1. Adhezní receptory spřažené s G proteinem Vypracovali: Pavla Bažantová Rostislav Páník

2. Receptory spřažené s G proteinem tvoří největší část receptorů buněčného povrchu, které se nachází na proteomech mnohobuněčných organismů. Všichni členové této rodiny (zatím jich bylo zjištěno asi 150) obsahují velkou extracelulární část tvořenou z běžných proteinových jednotek spojenou sedmi transmembránovými doménami stonkovým úsekem, jehož účel je nejspíš zásadní pro správnou funkci receptoru.

3. Vzhledem k jejich jedinečné struktuře, specifickému profilu exprese a účasti u několika lidských nemocí se předpokládalo, že adhezní receptory spřažené s G proteinem mají dvojí úlohu. Jejich úkolem měla být buněčná adheze a vedení signálu. Výzkumy z poslední doby poskytly mnohem přesnější strukturální, evoluční, vývojové a imunologické pohledy na adhezní receptory spřažené s G proteinem.

4. Receptory spřažené s G proteinem obecně Receptory spojené s G-proteiny (GPCRs) jsou velká super-rodina buněčných povrchových proteinů, jejichž funkcí je transdukce informace z extracelulárního prostoru dovnitř buňky stimulací (nebo inhibicí) druhých poslů. Do této rodiny patří receptory pro neurotransmitery (jako jsou receptory pro dopamin, acetylcholin, histamin atd.), receptory pro mozkové a střevní peptidy (např. bradykinin, gallanin a různé neuropeptidy).

5. GPRCs jsou velmi důležitou superrodinou, která zahrnuje zhruba 800 různých zástupců. Léčiva interagující s GPCRs, která jsou v současnosti na trhu, interagují pouze se 100 z 800 možných GPCRs. Přibližně 30% všech farmaceutických výrobků, které jsou dnes na trhu, uplatňují svůj terapeutický efekt interakcí s GPCRs.

6. Schéma funkce GPCRs

8. Pro adhezní GPCRs je typická existence velké extracelulární oblasti s N koncem, která je navázána na 7 hydrofóbních transmembránových oblastí přes GPCR proteolytickou oblast = tzv GPS (GPCR proteolytic site) Tato oblast obsahuje tzv stonkovou část a nachází se na C konci receptoru. Geny kódující adhezní GPCRs se dají těžko studovat vzhledem k jejich komplexní genomové struktuře a velkému počtu exonů.

9. Podle domény která je navázána na N konec se rodina adhezních GPCRs dále dělí na 8 skupin. Mnoho z těchto domén se účastní interakce protein-protein a mají také vliv na buněčnou adhezi. N konce jsou zodpovědné za vazbu k ligandu a jsou také schopny spolupracovat s dalšími částmi receptoru a tím také můžou zahájit vnitrobuněčnou signálovou kaskádu.

10. Typy domén na N koncích adhezních GPCRs: Savci: Thrombospondinové repetice

16. Adhezní GPCRs v odpovědi organismu na antigen

17. Adhezní GPCRs v odpovědi organismu na antigen

18. Použité zdroje: Internet: http://www.pubmedcentral.nih.gov/articlerender.fcgi?artid=2386866 http://cz.youtube.com/watch?v=bU4955rLv_8 Fotky z Google Review: Adhesion-GPCRs: emerging roles for novel receptors