navíc někdy vzájemně protiřečí, takže je zde velký
prostor – a velmi často se to děje – pro obviňování rodičů z přílišné
povolnosti a shovívavosti nebo naopak přísnosti nebo jiného nevhod-
ného výchovného působení. Podobně nikdo zřejmě nebude „doko-
nalý“ manžel (manželka) a v případě problémů či dokonce rozpadu
manželství fungují stejné mechanismy obviňování a sebeobviňování.
K důležitosti vztahů v rodinách se vrátíme v další podkapitole.

Komunikace v rodinách z hlediska vybraných přístupů v poradenství a terapii

Komunikace v rodinách z hlediska vybraných přístupů v poradenství a terapii

Recommended

Recommended

More Related Content

Similar to Komunikace v rodinách z hlediska vybraných přístupů v poradenství a terapii

Similar to Komunikace v rodinách z hlediska vybraných přístupů v poradenství a terapii (20)

More from Leoš Zatloukal, Ph.D.

More from Leoš Zatloukal, Ph.D. (20)

Komunikace v rodinách z hlediska vybraných přístupů v poradenství a terapii